Petr Rusek: Dobře jsme v Tatře zaseli, sklizeň už začíná

„K tomu, aby se vrátila ke správnému fungování, není nutný někdo s bůhvíjakými zahraničními školami, který přijel z ciziny. Stačí zdravý selský rozum,“ říká šéf představenstva a obchodní ředitel Tatra Trucks Petr Rusek.

E15: Před rokem koupili automobilku v aukci podnikatelé Jaroslav Strnad a René Matera. V jaké kondici se firma nachází?

Bylo to hodně složité období, hlavně ze začátku. Ten lze datovat už do podzimu 2012, kdy jsme společnosti začali pomáhat a podařilo se nám nastartovat její základní životní funkce. Loni na jaře už běžela výroba, obnovili jsme komunikaci s našimi klíčovými dodavateli a zákazníky. Schválně to říkám v tomto pořadí, protože tím větším problémem byli dodavatelé, kteří měli poměrně velký stupeň nedůvěry. Museli jsme je přesvědčit, že nejsme žádní zlatokopové, kteří firmu koupili, aby ji rozparcelovali a po kouskách prodali.

E15: Jakými argumenty jste je přesvědčili?

Samozřejmě činy, aby se nebáli u nás mít dodavatelské kredity a úvěry. V Tatře je vysoká spotřeba materiálu. V okamžiku objednání jsme ho museli platit předem a v plné výši. Šlo o opravdu velké peníze, které nám chyběly v provozním financování. Situace se postupně zlepšuje.

E15: A obnovení důvěry zákazníků?

Ty bylo třeba přesvědčit o tom, že se nemusí bát objednat si u nás auto a zaplatit zálohu ne sto, ale deset procent. A že ho dostanou včas a v požadované konfiguraci a kvalitě. Vedle toho bylo třeba přesvědčit velké strategické zákazníky jako například indické ministerstvo obrany. Výsledkem bylo ujištění ze začátku letošního roku z indické ambasády v Praze i našeho velvyslance v Dillí, že Tatra už tam není na černé listině.

E15: Byla špatná platební morálka vůči dodavatelům a nestandardní postupy vůči klíčovým partnerům hlavními chybami předchozího managementu? Není to tak dávno, co Ronald Adams ujišťoval, že Tatra kladně hospodaří.

V černých číslech byla firma naposledy v letech 2006 až 2007, kdy dodávala střední terénní automobily české armádě. Od té doby byla vždy v minusu, byť se tvrdil opak. Bývalé vedení také ujišťovalo, že je hodně zakázek a tedy i práce pro zaměstnance. Když jsme sem přišli, lidé byli ze šedesáti procent pracovní doby doma. A v prosinci 2012 už nebylo na výplaty. Myslím si, že k tomu, aby se Tatra vrátila ke správnému fungování, není nutný někdo s bůhvíjakými zahraničními školami, který přijel z ciziny. Stačí zdravý selský rozum. To znamená schopnost rozpoznat, co je dobré a co špatné. Za minulého režimu se vykládala anekdota, že pokud je velký hlad, v Sovětském svazu sklízejí brambory už druhý den po zasetí. V této firmě to bylo podobné. Když se sehnaly peníze, už druhý den se jako provize tahaly ven.

E15: Takže nový management ještě sklízet nezačal?

Dobře jsme zaseli, sklizeň už začíná. Fakt je, že co se týče Indie, ještě od ní objednávky nemáme. Způsobily to nedávno skončené volby. Oni před volbami nic nenakupují. A nejen tatrovky, ale ani samopaly, munici či uniformy. Přenechají to nové politické reprezentaci. To mně připadá férové.

E15: Dokončujete montážní linku v Saúdské Arábii. Jak jste daleko?

Projekt prodeje a montáže vozidel na Středním východě se podařilo dobře rozběhnout. Letos tam odcházejí dvě stovky středních terénních vozidel Tatra 810 a sto rozložených. V lednu jsme zahájili dodávky. Ve třetím a čtvrtém čtvrtletí bychom tam už měli poslat ta rozložená, aby mohla být smontována na místě. Momentálně se v Kopřivnici střídají poměrně velké skupiny lidí z arabského světa. Učí se, jak se vozidla skládají, zajíždějí a diagnostikují.

E15: Co si od tohoto projektu slibujete do budoucna?

Chceme tam postupně dodávat celou rodinu našich vozidel včetně vlajkové lodi Tatra 815-7 v daných vojenských specifikacích. A vzhledem k tomu, že se projekt týká největší a nejvlivnější země v regionu, očekáváme, že se na nás začnou obracet i její sousedé.

E15: Bude to první podobný závod, který Tatra otevře v zahraničí?

Před rokem 1989 prodala licenci do Číny a pomáhala tam postavit a rozběhnout výrobu tehdejších tatrovek. Ten závod ale podle mých informací už dnes nefunguje, stroje a další zařízení jsou poškozené. Je to jeden z dalších cílů, na které míříme. V červnu se do Číny chystám.

