Jsem učitel a vyučování je moje vášeň, popisuje sám sebe Aswath Damodaran, profesor na Stern School of Business, která je součástí New York University. „Lidé se mě ptají, proč učím oceňování. A já odpovídám, že bych nikdy nemohl být účetní nebo pojistný matematik. Umřel bych nudou,“ říká expert a nutno říci legenda v oboru financí a valuování firem. Damodaran byl jedním z hlavních hostů říjnové konference Shifts23 pořádané v karlínském Fóru deníkem e15.
I samotné oceňování firem se mnohým může zdát jako nepříliš záživná záležitost, zvláště v dnešní době excelovských tabulek a pokročilých technologií, či dokonce umělé inteligence. Vložíte vstupní údaje a vyjde vám výsledek, může si leckdo říci. A je možné, že takto mechanicky k tomu v současné době řada analytiků z Wall Street, City či odjinud přistupuje.
V USA žijící a původem indický expert však je jiného názoru. „Oceňování firem mi umožňuje spojit čísla s vyprávěním příběhů. A to je na tom to fascinující. Můžete se věnovat valuacím přes 30 let a pokaždé, když nějakou firmu oceňujete, se naučíte něco nového,“ vysvětluje.
„Vždy když se snažíte zjistit hodnotu nějaké firmy, vyprávíte příběh. Takže představa, že můžete udělat valuaci bez příběhu, je mylná,“ dodává.
Obout se do poznávání
Jako příklad dává obuvnickou společnost Birkenstock, německého výrobce vyhlášených sandálů. Firma nedávno uvedla své akcie na newyorskou burzu a Damodaran jí věnoval rozsáhlý text na svém populárním blogu Musings on Markets. „Zrovna před pár týdny jsem se zaměřil na 250 let starou firmu Birkenstock. Je úžasné, s kolika různými vrstvami si musíte poradit, když děláte ocenění. Je to vždy osvěžující a zajímavá činnost, nikdy se nenudíte.“
Právě na firmě Birkenstock Damodaran vysvětlil, jak přistupuje k oceňování. Podle něj by si každý analytik či člověk snažící se zjistit hodnotu firmy měl na začátku položit tři základní otázky: co firma dělá, kdo produkty kupuje a čím se výrobky odlišují. „Pokud nemáte představu, co firma dělá, tak do ní nemůžete investovat, ať už jste v práci s excelem sebelepší,“ říká.
V případě firmy Birkenstock Damodaran napřed zašel do obchodu a snažil se seznámit s botami, podívat se na nabídku: „Snažil jsem se pochopit, proč lidé nosí jejich sandály, čím jsou unikátní a lepší. Mluvil jsem s lidmi, kteří birkenstocky milují, i s těmi, kteří je nesnášejí. Podceňujeme, kolik informací lze zjistit, když se bavíte s lidmi.“
„Takže radím, snažte se na začátku oceňování porozumět byznysu dané firmy. Leckdy je takové základní porozumění mnohem důležitější než všechny dostupné finanční údaje o hospodaření,“ radí 66letý učitel.
Přemítání o trzích
Damodaran se s konferencí Shifts23 spojil přes videohovor. Prahu v minulosti navštívil, a to před pěti lety. Měl jsem tehdy možnost se s ním osobně setkat a s tehdejším kolegou jsme s ním udělali velmi zajímavý rozhovor. Navíc to bylo příjemné setkání. I takto na dálku však profesor ukázal, proč je tak oblíbeným mentorem. Vedle přátelského chování a neskutečných znalostí dokáže o svém oboru velmi zajímavě a srozumitelně mluvit a to i k širší veřejnosti.
Je tu však ještě další důležitý faktor jeho popularity. Tím je Damodaranova ochota otevřeně sdílet na univerzitních webových stránkách a také na jeho blogu poznatky, data, výpočty a články. Na zmíněném blogu Musings on Markets si díky tomu můžete přečíst nejen, co si myslí o firmě Birkenstock, ale také řadu dalších zajímavých analýz, včetně ocenění konkrétních firem, například automobilky Tesla.
Damodaran by klidně mohl to všechno dát za paywall a vybírat předplatné, to však není jeho cesta. „Nevidím důvod si za to nechat platit. Když vytvořím dataset s rizikovými přirážkami pro jednotlivé země, tak na tom není nic magického. Každý si může něco takového vytvořit. Jak jsem řekl, jsem učitel a mým cílem je mluvit k co nejširšímu publiku. A toho dosáhnu tím, že sdílím, co vím,“ říká guru oceňování.
Přirozenost omylů
Kromě spojování příběhů s čísly zmínil Damodaran ještě jeden velmi důležitý aspekt spojený s valuováním firem a aktiv. Podle něj by si každý analytik měl uvědomit, že přirozenou součástí procesu jsou i chyby. Klíčové pak je, nakolik se člověk dokáže z chyb poučit do budoucna.
„Není nic horšího, než se zamilovat do příběhů a výpočtů. Je v pořádku se mýlit. Vždy pracujte s tím, že můžete udělat chybu. To je zcela v pořádku, mýlit se je lidské,“ poznamenává Damodaran a přiznává, že chyby dělá pokaždé, když oceňuje některou z firem. Je to podle něj zcela přirozené. „Nejsme bozi.“
