Česko zažívá největší energetickou krizi v novodobé historii. Kvůli vysokým cenám na burze už skončila řada dodavatelů a další jsou v problémech. Nejsou ale jediní. Rekordní ceny paradoxně přidělávají vrásky i výrobcům elektřiny, kterým velké výkyvy na burze zvyšují náklady na zajištění kontraktů. Energetická skupina Sev.en Energy tak v jednu chvíli musela mít na burze zablokovaných dokonce 20 miliard korun. „Doslova kvůli tomu krvácíme. Na takové velké částky ale není připravený nikdo. Může se klidně stát, že padneme všichni, to riziko skutečně existuje,“ varuje bývalý spolumajitel skupiny Sev.en Energy Jan Dienstl, který v ní zůstává aktivní coby „speciální vyjednavač“. „Pokud to ale přežijeme, vyděláme,“ dodává.
Rusko minulý týden zastavilo dodávky plynu do Polska a Bulharska. Co to znamená pro evropskou energetickou bezpečnost?
Myslím, že Rus tím dal jasně najevo, že kdo nezaplatí rublem, toho vypne. Jsem přesvědčený o dvou věcech. Zaprvé – od ruského prezidenta Vladimira Putina nejde o žádné blafování a za druhé – Evropa ruské dodávky do příští topné sezony nestihne plně nahradit.
Například Polsko už má dodávky údajně zajištěné jinde.
Polsko je ve specifické situaci. Přestože mělo s Ruskem dlouhodobé kontrakty, nakupovalo za spotové ceny, tedy za tolik, za kolik se dnes prodává palivo na burze. Tím pádem mu je jedno, od koho ve finále plyn koupí. Polský kontrakt s Ruskem navíc končil na konci tohoto roku. A další podstatná věc – Polsko je velmi blízko zajištění stabilizace své plynovodní soustavy. Od srpna zprovozní plynovod z Norska a zároveň staví nový, už třetí LNG terminál. Z mého pohledu tak má Polsko velmi komfortní pozici, jednu z nejlepších na evropském trhu. Bulharsko a většina Evropy je na tom podstatně hůř.
Kolik zemí by odpojení od ruského plynu skutečně zvládlo? Kdo nakonec bude muset na platbu rublem přistoupit?
Některá média už mluví o tom, že část zemí Evropské unie už k ruským podmínkám přistoupilo, například Německo nebo Maďarsko. Určitě zaplatí Rakousko i Slovensko a podle mě nemá na vybranou ani Česko. Možná se připojí i Francouzi.
Dá se v tomto očekávat nějaký jednotný postup Evropy?
Hovoří se o tom. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová říkala, že Evropa zaujme společný postoj, ale já tomu moc nevěřím. Tohle bude nesmírně složitá debata.
Co to tedy bude znamenat?
Státy, které v době klidu a míru neinvestovaly do zvýšení nezávislosti na ruském plynu, budou muset přistoupit na ruské podmínky. Krátkodobě to nemá jiné řešení. Jedině, že bychom odpojovali průmysl a to by byl doslova armagedon. Takové dopady si nikdo neumí představit. Zdevastovalo by to ekonomiky Německa, Francie, Česka, zkrátka většiny států Evropy. Tak jednoduché to je. Energetická matematika je jednoduchá a bohužel i neúprosná.
Jak to myslíte?
Česká republika potřebuje ročně 210 terawatthodin energie. Je rozdělená na tři části, řekněme na 65 terawatthodin elektřiny, 60 terawatthodin ropy a 85 terawatthodin plynu. Problém je, že ty jednotlivé podíly jsou nezaměnitelné. Plyn ze dne na den ropou ani elektřinou nenahradíte, plynový kotel spaluje zkrátka jen plyn. Změnit palivo v ocelárnách stojí miliardy a takhle bychom mohli pokračovat dlouho. Z druhé strany navíc ani nemáme kapacity, abychom ropou a elektřinou výpadek plynu nahradili. Je to dokonalá past.
Takže očekáváte, že v rublech obchodníci zaplatí a ruský plyn do Česka bude proudit dál?
Já v to doufám. Ta otázka má samozřejmě dvojí rovinu. Já bych si přál, abychom se vydírat nenechali, následný pokles životní úrovně ale ve finále může přinést takové následky, že by z toho Rusko mohlo vytěžit ještě víc. Druhá věc je, že celá Evropa teď musí mít v energetice jasnou hlavní prioritu – najít co nejrychleji jiný plyn a zpřístupnit mu cestu do každé země unie. To znamená postavit nové LNG terminály a plynovody.
