Zelenku jsme chtěli nahrát jako nikdo jiný, říká člen mezinárodního kvarteta

Vilém Veverka

Vilém Veverka Zdroj: Anna Vacková, E15

Mezinárodní kvartet Ensemble Berlin Prag si splnil dávný sen a nahrál všech šest sonát jednoho z nejvýznamnějších barokních skladatelů. „Nastudování těchto sonát byl jeden z našich vůbec prvních záměrů,“ říká člen souboru Vilém Veverka

Čím se může vaše nová interpretace Dismase Zelenky lišit od těch předchozích?

Našemu pojetí jsme podřizovali každý detail, který vás napadne. Intenzita a délka nastudování a jeho koncertní ověřování. S tím souvisí i to, že ve finální fázi před nahráváním byl naším uměleckým supervizorem Reinhard Goebel, jeden z největších současných hudebních géniů a specialista právě na interpretaci především staré hudby baroka a klasicismu. To nám obrovsky pomohlo.

To všechno jsou skutečnosti, které měly podepřít záměr vytvořit doposud nejlepší nahrávku toho cyklu, jaká tady předtím zkrátka nebyla. S tím souvisel i výběr studia, kdy jsme měli jedno z nejlepších studií na světě, Studio Teldex v Berlíně. Řada nahrávek, které tam byly realizovány, pak dostala Grammy. Reinhard Goebel to vyjádřil jedinou větou, když řekl: Nahrajte to konečně tak, aby to po vás už nikdy nikdo nemusel znovu nahrávat.

Jak dlouho trvala příprava desky?

Ensemble Berlin Prag je na evropské scéně od roku 2011. A mohu říct, že již od chvíle, kdy jsme poprvé vystoupili, bylo jedním z našich záměrů nastudování celého cyklu šesti sonát Jana Dismase Zelenky (1679–1745, pozn. aut.). A to nejen ve smyslu koncertního provedení – což je podle nás unikát, protože celý cyklus se zatím u nás nikomu nepodařilo prezentovat najednou – ale i jeho nahrání.

Nakolik hrálo roli v tom, že jste se do souboru zapojil, to, že jeho členem je i Dominik Wollenweber, jehož považujete za svého učitele?

Byl to jeden z klíčových momentů a stále je. S Dominikem – členem Berlínské filharmonie, stejně jako jsou další dva spoluhráči z našeho souboru – se známe už dvacet let. Náš vztah se formoval a cizeloval a z role, kdy jsem u něj byl tovaryšem, jsme dospěli do fáze, kdy jsme kolegové a přátelé.

Jsem dokonce kmotr jeho šestého dítěte, což je symbolické – šest sonát, šest dětí. Máme k sobě vzájemný respekt a toleranci, můžeme se spolu bavit o komorní hudbě v naprosto krystalické podobě. To, že přátelský vztah studenta a pedagoga povýšil na něco více a korunuje to tato deska, beru jako unikátní záležitost.

Vy jste oba hobojisté. Jaký je rozdíl mezi vaším a jeho přístupem?

Pochopitelně hrají svou roli povahové rysy. On je koncipovaný spíše jako rozvážný člověk. Je o pár let starší než já, tím pádem zkušenější, věnuje se také systematicky pedagogické práci. To jsou vlastnosti, které ho zdobí. Na druhé straně já jsem expulzivnější typ, kladu větší důraz na individuálnější projekty, ale podřizuji tomu mnohé. Jsou to vlastnosti, které se skvěle doplňují na pódiu i v nahrávacím studiu.

Vy na desce působíte nejen jako interpret, ale i jako producent. Co vás k tomu přivedlo?

Takto výrazná zkušenost je mou první, byť do určité míry na některých předchozích albech jsem také částečně participoval. To už dnes k výkonu interpreta klasické hudby patří. V případě tohoto alba to byl výrazně větší úkol, už jen ve smyslu to celé zkoordinovat.

Musíte uvažovat v horizontu delším než rok. Vše musí do sebe zapadnout, počínaje naplánováním zkoušek a s tím souvisejících koncertů až po v uvozovkách finále ve studiu, kterým to ale stejně zcela nekončí.

Do nahrávání jste vložil i vlastní peníze. Vrátí se?

Ano. Stejně jako si to myslí Dominik, který do toho rovněž vložil nějaké prostředky. Asi můžeme prozradit, že jen samotné nahrávání vyšlo na půl milionu korun – a to bylo jen šest dnů v Berlíně. Do toho nepočítám svůj čas, který jsem tomu věnoval.

Splatí vám to koncerty, nebo prodej alb?

Obojí. Ale něco nelze vyjádřit penězi. Vrátí se to třeba v tom, že publikum bude skrze desku obohaceno. Vrátí se to i koncerty, které díky tomu získáte. Byť jsou někteří muzikanti vůči prodejům skeptičtí, tak pořád byznys okolo toho není zdaleka nepodstatný.

Už to není tak, že byste si za vydané album koupil Alfu Romeo Giulia Quadrifoglio Verde nebo nový dům. Buďme realističtí a vděční. Neděláte to proto, abyste na tom vydělal. Ale nechcete na tom rozhodně prodělat. Každé investované euro se prostě musí řekněme v horizontu dvou let vrátit.