Nedávno jste oznámili akvizici druhé části kancelářského komplexu Futurama. Není nákup moderního administrativního centra už jiný kalibr než vaše dosavadní podnikání v realitách?
Již při privatizaci Technoexportu jsme se stali majiteli Paláce Koruna na Václavském náměstí, což byl v nemovitostech hodně velký posun, který navázal na naše působení v oblasti průmyslových a rezidenčních realit. Futurama je přirozeně též nemovitostní aktivum, ale už jiné kategorie. Jde o diverzifikaci realitního portfolia. Navíc jako podnikatel si kladete otázku, jak využít současné neopakovatelné situace kolem úrokových sazeb. Musíte najít dlouhodobý projekt s příslušným cash flow. A reality jsou aktivem tohoto druhu.
Co plánujete s Palácem Koruna? Zažehnali jste spory o směnky, s nimiž přišel podnikatel František Bušek a žádal buď peníze, nebo tuto nemovitost?
Od začátku jsme poukazovali na to, že jde o šikanózní jednání, a všechny soudy to zatím potvrdily. Avšak nevím, s čím daní pánové a možná dámy ještě přijdou. Jsem si však jist, že k tomu nemají žádný právní titul, aby z toho byl skutečný problém. Ale trpíme tím, že soudní proces není dostatečně rychlý. Není nic příjemnékdyž jste dlouhodobě pod tlakem uměle vykonstruovaných příběhů. V rozvoji paláce nás to ovšem nezastavilo.
Ve vašem holdingu bylo v posledním roce poměrně živo. Prodali jste Safinu a majoritu v Chemoprojektu Nitrogen, loni jste naopak koupili strojírny ZVU Potez, letos aktiva bývalého Excon Steel a kanceláře Futurama. Je rekonstrukce skupiny u konce?
V případě Chemoprojektu Nitrogen jsme se rozhodli vystoupit z oblasti dusíkaté chemie. Zůstáváme ale v celé ostatní chemii, v níž se Chemoprojekt historicky angažoval. Safinu jsme získali v roce 1999 a na začátku to bylo aktivum tvořící střed skupiny. S rozvojem skupiny se ale dostávala na okraj významu. Ne finančního, ale strategického. Když proto přišla dobrá nabídka, neodmítli jsme ji. Ponechali jsme si však průmyslový areál ve Vestci, ve kterém Safina zůstala jako nájemník.
Čím vás přitáhli strojaři?
ZVU Potez a někdejší Excon Steel jsou v Hradci Králové vedle sebe, v minulosti to již dokonce byl jeden podnik, takže jsme je opět sloučili a nazvali ZVU Strojírny. Včetně našich Pacovských strojíren a Dukla Strojírny je to však oblast, která je synergicky velice vhodně připojitelná například na inženýring a aktivity Chemoprojektu či Technoexportu.
Budete propojovat chemii a stroje?
Výrobky získaných strojírenských podniků jsme využívali již v minulosti. Inženýring, to je hluboká znalost procesů. Kladli jsme si otázku, co musíme udělat, aby fungoval ještě lépe, či jak tyto znalosti přenést do jiného souvisejícího oboru. Jednou z odpovědí je – v oblasti složitých aparátů. Když jsme nyní majiteli strojírenských i inženýrských společností, jsme schopni oba světy spojit dohromady. Tím vzniká něco unikátního. Dosud to totiž fungovalo tak, že jste „pouze“ výrobce, který nemá vstup do komplexního know-how, nebo držitel know-how, který nemá možnost nebo důvod ovlivňovat podobu aparátů. Nám se to daří spojovat a získat konkurenční výhodu nejen na domácím, ale i zahraničním trhu.
To je vaše strategie?
V tom je celá konstelace skupiny. Vytváření něčeho, co má synergický efekt. Nejsme investiční skupina. Uskutečněná rekonstrukce skupiny, i když byla jen částečná, vede k vytváření synergií. O skupině říkám, že funguje jako ozubené kolo. Jeho zuby vytvářejí příležitost, abyste do něho zasunul nový kousek. Synergie tvoří v tomto kole spojené plochy a současně vytváří nový zub, do něhož můžete zasadit zase něco dalšího.
Co váš příklon k vodě?
