Václav Marhoul: Problémy aktivních záloh léta nikdo neřeší

E15: Spolu s bývalým náčelníkem generálního štábu Jiřím Šedivým jste stál u zrodu aktivních záloh, které už fungují téměř patnáct let. Mělo je ale tvořit na dva a půl tisíce mužů a žen, tedy dvojnásobně více vojáků, než je nyní. Proč původní plán zůstal v půli cesty?

Ten úplně nejpůvodnější plán počítal s tím, že aktivní zálohy budou vznikat u jednotlivých útvarů a stanou se jejich integrální součástí. To se nepodařilo hlavně proto, že po odchodu Jiřího Šedivého se nové vedení generálního štábu uchýlilo k jiné koncepci. Ta nakonec vyústila ve vznik čtrnácti krajských pěších rot, které dodnes tvoří početní páteř záloh. Zcela upřímně ale musím říct, že krajské pěší roty nejsou nastaveny tak, aby svou koncepcí a realizací výcviku, která se kvalitativně i kvantitativně liší kraj od kraje, dokázaly být pro více lidí atraktivní.

E15: A další problémy? Mám na mysli neochotu zaměstnavatelů uvolňovat záložáky na cvičení nebo jejich nízké ohodnocení. Nově mají dostávat roční paušál 12 tisíc korun, tedy o polovinu více než dosud. Během cvičení by také pobírali plat srovnatelný s vojáky z povolání, v průměru necelou tisícikorunu čistého denně.

V průběhu všech těch let se nepodařilo vyřešit zcela základní věci. Až do schválení nového zákona tím asi vůbec největším problémem stále bude uvolňování příslušníků záloh na cvičení, dohody o kompenzacích se zaměstnavateli a nedostatek vůle tyto jednotky pořádně vystrojit. K tomu můžeme přidat jednu velmi vlažnou a nepovedenou náborovou kampaň a samozřejmě neschopnost nabídnout zálohám benefity, které by zohledňovaly fakt, že slouží dobrovolně. A v neposlední řadě bych zmínil nekompetentnost a nezájem osob z generálního štábu odpovědných za zálohy. Problémů je opravdu spousta. Ty, co jsem vyjmenoval, patří k nejzásadnějším.

E15: Ministerstvo obrany si od nového zákona slibuje právě větší zájem o službu v aktivních zálohách. Podaří se získat předpokládaných pět tisíc vojáků a vojákyň?

Reálné to je. Jen se musí podařit prosadit novou koncepci. Tedy hlavně vytvořit aktivní zálohy u bojových útvarů. Konečně snad někdo na generálním štábu dostane befel, aby minimálně ve střednědobém horizontu posoudil početní naplňování jednotlivých útvarů a z toho odvodil potřebný počet a strukturu tabulkových míst. A nesmí zapomenout ani na štábní funkce, kde budou nutné třeba i bezpečnostní prověrky.

E15: S uváděním různých koncepcí do života měl ale rezort obrany vždy potíže. Souhlasíte?

Pro koncepci aktivních záloh je důležité získat – a ne pouze rozkazem – jednotlivé velitele. I oni musí pochopit, že jejich zálohy jim budou užitečné, že to budou jejich vojáci, že budou patřit k útvaru. A že jejich výcvik bude probíhat společně s profesionály a pod stejnými instruktory na takové úrovni, která zajistí součinnost záloh s ostatními jednotkami. Také je třeba, aby tato součinnost byla každoročně prověřována v rámci velkého odborného a taktického cvičení. Tohle všechno jsou zcela zásadní podmínky pro to, aby se koncepce aktivních záloh vůbec mohla rozvíjet.

Náročný výcvik rezervistů je jistě třeba uplatňovat u bojových útvarů, ale ne u krajských pěších rot, s nimiž se počítá při přírodních katastrofách

E15: To bude znamenat intenzivnější a delší výcvik.

S nárůstem počtu povinných výcvikových dnů jsou spojené právě zvýšené finanční kompenzace pro zaměstnavatele i vyšší denní náhrady pro záložáky. Ti také musí mít možnost rozvoje v jednotlivých funkcích a zařazeních. Navíc by měli získat i nějakou tu přidanou hodnotu, kupříkladu zvýhodněné využívání armádních lázeňských a rekreačních zařízení.

E15: Jsou navrhované změny dostatečně motivující jak pro záložáky, tak jejich zaměstnavatele?

Pár věcí tam stále chybí. Ale ano, v podstatě asi ano. Doplnil bych to, že se zcela zbytečně bazíruje na tom, aby všichni záložáci vyšli ze vstupních zdravotních prohlídek s klasifikací typu A. To by ale mělo být podmínkou u jednotek určených k bojovým úkolům. Nevím, proč by ji měl mít kuchař, IT technik, meteorolog nebo někdo zastávající nějakou čistě specializovanou štábní funkci. Špičkovému chirurgovi bych dovolil být v aktivních zálohách vojenské nemocnice, i kdyby měl mít déčko.

