Firmy, výzkumné ústavy a univerzity se podle bývalého rektora ČVUT a stávajícího šéfa Technologické agentury ČR Petra Konvalinky začínají úspěšně učit spolupráci prostřednictvím odborných konsorcií. „Myslím, že mnohá by časem mohla fungovat i nezávisle na státní podpoře nebo alespoň jejich část, že by se firmy a výzkumníci domluvili, aby nějaké aktivity prostě dělali bez dotace,“ věří akademik, který byl svou domovskou ČVUT a Akademií věd ČR opět nominován do čela agentury, která velmi brzo převezme administraci výzkumných projektů ministerstva obrany. Tím by se měl rozhýbat tuzemský základní obranný výzkum a měl by také získat přístup k penězům z Evropského obranného fondu.
Když jsme spolu před třemi roky hovořili, zmiňoval jste silnou disproporci mezi financováním výzkumu státními prostředky a těmi firemními. Trvá tato situace?
Ano, a není to nic nenormálního. Zhruba to vychází tak, že třetina prostředků je státních a zbytek firemních. Asi 40 miliard korun tedy dává na všechny typy výzkumů stát, zhruba 80 miliard pak firmy, a to ať už do vlastního výzkumu, nebo do kofinancování státních dotačních titulů. To se nezměnilo a tento poměr je podobný i v zahraničí. Je tam jen rozdíl, že tam do toho firmy většinou nevkládají vlastní peníze, ale půjčují si na to u bank. Stát jim pak maximálně třeba hradí úroky z takových úvěrů nebo jim je garantuje.
Považujete takový postup za správné řešení?
Způsob, jak se financuje věda, by se měl vyvíjet, a to tak, že by tento systém měl naučit firmy, aby si zadávaly smluvní výzkum u organizací, se kterými mají dobré zkušenosti z těch dotačních dřívějších spoluprací. Aby si firmy zadávaly konkrétní náměty tam, kde jsou spokojeny, aby nečekaly, až univerzita vymyslí, co by firmě teoreticky mohlo pomoci. Aby jednoduše fungovalo přímé oslovení. Některé firmy by pak mohly zcela rozpustit své výzkumné týmy a využívat ty, které jsou na univerzitách, na akademii věd a podobně.
Jak takové vize docílit? Je to o tom „naučení se“, nebo třeba i o sepsání nějaké vyhlášky, která toto upraví?
Myslím, že k tomu povede přirozený vývoj. Pokud by byla snaha k vyšší podpoře malých a středních firem – k čemuž už mimochodem částečně dochází – a paní ministryně pro vědu a výzkum Helena Langšádlová to už naznačila, že by velké firmy neměly dostávat dotace od státu, že by ho měly financovat z vlastních prostředků nebo právě úvěrem garantovaným státem - tak by to pak mohlo vést k tomu, že firmy změní logiku svého chování.
Dříve jste zmiňoval jako jednu z vašich hlavních misí jakožto šéfa Technologické agentury ČR centralizaci procesu rozdělování státních peněz na výzkum. Zadařilo se?
Částečně určitě ano. Hned v prvním roce po mém nástupu získala TAČR k administraci výzkumné programy tří ministerstev: ministerstva průmyslu a obchodu, ministerstva dopravy, ministerstva životního prostředí. Pak jsme také nabídli ministerstvu vnitra a zemědělství náš informační systém. Vedl nás k tomu fakt, že historicky jsem jako výzkumník měl problém s roztříštěností standardů a formulářů, které po mě jednotlivé resorty vždy chtěly. Někde akceptovali jen papírové formuláře, jinde stačil excelovský dokument, každý z resortů měl jiné podmínky pro odevzdání podkladů či pro následné vykazování v průběhu projektu. Podařilo se nám ministerstva přesvědčit. Po dvanácti letech fungování agentury máme systém vycizelován, všichni jej považují za relativně uživatelsky i profesně akceptovatelný.
Máte rozjednáno převzetí dalších agend?
Jsme domluveni s ministerstvem obrany, že bychom převzali k administraci jeho obranný výzkum. Pak bychom měli pod svými křídly celkem šest z osmi ministerstev, která poskytují dotace na aplikovaný výzkum.
Která ministerstva se zatím zdráhají?
Ministerstvo kultury a ministerstvo zdravotnictví. A u ministerstva zdravotnictví je to trochu komplikované, protože my nemáme odborníky na klinický výzkum. Tam bychom maximálně mohli rozdělit agendy, že by právě klinický výzkum zůstal pod ministerstvem a technologický výzkum, třeba vývoj měřících přístrojů, přípravků a podobně, by přešel pod TAČR. Ale o tom jsme ještě ani nezačali jednat.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
