Velcí hráči dostali v Asii přes prsty, říká šéf Home Creditu Tomáš Jirgl

Tomáš Jirgl

Tomáš Jirgl Zdroj: Michael Tomeš, e15

Tomáš Jirgl
Tomáš Jirgl
Tomáš Jirgl
Tomáš Jirgl
Tomáš Jirgl
10
Fotogalerie

Boom mobilních telefonů je v asijských zemích byznysem století. Ruku v ruce s tím jde zájem Asijců o jejich financování. „V Asii zdaleka není rozhodující, odkud jste, jakou máte barvu loga, jestli jste třeba puntíkovaný, ale jestli jim přinášíte něco, co je pro ně zajímavé. Nikdo tam nechce a nebude platit víc, než je třeba. Odkud firma je, se v jejich preferencích vůbec neodráží, což je proti Evropě obrovský rozdíl,“ uvádí šéf Home Creditu pro Vietnam, Filipíny a Kazachstán Tomáš Jirgl. Firma láká na nulové úroky, které jí dotují výrobci telefonů.

Asijský byznys momentálně táhne zisky celého Home Creditu, na jaký zlatý důl jste tam narazili?

Z devadesáti procent jde v tamním obchodě o financování mobilních telefonů. Když jsem před třemi lety ve firmě začínal, překvapilo mě, že mobilní telefon v Asii představuje významnou část výdajů lidí. Náklady na přístroj a jeho provoz často převyšují výdaje na bydlení. Jenže pro ně je to skutečně zařízení, které nahrazuje všechno ostatní, mobil je tam klíčový. Vezměte si už jen geografické vzdálenosti a omezené možnosti dopravy, kdy buď na dopravu nemáte, nebo stojíte bezmocně v kolonách. Filipínci ostatně pošlou nejvíce esemesek na světě. Kdo zažil provoz v Manile, radši si zaskypuje, než aby kamkoli cestoval.

Co všechno smartphone v Asii supluje?

Chybějící infrastrukturu. Vlády si řekly: Na co máme budovat pošty, když můžeme přitáhnout soukromé mobilní operátory a lidé si budou psát maily. Proč stavět knihovnu, když můžeme knihy digitalizovat a nechat je lidi stahovat. To je trend, který táhne prodeje mobilů, je to komodita číslo jedna a ten boom si v Evropě prostě nepředstavíme. Protože evropské vlády v rovině digitalizace krom řečí o poplatcích za data toho zase tak moc nedělají.

Máte v Asii hodně jiný byznys model než v Evropě?

Tlačíme tam politiku nulových úroků. Snažíme se projít celým řetězcem od výrobců telefonů přes distributory a dohodnout se s nimi tak, že oni nám dají určité procento z prodejů, které jim ovšem díky nám podstatně vzrostou, takže jim se to v důsledku vyplatí. A zájemce o mobil si půjčí za reálnou nulu. Jde to díky tomu, že jim děláme velkou část prodejů, u významného asijského výrobce mobilů Oppo je to třeba kolem třetiny tržeb.

Nakolik je takový koncept přenositelný do Evropy?

Do Evropy obtížně, do zbytku Asie takřka stoprocentně. Vezměte si třeba Filipíny: mají 110 milionů obyvatel, z toho pro nás zajímavých zhruba 30 milionů lidí, kteří jsou díky stabilním příjmům schopni dobře splácet půjčky. Takže je tam obrovský potenciál. Proto jsme schopni třeba Oppu nebo Samsungu ukázat, že když budou fungovat s námi, poskočí jim prodeje třeba o 30 procent nahoru. To v Evropě, která je relativně saturovaná a víc lidí si tu kupuje zboží za hotové nebo splácí úvěr rychleji, prostě nemůže fungovat stejně, ten potenciál pro ten skok tu není.

V Asii sázíte na jedinou kartu. Co budete dělat, až boom mobilů skončí?

