O talentu musíte dát lidem vědět, říká Martin Červinka, který pomohl nahoru Klusovi i Farné

Je chladné březnové ráno a já mířím za Martinem Červinkou do kanceláře na pražském Josefově, kam se dočasně uchýlila jeho společnost SinglTon, jinak sídlící ve vile vydavatelství Universal Music v Dejvicích. Česká pobočka největšího hudebního vydavatelství na světě, mezi jehož svěřence patří Billie Eilish, Taylor Swift, U2, Metallica nebo Elton John, ale právě prochází rekonstrukcí, a tak Martin vyřizuje běžnou agendu ve svém bytě v srdci pražského Starého Města.

Muž, jehož rukama prošla v posledních pětadvaceti letech velká část jmen, která dnes v českém hudebním showbyznysu něco znamenají, mě vítá ve svém útulném provizoriu vyzdobeném zlatými deskami i srdečními záležitostmi, jakou je třeba zarámovaný plakát s vlastnoručním podpisem Bruce Springsteena. Taky na něj přijde řeč, ale začínáme takříkajíc od píky. Ostatně ani Martin nezačínal jinak…

Boy band z Mostu

Martin Červinka se v hudební branži pohybuje tři desítky let. Ještě než nastoupil do svého prvního labelu PolyGram, pozdějšího vydavatelství Universal Music, byl sám muzikantem, hrál v liberecké kapele Solomon Bob. „Zkraje devadesátých let to byla lokálně velice úspěšná skupina, měli jsme vyprodané koncerty a hodně jsme hráli i v Praze, v klubech jako Bunkr, Rock Café nebo v Obecním domě. Ale scházelo nám profesionální zázemí a mně osobně asi i touha užívat si to s lidmi na koncertech. Tenkrát jsem si myslel, že když miluju hudbu, musím ji taky sám provozovat. Nenapadlo mě, že ji lze dělat i jiným způsobem než stát na pódiu a hrát. Až pět let po revoluci jsem zjistil, že jsou i jiné možnosti, jak být s hudbou intenzivně v kontaktu. Přišla možnost působit ve vydavatelství a já to zkusil. A měl jsem velké štěstí, protože dva roky poté, co jsem tu práci začal dělat, se mi podařila věc, která byla do té doby v branži nevídaná. Objevil jsem skupinu zpívajících kluků, která ekonomicky fungovala tak, že to dodnes nemá obdoby,“ vzpomíná Martin na pionýrské časy českého hudebního průmyslu v druhé polovině devadesátek, kdy na jedné mostecké diskotéce objevil skupinu Lunetic.

Rádia ho nehrají. Přesto je Calin největší českou popovou hvězdou současnosti

Magazín

„PolyGram tehdy neměl žádné lokální interprety, hledali jsme, kde se dalo. Když jsem Lunetic viděl poprvé na pódiu, působili vlastně komicky, ale byla z nich cítit autenticita, která pak u fanoušků silně zarezonovala. Nebyl to uměle vytvořený boy band, ti kluci byli uvěřitelní. Během tří let jsme s nimi prodali snad půl milionu cédéček, která tehdy stála 490 korun. Byl to takový úspěch, že mi od té doby vydavatelství nechalo poměrně volnou ruku ve výběru interpretů.

Talent, sdělení, blízkost

Mrknu na zlatou desku Jany Kirschner, která visí na stěně kanceláře. Další z Martinových úspěchů. Druhé album tehdy dvacetileté slovenské zpěvačky V cudzom meste vyšlo v roce 1999 a bývalou modelku katapultovalo na výsluní. V průběhu svého působení u Universal Music a Sony Music pomohl Martin Červinka nastartovat i kariéry dalších superhvězd Ewy Farné, Tomáše Kluse nebo Marka Ztraceného. Bylo to s někým z nich zvlášť těžké? „Je to pokaždé jinak. Vzestup žádného interpreta se nedá srovnat s cestou toho druhého. Každý ze čtyř umělců, které jste zmínil, měl jiný příběh a svou kariéru rozjížděl jinak. Ale jsem celkem pyšný na to, že z lidí, se kterými jsem spolupracoval, zůstali všichni v branži a dneska jsou na scéně důležitými jmény. Těší mě to, i když s nimi už léta nejsem,“ vyznává se Martin.

