Ekonom a expert na školství Daniel Münich popisuje, v čem spočívají problémy našeho vzdělávacího systému a kde lze hledat nástroje pro jeho zlepšení. Klíčový problém podle něj spočívá v podfinancování školství, což dává do souvislosti s nízkými daněmi. „Když se podíváte na mezinárodní srovnání, ČR je v podílu výběru daní vůči HDP výrazně pod průměrem,“ nepochybuje. A právě proto, že vybíráme málo peněz, jich pak podle jeho slov dáváme málo nejen na školství, ale i na vědu.
Premiér Petr Fiala se nedávno nechal slyšet, že budeme do deseti let centrem vzdělanosti. Školské odbory zase tento týden oznámily, že aktivizují stávkové výbory, neboť nejsou peníze na nepedagogické pracovníky. A je to jen několik týdnů, co se stávkovalo na filozofických fakultách. Jaká je tedy realita českého školství a kdo se víc blíží pravdě? Premiér, nebo stávkující?
Otázka je, co si premiér představuje pod centrem vzdělanosti. My svým způsobem centrem vzdělanosti už dnes jsme. Záleží na úhlu pohledu. Když vezmeme všechny země světa dohromady a podíváme se, kolik lidí má u nás dokončenou střední školu, jak málo jich naopak nedokončilo tu základní, nebo jaká je tady úroveň funkční gramotnosti, pak jsme nadprůměrní až špičkoví.
A i kdybychom spadli někam do průměru, pořád o sobě budeme moct říkat, že jsme vzdělanou společností. Na druhou stranu může někdo namítnout, že by se naše vysoké školství mělo v mezinárodních žebříčcích objevovat v horních desítkách a ne třetí stovce, že by k nám mělo jezdit studovat mnohem víc lidí z celého světa včetně Západu, stejně jako dnes jezdí do Holandska, Anglie nebo Ameriky.
Takže co k tomu říct? Situace našeho školství se proti dnešku výrazně nezlepší, pokud si už teď myslíme, že jsme vzdělanostní centrum. A naopak: peníze, které do školství dnes jdou a které tam ve výhledu mají jít, z nás větší centrum vzdělanosti neudělají. Prostě jich je vůči HDP málo a podíl má dále klesat.
Pojďme to vzít po jednotlivých stupních. Jak je na tom naše vysoké školství, věda a výzkum a hlavně jaký je jejich výhled?
Pokud jde o vysoké školství, stávkující nevhodně smíchali dva naprosto odlišné problémy. Jeden jsou obrovské rozdíly v platové úrovni různých součástí jedné vysoké školy, zpravidla různých oborů. Tím myslím platy na společenských a humanitních fakultách versus zbytek. To je ale interní problém vysokých škol samotných – měli by si to tudíž řešit akademici uvnitř těchto škol.
Avšak tím, že jde o školy veřejné, je svým způsobem přirozené, že se ten problém řeší na veřejnosti. Zčásti také proto, že jde o veřejné peníze, o peníze daňových poplatníků.
Ale úplně jiný problém je otázka, kolik je český stát, česká vláda, a tudíž český daňový poplatník, ochotný z balíku vybraného na daních, anebo také nevybraných, dávat na školství. Tam je to celkem jednoduché: podíl výdajů na vysoké školství na HDP, tím myslím primárně veřejné vysoké školy, řadu let klesá. Poslední dva roky se dostaly výrazně pod průměr Evropské unie.
Pokud bude tento trend pokračovat, spadneme do hlubokého podprůměru. A protože je české vysoké školství placené výhradně z veřejných peněz, přičemž o nějaké formě školného se nikdo z politiků neodváží mluvit, je jisté, že kvalita vysokých škol bude stagnovat nebo dokonce upadat.
Právě jsem se chtěl zeptat: pokud ten trend, který zmiňujete, nezastavíme, jaké to bude mít důsledky?
Psal jsem to už na svoje sociální sítě. Můj názor na tu stávku je tento: pokud bych chtěl stávkovat, obrátil bych se k veřejnosti s tím, že za současné peníze lze kvalitně vzdělávat řekněme o třetinu méně studentů než dnes. A že se od příštího roku výrazně sníží počet přijímaných studentů a přestanou se nabírat noví učitelé a vědci.
Což by znamenalo, že zredukujeme české vysoké školství na úroveň, jaká tady byla někdy na začátku tisíciletí. Řekl bych to s tím, že veřejnost, daňový poplatník a politici, mají zřejmě jiné priority. A těmi jsou nízké daně – lidé se nejsou ochotni víc danit kvůli penězům na školství.
On ostatně ministr školství Mikuláš Bek něco podobného řekl v souvislosti s doposud nesplněným vládním slibem, který spočíval v tom, že učitelé budou brát 130 procent průměrné mzdy. Také zmiňoval, že kvůli tomu není daňový poplatník připraven na zvyšování daní…
V této zemi se ale nikdo, a platí to stejně o vládě i opozici, neodvažuje daňové poplatníky a voliče přesvědčovat, že je to špatně. Tedy že pokud chceme kvalitní školství, musíme na jeho podporu vybrat víc na daních.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
