V Evropě panuje vodní blahobyt, ale voda může dojít, varuje šéf Frýdlantské vodárenské společnosti
Vodou šetří kde se dá a jak se dá. Jako jeden z mála zcela přesně ví, co vše stojí za tím, že v Česku teče pitná voda bez problémů z téměř všech kohoutků. Nejen o tom mluví v otevřeném a poučném rozhovoru Petr Olyšar, ředitel akciové společnosti Frýdlantská vodárenská společnost.
Jak osobně šetříte vodou?
Především se snažíme doma k zalévání zahrádky využívat pouze zachycenou dešťovou vodou. Při nákupu domácích spotřebičů jako je pračka či myčka se dívám nejenom na energetický štítek, ale i na deklarovanou spotřebu.
Je to proto, že víte, co za zpracováním vody a jejím dodáním ke koncovým zákazníkům je?
Jednoznačně ano. Bohužel většina obyvatel si cestu vody do vodovodního kohoutku a zpět do přírody neumí vůbec představit.
Co tedy obnáší, že v Česku, zjednodušeně řečeno, z každého kohoutku teče voda?
Nevím, jestli si mi to podaří jednoduše. Podívejme se např. na naši úpravnu vody Bílý Potok. Nejdříve musíme surovou vodu odebrat z toku a zaplatit za ni správci povodí. V samotné úpravně ji musíme upravit a hygienicky zabezpečit tak, aby splňovala parametry dané legislativou, Potom vodu čerpáme (i několikrát) do jednotlivých vodojemů, odkud ji dodáváme do jednotlivých zásobních řadů, na které jsou napojeni naši zákazníci. Nejde jen o dopravu vody do kohoutku, ale i od odvádění odpadních vod a jejich následné předčištění na čistírně odpadních vod, tak aby mohly být bezpečně vypouštěny zpět do přírody. Každému určitě doporučuji navštívit v rámci dní otevřených dveří, které vodárenské společnosti pořádají, úpravnu vody nebo čistírnu odpadních vod.
Tvrdíte, že lidé berou dostupnost pitné vody jako samozřejmost. Proč by to tak nemělo být?
Například většina vodárenských společností je napadána ohledně, z pohledu zákazníka, vysoké ceny vody. Myslím si, že kdyby si lidé plně uvědomovali celý ten proces výroby pitné vody a likvidace odpadních vod, tak by tomu tak být opravdu nemohlo. To, že doma teče z kohoutku pitná voda a odpadní vody ze záchodů mohou bez problému odtékat, je jednoznačně definovatelná služba, která prostě nemůže být zadarmo.
Co by měl dělat každý občan republiky, aby pomohl a podílel se na šetření vodu?
Rozhodně se musí zlepšit nakládání s dešťovými vodami. Především ve městech většina dešťové vody rychle odtéká bez užitku pryč a lidé pak své zahrady často zalévají pitnou vodou. Zároveň je nutné uvést, že si v České republice nestojíme se šetřením vody vůbec špatně. Spotřeba vody z vodovodu na jednoho obyvatele, která u nás vychází na 91 litrů/osobu/den, je v okolních státech mnohem větší.
Ale jak lidi k šetření „přinutit“?
Asi se to čtenářům nebude líbit, ale jiná cesta než ekonomický tlak, nebude v budoucnu možný. Dnes fyzické osoby na rozdíl od právnických osob za odvádění dešťové vody neplatí. Oproti tomu vybudování systému akumulace a využití dešťové vody je především u stávajících staveb nákladné. Návratnost je velmi dlouhá i při využití dotací.
Vidíte rozdíly v přístupu k vodě mezi věkovými generacemi? Jsou zodpovědnější starší, nebo mladší?
Nejstarší obyvatelé spotřebují vody nejméně. Na Frýdlantsku hodně z nich si ještě pamatuje doby, kdy se pro vodu chodilo ke studni. Žádný tekoucí kohoutek v kuchyni, v koupelně ….
Česko se především v létě posledních let potýkalo s úbytkem až nedostatkem vody. Změní se to po letošní zimě?
Určitě se situace nezlepší. Zásoby vody v menší sněhové pokrývce letošní zimy jsou podprůměrné.
Liší se situace v republice třeba podle krajů? Pokud ano, čím je to způsobené?
Situace se mezi jednotlivými zásobovanými oblastmi liší velmi, a to nejen na úrovní krajů. Někde se využívá pro výrobu pitné vody podzemní voda, která je kvalitnější, někde povrchová, která naopak často potřebuje složitější úpravu. Už jen geografické umístění způsobuje velké rozdíly. Dále například některé vodárenské společnosti mají na jednom kilometru vodovodního řadu připojeno 100 obyvatel, jiné jen 10 obyvatel. Existují města s veřejným vodovodem a kanalizací ještě částečně z první republiky. Oproti tomu jsou obce s vodovodem starým maximálně 20 let. Těch rozdílů je obecně velmi mnoho a porovnání jednotlivých vodárenských společností není jednoduše proveditelné.
Co je vlastně zásadní pro zásobování pitnou vodou?
Jednoznačně kvalitní zdroj surové vody. Z hlediska ekonomiky provozu je velice důležitý ukazatel, jak už jsem uváděl v předešlé odpovědi, počet připojených obyvatel na jeden kilometr vodovodního řadu.
A jak je na tom Česko v porovnání s Evropou či jinými regiony ve světě? Panuje v Evropě vodovodní blahobyt?
Oproti jiným částem světa určitě vodní blahobyt v Evropě panuje. Česká republika má jedno z největších procent obyvatelstva připojeného na vodovod (94,6 procenta) a kanalizaci (86,1 procenta) pro veřejnou potřebu.
Mohla by v Česku či v Evropě tzv. dojít voda?
To je spíše otázka na klimatologa, ale ano. Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné.
Cena vodného a stočného každoročně stoupá. Stačí to Frýdlantské vodárenské společnosti k pokrytí nákladů? Či dokonce tvoříte zisk?
Ano, náklady i tvorba zisku, který jde plně na obnovu majetku, se nám daří zcela pokrýt z ceny. Problémem je zajištění obnovy majetku. Naše společnost ročně vybírá ve vodném a stočném na obnovu 19,03 milionu korun ročně. Z čistě technického hlediska by potřeba byla mnohem větší.
Pokud tvoříte zisk, vyplácíte akcionáře, nebo jde zpět do investic?
Akcionáři naší společnosti je 18 měst a obcí Frýdlantské výběžku. Ti se již při vzniku společnosti dohodli, že zisk bude plně zůstávat ve společnosti a bude sloužit k postupné obnově vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu, které společnost vlastní. Podíl na zisku nebyl akcionářům nikdy vyplácen.
Co vám ve vodárenském oboru přinese ocenění AAA Gold společnosti Dun & Bradstreet, dříve Bisnode?
V provozování vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu není běžné konkurenční prostředí. Ocenění je tak především důkazem pro naše akcionáře, že i společnost naší velikosti může splňovat vysoký standard.
Petr Olyšar (47)
Ředitel akciové společnosti Frýdlantská vodárenská společnost. Vystudoval České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební, obor Vodní stavby a vodní hospodářství. Je autorizovaným inženýrem pro stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství (ČKAIT). V oboru se pohybuje 21 let, před tím působil jako samostatný referent vodoprávního úřadu, vedoucí vodoprávního úřadu a hlavní provozní technik vodárenské společnosti. Mezi koníčky řadí vodu a nyní nejraději paddleboard.