Štefan Füle: Rozšíření je součástí DNA Evropské unie

Štefan Füle

Štefan Füle Zdroj: E15 Anna Vackova

Jen Ukrajinu, kam se právě chystal, navštívil za poslední dobu evropský komisař pro rozšíření a politiku sousedství Štefan Füle sedmkrát. Těsně před pondělním dvoustranným summitem v Kyjevě, kdy tento rozhovor vznikl, jasně předeslal: asociační dohoda bude hned, podpis až posléze.

„Kauza expremiérky Tymošenkové je varováním, že ne všechno je zcela v pořádku,“ pojmenoval problém, který může způsobit průtahy. Procesu rozšiřování však neochvějně věří. „Pokrok vidíme v zásadě ve všech zemích západního Balkánu,“ říká.

* E15: Ukrajina, místo vašich častých návštěv, se posunula do bodu dokončení asociační dohody s Evropskou unii. O jak důležitý moment jde?

Myslím, že je tam několik tendencí, kterým se snažím dát nějaký smysl. Nejdůležitější zpráva je, že po letech intenzivních jednání jsme k asociační dohodě vůbec dospěli, a to je velká věc. Je to první dohoda tohoto druhu s partnerskou zemí v unijním sousedství, je to dohoda o užší politické spolupráci, ekonomické integraci. Je to dohoda, která dává Ukrajině možnost převzít velkou část unijního právního řádu a posunout ji takto blíže k Evropě.

* E15: Říkáte, že rozhovory s Kyjevem trvaly roky. Proč přišla asociační dohoda právě teď ?

Musíme ji vidět v kontextu projektu východního partnerství, do něhož se unie pustila během českého předsednictví. Východní partnerství (těsnější spolupráce se šesti postsovětskými státy, pozn. red.) se v posledním roce podstatně změnilo. Při revizi politiky sousedství, kterou jsme udělali s vysokou představitelkou EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonovou letos v květnu, jsme zbourali zeď na konci východního partnerství. Vždycky jsme se bránili tomu, že je východní partnerství předstupněm před žádostí o členství. A tvrdili jsme, že to nemá s členstvím nic společného. Nyní říkáme, že východní partnerství pomáhá přes principy, jimiž se partneři řídí, k tomu, aby se daná země mohla jednou k EU přiblížit. Asociační dohoda s Ukrajinou je součástí tohoto nového přístupu a naplňuje její ambici stát se jednou členskou zemí unie.

* E15: Jak velkou překážkou je pro další kroky uvěznění bývalé premiérky Julije Tymošenkové?

Ta dohoda je o důrazu na hodnotový rámec. Opakovaně jsme upozorňovali, že Evropská komise bude vůči Ukrajině maximálně vstřícná, pružná, bude podporovat její snahy o větší blízkost k EU a přistoupí na vzájemně prospěšné kompromisy. Zároveň jsme ale zdůrazňovali, že v jedné oblasti neslevíme, jmenovitě v dodržování lidských práv, zákonnosti, nezávislosti soudů. A to se týká případu expremiérky Tymošenkové.

* E15: Takže je to problém….

Ano, je. Celý nový pohled je založen na tom, že nejvyšší zárukou stability je demokracie. Navíc jsme přišli s heslem „více pro více“ (more for more): čím více jde země reformní cestou, čím více přijímá unijní legislativu a demokratická opatření, tím více smí čekat z naší strany. Ukrajina nemůže být výjimkou. Nás zajímá nejen to, že prezident Viktor Janukovyč udělal se svými spolupracovníky hodně pro dotažení asociační smlouvy. Zajímá nás také to, jakým způsobem jsou rozvíjeny svobody lidí na Ukrajině. Z tohoto pohledu je kauza paní Tymošenkové varováním, že ne všechno je zcela v pořádku. Není to o jménech, je to o procesech. Náš opakovaný vzkaz do Kyjeva zní, že bývalé premiéry do vězení nezavíráme za to, že vykonávají politickou zodpovědnost. A už vůbec ne na základě článků trestního kodexu převzatého ze sovětské legislativy.

Štefan FüleŠtefan Füle | E15 Anna Vackova

* E15: Vidíte podepsání a schvalování asociační dohody s Ukrajinou jako běh na dlouhou trať?

Je to proces na rok, na rok a půl. Musíme si uvědomit, že i u nás, v Československu a potom v České republice, trvala transformace nějakou dobu. Myslet si, že Ukrajina na tom bude po dvaceti letech nezávislosti jinak, by bylo naivní. V jejím případě bude nutné najít způsob, jak tomu přechodu pomoci.

* E15: Kam až zacházejí představy o přibližování Kyjeva k EU?

