Pokud neotočíme kormidlem, narazíme, říká šéfka Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová | E15.cz

Pokud neotočíme kormidlem, narazíme, říká šéfka Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová

Nguyen Thuong LyPavel Otto

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Vstoupit do diskuze
1

Konsolidace veřejných financí bude drahá a nebude pro voliče přitažlivá, varuje předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová. Pokud jsme se k ní neodhodlali doteď, po volbách se jí určitě nevyhneme. „Kdyby se pro příští rok udělal rozpočet s deficitem 150 miliard korun, tak jsme možná otočili ještě včas. Ale jestliže ministryně financí pracuje s částkou 300 miliard, jedeme přímo na dluhovou brzdu,“ tvrdí ekonomka.

Státní pomoc jednoho dne skončí a stamiliardový dluh za koronakrizi bude muset země splatit. Zchudnou Češi?

Stále máme jeden z nejnižších příjmových rozdílů v Evropské unii, příjmy jsou hodně rovnostářské. Jestliže prodavač v supermarketu bere polovinu toho co lékař, jde ve srovnání s vyspělejšími zeměmi o malý rozdíl. Vidíme ale rostoucí majetkovou diferenciaci. Bohatší lidé investují do nemovitostí, jejichž ceny raketově rostou, a do akcií. Naopak pro mladé lidi, a to i vysokoškoláky, je nesmírně obtížné pořídit si vlastní bydlení.

Situace způsobená koronavirem majetkovou nerovnost ještě více rozšířila. Je podstatně větší než příjmová a odvíjí se od vlastnického bydlení a investování. Například zrušení daně z převodu nemovitostí, které prosadila vláda v loňském daňovém balíčku, mladým lidem pomůže jen těžko. Oněch patnáct miliard, o něž toto opatření připravilo státní rozpočet, skončí hlavně u bohatých investorů a realitních makléřů.

Na podzim budou volby do Poslanecké sněmovny. Nakolik podle vás ovlivní budoucnost veřejných financí?

Každý předvolební rok je zasažený utrácením bez ohledu na politické spektrum. Před volbami se každá strana bojí šetřit a dělat nepopulární kroky. Bohužel zpopularizovat konsolidaci veřejných financí je hodně obtížný úkol. Volební trhák z toho patrně udělat nejde.

Budou strany voliče uplácet i letos, když čelíme jedné z největších krizí?

Obezřetnost vůči úsporám kvůli možné ztrátě volebních preferencí zcela určitě bude i letos. Krize na tom bohužel asi nic nezmění.

Přestože Národní rozpočtová rada na nutnost konsolidace veřejných rozpočtů apeluje, účinné páky na vládu nemá. Nemáte občas pocit marnosti?

Myslím, že pocit marnosti zažívá v současnosti většina nezávislých fiskálních institucí v Evropě. Kdybych měřila svůj pocit marnosti mírou devastace českých veřejných financí, měla bych ho možná největší.

Co očekáváte od nové vlády?

Doufám, že bude aktivně přistupovat jak ke konsolidaci veřejných financí, tak k důchodové reformě. Je to vzájemně provázané. Změny v penzijním systému nejsou nic jiného než konsolidační úsilí, i když v delším horizontu. Slovo aktivně používám proto, aby úsilí vlády nebylo taženo až negativní reakcí finančních trhů. Je bezpodmínečně nutné začít s konsolidací co nejdříve. Ostatně už dnes vidíme, že ceny českých dluhopisů se začínají zvyšovat.

Trváte na tom, že příští kabinet bude muset zvyšovat některé daně?

Zcela okamžitě bych vrátila státnímu rozpočtu 90 miliard z daně z příjmů fyzických osob. Nikoliv ale obnovením superhrubé mzdy. To byl kočkopes, byť jsme se s ním naučili nějakým způsobem existovat. I ministerstvo financí původně chtělo zavést sazby 19 a 23 procent s tím, že vyšší sazba měla nahradit sedmiprocentní solidární přirážku.

Pokud by superhrubá mzda byla nahrazena tak, jak chtělo ministerstvo, státní rozpočet by přišel o zhruba deset miliard. Navíc jednotná patnáctiprocentní daň prohlubuje nerovnost, protože nepomáhá těm nejpotřebnějším. Nízkopříjmové skupiny mají vysoký sklon ke spotřebě a jakýkoliv dodatečný výdělek utratí. Naopak bohatší lidé peníze kumulují a investují.

 Na čem by se měla zakládat případná daňová reforma?

První věc, kterou bych od nové vlády čekala, by mělo být sestavení obrysu české daňové soustavy a jeho odlišností od srovnatelných evropských zemí. Existuje řada studií OECD, z nichž lze zjistit, kde se v hodnotách sazeb nebo daňových základů vychylujeme. Česko je například třetí v mzdovém zatížení zaměstnavatelů, kteří za své pracovníky platí vysoké odvody.

Dovedete si představit růst některých daní?

