Zájem o aukce roste, vyšší ceny přitahují unikáty, říká Oldřich Hejtmánek
Českému trhu s uměním se i přes vysoké ceny uměleckých předmětů daří. Svědčí o tom i nadcházející červnová aukce pražské galerie Arthouse Hejtmánek, na které se bude mimo jiné nabízet obraz Oskara Kokoschky za 35 milionů korun. „I generace úspěšných lidí, která v devadesátých letech investovala do aut, nemovitostí, luxusních dovolených či do zlata, si nyní uvědomuje, že existuje investice do umění, která může být také významná a v mnoha případech i velmi dobře návratná,“ říká spolumajitel a zakladatel aukčního domu Tomáš Hejtmánek.
Jste původním vzděláním akademický malíř a restaurátor. Co vás přivedlo k otevření aukční síně?
Lákalo mě to už od dětství, kdy jsem sbíral vše, co se dalo. Chodil jsem i po různých smetištích a železných nedělích a nacházel často poklady. Částečně jsem to asi i zdědil, protože i mí předci byli poměrně velcí sběratelé.
A sběratelství s byznysem souvisí. Dlouho jsem český trh sledoval. Pořád se mi zdálo, že tady něco chybí, něco navíc, co jsme viděli na zahraničních aukcích, na které jsme jezdili se ženou. Tak jsme si po letech řekli, že zkusíme založit aukční dům.
Nejsme ale zaměřeni jen na výtvarné umění, nabízíme i tradiční starožitnosti a designové věci. To už moc aukčních domů nedělá, protože je o dost náročnější manipulovat s velkými kusy nábytku než nabízet obrazy visící na zdi.
Kde věci nabízené v aukcích získáváte?
Z velké části z privátních sbírek. Ozývá se nám řada lidí, například na doporučení jejich známých. Také jezdíme po světě a nakupujeme věci od obchodníků z ciziny, zejména takové, které na českém trhu nejsou. Získáváme ale i věci tuzemského původu, které byly v minulosti kvůli snaze majitelů získat peníze naopak do zahraničí vyvezeny, či dokonce pašovány, a nyní se tak vracejí zpátky.
Zájem o ně je, takže se ukazuje, že český trh je nyní velmi silný. Existuje značná klientela, která tímto způsobem ukládá peníze, a to i přesto, že ceny za české umění jsou v poslední době poměrně vysoké.
Změnila se během let struktura nabídky?
Ano, například jsou na trhu znovu k mání věci ze sbírek, které vznikaly v devadesátých letech. Může to být třeba kvůli dědictví kolekce. Tehdy byly také často nabízeny předměty z restitucí, opravdu unikáty, které byly dlouho schovány v nějaké galerii a pak v restituci vráceny. To se dnes děje jen zřídka.
Ale objevují se i výjimečné kusy, které na trhu dosud nebyly, což je dáno právě tím, že prodejní ceny jsou na výši. Díla drahých autorů, která byla ve sbírkách dlouho uschovávána a teprve nyní, když ceny vzrostly, je mají majitelé tendenci prodat.
Zmínil jste restituce – stalo se vám, že jste chtěli v aukci nabídnout něco, co nakonec patřilo v rámci restitučních sporů někomu jinému?
To se nás naštěstí nedotklo, hlídáme si to. Samozřejmě existují věci, které byly nějakým způsobem ztraceny či rovnou ukradeny, což se týká zejména válečných věcí a židovského majetku. Existují jejich seznamy, na které se díváme. A musím zaklepat, zatím jsme na něco takového u našich aukcí nenarazili.
Jak to lze zkontrolovat?
Když vidíte, že věc je kvalitní a může mít delší historii, musíte pátrat v archivech nebo se snažit dohledat přes internet, jestli příslušné dílo někomu nechybí. Pak bychom jej ani nenabízeli.
Na českém trhu se to nestává, ale na světovém se takové věci objevily. Mnohokrát se stalo, že daná věc byla zařazena do aukce, ale těsně před ní stažena a vrácena majitelům.
Setkáváte se často s padělky?
Velmi často. Je to dáno i mou původní profesí restaurátora. Kdysi jsem hodně spolupracoval s kolegyní, která se věnovala chemii včetně například analýzy barev. Na její doporučení k nám chodila řada lidí a my odebírali stovky vzorků na rozbor. Špatné falzum poznáte poměrně dobře. Lepší věci ale opravdu vyžadují precizní zkoumání, protože kolikrát jsme se setkali i s velmi dobrými falzy.
