Z otevření železničního trhu soukromým dopravcům zatím Arriva vytěžila čtveřici státem dotovaných rychlíkových linek. Autobusový a železniční dopravce chce ale mnohem více. „Cílem je získat desetinu trhu. Toho lze dosáhnout během pěti let,“ říká šéf tuzemské skupiny Arriva Transport Daniel Adamka.
V prosinci jste začali jezdit na čtyřech státem dotovaných rychlíkových linkách v Libereckém a Zlínském kraji. Zklamal vás způsob, jakým jste se uvedli? Jezdili jste s nevyhovujícími soupravami, nebo například odbavení cestujících bylo problematické.
Začátek byl velmi náročný, ne vše se nám podařilo. Všichni u nás ve firmě ale udělali maximum pro to, abychom zahájili provoz tak, jak byl slíben. Bohužel jsme neměli dostatek vozidel, od dodavatele jsme je obdrželi s měsíčním zpožděním. Museli jsme nasadit náhradní vozidla, která neměla námi slíbené kvalitativní požadavky.
Jak bolestné byly tři pokuty za zpoždění nebo nefunkční odbavovací systém dohromady za více než dva miliony korun od ministerstva dopravy, Zlínského a Libereckého kraje?
S tím jsme museli počítat, výše pokut nás ale překvapila. Částečně přeneseme tyto velké pokuty na naše dodavatele, kteří nesplnili sliby a smluvní závazky.
Hrozí, že o některé linky přijdete? Exministr dopravy Vladimír Kremlík (za ANO) to zvažoval.
Postupujeme dle smlouvy, pro vypovězení není důvod.
Budete usilovat naopak o získání dalších linek v příštích soutěžích?
Pokud se budou vypisovat nová výběrová řízení a my uvidíme, že máme kapacity a vozidla, tak se zúčastníme. Ve hře je Hradcem Králové vypsaný rozstřel, soutěž zvažuje vyhlásit i Plzeň. Také ministerstvo dopravy chce překlenout období u některých linek. Zatím ale není jasné, jak bude harmonogram soutěží vypadat.
Zatopili vám tedy potíže s dodavateli víc než vichřice, jenž se prohání Českem a ochromují železnici?
Já jsem ji zažil v Londýně, kde se s ní potýkali úplně stejně jako my tady. Jsou na to dva pohledy: buď jezdit, dokud to jde, přičemž vlak může narazit do stromu a následky mohou být krušné, anebo upozornit cestující předem na zastavenou dopravu. Materiální škody nemáme, nanejvýš vracíme jízdné.
Lišil se nějak přístup britských železničářů a českých k řešení následků vichřice?
S bezpečností jsou dále než my, preventivní zásahy do dopravy byly výraznější. Vlaky mohly jezdit maximálně osmdesátikilometrovou rychlostí, cesta z Londýna do Glasgow vyšla místo 4,5 hodiny na osm hodin, tedy pokud vlak vůbec dojel. V Čechách jsme velmi dobří na operativu, umíme rychle improvizovat. Na rozdíl od západních zemí, kde mají na vše postupy a pokud se od nich odchýlí, mají problém. Od Anglie se ale můžeme učit, jak investovat: nalili velké peníze do infrastruktury i nových vozidel. Počet cestujících se zdvojnásobil. Má to svá negativa, současné kapacity nestačí a lidé si stěžují na plné vlaky.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