Například nemáme vůbec spotřební daň na takzvané tiché víno. Za úvahu by také stálo zvýšení spotřební daně u piva, které máme nejlevnější v Evropě. Chápu, že to jsou nepopulární opatření. Z takzvaných neřestí ale podléhají vyšším sazbám jen tvrdý alkohol a tabák s výjimkou doutníků. Také bych vrátila daň z nabytí nemovitostí. Mohlo by to vygenerovat i více než patnáct miliard ročně. Objem prodaných nemovitostí roste, stejně jako jejich ceny. I to je důsledek zrušení daně, protože realitní makléři si ona čtyři procenta částečně zahrnuli do nabídkových cen.

Daně tvoří příjmovou stranu státního rozpočtu. Jak byste při konsolidaci veřejných financí postupovala na výdajové straně?

Bylo by to mravenčí úsilí. Sbírala bych peníze po jednotkách miliard, ale i tak je to potřeba udělat. Nicméně za prvořadé považuji další nezvyšování mandatorních výdajů a jejich zmrazení.

Nyní se ukazuje to, před čím už delší dobu varujeme. Jestliže ekonomika několik let funguje nad svým dlouhodobým průměrem, mají se tyto dodatečně vygenerované peníze odložit na horší časy. Místo toho je ale vláda okamžitě dávala na mandatorní opatření. Když ale ekonomika klesne k průměru nebo spadne pod něj, na tyto výdaje už není dostatek prostředků. I kdyby místo mimořádné situace způsobené koronavirem přišel normální cyklický vývoj, veřejné finance by byly deficitní. Česko ale dopadlo ještě hůře. Ukázalo se, že jsme v lepších časech utratili úplně všechno a jsme zcela bez rezerv.

Hrozí prolomení dluhové brzdy, která je nastavena na 55 procentech HDP?

Jsem přesvědčena, že na ni narazíme. Ještě minulý rok v červnu jsme mysleli, že by to mohlo být až kolem roku 2043. Vývoj posledních devíti měsíců ale přiblížil námi očekávaný náraz na dluhovou brzdu už někam do roku 2024. Pokud se teď neotočí kormidlem, narazíme. Uvedu to na příkladu: Kdyby se pro příští rok udělal rozpočet s deficitem 150 miliard korun, tak jsme možná otočili ještě včas. Ale jestliže ministryně financí pracuje s částkou 300 miliard, jedeme přímo na dluhovou brzdu.

Co by to pro Česko znamenalo?

Podle zákona má být předložen Poslanecké sněmovně zcela nový rozpočet, který směřuje ke konsolidaci. Obdobně mají reagovat municipality a všechny ostatní veřejné instituce. Skončila by veškerá legrace a muselo by se začít tvrdě šetřit.

Ale vláda má možnost to obejít a rozvolnit pravidla.

Je to podle zákona. Podívejte se, veřejné finance má kontrolovat parlament. Když se loni v dubnu poprvé rozvolňoval zákon o rozpočtové odpovědnosti, Senát to zamítl, ale sněmovna to nakonec prohlasovala stojedničkou. Takže je to fakticky v rukách sněmovny.

Hrozí nám snížení ratingu?

Agentury Fitch a Moodys potvrdily Česku stabilní výhled. Ve svých analýzách nicméně zmínily rizika ratingu. Tedy to, že pokud by se po roce 2022 veřejné finance nekonsolidovaly, bude rating Česka ohrožen. Něco podobného se stalo už Slovensku, jehož rating byl už před koronavirovou krizí ohrožen nárazem na dluhovou brzdu. Loni v květnu pak agentura Fitch skutečně hodnocení Slovenska snížila.

Otázka dluhové brzy je svázána jak s reakcí finanční trhů, tak s reakcí ratingových agentur. Česku se dluh zdražuje už nyní. Mimo jiné i proto, že letošní výpůjční potřeba státu bude rekordní a dosáhne více než 700 miliard korun. To jsou obrovské peníze. Před krizí činil celkový objem vydaných státních dluhopisů 1,6 bilionu korun. Nyní se za dva roky po sobě protočí schodky, které se v součtu blíží jednomu bilionu.

Očekáváte v souvislosti s volbami, že se ještě zvýší letošní schodek státního rozpočtu, který vláda v lednu z 320 miliard korun zvýšila na 500 miliard?

Musím být optimistická. Doufám, že se schodek už zvyšovat nebude. Pokud se hovoří o opatřeních, jako je očkování, nemůže to stát tolik peněz, aby kvůli tomu dál rostl deficit. Ekonomika by se navíc měla podle ve druhém pololetí otevřít, což podpoří příjmovou stranu rozpočtu.

Ministryně financí Alena Schillerová řekla, že peníze na pomoc firmám a obecně ekonomice vystačí do poloviny roku. Lze předejít tomu, abychom se museli dále zadlužovat?

