Tak velké haló z Číny děláme jen u nás, říká ministr zahraničí Petříček

Ministr zahraničí Tomáš Petříček

Ministr zahraničí Tomáš Petříček Zdroj: Michael Tomeš, E15

Ministr zahraničí Tomáš Petříček
Ministr zahraničí Tomáš Petříček
Tomáš Petříček
4
Fotogalerie

Koronavirová krize se stala globálním problémem, jeho řešení však společné není. Země bez ohledu na sousedy zavírají hranice, ruší lety, vlády se přetahují o to, kdo získá dřív ochranné pomůcky z Číny. Ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček (ČSSD) je přesvědčen, že by se Evropa měla z krize poučit. „Jedna z těch lekcí je, že bychom se měli snažit mít větší část výroby kritického materiálu v Evropě,“ myslí si.

Roman Prymula v čele ústředního krizového štábu řekl, že hranice mohou být zavřené klidně rok dva. Je to opravdu reálný scénář?

Roman Prymula možná pracoval s tím nejčernějším scénářem. Je zřejmé, že epidemie koronaviru zasáhla celou Evropu. I kdyby byla situace v Česku klidnější, tak se musíme koukat na to, jak se bude situace vyvíjet za našimi hranicemi. Je důležité, abychom nehleděli jen na naše potřeby, ale abychom se také snažili, aby celá Evropa tu situaci vyřešila co nejrychleji a hranice nemusely být zavřené moc dlouho.

Jste optimista?

Snažím se být. Věřím, že to zvládneme v Česku i v EU tak, abychom mohli brzy otevřít hranice pro naše občany a firmy. Ten dopad na evropské hospodářství bude skutečně velký a potřebujeme, aby české firmy mohly vyvážet, aby se mohly znovu vrátit na ty trhy, kde to teď mají složitější.

V souvislosti s touto krizí se často mluví o roli Evropské unie a o mezinárodních spojenectvích. Co krize v tomto ohledu ukázala? Nezareagovala Evropská komise pozdě?

Komise sama přiznala, že měla možná reagovat rychleji. Zejména při koordinaci některých kroků, které učinily jednotlivé státy. Ale je třeba zdůraznit, že komise nemá pravomoci v oblasti zdravotnictví a nemá nástroje na to, jak přispět jednotlivým členským státům k tomu, jak čelit této krizi.

Nyní je ale připravena řada opatření, na kterých se shodli představitelé evropských institucí a vlád. Jedná se například o společné nákupy zdravotnického materiálu, je zde dohoda na poměrně výrazné ekonomické pomoci, slaďují se pravidla ohledně tranzitu, aby krize neměla dopad na obchod se zbožím nebo na dopravu občanů z letišť v cizích státech. Evropská komise začala přistupovat k té krizi mnohem aktivněji.

Neměly by zkušenosti z této krize vést k nějakému rozšíření pravomocí unie nebo k vytvoření nějakého společného krizového scénáře?

Samozřejmě to je zkušenost, na kterou musíme společně zareagovat. Myslím si, že jedna z těch lekcí je, že bychom se měli snažit mít větší část výroby kritického materiálu v Evropě.

Měli bychom být více soběstační, co se týká zdravotnického materiálu. Měli bychom se ale také podívat na různá rizika v dodavatelském řetězci. Krize ukazuje, že i když některé věci vyrábíte v Evropě, tak když vám vypadnou dodavatelé součástek nebo komponentů, nejste schopni zde vyrábět ani ty finální výrobky.

Jsme prostě moc závislí na Číně?

Neříkám, že je to špatně obecně. Ale měli bychom v některých strategických oblastech být schopni si zajistit větší část výroby zde v Evropě.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!