E15: Má vůbec rezort obrany kapacity na to, aby oněch pět tisícovek záložáků vycvičil a vybavil je výstrojí a výzbrojí?

Představa o výcviku záloh se bohužel stále odvíjí od toho, jak byl koncipován za bolševika a po něm. I dnes svým způsobem ilustruje situaci u krajských pěších rot. Tato představa je veskrze špatná a totálně mylná. Nelze někam na jakousi základnu či do jakéhosi prostoru čas od času povolat tisíce záložáků a nevědět, co s nimi. Není možné, aby podobná cvičení koncipovala krajská vojenská velitelství a snažila se u útvarů, které se do toho pochopitelně nehrnou, zajistit jejich logistické zabezpečení. Ne. Musí to vypadat jako u aktivních záloh 601. skupiny speciálních sil v Prostějově nebo u záložní tankové roty v Přáslavicích. Tedy tak, že výcvik zajišťuje útvar a že jeho zálohy jsou schopné ho efektivně doplňovat.

E15: Narážíte zřejmě na fakt, že kvalitnější ohodnocení a vybavení, výcvik a součinnost s jednotkami budou nezbytné hlavně proto, že na záložáky mají být kladeny vyšší nároky. Napříště by měli plnit širší škálu úkolů včetně účasti v zahraničních misích.

Přítomnost záloh v zahraničních misích je v mnoha armádách NATO zcela standardní. A zcela logicky tomu odpovídá i náročnost výcviku. Nicméně takový náročný výcvik je potřeba uplatňovat u bojových útvarů a ne u krajských pěších rot, s nimiž se počítá pro teritoriální nasazení například při přírodních katastrofách.

E15: Bude na posílení záloh stačit předpokládaných 450 milionů korun ročně?

Možná ano, možná ne. Netuším. Myslím si ale, že zatím nikdo neanalyzoval zařazení záložáků, jejich počty v jednotlivých útvarech, koncepci a náročnost výcviku a z toho odvozené materiálové vybavení.

Václav Marhoul|foto E15 Anna Vackova

E15: Prý by měla vzniknout i rada velitelů aktivních záloh. Co si o tom myslíte?

Pokud je mi známo, náčelník generálního štábu má mít svého speciálního a konečně snad kompetentního poradce pro aktivní zálohy. Což považuji za správné. Ale nějaká rada velitelů? Aktivní zálohy mají být tvořeny hlavně u útvarů a být jejich zcela neoddělitelnou součástí. A takové věci řeší pouze a jenom velitelé útvarů.

Jestli by taková rada záložáckých velitelů měla vzniknout, tak ten, kdo s tím nápadem přišel, se nedokáže vymanit ze stereotypu chápání záloh jako nějaké party skautíků, co si čas od času vyjede do lesa a sem tam si vystřelí z pušky. Takový člověk nepochopil základní potřebu ozbrojených sil. A tou je – při současné bezpečnostní situaci v Evropě a rostoucí hrozbě islámského terorismu – bojeschopná armáda. A to včetně jejích bojeschopných záloh. Tedy všech těch chlapů a ženských bez rozdílu, kteří na sebe berou opravdu riziko, že budou nasazeni, že budou možná zabiti a že sami budou muset zabíjet.

E15: Ještě bych se zeptal na váš nový film Nabarvené ptáče. Kdy začne natáčení?

Na jaře roku 2017. Jde o náročný mezinárodní projekt s rozpočtem 160 milionů korun. V tuto chvíli jsou podepsané koprodukční smlouvy s Českou televizí a investorem, což je Eduard Kučera. A předběžné pak s Francouzi, Poláky a Izraelci. Německá strana je v jednání.

E15: Připomeňte, kdy vznikl nápad převést na filmové plátno bestseler spisovatele Jerzyho Kosińského, za jehož adaptaci jste obdržel na festivalu v Cannes zvláštní uznání poroty za nejlepší scénář?

Hned po dokončení Tobruku v srpnu 2008. Premiéra je naplánovaná na září 2019. Zabere to tedy jedenáct let mého života.

E15: Lze film označit za válečný?

Ne. Určitě ne. I když se děj odehrává za druhé světové války, válečné kulisy pouze akcentují samu dobu, ve které eskalují všechny negativní emoce a vášně, kterými je člověk bohužel vybaven. Stejně tak to není film o holokaustu jen proto, že hlavní postavou je malý židovský chlapec. Příběh má mnoho vrstev. Tou nejpodstatnější je problém jinakosti a odlišnosti.