Jenže mně se nechce věřit, že by v branži plné extrovertních lidí nenarazil na problémové hvězdy a hvězdičky. „Od začátku kariéry s problematickými lidmi nedělám,“ vysvětluje Martin. A jak by problémové lidi definoval? „Nejsou schopní naslouchat a vydávají se na cesty, které jsou předem odkázané k neúspěchu. Řešit problémy takových lidí, na to jsem nikdy neměl čas. V situaci, kdy bych s nimi jen nahrával a už se jim nestaral o marketing a živou pódiovou prezentaci, by to třeba ještě šlo. Ale můj dnešní label SinglTon je založen na tom, že se staráme o interprety kompletně. Od nahrávek přes styk s médii po poslední koncert,“ přibližuje Martin filozofii svého vydavatelství a dodává to, co si může dovolit dodat asi jen on.

„Jsem v branži tak dlouho, že už si můžu vybírat, s kým chci pracovat. A kromě talentu a sdělení, o kterém tuším, že se dá přenést na širokou posluchačskou veřejnost, by měl mít můj interpret v sobě i něco, čím je mi lidsky blízký.“ Hledač talentů Martin Červinka|Zuzana Panská

Lidé ve vztahu

Znám (a znal jsem) všechny „koně“ v Martinově stáji. Mnohokrát jsem se s Jindrou Polákem z kapely Jelen, s Debbi nebo s Kateřinou Marií Tichou bavil o tom, jak se cítí v SinglTonu. Vydavatelství často přirovnávali k rodinnému podniku. „Takhle bych to asi nechtěl definovat, protože důležité jsou i profesionální vazby, které mezi námi prostě musí fungovat. Ale osobní blízkost je nezbytná, protože my spolu nepracujeme rok nebo dva. Kateřinu Marii Tichou znám dvanáct let, Jeleny jedenáct let, to jsou dlouholeté vztahy a musí se na nich pracovat. Stejně jako na kterémkoli jiném vztahu,“ říká Martin.

Vtipkuji, že už ani manželství se dneska neobejdou bez svatebních smluv, natož něco tak křehkého, jako jsou vztahy v hudebním showbyznysu. Martin rozumí, kam mířím. „Při prvním kontaktu s umělcem, například s Davidem Stypkou, jsme žádné papíry neřešili. Zpravidla se s novým člověkem nejdřív oťukáme, pak něco natočíme a řešíme, co bude dál. Prvotní investice nejsou vysoké, takže není třeba si je pojišťovat dlouhodobější smlouvou. Až v okamžiku, kdy ty investice začnou přesahovat statisíce, je potřeba mít nějakou záruku. Smlouvy pak podepisujeme na pět až sedm let, ale to už jsme s dotyčným interpretem ve fázi, kdy víme, že spolu budeme dělat delší čas.“

Snaha něco po sobě zanechat je absurdní, říká frontman kapely Zrní Honza Unger

Rozhovory

Konkurence, jak známo, nikdy nespí. Stává se, že hvězdám SinglTonu někdo hodí lano? „Nevím o tom, že by se to někdy stalo. Je o mně známo, že jsem se svými interprety v hodně úzkých vztazích, takže pro konkurenci by to byla zbytečná iniciativa. Člověk samozřejmě nikdy neví, ale jsem přesvědčený, že bych se od svých interpretů dozvěděl, kdyby je někdo lanařil jinam,“ usmívá se Martin. A co opačně? Vábí někdy SinglTon umělce a kapely odjinud? Protože mluvím s hledačem talentů, vybaví se mi nominanti letošních Cen Anděl v kategorii Objev roku, Calin, Pam Rabbit a Rozálie. Dokázal by si je Martin představit ve své stáji? „Dokázal. Všichni tři byli nominováni zaslouženě, jsou to originální osobnosti, které mají své publikum. Ale neznám je osobně, což je pro mě, jak už jsem řekl, důležité hledisko.“

