* E15: Některá akrobatická čísla, která děláte bez jištění, vypadají strašidelně. Máte strach? O sebe, o ostatní?
Strach mám. Nikoliv o sebe, já už se nepouštím do žádných extrémů, ale o ostatní určitě. Kvůli naší krátké zkušenosti se žánrem nového cirkusu se někdy nechtěně dostáváme na hranu rizika, možná až za ni. V takové chvíli cítím velkou odpovědnost za akrobaty a herce.
* E15: Potkávají vás zranění?
Bohužel ano. Nedávno jsme si třeba pořídili speciální atrakci teeter board, aniž jsme o ní moc věděli. A tahle nezkušenost se nám vymstila dvěma vážnými úrazy. Jednou to byly zpřetrhané vazy na obou kotnících a podruhé utržený lýtkový úpon. To je dost velká daň za to, že jsme do této poměrně nebezpečné disciplíny skočili po hlavě, bez jakýchkoli rad či zkušeností. Ale bez toho bychom se zase nedostali k představením, která teď máme.
* To se vám stalo při zkoušení?
Ne, všechna zranění se stala až během představení, dvakrát na tomtéž prkně. Mysleli jsme si, že se to stává jen nám, ale později jsme mluvili s lidmi z různých cirkusů a oni nám potvrdili, že jsme si vybrali jednu z nejtěžších cirkusových disciplín. Mluvil jsem o tom také s jedním z artistů ze Cirque du Soleil a on mě poslal fotku, jak je o berlích, obě nohy v sádře. Také z našeho prkna. Lidé v branži už dávno vědí, jak je tohle prkno nebezpečné. Často na něm dochází k opravdu vážným zraněním, třeba k ochrnutí od pasu dolů. Od té chvíle máme k prknu ohromný respekt.
* E15: Ani vám se zranění nevyhnulo. Co děláte, když se herci zraní, máte za ně náhradu?
Ne, snažíme se hrát dál, abychom nerušili představení. Jirka hrál na laně se sádrou, Anča hrála s berlemi. A já jsem hrál se zlomenou rukou, salta jsem chytal se sádrou. Když to viděl náš fyzioterapeut, říkal, že jsme blázni. V Cirque du Soleil to mají samozřejmě úplně jinak, tam do 24 hodin naskočí nový artista. Mají v databázi tři tisíce lidí po celém světě. Jen zavolají a přijede náhradník.
* E15: Čím vás přitahuje nový cirkus?
Do cirkusu člověk jde, aby se bál, aby se smál, aby si zaplakal. Tohle všechno nový cirkus má. Já jdu na Cirque du Soleil a jsem v úžasu, co všechno člověk dovede, jdu na francouzský cirkus, mám strach a současně se skvěle bavím. Právě tohle nás začalo strašně zajímat. Nový cirkus umožňuje obrovskou tvůrčí svobodu.
* E15: Cirque du Soleil je asi nejslavnějším a nejznámějším příkladem nového cirkusu. Jsou také vaším vzorem?
Určitě, ale jen do určité míry. Cirque du Soleil představují světovou špičku nového cirkusu. Mají všechno precizně propracované, včetně perfektní péče o akrobaty. Ale jinak to nemohou dělat. Jejich akrobaté odehrají 42 představení měsíčně, což je šílený zápřah, také řada z nich končí v invalidním důchodu, i když jsou to bývalí profesionální sportovci. Hlavní rozdíl mezi námi a Cirque du Soleil je v zázemí a zkušenostech. Oni mají na každou disciplínu speciálního trenéra. Mají špičkové sportovce. To nás také inspirovalo a vzali jsme do našeho souboru gymnastu, který byl v české reprezentaci. Ovšem stále jsme o krok zpátky. Ale naším cílem není dělat všechno jako Cirque du Soleil.
* E15: Kde je příčina úspěchu Cirque du Soleil?
