Zapomenout na narozeninový dárek pro svou drahou polovičku nemusí být žádný problém, pokud muž ví, kam zavolat. Sehnat poslední lístky kupříkladu na víkendové představení do milánské La Scaly je součástí běžného pracovního dne profesionála v branži concierge. „I pokud to bude tahle sobota večer a bude to totálně vyprodané, tak to seženeme. Bude to jen strašlivě drahé,“ říká Eva Klejmová, šéfka monacké kanceláře J&T Concierge nabízející i ty nejbizarnější služby pro zámožnou klientelu. Tabu je prý jen to, co zakazuje zákon.
Běžný člověk si služby concierge představí jednoduše jako značně drahé, je to tak?
Právě že není, ceny jsou naopak velmi dobré. Jde o to, že víte, komu zavolat, a ten vám udělá cenu, o jaké se běžnému konzumentovi takové služby ani nezdá. V tom je paradoxně velká přidaná hodnota téhle branže.
Takže pokud mi jde o to strávit levně exkluzivní dovolenou, najmu si concierge?
S mírnou nadsázkou vlastně ano.
Monte Carlo je synonymem pro svět bohatých, nakolik láká Středoevropany?
Velké množství Čechů a Slováků má v Monaku rezidenční kartu. Je to hrozně oblíbená destinace kvůli počasí, vyžití, a také je to hodina a půl letu, je tam bezpečně a je to nejbližší moře, za hodinu a půl jste na pláži. A samozřejmě je to výhodné místo i z daňových důvodů. Pokud klienti zvažují nějakou takovou destinaci, tak se řeší Singapur, Dubaj a právě Monako. To je z nich nejpraktičtější, nedaleko si zalyžujete, dobře se tam najíte a vykoupete.
Není to trochu potíž otevřít si v Monaku concierge servis? Nenabízí to tam každý druhý?
My jsme shodou okolností poslední concierge služba, kterou Monako povolilo otevřít, další už nepovolí. Máte pravdu, že je tam těchto služeb hodně a monacká vláda začala právě proto toto odvětví regulovat. Celé Monako nemá concierge vlastně vůbec rádo, protože tam funguje spousta služeb, kterým jde primárně o to obrat tamní boháče o co nejvíce peněz.
Aby ne, když mají jistě svá neobvyklá přání, že?
Třeba teď sháníme pro klienta do interiéru artefakt z mamuta, který viděl někde v reportáži, že se dolovaly na Sibiři. Nebo mi klient napsal, že chce zajistit nejdražší degustační menu na světě, a chtěl po nás harmonogram, jak restaurace navštíví, a měl na to přitom ještě časový limit. Ale děláme to rádi.
Nezlobte se, ale to mi stále nepřijde na tužby boháčů dost bizarní.
Problém je to, že slovo bizarní je hrozně relativní. Před deseti lety bylo bizarní, abych koupila povoz na koně, na kterém by se dalo jet do Ruska. Nebo že někdo shání Pirelli kalendář, ale to asi není bizarní. Za bizarní považuju spíš cenu, za kterou se to tu vydraží, to dokážu sehnat podstatně levněji. Nedávno jsem měla poptávku, že lidé chtěli večeřet s Bocellim. To se dělá každý rok, Bocelli má privátní koncert, pak je večeře u něho doma a ochutnává se jeho víno.
Mění se přání milionářů? Během dekády, co děláte tenhle byznys, máte určitě slušný přehled.
Na počátku byl boom strašně drahých hotelů, ve kterých všichni chtěli bydlet, pak zase přišly hory. Obecně je dnes všechno podstatně transparentnější. Spoustu věcí si ostatně zařídíte přes internet.
Zrovna si říkám, jestli je nějaký agent dneska vůbec ještě potřeba.
Pro běžné věci ne, ale pokud si plánujete cestu sám, musíte mít stejně nějaké konkrétní znalosti, které přes internet nezjistíte. A člověk, který si nás objedná, si brzo oblíbí to, že se nemusí starat vůbec o nic. Byznys se posouvá, klienti vás kvůli elektronizaci potřebují stále míň, takže musíte nabízet trochu něco jiného. Takže prodáváte servisy, expertizu a dobrou cenu. Zbytek už si lidé dokážou dneska zařídit sami.
