Trumpův efekt? Napětí v USA bylo i před jeho kandidaturou, říká odborník na extremismus

Irfan Saeed

Irfan Saeed Zdroj: Richard Nevšímal pro Evropské hodnoty

Obnažené ženy v New Yorku protestovaly proti Donaldu Trumpovi
Americké prezidentské volby 2016
Americké prezidentské volby 2016
Americké prezidentské volby 2016
Americké prezidentské volby 2016
35
Fotogalerie

Volební kampaň Donalda Trumpa budí silné emoce a sama osoba prezidentského kandidáta mnohdy působí jako symbol rozdělení společnosti. Jak ale připomíná Irfan Saeed, ředitel amerického Oddělení pro boj s násilným extremismem, soudržnost společnosti v USA neohrožuje to, že se jeden člověk rozhodl ucházet o prezidentský úřad. V Trumpově rétorice nechybí ani varování před hrozbou islámského terorismu, její zdůrazňování však potomek pákistánských rodičů a účastník nedávné pražské bezpečnostní konference Home Affairs považuje za zveličené.

Zaznamenal jste v souvislosti s kandidaturou Donalda Trumpa nárůst projevů extremismu v USA?

Obecný náhled na extremismus v USA, který může i nemusí vést až k násilí je, že souvisí s mnoha křivdami a zraněními. Ty se netýkají jen konkrétní skupiny obyvatel, ať už muslimů či Afroameričanů. Problematika společenské soudržnosti je tak skloňována v mnoha pádech. Čeho jsme však svědky je to, že se v ní objevují trhliny. My ale, ať už jako komunita nebo vládní zmocněnci, musíme v první řadě zajistit, aby společenství zůstalo v bezpečí.

Toho lze docílit právě posilováním jeho soudržnosti a odolnosti, respektive napomáháním jednotlivým komunitám, aby toho byly schopny samy. Neznamená to zaměřovat se jen na jedno konkrétní náboženství či ideologii. Varováním jsou v tomto směru nedávné útoky na americké policisty. Máme zkrátka před sebou spoustu práce a ty problémy nezačaly tím, že by se najednou jeden člověk rozhodl ucházet o prezidentskou funkci.

Může být konkrétnější v tom, jak těmto problémům chcete čelit?

Změnit lze například právě to, že se vyvarujeme zatahování lidí do rétoriky my versus oni. Protože když vytváříte tento narativ, stavíte jednu stranu proti druhé. Lze vést paralelu s fungováním násilného extremismu v podání Al-Káidy či Islámského státu, jak se na něj snažila upozornit konference Home Affairs.

 

My ve Spojených státech se zkrátka musíme dál snažit prosazovat ten narativ, který je ostatně USA vlastní již dlouho: Amerika je jedno společenství a funguje na principu tavícího kotle. Osobně této myšlence hodně věřím. Tím spíše, když je už na první pohled patrné, že nejsem typický Američan. Ve Státech jsem se však narodil a vyrostl. Právě jako o Američanovi o sobě v první řadě smýšlím. Myslím, že v tom je právě to kouzlo Ameriky, které je třeba ještě více zdůrazňovat.

Mluvil jste o zlobě a křivdách. Jaké jsou jejich příčiny?

Částečně jsem to již nastínil – příčinou jsou dělící linie načrtávané mezi jednotlivými komunitami. Naším úkolem je působit jako protiváha a dávat pozor na to, aby se tato nespokojenost nestala roznětkou nějakého konfliktu. Pokud jde o tu vlnu násilného extremismu, do jisté míry pramení zt oho, jak je s lidmi zacházeno. Nejde jen o dospělé, bavíme se i o dětech a žácích. Na této úrovni se musíme lépe zapojit.

Váš útvar spadá pod ministerstvo zahraničí. Působí ve zmíněných aktech násilí v USA i nějaký zahraniční vliv? Vidíte případně něco, co by je spojovalo s ostatními případy jinde ve světě?

Když se podíváte na všechny pojítka a souvislosti z mezinárodní perspektivy, můžete si všimnout jistých podobností v tom, co lidi k páchání těchto činů vede. Ať už jsou k nim inspirováni či přímo naváděni, ten proces, kdy někdo někoho vede po cestě násilí, je prakticky stejný. 