Pokud dané dílo nemá historii a původ a důkaz, že pochází opravdu z konkrétní sbírky, že o něm v minulosti nebyly publikovány záznamy v některém z katalogů, tak musíte být velmi obezřetní. Když ale vím, že dílo je padesát let v nějaké rodině a má svou historii, tak by zcela jistě nemělo být falešné.
Ale samozřejmě se v některých případech padělaly věci i za doby života samotného malíře, takže stářím obraz odpovídá a je o to těžší chemickou cestou identifikovat, zda je autentický.
Jaký je podíl padělků na trhu?
Může být poměrně velký. Většina galerií a institucí se dokonce bojí některé své významné obrazy prověřovat, aby se náhodou nepřišlo na to, že nejsou pravé. Mluví se o tom, že i spousta významných originálů v galeriích nemusí být autentická. Jejich podíl se ale nedá odhadnout.
Český aukční trh je podle vás na výši. Čím je to dáno?
Daří se ekonomice. Ale i generace úspěšných lidí, kteří v devadesátých letech investovali do věcí jako aut, nemovitostí, luxusních dovolených, obligací či do zlata, si nyní uvědomuje, že existuje investice do umění, která může být také velmi významná a v mnoha případech i velmi dobře návratná. A navíc je to dnes bráno i jako prestižní záležitost.
Mění se složení sběratelů?
Sběratelé se dají rozdělit na několik typů. Jsou sběratelé nadšenci, kteří sbírali i v dřívějších dobách, ale nikdy neměli až tolik finančních prostředků. Chodí k nám a kupují věci v řádu desítek tisíc korun, protože neumějí dát dohromady milionové částky.
Ale jsou i noví sběratelé, kteří o sbírce původně neuvažovali. Začali s tím právě jako s investicí a časem se i u nich ukázalo, že je to může začít bavit a stali se z nich zanícení sběratelé.
Odkud se ti noví rekrutují?
Jsou to zejména podnikatelé, kteří vlastní vysoké finanční částky. Jsou i z jiných oblastí, ale podnikatelé zejména.
Kolik z nich patří do kategorie miliardářů?
Na aukčním trhu jich nakupuje tak kolem dvaceti třiceti.
O co je z českého umění největší zájem a co je tak asi nejvíce návratnou investicí? Je to pořád Čapek, Filla a další?
Klasická česká moderna je stále na špičce. Kromě těchto dvou třeba i Špála nebo surrealisté. Ale za rekordní částky se prodají někdy i méně známá jména z 19. století a starší. Objevují se však noví autoři, kteří dosáhnou rekordních sum. A dokonce jsou mezi nimi i současní autoři, u nichž se již ceny pohybují v milionových částkách.
Kteří to jsou?
Například Theodor Pištěk, Jiří Anderle, Karel Malich nebo Stanislav Kolíbal. Kolem deseti dvaceti současných autorů, kteří překročili hranici milionu, už být může.
Nakolik jsou sběratelé ochotni vyjít ven na veřejnost a přiznat, že mají velkou sbírku umění?
Není to zcela obvyklé, ale stává se to častěji než dříve. Minimálně tři čtyři soukromé sbírky movitých majitelů začínají být v poslední době na veřejnosti známější a pořádají se k nim i výstavy. Největší sbírka je ale stále ta Vladimíra Železného, která vznikla právě v devadesátých letech a jež se prezentovala na mnoha výstavách.
Existuje každoroční žebříček nejhodnotnějších tuzemských umělců. Řídíte se jím?
Lidé, kteří ukládají peníze do umění, jsou rádi, že nějaké žebříčky vidí, i když já se jim spíše vyhýbám. Na druhou stranu vždy do nějaké naší aukce zařadíme pár současných výtvarníků. Ale nevybíráme je podle žebříčků, ale podle toho, jestli nás dotyčná věc osloví.
| Původní profesí akademický malíř a restaurátor. Sběratelstvím se začal zabývat i díky předkům, věnoval se mu už jeho pradědeček. Aukční síň založil se svou ženou před pěti lety. Dvakrát ročně pořádá aukce, na kterých se prodají díla až za několik desítek milionů korun. |
