Šéf české Commerzbank: Je tu příliš mnoho bank, které nejsou potřeba

Do čela české filiálky Commerzbank jste usedl před půlrokem. Měníte strategii byznysu?

Ne, plánujeme jen drobné změny – nejde v žádném případě o revoluci, ale spíše o evoluci. Jejím cílem je ještě větší sblížení české pobočky s modelem korporátního bankovnictví v mateřském Německu.

Ptám se proto, že vaše zisky jsou v posledních dvou letech zhruba poloviční než v roce 2011 nebo 2012, z více než půl miliardy korun zbylo 250 milionů.

Když půjčujete, občas se stává, že se úvěry nevyvíjejí tak, jak jste původně předpokládali, krom toho jsme se chtěli více zaměřit na náš hlavní byznys, tedy korporátní bankovnictví. V souvislosti s tím jsme už před několika lety opustili pole privátního bankovnictví, což se projevilo i v číslech.

Proč jste se tak rozhodli?

Významným důvodem byla silná regulace. Obrovské požadavky, které jsme museli naplnit, byly pro nás tak nákladově náročné, že jsme tento segment přestali vnímat jako rentabilní.

Počítáte letos s lepšími výsledky?

Kondice české ekonomiky se letos mění závratně rychle, roste zájem o úvěry a sílí mezinárodní platební styk, obojí zásadně promluví do našich výsledků.

Ale v prostředí úroků poblíž nuly se bankám přece jen neroste právě nejlépe. Máte na to nějaký recept?

Máme v Česku alespoň to „štěstí“, že máme úroky na nule, jsou země, kde jsou sazby záporné. Pro banky jde ale skutečně o velký problém, volné peníze je obtížné umístit a banky nevydělávají ani na klasických bankovních transakcích, které jsou závislé na úrokových měrách, tedy třeba na klasickém platebním styku. Nakonec to ale není dobré ani pro klienty, kteří si úvěry berou, protože i peníze by měly mít svou férovou cenu.

České banky se potýkají s obrovským přebytkem peněz a hledají, jak je využít. Úvěr tak dostane skoro každý, což mě pro budoucnost naplňuje obavami.

Klienti mohou naopak slavit, nebo ne?

České banky se potýkají s obrovským přebytkem peněz a hledají, jak je využít. S tím souvisí i měkčí pravidla pro poskytování úvěrů, úvěr dostane prakticky každý, což mě pro budoucnost naplňuje obavami. Perspektivně se tím zhorší kvalita úvěrového portfolia v českých bankách.

Mezitím ale banky hlásí spíše pravý opak.

Krátkodobě ano, v nejbližší budoucnosti bude kvalita úvěrů těžit z rychle rostoucí ekonomiky. Střednědobě ale tento přístup způsobí bankám velké problémy. V prostředí nízkých sazeb se zvyšuje finanční páka a firmy masivně nahrazují vlastní kapitál dluhem. Využívají toho v podstatě všechny velké české i mezinárodní firmy a je to trend velmi nezdravý. Proto určité obchody neděláme. Budoucí krize, která jednou nepochybně nastane, tento problém odhalí ve vší nahotě.

Kdy takový obrat očekáváte?

Domnívám se, že české hospodářství je momentálně na vrcholu. České firmy mají solidní úroveň zakázek, intenzivně investují, obojí se ale v příštích letech už zřejmě nebude opakovat a během dvou tří let zažijeme útlum. Vliv může mít i současná diskuze kolem velkého německého výrobce automobilů. Pokud sníží své investice, odrazí se to i v sektoru českých subdodavatelů, 40 procent české ekonomiky přitom přímo nebo nepřímo souvisí s automobilovým průmyslem.

Vraťme se k bankovním ziskům, kde je tedy perspektivně brát?

Banky budou muset razantně snižovat náklady. Fáze nízkých úroků v Evropě zdaleka nekončí, ba naopak. Musíme si uvědomit, že největšími dlužníky nejsou firmy nebo odvětví, ale především evropské země jako takové. A to je důvod, proč jsou sazby na takto nízké úrovni. Země musí nějak držet své zadlužení pod kontrolou a splácet. To je ostatně strategie Evropské centrální banky i České národní banky.

Kde škrtat náklady?

Požadavek na stále vyšší efektivitu bude souviset s rostoucí měrou digitalizace, což bude pro sektor znamenat snižování stavu zaměstnanců.

Dá se něco dělat i s výnosovou stranou výsledovky?

I nadále bude kolem poloviny našeho byznysu z poskytování půjček, jen z toho ale růst nepůjde. Cestou je cross selling, tedy úvěry v kombinaci s produkty v devizové oblasti, mezinárodních transakcích či platebním styku.