Základem je zrychlit očkování, aby se už v polovině roku mohlo najet na normální modus vivendi. Důležité je, že zahraniční poptávka zatím vypadá velice dobře. Nezdá se, že by český průmysl trpěl nedostatkem zájmu o zakázky. I aktuální průzkumy ukazují, že k pomyslným vlakům, které jedou z Německa do Číny, by Česko mělo i nadále připojovat své vagony. V březnu jen třináct procent českých podniků plánovalo propouštět. Zhruba stejný počet podniků přitom plánoval naopak přijímat nové pracovníky.

Jak klíčová je pomoc z evropského fondu obnovy?

Fond obnovy představuje přibližně 190 miliard korun na dva roky. Nejde sice o malou částku, ale na druhou stranu s ohledem na výši deficitů státního rozpočtu tyto prostředky veřejné finance samy o sobě stabilizovat nemohou. Jde navíc o peníze určené pouze na předem stanovené oblasti, především na projekty ochrany životního prostředí a digitalizaci. Chybí také zásadní zastřešení potřebnými reformami a realizace konkrétních projektů může být provázena komplikacemi, jak se již v minulosti opakovaně ukázalo.

Co si myslíte o rozhodnutí sněmovny, které umožní ČNB nakupovat soukromé dluhopisy a také kvantitativní uvolňování, tedy tištění peněz? Není to něco, co by rozpočtu mohlo pomoci?

Monetizaci státního dluhu bych viděla velmi nerada. V mimořádné době, kterou nyní zažíváme, se však dá určitá míra stírání hranice mezi měnovou a fiskální politikou s přivřením obou očí pochopit. Aktuální nouze by ale neměla vést k trvalému otevření cesty pro monetizaci státního dluhu. Mělo by to být jen dočasně a v omezeném objemu.

Zbydou peníze na důchodovou reformu?

To je otázka míry proaktivnosti. Tedy aby se to nezačalo řešit až v době, kdy systém narazí, což má být v období po roce 2030, kdy početná generace lidí narozených v sedmdesátých letech začne nastupovat do penze. Poté se začne systém propadat hluboko do deficitu a budeme si muset na důchody půjčovat. Je otázka, jak moc budeme v té době zadluženi. To záleží právě na tom, jestli se nyní podaří zkonsolidovat veřejné finance a jakým způsobem se bude důchodová reforma řešit. Pokud by neměl být snížen náhradový poměr důchodu ke mzdě, který je v současné době někde na polovině čisté mzdy, pak bude muset být důchodová reforma svázána s reformou daňovou.

To je vlastně stěžejní východisko důchodové komise pod ministryní Janou Maláčovou. Penze mají být financovány jak ze sociálního pojištění, tak nově i z daní.

Samozřejmě. Samotné sociální pojištění náhradový poměr neutáhne, komise ho dokonce chce zvýšit. Pak je jasné, že budou muset zapojit další příjmy. A stát nemá prakticky jiné příjmy než daně. Reforma ale příjmy neřeší, neříká jaké daně to zaplatí. Přitom žádný subjekt, ať už stát, firma nebo domácnost, si nemůže narýsovat své výdaje bez toho, aniž by zjistil, kde bude mít příjmy.

Ještě zbývá spoření na stáří.

Vždy jsem osobně byla pro to, aby každý při svém prvním zaměstnání povinně vstoupil do třetího pilře, ale s možností opt-outu. Tomu člověku by byl zřízen nepovinný účet. Minimálně by ho to donutilo se nad tím zamyslet. Příspěvek 300 korun měsíčně může přece dávat na penzijní spoření každý.

Jak rychlá může být obnova ekonomiky, až odezní nejhorší vlna pandemie?

Tady bude záležet na náladě a důvěře obyvatel v budoucí vývoj. Je to oblast, kterou řeší behaviorální ekonomie. Jde o to, zda lidé koupěschopnou poptávku, kterou odložili, obnoví a vrátí se zpět ke svým zvyklostem. Jsem optimistka a očekávám, že oživení by mohlo být opravdu rychlé. Ovšem za předpokladu, že poběží export, který je páteří ekonomiky. Tvoří velkou část zaměstnanosti, mezd i práce pro subdodavatele a další podniky a služby. Pokud zahraniční poptávka bude natolik slušná, jak si myslíme, pak by obnovení mohlo být rychlejší než tři procenta HDP, které se aktuálně odhadují.

Eva Zamrazilová (59)

Vystudovala Národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze.

Vyučovala na VŠE v Praze, působila také v Ekonomickém ústavu Československé akademie věd a ve Výzkumném ústavu práce a sociálních věcí.

Od roku 1994 pracovala v týmu hlavního ekonoma Komerční banky.

V únoru 2008 ji prezident Václav Klaus jmenoval členkou bankovní rady České národní banky, mandát jí vypršel v únoru 2014.

Poté se stala hlavní ekonomkou České bankovní asociace.

V lednu 2018 se ujala funkce předsedkyně nově vznikající Národní rozpočtové rady.

Zároveň nadále přednáší na Vysoké škole ekonomické v Praze makroekonomickou analýzu.

Je vdaná a má tři děti.

 

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.