Alexandr Mitrofanov: Nevěřím, že si tato země zaslouží jen Zemana a Babiše

Alexandr Mitrofanov

Alexandr Mitrofanov Zdroj: Filip Cermak

Alexandr Mitrofanov
Alexandr Mitrofanov a Jaroslav Denemark
Alexandr Mitrofanov
Alexandr Mitrofanov
Zeman a Babiš
71
Fotogalerie

Původem ruský publicista Alexandr Mitrofanov se v sedmdesátých letech rozhodl přestěhovat do Československa, kde se brzy uchytil jako novinář a od roku 1992 je redaktorem deníku Právo. Ať už se jedná o českou nebo zahraniční politickou scénu, jako komentátor si zásadně nebere servítky a nebojí se věci nazývat pravými jmény.

„Nedá se říct, že by nás v Evropě nebrali vážně. My nejsme Zeman. Zeman chce vytvořit dojem, že Česko je Zeman, ale tak to není. Takhle to vnímají jen Rusové,” propojuje Mitrofanov svůj bývalý a současný domov. A chtě nechtě tím dokazuje, že nevyzpytatelné cesty rozhovorů o společnosti vedou vždycky zpátky k prezidentovi.

Když jsem se připravoval na tento rozhovor, tak jsem se dostal až k článku z roku 2013, ve kterém se píše, že jste při jedné debatě řekl následující: „Studenti nejsou nijak významní jako společenská skupina…

Kontext. Chci kontext.

Kontext byl takový, že došlo k demonstraci odborářů na Václavském náměstí a bylo tam přítomno i mnoho studentů. Šlo také o studentský aktivismus. Myslel jste to tedy tenkrát jen v rámci toho jednoho konkrétního případu, nebo tento názor zastáváte obecně?

Ne, obecně ne. Vždy je něco v rámci konkrétních okolností. Myslím si, že to mohlo být myšleno tak, že vůbec aktivismus jako takový mi přijde jako podružná činnost v rámci společnosti. Tím neříkám, že je to zavrženíhodné – to vůbec ne. Jenom že je to jakýsi segment, který v konečném důsledku skutečnou roli nehraje a je jedno, jestli se ho účastní studenti nebo odboráři, i když odboráři mají větší páky než studenti nebo lidé, kteří už dávno mají po škole. Je to pouze jeden z mnoha příspěvků k náladě společnosti, která se pak projevuje u voleb – tak či onak. A obecně studenti nepatří v těch velmi pragmatických až cynických rozkladech různých mediálních mágů k těm skupinám, s nimiž opravdu vážně počítají. Tak to byl asi tehdy smysl mého vyjádření.

Dnes se setkáváme s fenoménem, že pojem vysokoškolák či vzdělaný člověk začíná nést pejorativní nádech nebo znak negativního označení ve smyslu cejchu. Nemyslíte si to?

Já jsem se s tím nikdy nesetkal.

Čím dál tím víc lidí v komentářích na mediálních serverech, při demonstracích proti islámu a většinou tzv. „národní vlastenci“ označují vysokoškoláky za parazity společnosti…

To by chtělo konkrétně. Pokud máte na mysli ty lidi, kteří se aktivně účastní demonstrací proti islámu, tak bych měl pejorativní označení spíše pro ně.

No, samozřejmě.

Ale pozor. Jsou to často vysokoškolsky vzdělaní lidé. Například docent Konvička.

Ale v jakém oboru…

Takže si myslím, že stupeň vzdělání v tom nehraje skoro žádnou roli. Může být i člověk, který má vzdělání nižší než vysokoškolské a může zastávat názory demokratické a může to být profesor, může to být nositel státního vyznamenání a může to být přitom člověk, který demokracii používá jako nástroj pro svoje osobní cíle. Takže si myslím, že toto zevšeobecnění neplatí. Aspoň pro mě ne.

Dobře. U studentů ještě zůstaneme. Mně osobně se zdá, ale i spoustě mých vrstevníků, že je veliký rozdíl mezi studenty humanitních oborů a těch technicky zaměřených. Především tedy v přístupu k uprchlické krizi, politické scéně a podobně. Dle mého mají studenti humanitních oborů větší přehled o společenském dění a tím se mi zdá jejich názor, z pohledu například uprchlické krize nebo integrace v rámci EU, daleko více liberální.