Tradiční cirkus už před mnoha lety ztratil svou původní poetiku. Dříve to bylo cirkusové umění, teď je to paskvil, kde se střídají lachtani, artisté, velbloudi a šašci a v Česku je opravdu málo cirkusů, které mají alespoň nějakou úroveň. Cirque du Soleil se toho zbavil, dal představením novou dramaturgii, vrátil jim úchvatnou poetiku podpořenou nádhernou hudbou plnou emocí. Navíc dal každému představení konkrétní téma a samotné výstupy akrobatů vypiloval k maximální dokonalosti. To už nejsou jen obyčejní artisté, ale cirkusové superhvězdy. Cirque du Soleil angažoval profesionální sportovce, kteří byli na mistrovství světa či na olympiádách, a mají tak skvělé pohybové dispozice, že jim je úplně jedno, jestli dáte hrazdu pět nebo 15 metrů vysoko.
* E15: O vás měli také zájem?
Já jsem dostal nabídku už dvakrát. V Cirque du Soleil mají účinkující rozdělené na sportovce, tanečníky a herce. Mě chtěli jako herce, ale vždycky se ozvali v nepravý čas. Poprvé před čtyřmi lety, když jsem začal připravovat La Putyku, podruhé letos v lednu. A znovu jsem se rozhodl zůstat doma s naším souborem, protože máme rozjetých už několik projektů.
* E15: Odmítnout Cirque du Soleil, s tím se asi moc nesetkávají?
Ale setkávají, i u nás je spousta sportovců či tanečníků, kteří angažmá v Cirque du Soleil odmítli. Máme tady moc šikovné lidi, jen zatím nemají možnost své dovednosti prodat.
* E15: S Cirque du Soleil však chcete spolupracovat…
Jednám s nimi, jestli by nám nemohli pomoci s našimi projekty. Ať už finančně, nebo partnersky. Zatím to vypadá nadějně, a kdyby se to podařilo, bylo by to úžasné. Měli by nám navíc poskytnout technického ředitele a hlavního kouče, který by měl na starosti cirkusová čísla.
* E15: O jaký projekt jde?
Chceme mít vlastní šapitó. Mohlo by stát třeba na Opatově, což je skvělé místo, neboť přímo tam a v nejbližším okolí žije na sto tisíc lidí. Šapitó by fungovalo jako jakési kulturní centrum, přes den by tam chodily mámy s dětmi, večer by tam mohlo být naše představení, koncert, kino. Prostě klasický multikulturní prostor. A právě o tom se teď bavíme s Cirque du Soleil.
* E15: Takže chcete mít vlastní divadlo?
Teď je naší domovskou scénou La Fabrika, kde jsme měli výjimečnou možnost pracovat na třech našich projektech. Vlastní divadlo tedy nechceme, ale šapitó je náš dlouholetý sen.
* Kolik by se tam vešlo lidí?
Počítám nějakých dvanáct set.
* E15: A neztratilo by to trochu kouzlo, zvláštní atmosféru, kterou mají vaše představení v L a Fabrice?
My jsme hráli La Putyku v šapitó, kde bylo 700–1000 lidí, už několikrát, a fungovalo to. A La Putyka je přitom komornější než Up’End’Down. Navíc chceme šapitó udělat variabilní, na naše představení může být kapacita třeba 400 lidí, kdežto na koncerty třikrát víc.
* E15: Osobně mě překvapil velký rozdíl mezi La Putykou a Up’End’Down. Čekal jsem něco podobného, ale každé představení je naprosto jiné.
La Putyka vznikala naprosto volně. Je to více zábava, i když i tam jsou momenty, kdy se člověk může zamyslet. Třeba závěrečná písnička, kterou můj táta napsal v protialkoholní léčebně. Ale obecně platí, že u tohoto představení by se měl divák více pobavit. La Putyka je hospoda, jednoduché charaktery, divadelní prostředí, skvělá muzika. A spousta fantazie.
* E15: Up’End’Down je otočeno o 180 stupňů a místo vtipů na diváka čekají existenciální otázky…
Pro mě to bylo hrozně těžké autorsky, protože všichni čekali, že navážeme na La Putyku, ale to se nestalo. U Up’End’Down je třeba vnímavějšího diváka. Ale když je divák vnímavý, bude to pro něj obrovsky silný zážitek. Už jenom to základní sdělení, že andělé jsou všude okolo nás, že každý má své nebe a svého anděla. Ale hlavně cirkusová úroveň je o velký kus dál.
* E15: Baví vás střídání žánrů?
