Martin Štěpánek, který se před třemi lety stáhl z reklamního byznysu, když prodal svůj podíl v agenturách pod hlavičkou Lion Group, nedávno opět nakoukl do světa reklamy, když se objevil jako glosátor v dokumentu Martina Jůzy Česká reklama, úsvit kapitalismu. V rozhovoru pro E15.cz hovoří o „zlatých devadesátých“ a proměně reklamy od té doby až po dnešek.
Co děláte dnes?
Pokračuju v řízení investice, kterou jsem započal před patnácti lety, kdy jsem se pustil do výstavby golfového resortu v Kynžvartu. Provozuju ho pak asi od roku 2008. Poslední roky jsme zjistili, že bez ubytovací kapacity si to na sebe nevydělá. Přikoupili jsme blízký hotel s restaurací a tím se teď bavím.
Reklamní branží se už vůbec nezabýváte? Nesledujete vývoj v oboru?
Firmu jsem prodal v roce 2016. Holding agentur pod hlavičkou Lion Group jsem prodával postupně. Cena za to byla solidní. Firmám se dařilo, dělaly pro velké značky, měly několik set zaměstnanců. Doba na prodej byla dobrá. Což byl také jeden z důvodů, proč jsem toho nechal. Druhým důvodem byla totální transformace tohoto průmyslu, které už úplně nerozumím. Neruší se sice tradiční aktivity v televizi, rádiu, na billboardech, ale neskutečně se rozvíjí digitální svět, každý den vznikají nové nástroje. Je v tom hodně analytiky, statistiky. A když se mi na prezentacích začalo stávat, že jsem rozuměl polovině toho, o čem se tam mluvilo, bylo lepší toho nechat. Ale pořád po očku sleduju, jak se daří mým dřívějším firmám, i trh se snažím monitorovat.
A co vidíte?
Kdybych měl mluvit o firmě, asi nejvýraznější část Lion Group - Publicis fúzoval s firmami Michala Nýdrleho. Což bylo úspěšné spojení. Jedno z největších v oboru vůbec. Zatím jim to společně vcelku jde. A co se celého trhu týče, jak jsem říkal - digitalizace se dál šíří. Mnohem více rozhodují matematické vzorce a algoritmy, například i v tendrech a aukcích. Dalším tématem jsou velká data a to, jak je využívat. Reklama třeba cílí na spotřebitele v určitém nejlepším čase a podobně. Jsou to úžasné věci, až z toho běhá mráz po zádech.
Zaujala vás v poslední době nějaká konkrétní reklama, nějaká kampaň?
Vlastně mi přijde zajímavé, jak staré dobré klasické věci fungují. Třeba teď o Vánocích, co jste viděli? Stromeček, sezení u společného stolu, maximálně do toho zazpívá Louis Armstrong. Řeknete si, to ty kreativce nenapadne nic jiného? Ne. Oni prostě vědí, že to jsou staré dobré věci, které fungují.
Není to ale známka jistého zkostnatění?
Také jde na to tak koukat. Je pravda, že odvaha 90. let je pryč a žijeme korporátní svět. Ve velkých firmách už jsou dlouho posazeni manažeři, kteří chtějí, aby vše dobře fungovalo. Aby to bylo na jistotu. A vše je šedší a průměrné. Co se reklamy týče, ty nejlepší, nejsvobodnější věci uvidíte na soutěžích, k běžné populaci se vůbec nedostanou. Je to škoda.
S o to větší chutí asi pak vzpomínáte na začátky kapitalismu v Česku a dravé reklamy 90. let.
Nedávno vyšel dokument o 30 letech reklamy u nás, k němuž mě také přizvali. Vystupují v něm například režiséři Jan Svěrák nebo Filip Renč. A jsou dobrým důkazem toho, že pozdější reklama už nebyla tak zajímavá. Těmto autorům chyběla dřívější svoboda a postupně z branže odešli.
Kdy přesně přišel ten zlom?
S přelomem století do toho začalo mluvit víc a víc lidí. Platili to, tak na to měli právo. Jak vzpomíná Renč, něco točil a u záběru se mu seběhlo deset maníků a začalo mu mluvit do toho, jak má jaká scéna vypadat.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
