„My jsme politiky oslovili, ale nikdo s námi nechtěl debatu vést. Takže názor jednotlivých politiků jsem mohl odezírat maximálně z jejich výstupů v médiích. Tam jsem pochopil, že jejich postoj je spíše negativní a že vítěz nebude vyhodnocen,“ říká Borůvka. Účast v tendru přišla jeho firmu na 40 milionů korun.
*E15: Ministr financí Miroslav Kalousek minulý týden uvedl, že jeho rezort nedoporučí vybrat vítěze ekotendru. Překvapilo vás to?
Ano, překvapilo. Očekávali jsme, že proběhne relevantní debata o ceně. Ministerstvo financí prezentovalo, že si objednalo od renomovaných poradenských společností posudky, které měly vzniknout na základě stejných podkladů, jako vznikala naše cenová nabídka. Nikde jsme zatím neregistrovali debatu o tom, jak dopadly tyto posudky v komparaci s naší cenovou nabídkou. To ukazuje, že k nevýběru uchazeče došlo spíše z politických než jiných důvodů.
*E15: Jak budete nyní postupovat? Odvoláte se, nebo prostě uznáte porážku?
Život přináší úspěch i neúspěch. Myslím, že jsme v tomto případě odvedli kus dobré práce ve smyslu bezchybné přípravy nabídkového projektu. V České republice se zatím nesoutěžilo mnoho tak komplikovaných věcí. Že nakonec vláda patrně nevybere vítěze, lze již pouze akceptovat, protože není v naší moci to jakkoliv ovlivnit. Odvolání považuji za nepravděpodobné.
*E15: Hovořilo se o tom, že pokud vláda soutěž zruší, hrozí jí arbitráže…
Od nás jako od soutěžitelů nehrozí žádná arbitráž, neboť stát si to v zadávacích podmínkách vyhradil, a já si ani neumím představit, jak bychom se mohli v nějakém řízení domáhat náhrady škody. A to i přesto, že náklady byly obrovské, proces trvá už tři roky, připravovali jsme aktuální nabídku, drželi bankovní záruku. Hrozí ale arbitráže ze strany subjektů, které mají se státem uzavřenu ekologickou smlouvu. S firmami, kterým stát v privatizaci prodal majetek a zaručil se, že provede jeho ekologickou sanaci. Těmto nabyvatelům vznikají reálné škody.
Cena práce: 35 miliard
*E15: Ministr Kalousek uvedl, že vámi nabídnutá cena nebyla přesvědčivá. Posudky poradenských firem údajně vyšly v rozmezí 50 až 55 miliard korun, takže vaše nabídka je cenou převyšuje.
Ministerstvo životního prostředí zase hovořilo o třiceti miliardách. My jsme zveřejnili strukturu naší nabídky, ze které vyplývá, že sanační práce jsou 35 miliard korun, to ostatní je přenos rizik, cena peněz, inflace, pojistné a marže. Ta je kalkulována na osm procent z oněch 35 miliard korun navýšených o inflaci, což po odečtení daně z příjmu činí 2,9 miliardy čistého zisku z celkové ceny skoro 57 miliard. Kdyby se zakázky realizovaly stejnou formou jako nyní, uděláme to za zmíněnou cenu prací, tedy 35 miliard korun. Ale proto, že stát říkal – chceme, abyste to financovali z vlastního, a až poté, co budou území čistá, zaplatíme – je jasné, že cena musí být navýšena o inflaci a úroky, když realizace sanací bude trvat mnoho let. Peníze bychom tedy vydávali z vlastního a asi každý chápe, že když provedu práci v roce 2011, její cena bude v roce 2015 zcela jiná. Bude vyšší minimálně o inflaci. To je velký rozdíl, který se nám zřejmě nedařilo vysvětlit veřejnosti a asi ani politikům. Jinak, vždycky existuje prostor pro optimalizaci ceny. Kdybychom dokázali nalézt partnera, který bude schopen poskytnout levnější peníze, může to mít relativně významný dopad do ceny. Vždy je to o podmínkách. Byli jsme v situaci, kdy stát vypsal soutěž, my měli pár měsíců na předložení nabídky a nalezení co nejlevnějších partnerů, což jsme v té době udělali.
