Vladimír Bechyně: Nestabilita koruny nám komplikuje byznys

Vladimír Bechyně

Vladimír Bechyně Zdroj: Hynek Glos, Euro

Patří k nestorům české vysoké hodinařiny. Jako první ve východní Evropě získal Vladimír Bechyně zastoupení prestižní švýcarské značky Rolex. „V naší branži je klíčová pověst majitele podniku a všeobecná slušnost,“ říká.

E15: Zhruba před rokem a půl jste otevřeli nový butik na Václavském náměstí, plní vaše očekávání?

Potřebovali jsme obchod na frekventovaném místě, kde je velká koncentrace lidí a tím i potenciálních zákazníků. Vždycky chvilku trvá, než takový obchod vejde ve známost, což ale v tomto případě přišlo docela rychle. Takže ano, jsem velice spokojen.

E15: Na kolik let máte prostor pronajatý?

Je to na deset let s opcí na prodloužení. Přece jen investice do proměn prostor jsou vysoké, takže na kratší dobu by to nedávalo smysl. Sehnat hezký obchod na hezkém místě dneska není jednoduché, je to dost rozebrané.

E15: Jak se na vašem hospodaření podepsala problematická ekonomická situace v posledních letech?

Paradoxně jsme zaznamenali nárůst tržeb. Tržby nám rostly jak v maloobchodě, tak ve velkoobchodě Longines, u kterých máme zastoupení pro celou republiku. K růstu tržeb v maloobchodu zásadně přispělo také právě otevření nové prodejny na Václavském náměstí. Například předkrizovou úroveň velkoobchod překonal již v roce 2013 a v maloobchodě jsme pokles ani nezaznamenali.

E15: Co očekáváte od letošního roku?

Pořád přibývá lidí, kteří chtějí mít na ruce hezké hodinky. Věřím, že naše tržby dál porostou.

E15: Zahýbe s trhem sílící švýcarský frank?

Posilování švýcarského franku nám způsobuje ztráty. Frank býval za dvacet korun, teď je za nějakých 26 či 27 korun. Co nám nejvíce komplikuje rozhodování, je nestabilita české koruny vůči zahraničním měnám. Česká národní banka teď navíc znovu uvažuje o dalším oslabování koruny, z čehož radost pochopitelně nemáme. Jinak ale neočekáváme žádné zásadní změny na trhu s luxusními hodinkami.

Klíčová je pověst majitele firmy a úroveň obchodů, stejně jako věrohodnost společnosti, její stabilita a všeobecná slušnost, na kterou jsem vždy kladl velký důraz

E15: Kolik značek hodinek a šperků prodáváte?

Hodinek máme jedenáct značek, především Rolex, Longines, Carl F. Bucherer nebo třeba Tudor a Balmain. Šperků prodáváme čtyři značky.

E15: Jaké jsou nejnovější akvizice? A jak vůbec taková jednání probíhají? Jde stále hlavně o osobní vztahy, nebo jak se doba formalizuje, mění se i toto?

Novinky chystáme, ale zatím nemůžeme prozradit nic konkrétního. Během jednání osobní vztahy samozřejmě stále hrají důležitou roli. Klíčová je pověst majitele firmy a úroveň obchodů, stejně jako věrohodnost společnosti, její stabilita a všeobecná slušnost, na kterou jsem vždy kladl velký důraz. Víte, jsou to vlastně věci, které by měly být samozřejmostí, ale přesto je často mnozí nedodržují.

E15: V souvislosti s renomé rodinných firem se v současnosti stále častěji hovoří také o předávání společnosti z otce zakladatele na potomky. Vy s tím ale zjevně žádné problémy nemáte.

To mi nečiní absolutně žádnou starost, dcera mi dělá samé radosti. Mít schopného rodinného zástupce považuji za to nejlepší pro další působení naší firmy. Víte, měl jsem vždy sám jeden problém, a to jazykový. Když vidím a slyším svoji dceru a další nejbližší zaměstnance ve vedení, jak přešaltují z angličtiny na němčinu, italštinu a další jazyky, tak to jsem vždy těmto lidem trochu záviděl. Měl jsem ale v počátcích podnikání i to štěstí, že moje manželka tuto komunikaci se zahraničními partnery vždy bravurně zvládala, což bylo při navazování kontaktů třeba na basilejském veletrhu veliké plus. Já dneska zase dceři mohu pomoci zkušenostmi a kontakty.

