Jeho politickou dráhu určil Jaroslav Kubera, je mladým teplickým politikem a začal ovlivňovat svět kolem sebe. Tenhle refrén tu už, pravda, jednou byl. Ale sedmadvacetiletý Petr Šíla není Dominik Feri. A prý ani nebude. „Uměl to dobře s instagramem, ale jinak nic moc neudělal,“ říká o něm nejmladší ředitel botanické zahrady v Česku, který bojuje za zřízení Chráněné krajinné oblasti Krušné hory nebo za to, aby botanické zahrady vyšly ven z areálů a začaly určovat podobu měst, kde sídlí. Vedení „jeho“ ODS by mělo pomalu zbystřit.
Jste teplickým zastupitelem za ODS. Proč vás přilákali občanští demokraté?
Pamatuji si volby do poslanecké sněmovny, v nichž se Dominik Feri nechal vykroužkovat v Praze z posledního místa. Víte, on byl v regionu hodně známý, měl ambice něco změnit a pak zmizel. Přestal se zajímat o Teplicko. Říkal jsem si, že to není možné, že musí jít mladí lidé do politiky a dotáhnout to, co on neudělal. A protože jsem pravicově smýšlející a TOP 09 pro mě měla tuhle, řekněme negativní konotaci, volba byla jasná.
Vy jste ale do zastupitelstva v komunálních volbách přímo nepostoupil. To se stalo vlastně díky nešťastné náhodě, že?
Skončil jsem těsně pod čarou jako první náhradník. Do zastupitelstva jsem nastoupil po zesnulém Jaroslavu Kuberovi.
Pojďme se na ty dvě osobnosti, o nichž jste mluvil, podívat blíže. Bude z vás druhý Dominik Feri?
To doufám, že ne. Hlavně na to nemám ani vlasy. Když se zpětně dívám, tak on vlastně uměl dobře komunikovat přes instagram, ale nic moc neudělal. Proto Dominik Feri nebudu, chtěl bych i na těch sociálních sítích sdílet práci, která má obsah. A taky nemám žádné kauzy, ale to je jiný příběh.
A také nemáte zatím namířeno do Prahy. Vy byste, pokud vím, chtěl být jakýmsi buditelem v regionu?
Občas nad celostátní politikou přemýšlím, ale já jsem Sudeťák, co se tu narodil a vyrostl. Vidím, že je tu spousta věcí, které jsou zanedbané a musí se k nim někdo postavit. Je tu prostě mnohem víc konkrétních výzev než na celostátní úrovni. Na druhou stranu je jasné, že některé jsou tak velké, že si vyžadují kooperaci se státem. Ale až je zase bude stát řešit, potřebuje v regionu partnery. A na to bych se chtěl soustředit.
A Jaroslav Kubera, jehož mandát teď máte? Jak na něj vzpomínáte?
Potkával jsem ho na jednáních místní ODS nebo na různých společenských akcích. Byl to fenomén. Když se řeknou Teplice, každý si představil jeho a miliardu korun, kterou díky němu má město na účtu. Uměl skvěle komunikovat. Uměl věci formulovat tak, aby se v důsledku setkaly s pochopením a opravdu se staly. To naplňuje jeho definici sebe sama „malý velký muž.“ Je škoda, že jeho kariéra předsedy senátu tak nešťastně skončila. Ta funkce mu slušela. V dnešní turbulentní covidové době by byl skvělým oponentem bývalé Babišovy vlády. Ale dobře ho v tom nahradil pan Vystrčil.
Proč jste se stal ředitelem botanické zahrady, když nejste botanik?
Od jednadvaceti let jsem pracoval v příspěvkové organizaci města Osek, což je kousek od Teplic. Měl jsem na starosti volnočasové aktivity. S nástupem nové politické reprezentace jsem ale skončil a hledal nové uplatnění. Narazil jsem na výběrové řízení na post ředitele botanické zahrady, přihlásil se, napsal koncepci a obhájil ji.
Co vás teď čeká?
Pracujeme na studii proveditelnosti rozvoje celého areálu zahrady. Chtěli bychom ji víc otevřít a zpřístupnit, využít nevyužité prostory. Nemáme vzdělávací pavilon, seminární místnosti, což bychom chtěli napravit. Rád bych, abychom mohli veřejnost vzdělávat například o využití vody, solární energie nebo představit, co je v tomhle oboru odzkoušené.