Vaše monacká kancelář vstoupila do globální sítě agentur pro movité Virtuoso. Jaký to má přínos pro váš byznys?
Dostali jsme se tam jako jediná kancelář v Monaku poskytující tento typ služeb. Ačkoli jsme v síti teprve krátce, sledujeme zájem od naší cílové skupiny z Londýna či z Latinské Ameriky. Dosáhneme díky tomu i na exkluzivní služby typu letů do kosmu v rámci projektu britského miliardáře Richarda Bransona Virgin Galactic nebo na řadu kulturních akcí, které i přes vysokou cenu bývají beznadějně vyprodané.
Působíte krom Monaka i v Česku, na Slovensku a v Rusku. Liší se požadavky boháčů?
Slovenský a český klient je odlišný, ruský je úplně jiný. Liší se požadavky i způsob, jakým s nimi komunikujete. V Rusku vyžadují, abyste jim všechno řekli osobně na místě, Slováci a Češi jsou digitální. Služby jsou jiné, trendy v obou regionech úplně jiné, čím dál na východ, tím rozhoduje větší okázalost. Češi jsou velmi spořiví a tolik nehrají na trend, jde jim spíš o poměr ceny a kvality
Takže český milionář je spořivý a skromný člověk?
To úplně ne, on za tu službu utratí, ale nepotřebuje to tak ukazovat jako klient z Východu. Česko je v tomhle mnohem blíž západní kultuře. Češi utrácejí peníze mnohem chytřeji. Největší extrém jsou Rusové.
Kdo obvykle využívá vašich služeb – byznysmeni, podnikatelé, majitelé fi rem, manželky?
V první řadě to jsou obchodníci. Většinou jsou to muži. Což je zvláštní, protože spolupracovat s ženami je sice náročnější, ale zato vědí lépe, co chtějí.
Existuje nějaký odměňovací model pro concierge služby?
Je jich hrozně moc, závisí na tom, o čem ten konkrétní concierge je.
Když budu chtít zajít na onu večeři s Bocellim, kolik mě to bude stát?
Balík se službami, které jsou s tím spojeny, vyjde na 4200 eur.
Máte nějaký seznam lidí, se kterými se mohu takto setkat?
Často se stává, že nám někdo napíše, na kolik by vyšel ten konkrétní člověk na privátní akci, jako je večeře nebo privátní vystoupení či koncert.
Jsou limity, co mohu chtít?
Pokud to bude legální, tak ne. Nelegální věci odmítáme dělat.
Setkáváte se s takovými požadavky často?
Občas ani nevědí, že je to nelegální, třeba po nás chtěli hlavu z kambodžského chrámu Angkor Vat, to samozřejmě neděláme, stejně jako třeba střílení zvířat někde v chráněné oblasti.
Pokud jsem bohatý klient a chci si třeba promluvit o investicích s Warrenem Buffettem, je to nereálný požadavek?
Většinou když je takový požadavek, tak je potřeba to spojit s nějakou charitou, pak je to reálné. Když si třeba někdo chtěl zahrát s Federerem, tak to šlo, ale právě tímto způsobem. Takže byl by to komplikovaný požadavek, ale je reálné dostat vás na nějaký malý meeting, kde by bylo možné zprostředkovat krátký rozhovor, ale většinou to chce čas. A jde o to, aby ten požadavek měl trochu hlavu a patu.
Na kolik by mě tedy Buffett vyšel?
Buffett může chtít za svých 15 minut času třeba milion dolarů na charitu nebo obdobný projekt. Byznysmeni jsou trochu jiný segment, ale pokud jde o celebrity a hvězdy, ty mají pevně stanovený poplatek.
Prozradíte konkrétní cifry?
Teď jsem třeba zjišťovala slavného kouzelníka Juliuse Deina. Ten chodil po Los Angeles a dělal triky s homeless. Za privátní představení si účtuje 12 tisíc liber.