Mě baví, že je to všechno úplně jiné. La Putyka je jiná než Up’End’Down a naše nové představení v Minoru bude zase úplně jiné. Vzniká umělecky pestrý soubor, který má nejrůznější možnosti, jak divadelní, tak pohybové.
* E15: Co chystáte v Minoru?
Nová hra se jmenuje A cirkus bude!?. Loni jsem ležel ve stanu s dětmi a četl jsem jim Macourkovy pohádky, které mají neuvěřitelnou fantazii. Třeba Proč se děti netahají ve škole za uši? Protože když ve škole zlobily, tahali je za uši, až jim uši vytahali. Děti pak odletěly do Afriky a už se nevrátily do školy. Nebo dva sněhuláci, kteří se do sebe zamilují a chtějí vidět jaro. A tak se nechají zavřít do mrazáku a na jaře vyjdou ven a je to taková nádhera, že pláčou štěstím, až se úplně rozpláčou. Takže jsem z knihy vybral čtyři pohádky, dal jsem tomu rámec abiturientského srazu spolužáků ze základní školy po třiceti letech a máme nové představení. Mělo by to plnit stejnou funkci jako La Putyka, ale navíc to má ještě macourkovský surrealistický rozměr. Máme tam slony, lachtany, budou tam krásná světla, hudba. Už jsme měli generální zkoušku, premiéra bude v září.
* E15: Druhou vaší novinkou je Klauniáda?
Ta bude mít premiéru v La Fabrice v říjnu. Děláme ji ve čtyřech, jedním z herců bude například držitel letošního Českého lva Ondra Malý. Ale hlavně jsme vybrali neuvěřitelné téma, neboť se to celé odehrává v pohřebním ústavu. Čtyři pohřebáci. Černý humor a minimalistická scéna. Vlastně jenom pec a rakev.
* E15: Kdy jste rozhodl, že budete hercem? Pocházíte z herecké rodiny, kde se tohle řemeslo dědilo po generace? Byla vůbec nějaká možnost, nebýt hercem?
Já jsem vůbec nechtěl být hercem, až do osmnácti jsem to nenáviděl. Studoval jsem na gymnáziu a chtěl se hlásit na filozofii anebo na psychologii. No a pak najednou učitelka ve škole dělala nějaké autorské čtení, tak chtěla, abych něco přečetl. Pak se z toho stalo inscenované čtení, a tak jsem se dostal v osmnácti k divadlu.
* E15: Nakonec jste do svých her angažoval i své rodiče. V Up’End’Down máte otce a v Minoru budou oba dva?
Začalo to náhodou. Hlavní roli v Up’End’Down měl hrát Jirka Kohout, výčepní z La Putyky. Jenže jeho vytížení v divadle v Hradci mu to neumožňovalo, tak jsem hledal náhradu. Nakonec jsem se rozhodl pro tátu. Je mu třiašedesát a potkat se s ním na jevišti byl úžasný zážitek. A v Minoru jsem to ještě rozšířil o mámu.
* E15: Něco jako malý rodinný podnik?
To není všechno. V La Putyce dělá hlavního produkčního můj brácha, navíc kostýmy a líčení dělá moje žena. Ale celý soubor beru jako svou velkou rodinu. A myslím, že stejný pocit mají také všichni ostatní, že jsme skupina lidí, kteří se na sebe mohou absolutně spolehnout. I když občas máme krizi, jako v každé rodině.
Rosťa Novák (31)
Je osmou generací loutkářské dynastie Kopeckých. Za inscenaci „8 – polib prdel kosům“, kterou vytvořil s režisérským tandemem SKUTR, byl nominován na cenu Talent roku Cen Alfréda Radoka. V roce 2009 založil soubor Cirk La Putyka, se kterým se snaží překračovat hranice mezi akrobacií, moderním tancem, loutkovým divadlem, koncertem a sportem. Umělecký soubor tvoří šestnáct členů z řad herců, muzikantů, akrobatů, tanečníků, přičemž každý z nich představuje špičku ve svém oboru a má přesah do několika dalších žánrů. V současné době uvádí soubor dvě představení: La Putyka a Up’End’Down. Na září plánuje Rosťa Novák v Minoru premiéru nové hry A cirkus bude!?.