To také souvisí s vaší širší vizí, že by obecně botanické zahrady měly plnit i jiné funkce než ukazovat rostliny. O co by mělo jít?
Devadesát procent návštěvník zahrad nejsou žádní botanici. Cíl jejich návštěvy je něco se dozvědět, ale my na ně nemůžeme vychrlit tisíce latinských názvů. Musíme s nimi pracovat jinak. Už se nám podařilo v posledních dvou letech přijít s interaktivním informačním systémem spojeným s mobilními telefony. Zahradu jsme zasíťovali wifi, které je zadarmo. Zahrady mají ale také relaxační funkci, v době covidu to platí dvojnásob. Mám na mysli pořádání koncertů, vzdělávacích akcí, přednášek, autorských čtení a podobně. Jsou to věci jinde běžné, ale člověk by je nečekal v prostředí botanické zahrady.
Funguje to i směrem ven?
Ano, snažme se se zahradou pronikat i do veřejného prostoru. Pilotně jsme zkoušeli navrhnout výsadbu kruhových objezdů a dali jsme městu koncept, jak zpříjemnit veřejné prostory. V příštích letech bychom rádi nabídli městu našeho architekta kvůli péči o městskou zeleň.
Vy v tom jdete ale ještě dál, až za hranice, že?
Uzavřeli jsme partnerství se zahradou v saském Schellerhau. Můžeme se prezentovat jako zajímavá místa ležící blízko sebe, která mohou posílit česko-německé vztahy. Do budoucna bychom rádi vytvořili stezku po zajímavých místech, ať už jde to Cínovecké rašeliniště, což je deset minut za Teplicemi a patnáct od Schellerhau, nebo Grünwaldské vřesoviště. Takových míst je v Krušných horách hodně. Chceme na ně upozornit. Nejde jen o to uchovávat sbírky, ale chránit i přírodu v okolí, abychom o ni nepřišli.
Takže z tohoto principu podporujete i vznik Chráněné krajinné oblasti Krušné hory? To je v regionu dost ožehavé téma, ne?
Jsou tu dvě poměrně radikální skupiny lidí. Odpůrci a zastánci. My se vymezujeme jednoznačně pro zřízení CHKO. Bohužel se to celé nešťastně komunikuje, spousta lidí si pod chráněnou oblastí představí je omezení a žádné výhody.
Proč by se měly podle vás Krušné hory jako celek chránit?
Teď je velké téma energetiky. Investoři se pouštějí do budování alternativních zdrojů, protože jsou na ně směřovány podpory. Je to každý půlrok, kde se schvaluje projet na výstavbu solární elektrárny někde v Krušných horách. Přitom zrovna do přírody to není vhodné. Naštěstí zastupitelé, mnohdy z malých vesnic, se staví proti. Ale to se může pod tlakem peněz velmi rychle změnit. Pokud stát nepřijde a nedefinuje CHKO Krušné hory, tak budeme za deset let brečet, že jsme měli být ráznější a tu změnu udělat.
Ale není to jen o energetice. Mrzí mě, když se vracím z Německa a vidím na horách vyrůstat rodinné domy, které svým charakterem patří spíše do satelitní části velkých měst. To mě nutí přemýšlet o tom, abychom se jako zahrada postavili za jedinečnost krajiny a přírody Krušných hor.
Vy jste se také rozhodl kandidovat do vedení Unie botanických zahrad. Čeho byste chtěl dosáhnout?
My patříme k těm větším zahradám a zasloužili bychom si zastoupení v radě Unie. To jsme dosud neměli. Rada je přitom důležitá. Může lobbovat na ministerstvech za dotační tituly pro botanické zahrady, což dosud chybí. Nemáme dokonce ani zákon o botanických zahradách, ač se o něm deset let mluví. Nominanti ostatních zahrad do rady jsou botanici, což je v pořádku, ale chybí tam manažer, někdo, kdo by pomohl efektivněji komunikovat. S tím bych tam rád šel, abychom svou práci v botanických zahradách lépe prodali.
Petr Šíla (27) |
|