Je nám jasné, že devadesát procent v mobilech není dlouhodobě udržitelná situace. Zatím je tam ale opravdu obrovský prostor pro překlopení hloupých telefonů na chytré, trh stále roste a bavíme se o desítkách milionů kusů. A jak populace bohatne, budou se jejich požadavky přesouvat ke klasickému spotřebnímu zboží, jako je tomu u nás nebo v Rusku. Už teď nám v Asii roste třeba bílé zboží.

Asijci nemají problém jít si půjčit peníze k české firmě?

V Asii je jedna kulturní zvláštnost. Zdaleka není rozhodující, odkud jste, jakou máte barvu loga, jestli jste třeba puntíkovaný, ale jestli jim přinášíte něco, co je pro ně zajímavé. Jestli máte dobrý produkt a obsluhu. Nikdo nechce a nebude platit víc, než je třeba, oni jsou schopní si to všechno dokonale prověřit a sdílet na sociálních sítích. Takže odkud firma je, se v jejich preferencích vůbec neodráží. To je obrovský rozdíl od Evropy.

Jak vysoké máte tržní podíly na hlavních asijských trzích?

To záleží na komoditách. Ve spotřebním zboží jako celku jsme ve Vietnamu, Indonésii a na Filipínách číslem jedna. To představuje tržní podíl mezi 40 a 60 procenty. V Číně víme, že v segmentu licencovaných nebankovních úvěrových firem máme vedoucí pozici a podíl kolem čtyřiceti procent.

Jistě máte spoustu potenciálních konkurentů. Nemáte strach, že o tato čísla přijdete?

Naším přímým konkurentem, firmou přítomnou současně na několika trzích, je v Asii jenom japonský Aeon. O trh se zajímají třeba i některé další firmy, ale obecně si myslím, že konkurence je především opatrná. Někteří z větších hráčů si totiž už v regionu stihli spálit prsty. Naší největší konkurenční výhodou je vyspělý risk management. Pustit se do tohoto byznysu jen tak a začít půjčovat peníze ze dne na den tak docela dobře nejde, už kvůli licencím a smlouvám s obchodními partnery. Rychlému rozvoji samozřejmě pomáhají makroekonomické podmínky, těm zemím se teď úžasně daří.

To nemusí trvat věčně, čím si to hodláte pojistit?

Tlačíme se do on-linu, aby nám neutekl nástup trendu nákupů přes internet. Snažíme se prosadit své mobilní aplikace, ve Vietnamu jsme ji spouštěli před čtyřmi měsíci a už má kolem 400 tisíc stažení. Byznys se dělá ve Vietnamu hrozně rychle. A hodláme to vystavět nad celou Asií. Jediný „problém“ s mobilními aplikacemi je ten, že musíte být něčím zajímaví, takže do nich třeba dáváme i hry, protože Asijci jsou velmi hraví. Ve Vietnamu, Indonésii a na Filipínách zavedeme na přelomu roku platební karty, které rovnou propojíme s mobilními aplikacemi a uděláme něco ve smyslu chytrého placení.

Vnímáte mezi tamními trhy nějaké rozdíly, liší se třeba priority kazašského a vietnamského zákazníka?

Když tam půjdete obchodním centrem, uvidíte stejné obchody a uvidíte lidi, kteří se budou chovat úplně stejně. Vývoj, který tam v posledních letech probíhá, je podobný, z pohledu toho, co se líbí klientům. Je to vidět třeba i na mobilech, které financujeme. Typy telefonů a vývoj poptávky jdou hodně podobně. Čili můžeme svou zkušenost mezi jednotlivými zeměmi kopírovat. Z pohledu velikosti byznysu je hodně citlivá Čína. Tam musíte být obezřetní v každém kroku. Když udělám na Filipínách chybu, na výsledcích skupiny se to tak neprojeví, chyba v Číně by byla pro náš byznys fatální.

