Jak chodí pracovní nabídky po Facebooku?
Je to drobné zjednodušení, ale v podstatě založené na pravdě. Výstupům projektu Demagog.cz vždy věnovali pozornost nejen novináři, ale i analytici, kteří politikům připravovali podklady pro jejich veřejná vystupování. Takto se o naši práci zajímal i můj současný šéf Marek Ondroušek, který dnes vede Odbor analýz a informací na Úřadu vlády v rámci kabinetu premiéra.
Povězte nám tedy celý příběh o tom, jak jste se dostal ke své současné práci.
V době mého působení v Demagogu Marek Ondroušek připravoval a zpracovával data pro lídra ČSSD Bohuslava Sobotku. Některé z našich výstupů kriticky hodnotil, psal nám, posílal alternativní zdroje informací, aneb uměl naši práci cupovat i ocenit. Takto jsem se s ním – vlastně skrze Facebook a online komunikaci – seznámil. Když jsem o rok později hledal práci, tak mi Ondroušek právě s vědomím toho, na čem a jak jsme v Demagogu pracovali, nabídl místo analytika u něj v týmu. Moje činnost vlastně opět spočívá v práci s daty, ověřování faktů a přípravě analytických materiálů pro jednání vlády a samotného premiéra. Je to vlastně fact-checking „z druhé strany“.
Jak velkou váhu, podle vás, mají sociální média v oblasti nabídky práce? Uvědomuje si mladá generace možnost využití sociálních sítí v rámci své kariéry, a ne jen jako prostředek komunikace s přáteli?
Samozřejmě v tomto ohledu nejde vydávat žádné generalizující soudy. Ovšem je nezpochybnitelné, že sociální sítě jsou zásadní platformou pro prezentaci vaší osoby i výstupů vaší práce. Zaměstnavatelé již nyní, a to je přirozeně známým faktem, používají sociální sítě (LinkedIn, Facebook, Twitter, v akademické sféře třeba Academia.edu) k tomu, aby si u potenciálního zaměstnance ověřili „s kým mají tu čest“. Pokud užíváte sociální sítě jako otevřenou platformu a alternativní veřejný prostor určený k sebeprezentaci, máte šanci zaujmout i „odstrašit“.
Půjde vývoj ještě dál?
Do budoucna se budou více propojovat jednotlivé „oborové komunity“ skrze dosud nedefinovatelné sociální sítě, takže nemyslím si, že se zůstane pouze u Facebooku či Twitteru. Takto se, dle mého názoru, bude diskutovat nad výsledky práce napříč spektrem lidských činností. Od kvality betonu přes kritiku poslední desky známé kapely až po příčiny hospodářského oživení na Novém Zélandu. Právě prostřednictvím sociálních sítí lze přesvědčovat svého potenciálního budoucího zaměstnavatele o své erudici a umu v rámci oboru. Myslím si, že část mladé generace výše popsaný vývoj vlastně spoluvytváří. Těmto změnám se přizpůsobuje i „starší generace“. Myslím, že tento posun je na obou stranách. Je nutné, aby na tento trend zareagoval i vzdělávací sektor.
Myslíte si, že se mladí lidé dostatečně zajímají o politiku a dění ve společnosti? Mohou k jejich většímu zájmu přispět právě i sociální sítě?
Je i empirickým faktem (říkají to ošklivá data z dotazníkových šetření), že mladá generace je vůči politice, a o to více stranické a s politickými stranami spjaté, více apatická nežli generace „starší“. Konstatování o odcizení mladých lidí politice však mírně korigují jiná čísla. Ta dokládají, že si i tato generace jednoduše umí najít jiné formy politické participace - petice, online diskuze atd. Sociální sítě jsou bezvadným nástrojem k mobilizaci v rámci této činnosti, ale vlastně jsou, dle mého názoru, i klíčovým nástrojem k návratu politična do normálního života ve formě zájmu o věci veřejné skrze „běžnou politickou činnost“. K té samozřejmě patří klasické politické strany jako přirozená součást občanské společnosti.
Kdo to se sociálními sítěmi z polických stran v Česku umí?
Primárně lze vnímat tento trend politické mobilizace na lokální úrovni. Ačkoliv lokální uskupení, ať již jde o Žít Brno, Volba pro Teplice a mnohá další, vznikají jako vzdor vůči „starým hráčům“ na tamních politických hřištích, jsou jasným důkazem efektivity a účinnosti sociálních sítí jako platformy ovlivňující veřejný prostor. V současné chvíli jsme sice svědky negativního trendu absolutního úspěchu využití špičkového PR v rámci sociálních sítí u ideově poměrně vyprázdněného subjektu v podobě politického hnutí ANO. Ovšem na to musí zareagovat i „klasické strany“ tím, že se otevřou, propojí se s občanskou společností, budou lákat k členství a aktivitě, a hlavně začnou komunikovat reálná politická témata a představovat své ideje a politická východiska právě skrze zmíněné sociální sítě – tedy alternativní veřejné prostory. I v tomto ohledu jsem podobně jako v předchozím případě optimistický a myslím si, že pokud daný trend etablované politické strany „pochopí“, pomohou sociální sítě ke zkvalitnění veřejné kontroly, zvýšení participace a kvality demokracie v ČR.
