Poslanci vzali na vědomí na konci ledna závěry vyšetřování sněmovní komise ohledně někdejšího prodeje těžební společnosti OKD. Vyplývá z nich mimo jiné i trestní oznámení na podnikatele a exmajitele firmy Zdeňka Bakalu. Kauza OKD se dokonce řeší i na druhé straně Atlantiku v USA. „Dají se na tom popsat dějiny české ekonomiky a politiky. Kdyby se to netýkalo mě osobně a mého muže, mluvilo by se mi o tom výrazně jednodušeji,“ říká Michaela Bakala, bývalá miss Československo z roku 1991, někdejší mluvčí ODS a nyní podnikatelka a manželka jednoho z nejbohatších mužů Česka.
Jak věci kolem různých vyšetřování, trestní oznámení či invektiv kolem OKD ovlivňují rodinu, byznys i filantropické aktivity vás a vašeho muže?
Není to příjemné. Nemluvím za společnost či Zdeňka, ale mám na to svůj názor. O OKD jsem slyšela často, když jsem pracovala pro ODS a ještě to vlastnili dřívější majitelé a částečně stát. Příběh firmy začal v momentě, kdy se stát v devadesátých letech rozhodl, že to už nechce vlastnit. Pak to nabralo vývoj: stát měl menšinu, kterou chtěli koupit tehdejší většinoví vlastníci, a přidala se skupina zahraničních investorů – nejen Zdeněk Bakala.
Koupili soukromou společnost, začali rozvíjet byznys. Ceny uhlí byly v pořádku, investovalo se do modernizace a bezpečnosti, rekonstruovalo, restrukturalizovalo. Investoři vydělali peníze, byli vyhlašováni za příkladné podnikatele regionu, nejlépe řízenou firmu v Evropě tohoto typu, vstoupili na londýnskou burzu.
To zní jako americký sen… Ale co se začalo dít pak?
V určitém momentu se z toho stal politický problém a nebyl to jen problém OKD. Česko v té době mělo politiky, kteří očekávali, že se určitá skupina investorů bude chovat jako jiná skupina investorů a bude spolupracovat tak, jak se místním politikům bude, nebo nebude hodit.
Jenže OKD byla veřejně obchodovatelná společnost s úplně jinými pravidly a kontrolou. Zdeněk ani nikdo jiný si s podnikem nemohl dělat, co chtěl. V roce 2012 pak přišla dlouhá krize, která poslala pod hladinu většinu, ne-li všechny důlní společnosti v Evropě. Mateřská NWR to aktivně řešila, OKD dostávala hotovost na udržení provozní činnosti. Přesto se v květnu 2016 představenstvo OKD rozhodlo podat insolvenční návrh. Všichni jsou chytří, ale podívejte, kde je OKD nyní.
Skončilo v úpadku a nástupnickou společnost převzal stát.
Vývoj se opakuje. Propad cen dostal firmu zase do vysokých ztrát. Na nákupu a hospodaření OKD zkrátka není nic zpochybnitelného. Prostě skupina investorů koupila soukromě vlastněnou společnost pod drobnohledem auditorů, burzovních regulátorů, globálních investorů a finančních úřadů ji řídila. Vůbec nevím, o co politikům jde.
Nebylo větším reputačním problémem 40 tisíc bytů patřících pod OKD, což s sebou neslo obří negativní emoci, a zároveň to bylo politikum od počátku?
Může být. Možná to byl z komunikačního a politického hlediska začátek, ze kterého se vyvinulo to, co se dnes projednává. Ale vše je víc politikum než fakta. O tom jsem přesvědčena. O problému a vývoji jsem chtě nechtě slyšela a četla od devadesátých let. Chodilo to kolem mě. Nicméně kolem bytů OKD se při všech projednáváních, ať mezinárodních, či jakýchkoliv, ukázalo, že vše je v pořádku.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