Šéf české Commerzbank Michael Krüger|Anna Vackova, E15

Jaké úvěry české firmy momentálně nejvíce žádají?

Zejména letos registrujeme silný růst zájmu o akviziční úvěry, je to opět odraz zdraví domácího byznysu. Velký zájem je vzhledem k optimistickým vyhlídkám i o investiční úvěry, stejně jako o exportní financování. Na druhé straně některé typy půjček vůbec nenabízíme jako třeba úvěry v oblasti nemovitostí.

Liší se cenová úroveň služeb v korporátním bankovnictví v Česku a Německu?

Výrazný rozdíl je v tom, že čeští zákazníci jsou na ceny podstatně citlivější. Pokud jde o platební styk, nejsou ochotní platit téměř nic. V Německu je naopak běžné, platit za to určité provize, nikterak vysoké, ale nějaké peníze se tím vydělat dají. Cena hraje pro Česko stěžejní význam, Češi obecně rádi nakupují věci, které jsou cenově výhodné, a to je věc, která se v Německu v současné době mění. I po technické stránce jsou čeští klienti podstatně náročnější, požadují často sofistikovanější řešení než němečtí klienti.

V čem český bankovní trh selhává?

V Česku, ale stejně tak i v Německu je příliš mnoho bank. Obě země tolik ústavů ani zdaleka nepotřebují. Konkrétně v Česku pak moc nerozumím tomu, že domácí banky nepodnikají více v zahraničí. Mě to osobně těší, o to více klientů přichází k nám, abychom jim pomohli prorazit na mezinárodním poli.

V čem selhává Česko jako takové?

Neustále se tu mění právní prostředí a chybí tu právní jistota a stabilita. Zákony se mění tak často, že se tu nedá dlouhodobě plánovat. A má to potenciál celospolečenského problému, lidé si říkají, když se každé tři měsíce mění zákony, tak proč se jich držet. Dalším problémem je korupce. Nemine den, abyste se v novinách nedočetli o nové kauze.

Považujete nyní kurz koruny vůči euru za adekvátní?

Pokud uvážíme, že centrální banka jej musí uměle udržovat výdaji v řádu miliard eur, je jasné, že ne. Česká koruna je ve skutečnosti silnější, než je současný kurz, nyní ale převažuje vnímání této ekonomiky jako primárně exportní.

Jak dlouho očekáváte, že bude ČNB kurzový závazek udržovat?

Domnívám se, že během roku 2016 intervenční režim vytrvá, poté by se kurz koruny měl vůči euru stabilizovat kolem úrovně 26,8 nebo 26,9. Myslím, že opuštění intervencí tedy nebude tak dramatické, jako tomu bylo například ve Švýcarsku.

Šéf české Commerzbank Michal Krüger|Anna Vackova, E15

Máte z podnikové sféry nějaké signály, jak budoucí kurz koruny vnímají? Mám na mysli vytváření spekulativních pozic nebo růst poptávky po měnovém zajištění.

Určitě ano, a to od letošního léta. Do té doby byl kurz koruny vůči euru v podstatě stabilní, od léta se začal častěji měnit, centrální banka intervenovala a spekulanti tlačili na proražení kurzu. Když to zákazníci zjistili, stoupl jejich zájem o zajišťování.

V dnešní době, kdy jsou marže velmi napjaté, mohou i takovéto výkyvy v kurzu rozhodnout o podstatné části zisku. Oproti tomu pro nás jako pro banku je volatilita měny pozitivní, když se kurz mění, obchodujete. Mám na mysli zajišťovací obchody na zboží a služby, spekulativní obchody s klienty neděláme.

Liší se nějak strategie Commerzbank na německém a českém trhu?

Ne. Vůbec ne. Snažíme se, aby zákazníci ve všech padesáti zemích, ve kterých působíme, našli u nás vždy totéž.

Hodláte se na českém trhu pustit do nových segmentů?

Chceme se pouštět jen do těch oblastí, ve kterých jsme skutečně dobří. V Německu působíme ve všech segmentech, v zahraničí se ale zaměřujeme jen na ty služby, ve kterých máme co nabídnout.

V Česku hodláme dál sázet na firemní klientelu, pokud jde o retail, jsme tu zastoupeni skrze mBank, která je součástí našeho koncernu a tento segment zvládá lépe, než bychom to dělali my. Etablovat se v dalších segmentech by znamenalo velké investice, a na to v současnosti nemáme energii ani čas a nevyplatilo by se to.