Jsou velmi ambiciózní a konzistentní. Prezident Janukovyč, stejně jako tamní ústava, jasně hovoří o evropských aspiracích.

* E15: Uvažuje se o termínu případného vstupu?

Takto daleko zatím nikdo nepřemýšlí.

* E15: Vaše agenda zahrnuje jak politiku rozšiřování, tak sousedství. Nemá druhá z nich, o níž jsme se vlastně až do této chvíle bavili, v poslední době poněkud navrch?

Mám ve svém portfoliu pětadvacet zemí, a rozdělit čas mezi ně, aby nevznikl pocit, že EU dává přednost té či oné z nich, je asi mojí největší výzvou. Devět zemí je v rozšiřovacím balíku, Chorvatsko už podepsalo smlouvu o přistoupení, jednáme s Islandem a Tureckem. Prosincová Evropská rada vyzvala komisi, aby předložila návrh pro postup jednání s Černou Horou, a doufám, že Srbsko splní podmínky, aby se mohlo stát kandidátskou zemí. Pokrok vidíme v zásadě ve všech zemích západního Balkánu. To ale neznamená, že není pořád o čem jednat, je tomu přesně naopak.

* E15: Jsou i v tomto směru nějaké novinky, jiné úhly pohledu než dříve?

Jsou. Mezi 35 kapitolami, jež jsou předmětem vyjednávání, jsou dvě, které se neopírají o tvrdé unijní právo, protože jsou hodnotového charakteru. Týkají se soudnictví, základních práv a svobod. Tady jsme doporučili, aby byly obě otevřeny na samém začátku vyjednávání a uzavřeny na jeho konci. Obě pomáhají transformaci země, a obyvatelé kandidátských států by měli využívat přidanou hodnotu rozšíření ne až v závěru tohoto procesu, ale už v jeho průběhu. Když se podaří zlepšit soudnictví a vymahatelnost práva ne až na konci, jak je tomu teď, kdežto uprostřed, má to obrovský přínos. A procesu přijímání nových členů to dodává na důvěryhodnosti.

Štefan FüleŠtefan Füle | E15 Anna Vackova

Titanik se nepotápí, unie se mění

* E15: Rozšiřování je tedy stále unijní prioritou i za situace, kdy se v důsledku dluhové krize mluví spíše o štěpení?

Je prioritou, rozšíření je součástí DNA Evropské unie, přestože někteří politici dělají sem tam rovnítka mezi rozšíření a problémy, které unie řeší. Pravda je, že rozšíření není příčinou současných těžkostí, je naopak řešením těchto problémů. Prosincová rada předložila na jedné straně ambiciózní plán, jak čelit výzvám finanční nestability a nedostatku důvěryhodnosti, jenže na druhé straně řešila také Chorvatsko, Černou Horu a Srbsko. Pokračují jednání s Islandem. Není to tak, že by Titanik šel ke dnu, do dolní paluby tekla voda a nahoře se tancovalo a rozšiřovalo. Titanik se nepotápí, dochází pouze k přeměně EU. V eurozóně byly zakódovány systémové chyby, šlo o měnovou unii bez společné fiskální a hospodářské politiky. To byly vady, které jsme se snažili nevidět, a ony nás dohonily. To, co se děje, je prohlubování integrace kolem eura.

* E15: …kterou staví někteří politici nad rozšiřování. Nebo tomu tak není?

Tu a tam opravdu zazní hlasy, jako věnujme se vnitřním problémům, vnější počkají. Ty však svádí ze správné cesty, věci venku nepočkají. Unie je organizace, která se dokáže věnovat oběma oblastem: spolu s tím, jak se budou řešit finančně-ekonomické výzvy a prohlubovat integrace v eurozóně, umí souběžně řešit pokrok v rozšiřování a ve vztazích se sousedy, aniž by se tyto politiky blokovaly.

Štefan FüleŠtefan Füle | E15 Anna Vackova

Brusel přestal být v Turecku důležitý

* E15: Když už jsme znovu u sousedů: Jakou roli by měl, případně chce hrát Brusel vůči státům v severní Africe a na Blízkém východě, v nichž padly autoritářské režimy?

EU není od toho, aby vyvolávala revoluce u svých sousedů, ani od toho, aby vyvážela demokracie, tomuto „vývozu“ se bráním. Myslím, že je naší výzvou a svým způsobem povinností, že když by těmto státům chtěl někdo tu revoluci ukrást, tak mu to nesmíme dovolit. Zní to možná politicky nekorektně, ale je v tom obsažena pomoc demokratickým silám, občanským společnostem, nově vznikajícím subjektům, které se hlásí k demokratickým principům, jako je uplatňování základních práv a svobod. Komunikace a spolupráce se nemůže soustředit na autority a vládnoucí elity, musíme se snažit přenést je na všechny součásti občanské společnosti. Posílit jejich schopnosti aktivně se účastnit reforem a demokratizace. To je způsob, jak zabránit, aby ty revoluce nikdo neukradl.

