Když jsem přicestoval do Bratislavy a přejížděl do hotelu, viděl jsem billboardy dalších kandidátů – Bély Bugára nebo Zuzany Čaputové. Vaše mezi nimi nebyly. Rezignoval jste dopředu na snahu oslovit voliče v hlavním městě a budete soustředit pozornost jinam?
Určitě ne. Bratislava je moje rodné město. Byl jsem velmi hrdý, že jsem v minulých volbách do Evropského parlamentu v Bratislavě vyhrál a dostal tu nejvíc hlasů. To mě velice mile překvapilo a rád bych byl stejně mile překvapený i tentokrát. Byť si uvědomuji, že tyto volby budou mít mnohem větší rozměr.
Otázka billboardů může souviset s tím, že jsme ostrou kampaň začali 1. února, takže se rozbíhá postupně, ať už jde o billboardy nebo sociální média. Důležitější než billboardy je kontaktní kampaň. Cestujeme křížem krážem po Slovensku, aby mě mohlo co nejvíce lidí potkat osobně, podat si se mnou ruku, zeptat se, jak si představuju funkci prezidenta a nejen mě vidět na billboardu. Tomu se budeme s maximální intenzitou věnovat až do voleb.
Moje otázka mířila mimo jiné na to, jestli se necítíte být limitovaný, že jste kandidátem strany Směr, která je v Bratislavě výrazně méně populární než v regionech.
Směr je strana, s níž dlouhodobě úzce spolupracuji. Nejsem jejím členem, zakládajícím členem ani místopředsedou. Velice si vážím korektního vztahu, který jsme spolu měli během mého působení na pozici místopředsedy Evropské komise. Fakt je ten, že nominace byla politická, ale moje nezávislost byla absolutní. Nenastal ani jeden jediný moment, kdy by to bylo narušeno.
Musím říct, že i díky tomuto úzkému vztahu jsme v poslední době dokázali společně překonat nejvýznamnější milníky novodobé slovenské historie. Tím byl třeba vstup do schengenského prostoru. Určitě si pamatujete, že to nebylo jednoduché. Vstup do eurozóny, který byl také mimořádně náročnou diplomatickou operací, nebo jednání o rozpočtech.
Samozřejmě si vážím i toho, že Směr má silný levicový program. Já jsem sociální demokrat, jsem levicový politik a Směr podporuje podle posledních průzkumů minimálně 22 procent lidí, což je více než milion obyvatel Slovenska. Cítím se touto spoluprací povzbuzený a věřím, že i mým osobním vkladem, zkušenostmi a tím, co chci Slovensku nabídnout, přesvědčím lidi, že ta volba by byla správná.
Vy jste často vnímaný spíše jako evropská, než slovenská postava. To může být nevýhoda, protože můžete působit jako člověk odtržený od slovenské reality, ale zároveň z jiného pohledu i benefit, protože máte zkušenosti s diplomacií. Jak to vnímáte vy? Je to výhoda, nebo handicap?
Samozřejmě, že musím často připomínat, že jsem ze Slovenska nikdy neodešel. Stále mám trvalý pobyt v Bratislavě a celý život jsem pracoval pro Slovensko. Ať už jako diplomat nebo poté na postu eurokomisaře. Vždy to gró agendy tvořila velice silná slovenská témata. Situaci na Slovensku jsem sledoval dennodenně, žil jsem jí. Žije tu moje rodina, doopravdy jsem neměl pocit, že bych odtud odešel.
Právě kvůli tomu věřím, že mohu nabídnout velice výhodnou kombinaci. Velice dobře vím, jak se v naší zemi žije, co potřebuje, ale zároveň mi to působení v Evropě umožnilo získat osobní kontakty na evropské špičky. Znám se osobně se všemi premiéry, mám velmi dobré vztahy s většinou hlav států. Díky své funkci jsem byl přijímaný na nejvyšší úrovni v USA, Číně nebo Rusku. To by byl ten potenciál, který bych chtěl přinést do výkonu prezidentské funkce. Věřím, že to lidmi na Slovensku bude vnímané jako výhoda.
Na debatě Denníku N a Euractivu k evropským otázkám jste řekl, že vaše první cesta by tradičně vedla do České republiky. Co by bylo prvním tématem, první věcí, kterou byste českému prezidentovi při setkání řekl?
Řekl bych mu, že jsme bratři, že máme rádi Čechy, Českou republiku a že je to vztah, na který jsem nesmírně hrdý. Začínal jsem jako československý diplomat, jako federální zaměstnanec. Moje první pracovní zkušenosti jsou z Černínského paláce. Ten unikátní vztah, který mezi sebou jako Češi a Slováci máme, je výjimečný a musíme udělat vše, abychom se nadále měli tak rádi jako nyní.
Používám přirovnání, že spolu máme tzv. porozvodové medové týdny. Sice ten rozvod proběhl, ale začali jsme si chybět, a proto jsme si takoví vzácní. Možná tímto bych začal jednání s českými představiteli.