Nestačí jen umět zpívat

Martin Červinka se ve vydavatelství SinglTon momentálně stará o pět umělců. První „akvizici“ získal díky svému producentovi Martinu Ledvinovi, který před třinácti lety zahlédl v televizi soutěž Česko Slovenská SuperStar mladičkou česko-německou zpěvačku Deborah Kahlovou a poslal Martinovi odkaz s písničkou. „Poslechnul jsem si ji a hned jsem volal Martě Jandové, která byla v porotě, aby mi na tu dívku poslala kontakt. Na první setkání přišla neplnoletá Debbi se svojí maminkou a začali jsme se bavit o nahrávání. Debbi byla ale úkaz i v tom, že sice chtěla zkusit zpívat, ale necítila ambici se prosadit, což se myslím trošku táhne celou její kariérou. V tom dobrém i špatném,“ charakterizuje Martin jeden ze svých objevů.

Taky u prvních kontaktů s Jindrou Polákem, lídrem kapely Jelen, byl Martin Ledvina, který s tehdy ještě samostatně vystupujícím písničkářem natáčel demosnímky. „Upozornil mě na Jindru v době, kdy kulminovala sláva Tomáše Kluse. Zdálo se mi, že do konfrontace s tak rozjetým umělcem nemá cenu jít. Cítil jsem ale v Jindrovi silný interpretační i autorský potenciál. A tak došlo k tomu, že se s Jindrou sešli kluci ze stávající kapely Šatlava a ve studiu Martina Ledviny vznikla skupina Jelen,“ vzpomíná Martin na zrod kapely, která v prosinci oslaví deset let existence narozeninovým koncertem v pražské O2 areně.

Zmiňované autorství je dalším z klíčových aspektů při volbě interpretů, kterým se chce Martin věnovat. „Jako fanoušek hudby jsem měl vždycky rád písničkáře. Možná proto jsou kromě Debbi všichni, kteří prošli SinglTonem, i velice silní autoři,“ říká. Platí to také o Kateřině Marii Tiché, jež v SinglTonu v poslední době zaznamenala největší vzestup. Přispělo k tomu, že ji Martin po smrti Davida Stypky, dalšího z muzikantů, kterým pomáhal na výsluní, propojil s Davidovou skupinou Bandjeez. „Přál jsem si to už delší čas, ale v té citlivé době kolem Davidova úmrtí a dokončování jeho posmrtné desky Dýchej jsem to nevyslovoval příliš hlasitě. Spíš to tak samo vyplynulo, protože kapela Bandjeez zůstala osiřelá a Kateřina v té době svou skupinu neměla. Myslím, že je dnes jednou z nejlepších autorek a vyspěla i interpretačně. Vyzpívala se na mnoha koncertech se skupinou Jelen a troufnu si říct, že je zpěvačkou s největším potenciálem v Čechách,“ tvrdí Martin Červinka.

Když volá prezidentská kancelář

Svůj potenciál už naopak nenaplní David Stypka, jeden z nejtalentovanějších zpěváků a skladatelů české pop-music posledních desetiletí, který před dvěma lety v pouhých jedenačtyřiceti podlehl rakovině. Frýdeckomísteckého písničkáře, jehož dlouho znali jen na severní Moravě, stihnul Martin objevit pět let před jeho odchodem, v SinglTonu mu vydal album Neboj, za které bral David dvě ceny Anděl, další tři obdržela již posmrtná deska Dýchej. „Jeho smrt jsem nesl velice těžce, jak lidsky, tak jako vydavatel,“ říká Martin. „Na mé práci je nejhezčí ten okamžik, kdy veřejnost pochopí to, co já sám dávno vím – že máme co do činění s abnormálně talentovaným člověkem. Teprve pak se moje práce zúročí. To přesně nastalo s Davidem. Jenže ve chvíli, kdy se konečně dostal nahoru, přišla ta tragédie.“

