Vltavská filharmonie nesmí být elitářská, říká porotce soutěže Peter Gero
Mezinárodní porota, která vybírala vítězný návrh budoucí Vltavské filharmonie, nakonec rozhodla jednohlasně. Velkou podporu mezi odborníky ovšem měly i další návrhy na medailových pozicích od ateliérů Barozzi Veiga a Bevk Perović Arhitekti. „Nikoli architekt nebo porota, ale užívání musí rozvinout další potenciál budovy. A vítězný návrh ho má, protože to není jen ‚dům‘. Skýtá otevřený prostor, který známe i z jiných významných staveb,“ vysvětluje jeden z porotců, slovenský urbanista žijící v Hamburku Peter Gero.
Vítězný návrh Vltavské filharmonie od dánského studia Bjarke Ingels Group má vesměs pozitivní ohlasy. Své obdivovatele ovšem získal také návrh španělské kanceláře Barozzi Veiga spolu s českým Atelierem M1, který se umístil na stříbrné pozici. Co rozhodlo?
Objekt filharmonie musí splňovat více parametrů, funkcí a pohledů, i když jako první se nabízí ten estetický. Zakotvení do území Bubnů právě u vítězného návrhu nejvíc odpovídá tomu, co se od něho očekává. Navrstvení terénu, koncepce vsazení do prostoru, využití blízkosti řeky. Vítěz dává dohromady všechny funkce a nabízí velký potenciál dynamického a kreativního rozvoje městské čtvrti. Tato stavba definuje celé území, nenechá volné prostranství.
Téměř všechny objekty filharmonií na světě jsou solitéry. Ať už jde o Hamburk, Kodaň, Oslo, Sydney nebo Los Angeles. Solitér je třeba vnímat jako něco, co má na sebe upozornit, zaujmout. Nakonec, když se podíváte na historické stavby, ať už je to Rudolfinum, Obecní dům, nebo Národní divadlo, to všechno jsou solitéry. Vzešly z dobové architektury a okolo nich se potom rozvinula část města. Tady to nebude jinak.
Zmínil jste, že vítězný návrh nenechává kolem volné prostranství. A není to právě chyba? Návrhy na stříbrné a bronzové pozici měly kolem sebe veřejný prostor.
Návrh Bjarke Ingels Group definuje celý veřejný prostor přímo tím objektem, je v něm silné propojení exteriéru a interiéru. Vznikne Obecní dům 2.0. Objekt Vltavské filharmonie je unikátní i tím, že umožní v podstatě 24hodinový event. Právě proto porota nabyla přesvědčení, že tento návrh dává největší potenciál pro další kulturní rozvoj Prahy i celé České republiky.
Je třeba si uvědomit, že nejde jen o koncerty. Ty jsou samozřejmě důležité, ale součástí bude například knihovna, prostory pro hudební tělesa, která tam budou cvičit, a pro spoustu dalších kulturních a společenských akcí. Soutěž nebyla jen o architektuře, ale také o souhře s obyvateli a návštěvníky. Filharmonie nesmí být elitářská, musí být přístupná širokým vrstvám. Ty tři vrstvy objektu nabízejí kontakt s řekou, se zelení na Štvanici, která dnes jako by v tom prostoru neexistovala, a přitom je velmi blízko.
Myslíte, že zmiňované terasy budou plné lidí, i když se zrovna nebude konat žádná akce?
Když bude plná střecha, nábřeží s kavárnami a různými kulturními akcemi, tak přece nelze říct, že se tam nic neděje. Bude to místo potkávání pro všechny Pražany i návštěvníky metropole.
A co když nebude zrovna plno…
Nemám křišťálovou kouli, abych vám na to přesně odpověděl nebo dokázal už teď sestavit atraktivní program pro veřejnost. Neumím přesně definovat, co se tam bude každý den za deset let odehrávat. Tím se budou zaobírat další odborníci. Tento návrh jim dává velký prostor. Hamburská filharmonie má přes sto zaměstnanců, kteří se zabývají přesně tím, o čem mluvíte.
Nikoli architekt nebo porota, ale užívání musí rozvinout další potenciál budovy. A tento návrh ho má, protože to není jen „dům“. Je to podobné, jako když člověk ráno vstane z postele rozcuchaný a je na něm, jak si hřívu učeše. Když někdo vstane s hlavou, jako mám já, tak vypadá celý den stejně. Tato budova má „neučesanou“ formu. Skýtá otevřený prostor, jaký známe i z jiných významných staveb, namátkou mě teď napadá knihovna od Rema Koohlaase v Seattlu. To je veřejný prostor, který žije 24 hodin. Solitér, který výrazně přispěl ke kulturnímu povýšení města.
