Svět na sudu inflačního prachu. Globální pandemie ohrožuje i finanční zdraví lidí

Racionální svět si položil fatální otázku: Nakolik dědictví éry koronaviru promění dosud obvyklé zákonitosti finančního světa? Na snímku slavná socha Nebojácné dívky na Wall Street před budovou newyorské burzy NYSE.

Racionální svět si položil fatální otázku: Nakolik dědictví éry koronaviru promění dosud obvyklé zákonitosti finančního světa? Na snímku slavná socha Nebojácné dívky na Wall Street před budovou newyorské burzy NYSE. Zdroj: Reuters

Svět má za sebou první rok s pandemií. Ačkoli ztráty z dosud nepoznané katastrofy svět teprve sečte, jedno je jisté. Akutní a konkrétní strach z přítomnosti rychle vytěsňují abstraktní obavy z budoucnosti. Racionální svět si položil fatální otázku: Nakolik dědictví éry koronaviru promění dosud obvyklé zákonitosti finančního světa? Jaké preventivní kroky je nutné učinit v zájmu udržení vlastního finančního zdraví? Zatímco vakcína byla exaktní a snad účinnou odpovědí vědců na otázku zachování života, udržet si bohatství v prostředí přehršle neznámých může být výzvou podstatně větší.

Globální pandemie má potenciál stát se mocnou výhybkou na mezinárodní ekonomické a investorské mapě a smazat část rozdílů, které mezi zeměmi panovaly v době před koronavirem. Schopnost vymanit se rychle a efektivně z pandemických omezení znamená efektní vizitku pro investory, a tím i příslib silnějšího budoucího růstu. A samozřejmě naopak.

„Obzvlášť u ekonomik, které zaostávají za ostatními státy v očkování proti COVID-19, může přijít éra nízkého růstu a zvýšené inflace, tedy éra stagflace. Tyto země přijdou o konkurenční výhody, růstový potenciál, podnikatelské příležitosti a atraktivita pro investory klesne,“ upozorňuje ekonomka Raiffeisenbank Helena Horská. Doba potřebná k bouchnutí dveřmi za covidem tak bude stěžejním východiskem pro budoucnost a propíše se do ekonomické reality států i jejich obyvatel. Nebude přitom záležet na tom, zda se země s virem vypořádá, ale kdy se tak stane.

Tušení inflace

Zkraje roku 2021 jen těžko najdeme téma, které by více rozdělovalo odbornou obec, než je názor na budoucí inflaci. Zatímco se odborníci dokážou shodnout na tom, že přinejmenším v euroamerickém světě centrální banky tiskem peněz a státy jejich utrácením vytvářejí rozsáhlé podhoubí pro poten­ciální cenový růst, nenacházejí společnou řeč v tom, zda rychlá a chronická inflace skutečně nastane.

Zastánci budoucího inflačního boomu zdůrazňují, že zadlužení zemí se v důsledku pandemie vyhouplo na rekordní hodnoty v historii – svět podle statistik hedgeového fondu Bohemian Empire momentálně dluží bezmála čtyřnásobek globálního ročního výstupu světové ekonomiky. „Splácení dluhů historicky vždy končilo inflací,“ zdůrazňuje šéf hedgeového fondu Bohemian Empire Štěpán Pírko. Budoucnost tedy bude podle něho patřit růstu sazeb i inflace.

Růst cen však může nastartovat také spotřebitelská euforie poté, co virové statistiky začnou dlouhodoběji ukazovat marginální čísla. Ekonomové jev nazývají poválečným syndromem, který byl historicky spjat s povolenými stavidly spotřebitelské důvěry i „budovatelské“ nálady v ekonomikách. Ty zatím v předstihu vytvářejí státní výdaje: totální vítězství Demokratické strany v USA pravděpodobně spustí obří, dvoubilionový stimulační balíček, nedaleko od bilionu eur je i podpůrná injekce státních peněz na opačném břehu Atlantiku.

Zhruba dvouprocentní inflaci tak už letos čekají ekonomové v eurozóně, růst cen atakující tři procenta by pak měl být realitou v Americe. Zatímco ve Státech by šlo o dvojnásobný růst cen ve srovnání s minulými lety, v Evropské unii by dvouprocentní inflace znamenala dramatický obrat. V závěru roku 2020 se totiž unijní ceny zvýšily v průměru pouze o dvě desetiny procenta, tedy desetkrát méně. „Inflace může při zpožděné reakci centrální banky snadno vyběhnout z hrnce. Stejně jako covidový šok byl neočekávanou, málo pravděpodobnou událostí s rozsáhlým a hlubokým dopadem do ekonomiky, může tuto roli někdy v budoucnu sehrát i inflace,“ zdůrazňuje ekonomka Horská.

Zapomenutá inflace

Inflace se v euroamerickém světě stala přinejmenším během poslední dekády pojmem, na který usedá prach. Masivně neužírala úspory ani nebylo třeba kvůli růstu cen z gruntu měnit investiční strategii. Udeřil ovšem covid a státy i centrální banky zareagovaly na jeho hrozbu způsobem, který v historii nemá obdoby. Měřítko, v němž narostl objem peněz, přibližuje nárůst rozvah hlavních centrálních bank. Aktiva amerického Fedu vzrostla podle dat Federal Reserve Bank of Saint Louis od počátku pandemie v závěru února loňského roku ze 4,1 na 7,4 bilionu dolarů koncem ledna, tedy bezmála o 80 procent.