Čína je pro vás rozhodujícím trhem. Dlouho se hovoří o riziku zpomalení, země prošla akciovou krizí. Nejsou lidé opatrnější, i pokud jde o dluhy?

Zatím nevidíme v makroekonomice nic dramatického, navíc půjčujeme v průměru na osm měsíců, takže pokud bychom viděli hrozící nebezpečí, prostě byznys zabrzdíme. Tak jsme to udělali třeba v Kazachstánu, tam jsme během krize ze dne na den ukončili třeba spolupráci s jedním z největších obchodních řetězců, protože hrozilo, že krizi nemusí dobře přestát. Ale už s ním zase spolupracujeme, ekonomika země se výrazně stabilizovala.

Půjčka na osm měsíců je z evropského pohledu docela krátká doba, čím to?

Třeba ve Vietnamu půjčujeme nejčastěji na čtyři až šest měsíců. Krom opatrnosti nás k tomu vede byznys model, kdy úvěr spolufinancují výrobci mobilů. Musí to být pro ně nějak snesitelné, kdybychom rozložili splátky třeba na dva roky, výrobce by musel dát z ceny mobilu takovou částku, že by se mu ani skok v prodejích nevyplatil.

Netěžíte v Asii někdy z toho, že pro klienty jde o první úvěrovou zkušenost a nemají tolik znalostí, aby si půjčky dobře ohlídali?

Většina z nich nějakou, byť zprostředkovanou zkušenost má. Když se podíváte do ulic Jakarty nebo Manily, uvidíte na každém obchodě plakáty nabízející půjčky. Už před třemi lety, když jsem vstupoval do byznysu, to nebylo nic nového.

Ale modelem nulových sazeb se dotýkáte hodně rizikového segmentu klientů, ne?

To bych určitě neřekl. Třeba ve Vietnamu nám hodně pomáhá to, jak funguje tamní společnost, a to kult rodiny. Rodina se vždycky snaží zaštítit úvěr svých členů, ještě donedávna jsme tam třeba vyžadovali takzvané family books, což je něco jako rodinná občanka. Tím jako by rodina potvrzovala, že ví o půjčce svého příbuzného. Obecně nemáme problém, že by tamní klienti špatně spláceli, to je ostatně otázka našeho risk managementu, ale spíše s částkou, kterou ti lidé chtějí půjčit.

Jsou Asijci více zadlužení? Nebo jsou ochotni více platit, než třeba Evropané?

Takhle se to říci nedá, jde o odlišné země s jinou úrovní úrokových sazeb a jinou makroekonomickou situací. Navíc nejde o to, že když jste ochotni zaplatit větší úrok, máte větší šanci získat úvěr, to by odporovalo našemu risk managementu. Řetězce na nás často tlačí, abychom polevili v našich úvěrových pravidlech, ale oni by pak byli první, kdo by nás kritizoval, třeba na sociálních sítích.

Jací jsou Asijci jako byznysmeni?

Je pro ně poměrně jednoduché převzít jakoukoli cizí zkušenost. Ptají se, co jim hrozí a zda je možné nějakou fázi, na které se jiný spálil, přeskočit. Učí se na zkušenostech jiných a nemají problém se poučit, to platí pro celou Asii.

Chystáte se v Asii dobýt další zemi?

Nemáme nic ve fázi zadání ani v plánech. Akcionáři ostatně nedávno sami řekli, že v horizontu roku nechtějí vůbec na tohle téma debatovat. Samozřejmě se to může kdykoli změnit.

Tomáš Jirgl (42)
 Vystudoval Vysokou školu ekonomickou. Poté působil na různých pozicích ve finančním sektoru, počínaje tehdejší GE Money Bank přes ČSOB po Českomoravskou stavební spořitelnu nebo Českou stavební společnost v rámci belgické finanční skupiny KBC. Do skupiny Home Credit nastoupil v roce 2014. Mluví čtyřmi jazyky.