E15: Ještě k vašim hodinářským začátkům. Často zmiňujete zlaté hodinky, na které vám dali peníze rodiče za prodaného býka. Tehdy stály tři tisíce. Jakou hodnotu mají dnes?

Ano, tento příběh se novinářům strašně líbí. Tehdy tři tisíce korun znamenaly strašně moc, byly to pro mne v té době neuvěřitelné peníze. Dodnes jsem za to rodičům vděčný a mám na ně krásnou vzpomínku. A jakou hodnotu mají dnes? Kdybyste k tomu přidal dvě nuly, tak bych vám je stejně za to neprodal.

E15: Měl jste nabídky?

Mám několik rarit, které občas ukazuji sběratelům. A o tyhle projeví zájem téměř všichni.

E15: Jak se trh s luxusními hodinkami v Česku proměnil od roku 1990?

Do tohoto roku se tady prakticky na trhu žádné luxusní švýcarské hodinky neprodávaly, veškerý trh byl pouze ze Sovětského svazu, z NDR například hodinky Glashütte, jejich nejdražší model stál 860 korun. A pak samozřejmě hodinky Prim, které byly na tu dobu velice dobré. Klasické, jednoduché a to i po stránce vizuální. Po tomto roce byl tak obrovský zájem o švýcarské hodinky luxusních značek, že prakticky všechny byly zamluveny ještě dříve, než byly dodány. A čekací seznamy byly opravdu dlouhé.

E15: Nabízíte také servis, je dostatek mladých hodinářů?

Servis je strašně důležitý. Když chcete švýcarské hodinky prodávat, výrobce považuje za automatické, že vybudujete výborný servis. Trvá to a je to velmi nákladná záležitost. Ale postupně se nám povedlo dospět k nynějšímu ideálnímu stavu.

E15: Kolik hodinářů zaměstnáváte?

Máme tři hodináře a vedoucí, která je také vyučená hodinářka.

E15: Žena hodinářka je raritou?

Úplná rarita to není, ale mnoho jich vskutku není. Když jsem se v padesátých letech učil, tak jsme v ročníku měli dvě. A nás kluků bylo šedesát.

E15: A jak je to s tím sháněním nových lidí dnes? Počítám, že ve školách takové ročníky jako ten váš už dávno neexistují.

V současné době, a myslím, že to bude ještě trvat mnoho let, mladých a šikovných hodinářů moc není, ale samozřejmě pár jich je. Když takového chlapce přijmete, musíte s ním hodně pracovat, protože jsou to většinou chlapci bez velké praxe a zkušeností v tomto oboru. Po určitém zapracování se tito chlapci posílají do různých firem ve Švýcarsku na školení a toto školení je potřeba několikrát opakovat.

Vy byste si objednal hodinky za 400 tisíc korun přes internet? U luxusního zboží to je absolutně nevhodné.

E15: Daří se vám lákat i mladé zákazníky, nebo jsou luxusní hodinky stále doménou spíše starších mužů?

Samozřejmě většina si nemůže koupit velice drahé hodinky, pokud nemá s sebou bohatého tatínka, ale uvedu jeden příklad. Přišel mladý chlapec, bylo mu zhruba 22 let, a že si chce koupit hodinky Rolex. Jeden model si zamluvil a říkal mi, že na něj bude tak dlouho šetřit, že si je určitě koupí. Trvalo to dlouho a tento chlapec chodil po různých brigádách a hodinky si koupil. Přinesl peníze v různých bankovkách, i ve dvacetikorunách.

E15: Mění vaši branži internet? Možná i ten by mohl nalákat mladší zákazníky.

U luxusních hodinek to není absolutně vhodné, Ferrari si taky nekoupíte přes internet. U lacinějších značek budoucnost ukáže. Vy byste si objednal hodinky za 300 či 400 tisíc korun přes internet? Ale je pravda, že se takto hodně prodávají starší hodinky. Často velmi zajímavé, které mají spíše historickou hodnotu.

Vladimír Bechyně (73)

Patří k nejuznávanějším obchodníkům s luxusními hodinkami v Česku. Hodinařině se věnuje již 57 let. Kromě hodinářského servisu provozuje dvě maloobchodní prodejny v Praze. Je také distributorem švýcarských značek Longines a Balmain v Česku. K jeho zájmům patří hodinky, myslivost a zahradničení.