Hygiena je přetížená, a tak někteří zaměstnavatelé neotálejí a zaměstnancům s pozitivním antigenním testem rovnou zaplatí spolehlivější PCR testy. Jiné firmy naopak nutí své lidi, aby si testy sami zařídili i zaplatili. Popřípadě vyhrožují propuštěním, pokud test nepodstoupí. Hrozí tak právní spory, říká předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula.
Jak probíhá testování ve firmách?
V drtivě většině případů se to daří, vytváří se bezpečnější pracovní prostředí. Významně by nám ale pomohlo větší upřesnění k pracovní době. Vznikají dílčí problémy. Někteří zaměstnavatelé – byť je jich velmi malá menšina – kterým se nepodařilo získat testy, se snaží hodit povinnosti na zaměstnance. Nutí je, aby si testy sami našli a zaplatili. Takové případy by zaměstnanci měli oznamovat hygieně i Státnímu úřadu inspekce práce.
Lidé upřednostňují testování neinvazivní formou, invazivní se z různých subjektivních důvodů obávají. Je to i o tom, kdo test dělá, zda vy sám, anebo zdravotník. Záchyty nakažených zatím nejsou výrazné, přesto je každý odhalený případ důležitý k zamezení šíření nemoci. Horší je to s dalšími návaznými kroky.
Které tím myslíte?
Hygiena nemůže zvládat veškeré trasování a podobně. Dlouho byla podceňovaná. Mám zprávy, že v některých případech se čeká i sedm či devět dnů na její reakci. Někteří zaměstnavatelé proto neotálejí a posílají zaměstnance, kterým vyjde pozitivní antigenní test, na spolehlivější PCR test. Zaplatí jim ho.
Čekáte, že kvůli povinnému testování vzniknou právní spory mezi zaměstnavateli a zaměstnanci?
Zatím dochází k verbálním sporům, právním ne. I z důvodu nervozity nastávají střety i vyhrožování: „Pokud nepůjdete na test, propustím vás.“ Stává se to, není to ale cesta. Přestože právo jasně říká, že je podstoupení testu povinností, nejhorší je vynucovat si ho silou. Odrazujeme od sporů. Pokud se má odehrát spor zaměstnavatel – zaměstnanec, tak ať je to kvůli zlepšení výroby nebo přípravě na budoucnost. Ale ne kvůli státem nařízenému testování, kdy by jedna či druhá strana chtěla ukazovat svaly. Někteří zaměstnavatelé jsou logicky rádi, že se jim podařilo získat alespoň invazivní testy, kterých se někteří zaměstnanci mohou obávat. Zaměstnavatelé si to ale nevymysleli, je to realita. Jsou však i tací zaměstnanci, kteří vše odmítají.
Jak postupovat v takových případech?
Je potřeba, aby vláda povinnosti férově komunikovala. Jsem rád za aktivitu České televize, v hlavním vysílacím čase v pořadu Epicentrum trpělivě a velmi dobře vše vysvětluje. Jestliže máme úplně novou právní formou, logicky vznikají otázky. Ne všichni mají právní vzdělání, aby si našli pandemický zákon a chápali ho provázaně se zákoníkem práce. Potrvá-li testování několik měsíců, lze čekat právní spory. Máte-li tisíce zaměstnanců, spory může vzbudit jedno špatně zvolené slovo, to je extrémně nebezpečná situace.
Zaměstnancům hrozí sankce, pokud test nepodstoupí. Jak často se k pokutám přistupuje?
Zatím jich je minimum, výše se liší. Čekáme, že bude pokut přibývat, byť se budou týkat menšiny firem. Měli bychom ale dělat vše proto, abychom se v mimořádné situaci sankcím vyhnuli. Hrozí nám obří průšvih, nemocnice jsou přetížené. Výraznou pomoc by si zasloužili zaměstnavatelé, kteří mají zaměstnance ve chráněných dílnách.
Jaká je tam situace?
Mají fyzicky či mentálně postižené zaměstnance, kteří jsou citlivější na zásah do organismu, ale pracují, takže se na ně vztahuje povinnost podstoupit testy. Mohou to vnímat jako útok proti své osobě. Jakýkoli test tak může vyvolat složitou situaci pro ně i okolí. Obrátila se na mě ředitelka jedné chráněné dílny. Bojí se poslat zaměstnance do nemocnice. Jsou citlivější a bojí se, aby se nenakazili. Musí se řešit i cena a četnost testů, náhrada od státu a podobně.
Předpokládáte, že testy zlevní, jak předpovídá vicepremiér Karel Havlíček (za ANO)?
Poté co řekl, že testování potrvá měsíce, se obávám, že zas taková cenová pružnost nenastane.
Jak firmy zacházejí s pozitivně testovanými zaměstnanci?
Je to různé, mění se to v čase. Loni v březnu a v dubnu se ukázaly první případy, někteří začali zatajovat pozitivitu a zakazovat trasování. Teď se situace změnila, mnozí si uvědomují vážnost situace. Problém je, že u trasování potřebujete hygienu. Jelikož je přetížená, odezva je velmi pomalá. Člověka, kterého se nákaza týká, potřebujete oddělit od pracovního týmu. Pak je to otázka zaměstnavatelů. Ne všichni jsou ale zodpovědní. Není to dlouho, co jsem dostal informace z jedné velké nadnárodní firmy, která sousedí s uzavřeným regionem: přeplněné šatny, nedostatek roušek a žádné testování. Byť v době, kdy to nebylo povinné.