Já vám odpovím způsobem, který vám možná teď přijde trošku ujetý. Doufám, že na konci mé odpovědi pochopíme, nejenom vy, ale i já, že ujetý není. Rád vycházím z vlastních zkušeností, pokud možno z co nejintenzivnějších. Popravdě se studenty až tak velkou zkušenost nemám. Nicméně mám naprosto unikátní zkušenost – dlouhodobou a velmi intenzivní, stále trvající a bohužel asi nekončící, s lidmi v poměrně pokročilém věku, z vašeho pohledu úplně starými lidmi, kteří mi posílají své názory dobrovolně, já je k tomu nevyzývám, a snaží se prezentovat, co si myslí o těch problémech, které jste tu nastavil. Mohu vám říct jednu věc, kterou mám ověřenou opravdu léty v těchto komunikačních interakcích.

Inženýři jsou v tomto nejhorší. Jsou to lidé, kteří si myslí, a to zcela upřímně, že když vystudovali svůj technický obor, v němž nějakým způsobem ovládli určitá pravidla pohybu jistých částic a součástek, tak všechno, co poznali v tomto svém oboru, lze universálně uplatnit na jakékoliv pohyby v životě a dokonce i pohyby ve společnosti. Z toho nejčastěji vycházejí ty nejméně gramotné, nejméně demokratické výroky, které pak čtu v jejich mailech nebo v jiných způsobech naší korespondence.

Nevím, jestli to platí pro nové rozdělení vašich vrstevníků, nicméně vidím to jako naprosto, ale skutečně naprosto tvrdou realitu v podání jejich mnohem starších kolegů z oboru, tam to mohu potvrdit kdykoliv a o tom jsem naprosto pevně přesvědčen.

Nemyslíte si, že tady ten školský systém obecně, nejen ten vysokoškolský, je špatně nastavený? Že výchova k vlastnímu názoru či obecnému přehledu mladší generace je upozaděna na úkor naprosto základních dovedností, které ve školství přetrvávají z dávných dob a jsou zastaralé a zkostnatělé? Není už nejvyšší čas na jistou transformaci?

Já se vůbec necítím povolán mluvit o školském systému, protože jsem se jím nikdy nezabýval. Nicméně bych na vaši otázku chtěl odpovědět tak, jak dokážu, a sice že školský systém je atributem každé společnosti v závislosti na tom, jaká ta společnost většinově je, jaké si klade většinové cíle a jaké prostředky k tomu využívá. Česká společnost je společnost konzumní, je společnost orientovaná na výrobu předmětů, nikoliv myšlenek a to je historický fakt, to není nic pejorativního. Když se podíváte do dějin, tak zjistíte, že české tzv. zlaté ručičky opravdu svého času udělaly velký kus práce pro tuhle zemi a v řadě případů ji proslavily. České hlavy také, ovšem pozor – byly to povětšinou, minimálně ve 20. století, hlavy inženýrské. Hlavy humanitní byly bezesporu také, ale už takovou díru do světa neudělaly, a když pomineme dneska už bohužel starobylý respekt vůči těmto lidem – pánům profesorům a tak dále – tak máme tuto společnost většinově, především po nástupu Václava Klause a ODS, orientovanou na výdělek, výkon a ryzí pragmatismus.

Samozřejmě že toto všechno, jak historické okolnosti, tak věci, které se odehrály po listopadu 1989, vytvořily ten systém, který momentálně existuje jak v České republice, tak v české společnosti. Když půjdete do normální hospody na normálním maloměstě, tak se tam těžko setkáte s názorem, že je třeba měnit školský systém směrem k tomu, aby vysokoškoláci více ovládali humanitní směry a více chápali svět kolem nich. Tam jde o to, co vystuduješ, kde budeš zaměstnaný a kolik za to budeš brát. Což je svým způsobem pochopitelná věc.

Touto složitou konstrukcí chci dospět k závěru, že tato společnost jednoduše většinově nemá požadavek na to, aby měnila obecně svůj charakter, a tím pádem tady není většinový požadavek na změnu školského systému tím směrem, který jste naznačil.

Alexandr Mitrofanov a Jaroslav DenemarkAlexandr Mitrofanov a Jaroslav Denemark | Filip Cermak

Jak se díváte na to, že si Zeman pozval policisty a poděkoval jim za to, že 17. listopadu zasahovali proti studentům a nedovolili jim dát květiny na Albertově a při návštěvě čínského prezidenta strhávali tibetské vlajky a podobně? Mimochodem si je pozve v době, kdy jejich zákroky jsou stále v šetření a ještě říká, že zasahovali proti „duševně nenormálním lidem“. Nepřijde vám to jako naprostý vrchol drzosti a důkaz, že toho člověka už nezajímá vůbec nic a vůbec nikdo?