Necelých sedm bilionů eur aktiv pak vykázala podle svých statistik letos na konci ledna Evropská centrální banka. Ještě v závěru loňského února to bylo jen 4,7 bilionu eur. Rozvaha první banky eurozóny se tak za necelý rok nafoukla téměř o polovinu. Stalo se tak především formou masivního nákupu státních i korporátních dluhopisů do majetku centrálních bank. Vlády těchto zemí navíc nešetřily a za vydatné pomoci centrálních bank nakupujících jejich dluhy spustily masivní útraty, které mají zmírnit průběh krize. Investoři se ovšem začali ptát, zda se dosavadní relativní rovnováha nezbortí jako domeček z karet. A začali nakupovat, co bylo na burzách zrovna k mání.

Inflační hrozba

„Rozšíření vakcíny přiblíží ekonomické zotavení. Ale jelikož centrální banky vysílají signály, že nám nízké sazby ještě nějakou dobu vydrží, jen se tím zvyšuje riziko, že bude inflace přiživena i nějakou politickou chybou,“ varuje před fiskálním dobrodružstvím hlavní investiční analytik Saxo Bank Steen Jakobsen s tím, že očekávaný růst inflace je nesporný.

Hrozba inflace prý ovšem nemusí být hrozbou přísně aktuální. „Inflace bude sice po jistou dobu utlumená, a to méně v Česku než třeba v západní Evropě, ale prostředí se celkově zdá výrazně inflačnější než třeba při ekonomickém oslabení v roce 2013,“ uvádí analytik banky UniCredit Pavel Sobíšek. Na straně inflace podle něho hrají faktory, jako jsou menší volná kapacita globální ekonomiky či efekt zmíněné dlouhodobé politiky centrálních bank.

„Riziko nespočívá v samotné inflaci, ta představuje historicky nejjednodušší cestu, jak splácet svůj dluh. Kritické pro hospodářství by naopak bylo, kdyby na vysokou inflaci reagovaly centrální banky přehnaným zvýšením úrokových sazeb,“ říká portfolio manažer investiční skupiny Amundi CR Petr Zajíc. Přesto řada těžkých vah finančního světa ani nepřipouští, že by svět stál na prahu divokého růstu cen.

„Nedomnívám se, že máme před sebou nějakou bolestivou inflační budoucnost,“ oponuje například pro deník E15 guvernér České národní banky Jiří Rusnok. Podle něho česká inflace do počátku příštího roku sestoupí k současnému cíli centrální banky, tedy ke dvouprocentnímu meziročnímu tempu. Konstrukci domácí inflace ovšem mimo jiné v posledních letech nahrávalo, že dostatečně nezahrnuje rychle rostoucí ceny realit. Obdobně smýšlí třeba známý investor a exbankéř Radovan Váv­ra. „Neumím si představit důvody, proč bychom měli mít před sebou léta s živelnou inflací,“ říká.

Inflační prolog?

Na rozdíl od dřívějška ovšem inflace může dorazit v nové podobě, takzvaně na dvě dějství. Zatímco cenovky v supermarketu zůstávají necelý rok od rozpoutání pandemie a posléze i peněžních rotaček stále poměrně při zemi, investiční svět už v uplynulém roce zažil jeden z nejsilnějších růstových impulzů za poslední dekády. Podle ekonomů šlo o možný prolog komplexní inflace. „Neskutečná nabídka likvidity se promítla do cen všech aktiv, kde na rozdíl od spotřebitelského koše, který určuje inflaci v ekonomice a kde je stále relativně pod kontrolou, vidíme poměrně vysokou inflaci jejich cen,“ zdůrazňuje Zajíc.

Světové akcie jen od počátku pandemie posílily do konce ledna o necelých 80 procent a tržní hodnota globálních akcií se podle statistik agentury Bloomberg a investiční společnosti Conseq zvýšila z bezmála 62 na 106 bilionů dolarů. Tak silný růst hodnoty burz v tak krátkém časovém okamžiku svět nezažil přinejmenším za bezmála dvě poslední dekády.

„Současně aktuální velmi uvolněná měnová politika má za následek, že jsou investoři ochotni přijímat větší riziko, nebo spíše jsou vytlačeni do rizikovějších investic typu akcií,“ vysvětluje analytik J&T Banky Milan Vaníček. Bouřlivý rok má za sebou i extrémně rizikový segment kryptoměn, jehož hodnota se od počátku pandemie zvýšila zhruba sedmkrát na své historické maximum nad jedním bilionem dolarů.

Inflační scénář

Podle ekonomů je myslitelnou podobou budoucnosti, že finanční aktiva porostou rychleji než spotřebitelské ceny dlouhodobě. „Pokud dochází k růstu cen akcií a dalších podobných aktiv, zvýší to bohatství domácností, což by se mělo promítnout do jejich větší spotřeby, poptávky v ekonomice a následně do vyššího růstu cen zboží a služeb,“ uvádí ve své loňské analýze ekonom francouzské investiční banky Natixis Patrick Artus. Podle ekonoma je ovšem v praxi tento mechanismus příliš slabý na to, aby udržel korelaci mezi cenami investičních aktiv a zboží a služeb.

Podle statistik banky se tak kupříkladu ve Spojených státech od konce velké finanční krize po celou dobu až do závěru loňského roku rozevíraly nůžky mezi vyšším tempem růstu akcií a stejně tak cen domů a nižším tempem růstu spotřebitelských cen. „To umožňuje udržovat uvolněnou monetární politiku, která nemusí reagovat na vyšší inflační tlaky. Tato politika ale může nafukovat bubliny na trzích s investičními aktivy a ve výsledku vzniká cyklus nafukování a praskání těchto bublin,“ dodal Artus.

Chcete vyzrát na inflaci? Přečtěte si nový E15 magazín>>>

Video placeholde
Jak vyzrát na inflaci • E15