*E15: Máte nějaké signály, že by se ještě dalo vyjednávat o ceně?
Nemám. Je to hypotetická debata. My jako uchazeč nemáme žádné zprávy, že by se měl proces takto ubírat. My to zvenku vnímáme tak, že je to vedeno čistě v rovině politické. I medializace ekotendru se věnovala hlavně politické rovině, nikoli podstatě věci.
*E15: Proč jste do ekotendru vůbec šli? To, že je hodně zpolitizovaný, se dlouhodobě vědělo, argumentovala tím i PPF.
Dnes vidím, že měli pravdu. No, proč jsme do toho šli… Je třeba si představit situaci, ve které jsme byli v době vyhlášení tendru. V odpadovém hospodářství jsme v Česku lídrem a bylo nám jasné, že máme dvě možnosti. Buďto se nezúčastnit a výhodou bude, že naše obchodní jméno nebude v této souvislosti zneužito a naše dobrá reputace zůstane zachována. Obrovskou nevýhodou – protože se tendru účastnily všechny nejsilnější subjekty v odvětví – by bylo, že zůstaneme zcela mimo hru a odkázáni na to, že když vyhraje některý z našich konkurentů, dá nám práci formou subdodavatelského vztahu, nebo také nic. To bylo podnikatelské riziko. Takže přestože jsme si uvědomovali, že může dojít k určitému poškození reputace firmy, menším rizikem bylo zúčastnit se.
*E15: Pokoušeli jste se svou pozici politikům vysvětlit?
Celou dobu se snažíme vystupovat jako expertní hráči. My nejsme lobbisté. První kontakt s politikem jsme se pokoušeli navázat až poté, co jsme odevzdali nabídky. Kontaktovali jsme všechny parlamentní strany a smyslem toho kontaktu bylo pokusit se expertně vysvětlit, jak jsou nastaveny podmínky soutěže a co by pro stát znamenalo, kdyby vybral vítěze. Tomu my rozumíme. Politické hře nikoli, ta jde mimo náš půdorys.
*E15: Když jste s politiky hovořili, odpovídalo to spekulacím, že ekotendr měl zastánce v okolí Miroslava Kalouska a části ODS, zbytek vlády včetně premiéra byl proti?
Bohužel nevím. My jsme politiky oslovili, ale nikdo s námi nechtěl debatu vést. Konkrétně korespondenčně jsme oslovili sekretariáty všech parlamentních stran, ale odezva byla nulová. Nedostali jsme příležitost s nimi hovořit, takže názor jednotlivých politiků jsem mohl odezírat maximálně z jejich výstupů v médiích. Tam jsem pochopil, že jejich postoj je spíše negativní a že vítěz nebude vyhodnocen.
Ekologické škody už se jenom prodraží
*E15: Co se nyní stane s Marius Pedersen Engineering? Asi to byla účelová firma založená jen pro potřeby tendru?
Doteď se firma Marius Pedersen (matka firmy Marius Pedersen Engineering s podílem 57 procent, pozn. red.) vždy sama účastnila jednotlivých projektů, neboť šlo o desítky až stovky milionů korun. Protože ekotendr byl hodně velký projekt v řádu desítek miliard, založili jsme na to společnost. Důvodem bylo i zajištění role jednotlivých partnerů, konkrétně firem Vienna Capital Partners a Česká inženýrská. Partneři chtěli více než jen smluvní dohodu o účasti. Východiskem byl vznik Marius Pedersen Engineering. Společnost nyní patrně zůstane zachována a po dohodě s ostatními akcionáři se použije pro jiný projekt. Umím si představit, že vykoupíme akcie od ostatních akcionářů, subjekt se stane stoprocentně naším vlastnictvím, nebo naopak. Další z variant je likvidace společnosti, což bude spíše varianta dvě, neboť jde o dražší scénář. Konkrétní záměr pro tento subjekt zatím neexistuje.