Myslím si, že ho zajímá strašně moc jediná věc a v dosahování svých cílů je poměrně úspěšný. Respektive když má dílčí porážky, je v neustálé snaze tyto dílčí porážky odčinit a dosáhnout toho, čeho chtěl. Ten jeho cíl je jednoduchý – zavést tady de facto prezidentský systém a řídit Českou republiku tak, jako Putin řídí Ruskou federaci.

To ale podle Ústavy nejde.

To je jedno. V téhle zemi Ústava neznamená nic. Minimálně neznamená nic pro lidi, kteří Zemana podporují. To jsou lidé, kteří nejsou vychováni, a ani jejich otcové a dědové nebyli vychováni, k tomu, že existuje nějaký právní stát. Nebyli vychováni k právnímu vědomí, že existují nějaká demokratická pravidla. V podstatě jim je demokracie ukradená. Ti lidé, o kterých jsme tady mluvili, ne všichni samozřejmě, ale někteří z nich, ti lidé jsou pragmatičtí – bude pivo levnější? Bude chleba levnější? Budu tady mít „černé huby“, nebo je tady nebudu mít? To je to, co ty lidi zajímá. Samozřejmě, že je vůbec nezajímají reálie. Například to, že prezident republiky, který jim slibuje, že je ochrání před těmi strašlivými uprchlíky, kteří tady dneska vůbec nejsou, na to nemá žádné páky. To je jim jedno. Vy je můžete brát jako oběti školského systému, já si myslím, že je to něco jiného. Myslím si, že jsou to oběti národní mentality a s tím se nedá nic dělat.

Jinak když jste zmínil tu akci policie na Pražském hradě. To je, jak říkal nebožtík Stanislav Gross, křišťálově čisté. To je naprosté vyjádření toho, jak by chtěl Zeman udělat ze státní policie svou národní gardu, jak to má Vladimir Putin. Akorát Putin to může uvést svým vlastním dekretem a u nás to Miloš Zeman dělá chytře a vlastně plíživě. De iure tady máme stát parlamentní, ale de facto on dělá stále větší a stále úspěšnější kroky k tomu, aby tady mohl když ne převzít moc, tak aspoň utvářet dojem, že tu nejvyšší moc ve státě má, protože mu stále rostou volební preference. On ji nemá, nicméně ten dojem je dokonalý.

Já osobně jsem nezaznamenal, že by na to určitým způsobem a více reagovala naše vláda – Sobotka, Dienstbier a jiní. Proč tomu tak je? 

Vláda. Teď budu říkat banality, ale je to nutné k tomu, abych vysvětlil, co chci říct. Tak tedy vláda vždycky vzejde z voleb, volby vyhrála sociální demokracie, Bohuslav Sobotka je předseda sociální demokracie – to je strašná nuda, co říkám, ale je opravdu nutné to říkat – sociální demokracie je strana, jejíž elektorát se podle mého odhadu sestává ze čtyř pětin lidí, kteří demokracii nechtějí. Bohuslav Sobotka je dle mých odhadů a zkušeností přesvědčený demokrat. Je to člověk, který každý den šlape po minovém poli. Je zcela otevřeně nenáviděn prezidentem republiky, prezidentovými pluky uvnitř ČSSD, Andrejem Babišem, který je také s prezidentem, a spoustou dalších lidí, samozřejmě včetně ruských zpravodajských služeb. Kdyby Bohuslav Sobotka otevřeně vystoupil proti Zemanovi, udělá mu velikou radost. Zeman hraje všechno na co největší vyostření vztahů v české společnosti. Ideální stav by pro tyto myšlenky a záměry byl, kdyby se lidé začali mydlit v ulicích. K tomu to ale vede, vidíte ty provokace. Policisty si Miloš Zeman, takto viděno, pojistil, když je pochválil a řekl jim, že ty duševně nenormální lidi mají trestat, a duševně nenormální jsou ti, kteří protestují proti Miloši Zemanovi.

Podle Jiřího Ovčáčka tzv. Pražská kavárna?