* E15: Jak silná je pozice Evropské komise mezi ostatními světovými organizacemi, které sledují a zapojují se do procesu změn v arabském světě?

Po Lisabonské smlouvě platí, že komise je tak silná, jak je silná EU. Používá komunitární metody, je schopna přijít s penězi. Výhodou je, že k obrovským změnám historického charakteru na jih od našich hranic dochází v době, kdy jsme učinili první kroky k hlubší koordinaci zahraničí politiky EU, což nám přidalo na důvěryhodnosti. I proto jsme dokázali, spolu s NATO a jednotlivými členskými zeměmi unie a aliance, vyřešit poměrně komplikovaný konflikt v Libyi. A že teď pomáháme tamní nové vládě, to je také odraz zvýšené akceschopnosti unie na poli zahraniční politiky.

* E15: Jak jdou v Libyi, která je ropnou velmocí, dohromady ideologie a národní hospodářské zájmy?

Jedním z hlavních výdobytků nové sousedské politiky je, že se nám podařilo dát dohromady naše zájmy a naše hodnoty. Vznikla vlna nadšení nad procesem, jejž někteří nazývají arabským jarem. Největší úkol je toto nadšení udržet, stejně jako vydržet, abychom už z této cesty nikdy nesešli a nezačali se dívat na věci opět výlučně z hlediska našich zájmů.

Štefan FüleŠtefan Füle | E15 Anna Vackova

* E15: Dokážete zabránit, aby se to nestalo?

Doufám že ano. Existuje ucelenější zahraniční politika, komise spolupracuje se službou vnější akce, má to koordinaci. Tím, že jsou do toho procesu vtaženy jednotlivé členské státy, jsou šance na úspěch vysoké.

* E15: Co Turecko? O čem je momentálně tento příběh?

Je o zvyšujících se frustracích na jedné a druhé straně. Proces námluv je nějakou dobu zablokován, naděje, že by byl v nějaké brzké době odblokován, nejsou. Jistě by pomohlo a zcela novým okamžikem by bylo dosažení dohody ohledně kyperského problému. Kdyby Turecko přijalo kroky k naplnění dodatkového protokolu k Ankarské smlouvě, který hovoří o přístupu kyperských lodí a letadel do tureckých přístavů a na letiště. Skutečností zůstává, že máme k jednání velmi těžké kapitoly, které se mají probírat až v závěru přístupových jednání. Dosud jsme otevřeli 13 kapitol, uzavřeli jednu. Zbytek je zablokován.

* E15: Je to moc velký průšvih?

V zásadě ano. Tím, že rozšiřovací proces de facto ustal, že skončilo vyjednávání o dílčích kapitolách a reformách, přestal být Brusel v Turecku důležitý. Spousta skupin obyvatelstva ztratila kontakt s procesem rozšíření, což vede k poklesu jeho podpory. A tím, že přestáváme být relevantní, může sice turecká vláda deklarovat pokračování reforem, ovšem já jí za to nemám co nabídnout. Není to o tom, že bychom znásilňovali proces rozšíření, děláme ho v souladu s mandátem, který jsme dostali v roce 2005, ale je to o nutnosti znovunastartování neformálního technického dialogu o vybraných kapitolách s tureckými představiteli. Když se to povede, prohloubí se i politická rovina vztahu s Tureckem. A opadne vysoká frustrace na obou stranách.

* E15: Takže máte co dělat s další osobní výzvou?

Beru si za své všechny výzvy a iniciativy, s nimiž se setkávám. Cílem je vyrovnanost mého portfolia. Každá z těchto věcí je pro mě srdcová záležitost. Dá se řešit pragmaticky, diplomatickým jednáním, byrokratickým jazykem, ale když do toho nedáte srdce a nechcete totéž po svých partnerech, poběžíte hodně dlouho.

Štefan Füle (49)

Absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě a studijní program pro odzbrojení Organizace spojených národů. Kariéru začal na ministerstvu zahraničních věcí v odboru OSN, který později řídil. Byl také náměstkem ministra obrany. V zahraničí působil jako velvyslanec v Litvě, ve Velké Británii a Severním Irsku, do roku 2005 vedl stálou misi ČR při NATO. V květnu 2009 se stal ministrem pro Evropu, komisařem je od loňského února. Je ženatý, má tři děti.