Zatím se však o kontrolu kvality demokracie přes sociální sítě starají většinou nevládní organizace.
Ano, samostatnou kapitolu tvoří oblast neziskového sektoru, který na sociálních sítích komunikuje ryze politická témata a slouží jako platforma veřejné kontroly a veřejné diskuze. Může se jednat o kterýkoliv z projektů – zmíněný Demagog.cz, Evropské hodnoty, Rekonstrukce státu atd. Já sám se například považuji za levičáka a stál jsem u zrodu samostatného spolku Idealisté.cz, který svá témata, jež jsou rámována sociálně demokratickými programovými cíli a idejemi, poměrně úspěšně komunikuje právě skrze sociální sítě, a tím přispívá do veřejné debaty. Myslím, že cesta k většímu zájmu mladé generace o politiku vede právě a jedině skrze intenzivní propojení a komunikaci ve virtuálním prostoru.
Několikrát jste zmínil Demagog.cz, v němž jste působil během studia na fakultě sociálních studií. Absolvoval jste i jiné praxe? Co vás k nim přivedlo?
Studium sociálních věd z mého pohledu není samoúčelné. Jeho smysl vnímám v praktickém naplnění jedné z funkcí vysokého školství, kterou je aktivní role ve veřejné diskusi o společenských otázkách. Tohle jsem pochopil zhruba na konci druháku, přičemž jsem naplno začal využívat prostředí FSS. To je generátorem projektů, jež nejsou navázány pouze na výuku, ale mají širší společenský přesah a zároveň nabízejí tolik oceňovanou praxi. Jedním z nich byl právě Demagog.cz, který do České republiky po úspěšném fungování na Slovensku přinesli dva jeho zakladatelé a tehdy ještě studenti FSS Ondřej Lunter a Matěj Hruška. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl být u rozjezdu tohoto projektu.
V té době jsem také začal studovat více oborů a kandidoval do studentské komory „velkého“ akademického senátu. Následně jsem se v různé míře zapojoval do různých projektů a akcí zaměřených třeba na oblast boje s korupcí – Rekonstrukce státu, ale i lokální občanskou participaci – např. Vsetínské fórum. Podílel jsem se na volebních kampaních mně sympatických politických stran či kandidátů, třeba Strany zelených, Elišky Wagnerové a dalších. Zapojil jsem se do výzkumů a dalších projektů u nás na FSS, pomáhal jsem organizovat veřejné debaty skrze Masarykovy debaty a další akce. Student si většinou pod praxí představuje „stážování“ v nějaké firmě či veřejné instituci. Tohle jsem vlastně nikdy nedělal, a i přesto si dovolím tvrdit, že jsem zmíněným „aktivismem“ nějakou praxi získal.
Které praktické zkušenosti si ceníte nejvíc?
Jedna z nejlepších „praxí“ byla asi ta v Demagog.cz. Zpočátku jsem se v rámci tohoto dnes již etablovaného projektu zaměřeného na ověřování výroků českých politiků věnoval spíše jen „analytické činnosti“, tzn. ověřoval jsem pouze ona faktická sdělení. Postupem času jsem se však začal věnovat „PR“ projektu, tedy sociálním sítím a konkrétně Facebooku. Tahle činnost mne posunula např. k osvojení si punkové grafiky ve stylu „malování“, občasnému napsání nějakého článku či komentáře, prezentování samotného projektu navenek, věnování se náboru analytiků i shánění peněz pro chod projektu.
Když se teď ohlédneme přímo za studiem, jak hodnotíte brněnskou politologii, resp. celou FSS, ze které máte magisterský diplom?
Studium na FSS byla dobrá volba. Fakulta vytváří skvělé studijní zázemí, které vyloženě podněcuje k seberealizaci a aktivismu. Samotná struktura studia brněnské politologie mi nabídla poměrně širokou paletu zajímavých předmětů a možných „studijních cest“. Měl jsem ale vždycky problém vybrat si konkrétní oblast, které se budu věnovat. V tomto ohledu mám potřebu svým mladším kolegům poradit: Specializujte se v rámci oboru. Tedy věnujte se nějakému fenoménu opravdu do hloubky. Podle mne se tím zbavíte jisté studijní roztěkanosti, kterou jsem vždy trpěl. Ačkoliv je pravda, že dnes velmi populární pohled na vzdělání a jeho návaznost na trh práce vlastně říká, že přílišná specializace není nutná a je potřeba být flexibilní. To asi nejde úplně popřít, neb žijeme v poměrně ekonomicky divoké době. Vždycky je ale fajn „něčemu expertně rozumět“ či „něco fakt umět“. Také mám bakaláře z brněnských práv. V případě tohoto oboru Právnická fakulta Masarykovy univerzity do jisté míry reaguje na potřeby a poptávku ze strany státu, který nutí své zaměstnance doplnit si právnické vzdělání, což strukturu studia více přibližuje praxi. Znalost základů především veřejného práva mi v podstatě také dost pomohla a pomáhá v rámci mého současného pracovního uplatnění, takže studium mohu jen doporučit.
Karel Gargulák (26 let) Pracuje jako analytik na Úřadu vlády ČR. Vystudoval magisterský obor politologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Je Valach. Nemá moc rád Prahu.