*E15: Dají se už vyčíslit náklady, které jste měli s tendrem?
Jsem schopen vyčíslit náklady na založení firmy, zajištění a držení bankovní záruky, aktualizace dokumentů po dobu tří let, práce lidí a advokátů, kteří do toho byli zahrnuti. Jde o téměř 40 milionů korun.
*E15: Pokud se škody budou dál likvidovat po jednotlivých projektech, bude se jich Marius Pedersen účastnit?
Když stát ekotendr zruší, za deset dvacet let uvidíme, že už nikdy nebudou ekologické zátěže sanovány za cenu, kterou jsme nabídli. Celkové náklady budou už jen vyšší. Jen to, že nalezení dohody o dalším postupu bude trvat dlouho, věc prodraží. To však neznamená, že na sanace zanevřeme, přistupujeme k tomu pragmaticky a budeme se jich dál účastnit. Litovat můžeme jen nákladů a své důvěry v to, že jsme se účastnili projektu, který je takto náchylný k politickým vlivům.
*E15: Pokud se ekotendr rozseká do více částí anebo se jednou bude opakovat, i toho byste se účastnili?
Neumím si představit, že by někdy v budoucnu stát rozhodl o jednom ekotendru, to je varianta téměř vyloučená z důvodu silné averze politiků k tomuto řešení a nedůvěry uchazečů na základě jejich vlastní zkušenosti. Varianta, že se celá zakázka rozdělí do dvou tří balíků… Zkoušel jsem se zamýšlet nad tím, v čem by to bylo výhodnější pro stát. Opravdu si myslíme, že by tím kleslo riziko korupce? Korupce v ekonomice je, a pokud se někdo domnívá, že bude při takového zakázce, tak klidně může být i v zakázce poloviční či třetinové. Dokonce může být i při zadávání jednotlivých zakázek. Je to přece o tom, zda zadavatel zakázky korupci připustí, či nikoli.
*E15: A v čem by bylo rozdělení zakázky pro stát horší?
Zadával by třeba tři soutěže a pak by měl tři partnery. Na každou soutěž by to byla stejná množina uchazečů, pokud by požadované garance výrazně neklesly. Objevovala se také varianta, že se budou balíky dělat odvětvově. Že se odpady zadají specialistům na odpady, hydrogeologie hydrogeologickým firmám, případně stavební práce stavebním firmám. Zase nevím, zda je to bez rizika korupce, a navíc si lze těžko představit, jak by stát tyto činnosti koordinoval a kdo by státu ručil za celkovou kvalitu prací. I argument, že při více řízeních by mohlo uspět více firem, mi kulhá. Jde přece o to, že tak zásadní garance státu, jaké jsou požadovány, může poskytnout pouze velká kapitálově silná společnost s širokým odborným zázemím. To ale nevylučuje, že by se prací zúčastnilo mnoho dalších českých společností, které sice nemohou nést takové garance, ale mohou být využity jejich kapacity pro co nejrychlejší provedení prací. Zkušenost se zadáváním jednotlivých lokalit již máme. Bude to trvat dlouho, stát nebude mít tak silné garance, ale souhlasím s tím, že se bude moci zúčastnit více soutěžitelů, kteří budou moci být současně hlavními dodavateli. Zda se tím
docílí nižší ceny, což nepředpokládám, ukáže až budoucnost.
Pavel Borůvka (45)
Vystudoval stavební fakultu VUT Brno. Začátkem devadesátých let pracoval jako stavbyvedoucí a také jako ředitel autocentra v Hradci Králové. Do firmy Marius Pedersen nastoupil v roce 1994. Začínal jako supervizor, zastával také pozici provozního ředitele. Byl i členem představenstva Marius Pedersen. Nyní je obchodním ředitelem v této firmě, během ekotendru působil jako vedoucí projektu Marius Pedersen Engineering. Je ženatý, má dvě děti, jeho koníčkem je lyžování, tenis a turistika.