Prvním předpokladem je nějaké nastavení mysli. Teprve potom hrají roli nějaké principy, podle kterých budou jednat. Lidé se sklony k extremismu současně vyhledávají podobné lidi, s nimiž by mohli svůj zájem a mentalitu sdílet.

Čili pokud mají v hlavě nějakou ideu, chtějí ji vyjádřit a posoudit, jestli existují lidé, kteří vnímají stejným způsobem. A pokud ano, to jim dává sílu rozvíjet ony myšlenky a přikročit k akci. Pokud ovšem na nikoho takového nenarazí, možná začnou o těchto idejích pochybovat.

V souvislosti se šílenými střelci a pnutím v americké společnosti je třeba dodat, že různí „bílí teroristé“ zabili v USA po 11. září víc lidí než islámští radikálové. Jaký je vlastně váš pohled na současnou hrozbu terorismu ve Spojených státech?

Na tento aspekt neustále upozorňuje občanská společnost a i vládní zprávy hovoří stejně: násilný bílý extremismus inspirovaný neonacismem získává na síle. Pokud se podíváte na množství zatčených a odsouzených bílých extremistů, tak ten násobně převyšuje počet odsouzených stoupenců Al-Káidy či Islámského státu.

Pak se opravdu nabízí otázka, proč se tolik pozornosti zaměřuje zrovna na tento hrozby. Příčinou je strach, že tento typ útoku bude mít mnohem větší dopad. Pokud je ostatně někdo zatčen za činy spojené s bílým extremismem, často se dozvídáme, že jde o pouhý „zločin.“  Pokud někdo koná ve jménu cizí islamistické ideologie, jež je tažena médii, věc pak dostává jiný význam a lidé se více bojí.

Jak vlastně hodnotíte dopady amerického boje proti terorismu po 11. září?

To je dobrá otázka. Hned po svém nástupu do úřadu v roce 2008 prezident Obama zhodnotil, jakým způsobem vlastně Amerika tuto hrozbu zvládá a jak s ní nakládá. Hodně se zaměřil na to, že mnohdy nebylo úplně jasné, co konkrétními kroky sledujeme a jak je vysvětlujeme.

Nejprve přehodnotil ono označení „globální válka s terorismem“ a od používání tohoto jazyka odstoupil. Podle mě tím ve skutečnosti sdělil, což je ostatně součástí jeho politiky, že je třeba zaměřit se mnohem více na preventivní stránku věci, když se bavíme o terorismu. Protože i kdybychom stíhali a pozatýkali každého na světě, kdo je nějak zodpovědný za teroristické útoky či na cestě k radikalizaci, tak to samo o sobě nemusí problém vyřešit. Obamova iniciativa a opatření ukazují, musíme hlavně vůbec zabránit někomu nastoupit cestu radikalizace.

Obama proto loni hostil summit zaměření na zvládání násilného extremismu (Summit on Countering Violent Extremism), který světové lídry přivedl k otázce, jak budovat soudržné a odolné komunity, schopné vzdorovat nejen násilnému extremismu. Kromě opětovného zdůrazňování rovnoprávnosti občanů a nutnosti naslouchat jejich problémům zmínil i hrozbu v podobě lákání mladých muslimů na násilné extremistické narativy.

Přitom přesně v tento moment bychom měli být schopni zasáhnout a nezůstávat tak neustále jen v defenzivě a se zpožděním reagovat. Dochází tak ke změně vnímání „globálního boje s terorismem,“  jenž se ze své podstaty v té neustále defenzivní pozici nacházel.

 

Irfan Saeed

V současnosti působí jako ředitel Oddělení pro boj s násilným extremismem Úřadu pro boj proti terorismu a násilnému extremismu, který spadá pod americké ministerstvo zahraničí. Řídí úřad, který má na starosti strategii a formulaci taktik pro mezinárodní boj Spojených států s násilným extremismem. Dříve Saeed sloužil na americké ambasádě v pákistánském Islámábádu. Předtím, než Saeed nastoupil na ministerstvo zahraničí, působil jako hlavní poradce na americkém ministerstvu vnitřní bezpečnosti v Oddělení pro občanská práva a svobody, kde vytvářel a koordinoval aktivity související s bojem proti násilnému extremismu.V Praze se zúčastnil konference Home Affairs pořádané think-tankem Evropské hodnoty .