E15: Co návrat na ruský trh?

Byl jsem v Rusku začátkem května. Na rozdíl od Středního východu tam máme mizivou šanci dostat se k zakázkám pro ozbrojené složky, protože ruská administrativa upřednostňuje domácí průmysl. Teprve když neumí nebo nechce, obrátí se na zahraniční, což se ale stává jen výjimečně. Škoda že to podobně nefunguje i u nás. V Rusku se pro Tatru otvírá prostor u civilních společností těžících nerosty, ropu nebo zemní plyn. Vrátit se na tamní trh se nám po šestileté pauze podařilo už loni. Třeba společnost Surgutněftěgaz, která je největší soukromou těžební společností v Rusku, kdysi jezdila pouze na tatrách. Když jsem jim vykládal, že je stále vyrábíme, nevěřili tomu. Opravdu, vždyť tady z Kopřivnice dlouhá léta nikdo nebyl, říkali. Následně přišla výzva, ať se přihlásíme do tendru. Ten jsme vyhráli a od té doby dodáváme té firmě auta. Intenzivně jednáme i s Gazpromem. I když je nám jasné, že do Ruska už Tatra nebude vyvážet tisíce vozidel ročně, pořád je to hodně zajímavý trh.

E15: Nepodepsala se na vztazích s ruskými partnery ukrajinská krize?

Přestože jsou jejich názory jiné než ty prezentované českými oficiálními místy, ochladnutí necítíme. Myslím si, že nic se nejí tak horké, jak se uvaří. Ukrajinci mají šanci vyřešit si krizi sami tak, aby do ní nebyly vtaženy další státy. Docela se mi líbí přístup Německa nebo Francie. I když kyjevskou vládu morálně podporují, neskrývají, že nemohou přehlížet svoje ekonomické zájmy.

E15: Vidíte příležitosti i v západní Evropě?

Je to poměrně plný trh, Tatra tam nikdy silná nebyla. Vyrábíme auta, která vynikají mimo silnice. Máme nového zákazníka v Norsku. Provozuje tam tatrovky za polárním kruhem v opravdu drsných podmínkách. Ten říká, že naše vozidla jsou to nejlepší, co může mít. Na druhé straně máme výrobky, které by mohly být zajímavé pro zemědělsky silné evropské země. Jde o dnes už docela známé tatraktory.

E15: Jaký je jejich obchodní potenciál?

Co se týče tuzemského trhu, naše představa je ročně nějakých třicet až padesát kusů. Potenciál Slovenska odhadujeme asi na patnáct až dvacet kusů. Kdybychom k tomu přidali země, jako je Francie, Polsko či Srbsko, mohli bychom se dohromady dostat na nějakých sto až 150 tatraktorů ročně.

E15: Kolik z celkové produkce tvoří speciál pro vojáky a kolik vozidla pro civilní sektor?

Asi třetina připadá na speciál, polovina na civil. A zbylá pětina na vozidla pro hasiče. Jak v Česku, tak na Slovensku je po nich v poslední době poptávka.

E15: V současnosti se hovoří o pěti až deseti mobilních 3D radarech pro českou armádu, které by byly umístěny na tatrováckých podvozcích. Místo přímého oslovení českých a slovenských firem chce ministerstvo obrany vypsat otevřenou soutěž.

Co se týče radarů, jsme v konsorciu českých a slovenských firem. Nevidíme žádný důvod, proč by tyto radary neměly vyrábět české a slovenské zbrojovky a proč by neměly jezdit na tatrováckých podvozcích. Zde přímo prezentujeme příklad tolik probíraných a preferovaných mezinárodních vývojových a výrobních projektů, které by, jsou-li ekonomicky srovnatelné, měly být upřednostňovány před nákupem technologií ze zahraničí.

E15: Vraťme se ještě ke kondici Tatry. Součástí změn spojených s novými majiteli bylo i propouštění. Kolik lidí muselo a případně ještě bude muset odejít?

Loni odešlo něco přes sto zaměstnanců. Týkalo se to úplně všech oddělení celé společnosti. Hlavním důvodem byla a nadále je snaha zvýšit produktivitu práce. Bývalé vedení firmy při poklesu výroby postupovalo tak, že propouštělo dělníky a zejména technickohospodářské pracovníky chránilo. Výsledkem bylo, že tu pracovalo víc lidí v administrativě než ve výrobě. Takže jsme redukovali místa v kancelářích. Samozřejmě postupně zvyšujeme pracovní tempo a občas se stane, že někdo nestačí a musíme za něj hledat náhradu.

E15: Je Tatra v černých číslech?

Už na začátku jsme požádali o změnu účetního období, končí nám v říjnu. Od loňského podzimu byly silnější i slabší měsíce, ale nebyl žádný, kdy bychom spotřebovali více finančních prostředků, než kolik vyprodukujeme.