Takže požadavky boháčů směřují spíš k novým, neokoukaným tvářím?
Ano, občas se musím podívat, kdo to vlastně je. Často to bývají třeba sběratelé nějakých artefaktů. Máme třeba klienta, který sbírá známky a jezdí po celém světě a chce se potkat s člověkem XY, který žije v Brazílii.
Nakolik je těžké sehnat nějakého člověka, který není zvyklý se setkávat?
Je to o kontaktech. Když bude ve Státech, tak vím, komu mám zavolat, je to vlastně často trochu jako novinářská nebo detektivní práce. Těžké bývá třeba sehnat vstupenky na klíčové výstavy nebo představení.
Jaký oříšek je nejtvrdší například v oblasti kultury?
Typicky milánská La Scala. To je historicky komplikované, to je okamžitě vyprodané. Italové s tím strašně kšeftují, je to o známostech a lístky prostě zmizejí a člověk musí najít uličku, kterak se k těm zdrojům dostat.
Když budu chtít na sobotu na večer pozvat partnerku do La Scaly, zařídíte mi to?
Pokud to bude tahle sobota večer a bude to totálně vyprodané, tak to sice seženeme, ale bude to hrozně drahé.
Ale dostal bych se tam.
Většinou je seženeme, pokud nabídnete dost, tak to půjde. Lístky ale hlavně v Itálii nerada dělám, protože člověk musí být velmi opatrný a jde o hodně peněz.
Na kolik by mě to teď v sobotu vyšlo?
Ofi ciální lístek stojí 250 eur, ale nakonec se za ně platí i šest tisíc eur. Vůbec nejdražší je módní přehlídka Victoria Secret, ta vyjde na 20 tisíc eur. A stejně tak fashion weeky, třeba v New Yorku. Ale dá se tam dostat přes různé designéry. Nebo jsme dělali fashion show Christian Dior, to jsme hledali úplně jiné cesty, kterak klientům tu cestu zpřístupnit. Šlo to přes butik, kde musíte garantovat, že klient utratí nějaké peníze. Tenkrát to vyšlo, protože klient utratil za šaty pět milionů.
A Buffetta byste mi sehnala dokdy?
Myslím, že by to nakonec vyšlo, ale neumím říct, jestli by to bylo třeba do měsíce nebo do půl roku. Dostat ho sem by ale bylo nereálné.
Podařilo se vám už dostat do Prahy někoho slavného?
Mnohokrát jsme přivezli někoho slavného z různých kapel, to ale není komplikované, to je otázka peněz, pro ně je to byznys.
A z těch ostatních?
Některé ze slavných operních zpěváků, ti jsou těžko dosažitelní a dělají za velké částky. Sportovci třeba z Ameriky jsou na komerci zvyklí, takže to není takový problém. Nám volá hodně klientů, když to nezvládnou sami, a to už víme, že půjde zřejmě o větší oříšek.
Stává se vám, že klientovi řeknete: To nejde.
Občas se stane, že vymýšlíme alternativu. Teď například klient chtěl kostýmy ze seriálu Hra o trůny. Dělají se ve Skotsku, ale ty momentálně používané se nedají koupit, protože zrovna jezdí po výstavě a nejsou na prodej. Šlo získat jen repliku. Myslím, že originální kusy půjdou koupit až později. Takže jsme řekli, že to prozatím nejde, ale museli jsme to podložit řádnými argumenty.
| Vystudovala ZČU v Plzni se zaměřením na umění a na dějiny umění. Několik let pobývala na Tchaj-wanu a v Londýně, kde se pohybovala v oblasti promotion, marketingu, PR a event managementu pro značky Philip Morris, Chelsea, British Touring Cars či M&S. V Londýně také založila vlastní agenturu Eva Forman. Před nástupem do J&T Concierge v roce 2008 pracovala například pro TV Nova jako image manažerka. Mezi její koníčky patří cestování, umění, kulturní a společenské akce a venkovní sporty |