Nejenom. Pražská kavárna neexistuje. To je výmysl. Tedy nikoli výraz sám. Protože skoro všechny metody, které používá Ovčáček se Zemanem, jsou převzaté ze sovětské praxe. Výraz „kavárna“ v tomto pejorativním smyslu vymyslel Stalin svého času, akorát to nebyla „Pražská kavárna“, ale „Pařížská kavárna“. Lze to doložit.

Takže v podstatě jde o to, že se mohou začít ve velkém mydlit příznivci a odpůrci Miloše Zemana a k tomu může dojít každou chvíli. Je samozřejmě spousta lidí, kteří jsou nespokojeni s chováním prezidenta republiky a chtějí svůj odpor vyjádřit třebas i na náměstí, kam přijede. Lidé se nedají zastavit, sice tu situaci v sobě třeba dokážou nějak zpracovat, ale i tak si myslím, že emoce mohou převládnout.

Jen si představte situaci, kdy začnou šarvátky. Nemusí být masové, stačí opravdu jen nějaká nepříjemná srážka v nějakém okresním městě. Nedej bože tam někoho zraní, nedej bože těžce. Policie by měla být, aspoň podle toho, co říká prezident, na straně těch „duševně normálních“, tedy zemanovců. Pokud skutečně k něčemu dojde, tak již dnes existuje velmi dobře připravený mustr, jak to ještě víc rozfoukat. Říct, že za všechno může vláda, že není v této zemi schopna zajistit pořádek. Svrhnout Sobotkovu vládu je naprosto otevřeně Zemanův cíl.

Snažím se vám vysvětlit, proč Sobotka a Bělobrádek drží své nervy na uzdě. U Sobotky nevím, jak je to možné, to je něco až „androidního“. U Bělobrádka to občas bouchne, ale poslední dobou se též drží. Proč tito dva lidé, ač se zaťatými zuby, snáší všechny tyto urážky a provokace? Protože se od něho (Zemana) nechtějí nechat vyprovokovat. Všimněte si jedné věci, která logicky zapadá, protože není tak hlasitě slyšet. Na každý Zemanův útok proti demokracii, proti spojencům, proti normálně demonstrujícím lidem Sobotka i Bělobrádek reagují, ale nereagují hulvátským způsobem, tak to není tak dobře slyšet. Snažím se vám pouze odpovědět a vylíčit tu situaci, která je neuvěřitelně komplikovaná, a to především proto, že Zeman provokuje naprosto záměrně. Pokud se ta druhá strana vyprovokovat nechá, začne se hrát podle Zemanových pravidel.

Jiří Dienstbier. Jsou různí lidé, ale běžný člověk přece neprovozuje takovou činnost, že mlátí hlavou do zdi několik let, až má boule a pak mu teče z hlavy krev. Pak je to situace, kdy sám sobě může ublížit tak, že už se nezvedne. To je Jiří Dienstbier. To je člověk, který léta bojuje proti té většině v sociální demokracii, která imanentně vůbec demokratická není. Je to člověk, který měl nějaké úspěchy, ale nedokázal je politicky zpeněžit, a který je momentálně v útlumu, jelikož je to člověk, kterého obrovská část sociální demokracie nenávidí. Zkuste dělat svou práci v podmínkách, kde vás většina vaší vlastní strany nenávidí. Je lidské, ne že polevit, ale nepouštět se do šarvátek. Člověk má přece jenom nějaký pud sebezáchovy.

Když jsem dělal rozhovor s ministrem Dienstbierem, tak řekl, že Miloš Zeman není sociální demokrat…

Samozřejmě, že není. To je axiom.

…že není ani levicový politik, že dnes je Miloš Zeman jedním z představitelů krajní pravice v naší zemi.

To je vlastně legitimní přístup, ano. Na druhou stranu mi to připomíná hodnocení chameleona v určitých jeho fázích. Jaký smysl má říkat, že je chameleon zelený, když on za chvilku bude fialový? Zůstává chameleonem a chameleonem bude. Miloš Zeman je mocenský chameleon a udělá cokoliv, aby měl moc. Jestli je to pravice, levice, západ, východ, Putin, Si nebo Obama, je to úplně jedno, hlavně aby mu zajistili jeho mocenské prvenství.