Teď se dostáváme k tomu, že v současné době netušíme, jaké budovy v sousedství Vltavské filharmonie vyrostou. Desítky hektarů území Bubnů jsou zatím jen ve fázi územní studie.
To, co tam bude, se musí přizpůsobit filharmonii, a ne opačně.
A máme nějakou možnost budoucí výstavbu ovlivnit, když území vlastní soukromí investoři? Tím nemyslím objem, ale to, jak budou konkrétní budovy vypadat.
Vycházím z toho, že budovy v okolí Vltavské filharmonie budou navrhovat též kvalifikovaní odborníci. Ano, je to výzva. Architektura nových budov bude s pokorou využívat atraktivní prostor, který vznikne na nábřeží. Filharmonie musí vyniknout ve své transparentnosti, mohutnosti, dát místu pevnou linii. Jak říkám, bude to obrovská výzva i v dalších krocích její realizace, jak rozvinout tu pozitivitu návrhu při jeho dalším dopracování.
Při pohledu na Labskou filharmonii v Hamburku se mě před pěti lety jeden architekt z Prahy vážně zeptal, proč jsou nahoře ty vlnovky, že když by to bylo rovné, ušetřilo by se hodně peněz. Ale to by pak nebylo vůbec to, co dělá tuto budovu atraktivní s hlubokým smyslem pro novou definici města. Dnes je návštěvnost v Hamburku 12 až 15 tisíc lidí denně. To nejsou jen lidé, kteří jdou na koncert. Zajímá je budova a celé to místo. Právě když se na takovém „nemístě“ v Praze, kde je magistrála, železnice, břeh řeky, kde je cokoli nepředstavitelné, postaví architektonický skvost, tak změní celé město. Propojí Hlávkův most, Libeň, Holešovice a tamní tržnici, Bubny.
Na podzim jsou v Praze volby. Neobáváte se, že se plán na výstavbu Vltavské filharmonie může ještě zvrtnout?
Neobávám. Samozřejmě, že může přijít jiná strana či koalice a říct: Filharmonii nechceme. Bylo by to ale rozhodnutí velice „protipražské“. Nová budova filharmonie v Hamburku pozitivně ovlivnila celou ekonomiku města a tří milionů obyvatel severoněmeckého regionu. Stojí na místě, které nikdy nefungovalo. Byly tam sklady, izolované novostavby, návrh šel proti všem pravidlům památkářů, bylo to skleněné, vyšší než kostelní věže… A dnes je to nejikoničtější stavba v celém Německu. Letos je pátý rok v provozu a nikdo už se neptá, kolik stála. Chodí tam i lidé, kteří nikdy předtím na koncertě nebyli.
Na druhou stranu, nejsme zrovna v optimální fázi ekonomického cyklu. Může si Praha takovou investici dovolit?
Nestavíme filharmonii pro současnost, ale pro budoucnost. Lidstvo se stále víc a víc bude zaobírat přidanou hodnotou, střední třída je velice silná. Celé centrum Berlína, Frankfurtu nebo Hamburku je založené na kultuře. Nemluvě o výstavních centrech v Madridu, Bilbau, Mnichově, Vídni…
Spíš vidím riziko, že bez takové investice přijde úpadek. Nastane „skanzenování“ města, které je hluboko zakořeněné v myslích lidí. Samozřejmě je nutné postupovat citlivě, ale zároveň je nutné se rozvíjet na základě kulturně-historické stopy. A to není její opakování. Když váš vnuk půjde za sto let po Praze, tak bude přesně vědět, že toto byla gotika, toto baroko a toto vzniklo v roce 2030.
Peter Gero
- Rodák z Bratislavy, který emigroval v roce 1968, zasvětil svůj profesní život Hamburku, kde řídil výstavbu centrálních čtvrtí i revitalizaci velkých sídlišť.
- Nejen čeští stavitelé za ním teď chodí pro rady hlavně kvůli jeho zkušenostem z proměny hamburských doků na moderní čtvrť HafenCity, kterou proslavila zejména budova nové filharmonie.
- Byl také jedním z porotců, kteří vybírali nejlepší návrh Vltavské filharmonie, již chce Praha postavit v Holešovicích.