Osobní strážce? To je test kondice, říká o nové roli Hynek Čermák

Rapsodie v zeleném

Pocit zadostiučinění a radost z toho, že dlouhodobá péče o interpreta přináší kýžený efekt, má nyní Martin ze stále rostoucí popularity Kateřiny Marie Tiché. „Když vám zavolají z prezidentské kanceláře, aby Kateřina zazpívala hymnu při inauguraci nového prezidenta, nebo když si ji Marta Kubišová pozve na svůj narozeninový koncert, to jsou okamžiky, kdy cítíte, že má vaše práce smysl.“ Kateřina Marie Tichá se vedle Ewy Farné, Miraie Navrátila a Janáčkovy filharmonie Ostrava podílela i na mimořádném úspěchu koncertní pocty Davidu Stypkovi, která se uskutečnila v lednu v ostravské aule Gong. I tak se dá pečovat o interprety, které má SinglTon pod smlouvou. Ostatně po Davidovi zůstaly i dosud nevydané písně, které by chtěl Martin Červinka časem zpřístupnit posluchačům.

Hledač talentů Martin Červinka|Zuzana PanskáO kvalitě se musí dát vědět

Desítky let strávených v hudební branži nemůžou člověka nepoznamenat. Martin není výjimkou. Hudba mu zní v uších celé dny, a tak si od ní v soukromí rád odpočine. Nebo se vrací ke svým oblíbencům, jako jsou Adele nebo Bruce Springsteen. „On je pro mě vzor toho, jak k hudbě a kariéře přistupovat,“ říká. K nové muzice se Martin dostává obtížně i proto, že musí naposlouchat spoustu demosnímků, které mu posílají začínající hudebníci. „Snažím se poslechnout si všechno, co se ke mně dostane. Ale je fakt, že často stačí půl první písničky a už vím, že odmítnu a jen slušně poděkuju.“

Ani Martin sám ale není vždy vyslyšen, s odmítáním se čas od času setkává, když se snaží své svěřence prosadit do stále silně konzervativních českých rádií. „Dostat u nás písničku do rádií je komplikované, ale stejně těžké to bylo i kdykoli dřív. Naši nejmladší interpretku, zpěvačku Terezu Balonovou, jsem za čtyři roky, co s ní děláme, slyšel jen na Radiožurnálu. Přitom píše výborné písničky, je dobrá zpěvačka a v Česku možná nejlepší kytaristka. Ale věřím, že trpělivost růže přenáší.“

Devadesát minut strávených s Martinem Červinkou, předním českým vyhledavačem talentů, se chýlí ke konci. Martinova dočasná kancelář se brzy zaplní jeho svěřenci a spolupracovníky – a tak vyklízím pole. Ale ještě utrousím provokativní otázku na závěr. Říká se, že kvalita se prosadí sama. Platí to i v muzice? Martin pobaveně a rezolutně vrtí hlavou. „Rozhodně to není samozřejmost. David Stypka čekal na to, že se prosadí, osmnáct let a samotnému by se mu to nepovedlo asi nikdy. Já na kvalitu hodně sázím, ale na každého talentovaného člověka musíte umět upozornit. Dát o něm lidem vědět. Teprve pak má šanci prorazit.“

Martin Červinka (60)

Hledač hudebních talentů a umělecký ředitel nahrávací společnosti SinglTon. V letech 1998–2008 působil v čele české pobočky vydavatelství Universal Music. Pět let zastával pozici uměleckého ředitele v dalším nadnárodním gigantu Sony Music. Od roku 2012 vlastní společnost SinglTon.