Dostáváme se k návštěvě prezidenta Čínské lidové republiky. Nepřišlo vám, že tu byla zbytečná hysterie na obou stranách barikády? Z jedné strany Zeman, zemanovci, podporovatelé Číny a jiných totalitních režimů a na druhé straně mimo jiné lidé, kteří se chopili vlajky Tibetu a použili ji pro své politické zviditelnění a tím víc podněcovali další akce ze strany odpůrců Miloše Zemana a tak dál?

Víte co, to jsou takové okamžiky, kdy stav jakéhosi roztoku už je tak nasycený, že stačí udělat jen málo a začne krystalizovat. Myslím si, že tato situace byla hodně katalyzovaná tím, že to byl prezident Čínské lidové republiky a že se kolem toho odehrály rituály, které lidem musely připomenout to, co se odehrávalo v dávné době a já si je dobře pamatuji – rituály vítání sovětských a jiných soudruhů. Takže došlo k té krystalizaci. A když to řeknu dvěma zápory – nedojít k tomu nemohlo.

Zeman vždycky, a za to ho mám rád, jak jsem dnes napsal ve svých Očích (název komentářů od A. M. na novinky.cz; pozn. red.), jde vabank, nadoraz a nikde nic neskrývá. Je nutné umět číst, co říká, což není zas tak složité, a věřit tomu, že to myslí vážně. Takže Zeman, který se v rudé vestě mohl rozkrojit před prezidentem Čínské lidové republiky, to je ta tvář, kterou musíme brát vážně.

Máte spoustu lidí v této zemi, kterým to nepřijde lhostejné, a je tedy pochopitelné, že na to budou reagovat emotivně. Miroslava Kalouska vynechám. Až s ním budete dělat rozhovor, tak se ho na to zeptejte. On zatím tvrdí, že k té vlajce přišel náhodou. Nevím, jestli je to pravda nebo ne.

V každém případě si myslím, že to nebyla záležitost bagatelní, kterou by šlo přejít jen tak mávnutím ruky. Už jenom z toho důvodu, že mnoho lidí, kteří v tom nejsou tak zaháčkováni a pohrouženi jako třeba my novináři, protože my musíme, tak mnoho těchto lidí to probudilo ze zimního spánku a oni pochopili, koho tady máme na Hradě, co je to za člověka a jaký on má vlastně psychologický a politický profil. Třeba jim to dřív nedocházelo. Najednou vidí, že ožívají stránky učebnic dějepisu a že se opět vracíme do doby, na kterou neradi vzpomínají. Jejich chování tedy chápu. Na straně druhé, tedy toho nadneseného vítání, to je jen přizpůsobení se stylu čínských soudruhů.

Zeman pro státní čínskou televizi řekl, že se konečně vymaňujeme z područí USA…

Ts, ts, ts. Pozor. To chce opravdu konkrétní citaci, protože to jsou věci velmi choulostivé. Řekl: „Byl velmi špatný vztah mezi Čínou a bývalou vládou České republiky, bývalou vládou, zdůrazňuji. Protože tato vláda byla velmi submisivní, co se týká tlaku Spojených států a Evropské unie. Nyní jsme opět nezávislá země a formulujeme svou zahraniční politiku, která je založena na našich vlastních zájmech, národních zájmech.“

Nicméně v mé parafrázi a ve smyslu toho vyjádření jsem se tomu velmi blížil.

Nelze parafrázovat výroky politiků. To je pravidlo. Oni vás vždycky budou chytat za slovo, že toto neřekli.

Dobře. Nicméně nemyslíte si, že by na to nějak mělo reagovat evropské společenství?

Proč? V Evropě každý ví, kdo je Zeman. Kdo se tím opravdu zabývá, má k tomu co říct a má na starosti vztahy s ostatními členskými státy EU, ví v těchto věcech, kdo je Zeman.

Znamená to, že už nás v Evropě nikdo nebere vážně?

No, nás. My nejsme Zeman. Zeman chce vytvořit dojem, že Česko je Zeman. Ale tak tomu není. Takto to vnímají pouze Rusové. Jeden ruský novinář, který tady byl, mi řekl takhle u piva, jak tu teď sedíme my: „O čem se bavíme? Dyť my to máme úplně stejný. My máme Putina a vy máte Zemana. To je ten stejný systém.” Jemu to prostě nedocházelo. On je zvyklý, že prezident je hlava všeho, že neomezeně rozkazuje a že má vlastně neomezené pravomoci. U nás to tak není. Zeman strašně chce vytvořit dojem, že tomu tak je, a postupně to realizovat. Ale zatím to tak pořád není. Takže lidé v EU mají moc dobrou představu o tom, kdo je tady reálně člověkem, který odpovídá za tento stát, a to je premiér Sobotka. Ačkoliv u nás si to mnoho lidí stále neuvědomuje.