Co když se Česko rozhodne jinak?
Pokud Rusko ukončí dodávky, tak nám zásoby podle vlády vystačí zhruba na dva měsíce. Tyto rezervy se pak budou ztenčovat, protože v tak krátkém období jiný plyn zkrátka neseženeme. Naštěstí skončila topná sezóna, takže domácnosti už tolik nespotřebují, ale průmysl jede nepřetržitě – z 85 terawatthodin plynu jich spotřebuje 55. Řekl bych, že v běžném režimu bychom vydrželi maximálně do podzimu.
Pak přijde na řadu odpojování. Nic jiného nám nezbyde. První na ráně bude průmysl. Domácnosti totiž jen tak neodpojíte, na to chybí kapacity techniků, plynových přípojek domácností je násobně víc než v průmyslu. Pokud bychom chtěli vypnout dodávky všem domácnostem, trvalo by to několik měsíců, stejně tak jejich následné nastartování.
Co by měla vláda teď dělat, aby k tomu nedošlo?
Evropa si za posledních 20 let vypnula asi sto gigawattů uhelných a jaderných elektráren, které jsme nahradili obnovitelnými zdroji. To by mohlo dávat smysl, kdybychom je nemuseli krýt plynem, když nefouká a nesvítí. To znamená, že jsme se stali totálně závislí na plynu a do velké míry na ruském. Na trhu teď nikdo víc plynu než Rusko k dodání nemá.
Bylo by možné některé odstavené uhelné a jaderné zdroje znovu nastartovat?
Ve větší míře určitě ne. Jsou zařízení, které byly vypnuté loni nebo předloni, u nich to teoreticky možné bude. Jsou ale uhelné teplárny nebo elektrárny, které se k odstavení chystají v nejbližších letech, a u nich bych s odstavením určitě nespěchal, aspoň v případech, ve kterých mají přejít na plyn.
Vláda přemýšlí o koupi podílu v německém LNG terminálu a výstavbě plynové propojky do Polska. Jak se na to koukáte?
Jsme pro, ale je to už řešení pro střednědobý až dlouhodobý horizont. Já si furt myslím, že plyn je palivo, které nás přenese z karbonové energetiky do té bezemisní. Takže ano, je na čase stavět LNG terminály a nové plynovody, kdekoliv to bude jen trochu dávat smysl. Potřebujeme napojení na nové exportéry i propojení mezi jednotlivými zeměmi. Potřebujeme dlouhodobé kontrakty se státy, jako je Katar, který díky tomu bude moci investovat do rozšíření těžby. Vůbec nejlepší by byly společné celoevropské objednávky, které bychom následně proporcionálně rozdělili mezi jednotlivé státy.
Česko a české firmy by neměly zůstat pozadu. Podíl v LNG terminálu i větší propojení na okolní země je rozhodně krok správným směrem. Dlouhodobějším řešením pak jsou energetické úspory, fotovoltaika, tepelná čerpadla, baterie a vodík. A samozřejmě jádro jako základní zdroj zatížení.
Společnost RWE Gas Storage prodává největší tuzemské zásobníky plynu. Měl by se je pokusit získat stát?
V zásobnících ten nejaktuálnější problém nevidím, teď musíme vyřešit spíš to, jak do nich něco sehnat a za co možná nejnižší cenu.
Evropská komise ale státy nutí ke zvýšení zásob. Vláda už potvrdila, že zásobníky chce mít plné minimálně z 80 procent a je ochotna za to obchodníkům platit rozdíl v nákupních a prodejních cenách. Je toto řešení?
Zásah státu v této oblasti je nutný. Problém je, že taková pojistka bude extrémně drahá. Při současných cenách vyjde na nižší až střední desítky miliard korun . A to jsou peníze nad rámec běžných obchodů, které probíhají dál. Těžko si představit, jak na tom budou obchodníci s cashflow, když mají problémy už teď. Pokud navíc takto budou postupovat všechny státy, je otázka, zda bude na trhu plynu dostatek.
Šéf skupiny ČEZ Daniel Beneš mluví o tom, že energetický trh kvůli vysokým cenám směřuje k zestátnění. Vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška zas považuje za nutné, aby minimálně sociálně slabší domácnosti mohly využívat levnější tarif se zastropovanými cenami. Jak to vidíte vy?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