Letos jsme uskutečnili akvizici společnosti Aquatis, která se věnuje komplexnímu nakládání s vodou. Tato akvizice rozšiřuje naše kompetence v inženýringu. Chemoprojekt v průmyslu s vodou musel nakládat vždy. Každá chemička potřebuje vodu. Chladicí, odpadní, pitnou. Inženýrskou kapacitu ve vodařství jsme si ale vždy museli brát od někoho jiného. Obecně věříme, že voda je dlouhodobě extrémně perspektivní. Z hlediska inženýrských kapacit jsme dnes na tom v případě vody už velice dobře. Výhledově bychom k tomu chtěli ještě doplnit výrobní kapacitu, tedy samotné klíčové technologické uzly.
Chybí vám ještě něco do skládačky v dalších oborech?
Na ozubeném kole je krásné, že když už se jednou stane kolem, nic dalšího k němu nutně nepotřebujete. Když však máte um a štěstí, můžete kolo doplnit a zvětšit. Naším cílem však nejsou větší a větší tržby. Cílem je větší a větší udržitelnost našeho fungování. A ta je založená na výjimečnosti. Abychom byli schopni nabídnout něco, čeho konkurenti schopni nejsou.
Jak do ozubeného kola zapadá váš farmaceutický byznys?
Farmaceutický průmysl je zásadní součástí skupiny. Dlouhodobě jsme do této branže dodávali katalyzátory a primární výrobní vstupy z drahých kovů. Pak jsme v Safině měli příležitost na rozvinutí onkologického programu na výrobu cytostatik. Je však něco jiného, když farmacii rozvíjíte na zelené louce, nebo když vstoupíte do zavedené farmaceutické firmy, přestože na tom nemusí být příliš dobře. V roce 2004 jsme proto využili příležitosti a vstoupili jsme do společnosti VUAB Pharma. Mimo jiné to byl ve střední Evropě první podnik vyrábějící penicilin. Druhým důvodem akvizice VUAB byla provázanost katalyzátorů s využíváním biotechnologií. Pro mne osobně je VUAB vycházející hvězda naší skupiny.
Kdybychom měli možnost odhalit rakovinu podobně snadno, jako se dělá těhotenský test, lidé by ji určitě zjišťovali dříve
Bude to zlaté vejce?
Jsem přesvědčen, že to bude jedno z nejhodnotnějších aktiv celé skupiny. Je to dáno oborem, výsledky společnosti, potenciálem, perspektivou. Rozhodně tedy počítáme s dalším rozvojem farmacie. Jak přirozeným růstem, tak případnými akvizicemi hlavně v oblasti diagnostiky.
Pracujete ve VUAB na něčem přelomovém?
Určitě jde o oblast onkologie. Z jedné strany vyvíjíme nové preparáty na boj proti rakovině, z druhé strany pracujeme na nástrojích v diagnostice. Jeden z hlavních problémů rakoviny je ten, že ji zjišťujeme pozdě. Nikomu se k doktorovi nechce. Kdybychom však měli možnost zjistit onemocnění podobně snadno, jako se dělá těhotenský test, lidé by rakovinu určitě zjišťovali dříve. Tak by se výrazně zvyšovala šance rakovinu vyléčit. A tím se zabýváme. Jen letos proto do rozvoje VUAB investujeme přes tři sta milionů korun.
Kam směřuje celé ozubené kolo Safichemu?
Určitě k tomu, abychom dál rozvíjeli naši jedinečnost a výjimečnost. Pokud se bavíme o akvizicích, budou to technologie nejlépe s nekopírovatelným know-how. Nikdy nechceme konkurovat nákladem na lidskou práci. Musí jít o přidanou hodnotu. Také se nebudeme zaměřovat na masový produkt. Naším krédem vždycky bylo pracovat pokud možno s co nejmenší hmotou s co největší přidanou hodnotou. Proto drahé kovy, proto inženýring, proto farmacie, či strojírenství.
Skupinu řídíte se svým otcem. Máte nějak dohodnuté předání?
Neřešíme to. Nepovažujeme se za rodinnou firmu. Táta se věnuje spíše oblasti inženýringu, protože to je jeho profese, já se zas víc starám o strojírenství a farmacii. Operativně komunikujeme, ale každý jedeme po své koleji, které se proplétají. Současně však máme velice kvalitní vztah otce a syna. Občas fungujeme téměř až na telepatické úrovni. Celkově tedy fungujeme velmi dobře.
Jak máte rozdělené podíly?
Férově.
| Tomáš Plachý ml. (40) |
|---|
| Vystudoval americkou University of Texas, na Rochester Institute of Technology při US Business School v Praze získal titul MBA. V roce 2002 nastoupil do společnosti Safina, o čtyři roky později se stal jejím generálním ředitelem. Se svým otcem, zakladatelem skupiny, se v současnosti podílí na řízení celého holdingu. |