Mně přijde, že český národ je strašně moc „splachovací“. Tady se pořád mluví…

Pane redaktore, promiňte, já vás teď přeruším. Já jsem trošku alergický na výraz český národ…

Tak Češi…

Češi… nejsou žádní Češi! Není žádný národ, není žádné my. Je tady určitá struktura společnosti a když chceme opravdu mluvit o tom, jak se kdo k čemu staví, tak nemůžeme paušálně říkat, že český národ je takový a takový. Respektive můžeme, ale mně se to nelíbí.

Dobře, tak já to řeknu jinak. Přijde mi, že odpůrci Zemana čím dál víc řeší problémy, které přicházejí a odcházejí společně se Zemanem, ale kromě toho, že o tom diskutují, se tu nic neděje. Pořád se jenom mluví a přijde nová kauza a poté zase nová a na ty staré se zapomíná.

Já vám rozumím, ale co byste chtěl, aby se dělo?

To já nevím. Je ale nějakým způsobem možné, aby si lidé, kteří podporují Miloše Zemana, začali skutečně uvědomovat, kdo on doopravdy je?

Ale vždyť oni si to uvědomují a ztotožňují se s tím. Teď je otázka, jestli ti lidé, o kterých vy mluvíte, jsou volební většina, nebo jestli se vytvoří jiná volební většina, která zcela legitimně a demokraticky přehlasuje tu první. To je jediná cesta, která v demokratickém státě existuje.

Netroufáte si odhadnout, jestli bude Zeman opět prezidentem?

Já si netroufám odhadnout nic od roku 1996, kdy jsem prohrál sázku a musel jsem koupit bechera nějakému Zemanovi. Od té doby žádné sázky a žádné prognózy.

Myslíte si, že osvěta, a teď budu paušalizovat, českého národa by mohla…

Nepaušalizujte prosím. A osvěta vůči Zemanovým stoupencům? To je naprosto marná práce.

Pro koho tedy jsou projekty jako Demagog.cz, Iniciativy pro evropské hodnoty apod.?

To jsou projekty pro myslící bytosti.

A myslíte si tedy, že tyto projekty mají smysl?

Samozřejmě, že mají smysl. Kdyby neměly smysl, tak to tady rovnou můžete zabalit. Já už to tady nějak vydržím, ale vy mladší to zabalte. Jazyky umíte, tak frrr do emigrace.

Já ale poslední dobou opravdu mívám pocit, že už tady s tím nic nezmůžeme, že nám nezbývá nic jiného, než to vzdát a prostě odejít.

Nejste sám ve vaší generaci, bohužel. A zcela upřímně a hluboce mě to mrzí. Ale dobře, chápu to, jsou to naprosto logické úvahy, nicméně to podle mě za pokus stojí. Tedy projekt jako Demagog, různé iniciativy a podobně a především to, že si lidé budou uvědomovat, teď to bude znít hrozně nabubřele, ale já to tak opravdu myslím, že jsou mimo jiné občany a politickými bytostmi, které jsou s to rozhodnout, jak tato země bude vypadat a kam bude směřovat.

Podle mě tu může být člověk, který kolem sebe dokáže přitáhnout volební většinu a postavit se tak té druhé straně. Kdo by to mohl být? To vám nepovím. Ale může se tu objevit. Nemusí být Zeman další prezident. Nemusí být Babiš další premiér.

Takže jste optimista?

Ne-e. Já a optimista? Já jsem realista a realista vlastně zahrnuje všechny možné varianty. Ale to by se muselo stát něco s tímhle národem, aby Babiš a Zeman neuspěli v dalších volbách. Ne. Proč s národem? Prosím pěkně nepoužívejte slovo „národ“. Mluvím o zcela konkrétní situaci – volební den, účast ve volbách, lidé před urnami, jejich lístky a házení těch lístků. Je zcela realistická představa, že se změní volební situace a Zeman nebude prezidentem a Babiš premiérem. To by opravdu byla země idiotů, kdybychom a priori řekli: „To je ten – použiji váš výraz – národ, který si zaslouží jenom Zemana a jenom Babiše.“ Já v to nevěřím.