Za necelé dva měsíce nás čekají komunální volby a spolu s nimi záplava více či méně zdařilých předvolebních kampaní. Při bližším zkoumání billboardů a plakátů, posléze i samotných kandidátních listin jednotlivých stran a hnutí, zjistíme, že na nich chybí mladší tváře. Například z 65 členů kandidátní listiny ODS pro komunální volby v Praze jsou pouze 4 mladší 30 let. Proč je v komunální politice tak málo mladých a jak by jí prospělo, kdyby to bylo jinak?
Současná podoba zastupitelstev
Pro lepší představu o věkovém složení komunálních zastupitelstev v rámci celé republiky se můžeme podívat na stránky Českého statistického úřadu. Podle jeho zprávy o volbách do komunálních zastupitelstev v roce 2014 byl průměrný věk kandidátů zhruba 46 let a průměrný věk zastupitelů pak 47 let. Kandidáti mladší 29 let tvořili jenom 5,1 % zastupitelů v republice. V případě zastupitelstev městských částí a obvodů větších měst to bylo dokonce jen 4,3 %.
Pokusíme-li se získat lepší představu o tom, jak jsou mladí lidé v obcích zastoupeni v porovnání s ostatními věkovými skupinami, všimneme si zajímavého jevu. Obyvatelstvo mladší 30 let je viditelně podreprezentováno, jeho procentuální zastoupení v zastupitelstvech neodpovídá tomu, jaké procento populace tvoří. S příchodem třicátého roku života najednou dojde ke zlomu a starší věkové skupiny let jsou v zastupitelstvech naopak nadreprezentovány.
Jedinou další podreprezentovanou skupinou jsou pak lidé starší 60 let. Zpráva ČSÚ však neposkytuje podrobnější informace o této velmi rozsáhlé věkové skupině, proto není možné určit, jak se účast na volební politice vyvíjí s věkem v rámci této skupiny. Její aktivní politická účast je nicméně velmi nízká, pouhých 1,6 %, což zčásti vysvětluje i podproporční zastoupení. Důvody pro takto nízkou účast se zdají být zjevné, zdravotní komplikace, nedostatek času a energie apod.
Účast mladých na komunální politice
Na otázku, proč je mladých v komunální politice tak málo, neexistuje jednoznačná odpověď. Jedná se spíše o kombinaci mnoha navzájem propojených faktorů, které v součtu vedou k nízkému zastoupení.
Jedním z nich je například nízký zájem mladých lidí o politiku jako takovou. Podle výzkumu OECD z roku 2016 odpovědělo téměř 60 % dotázaných Čechů mezi 15 a 29 roky, že se o politiku vůbec nezajímají. Tato alarmující míra nezájmu je v České republice dvojnásobně vyšší, než je Evropský průměr a dokonce šestkrát vyšší než v sousedním Německu.
Kromě nezájmu mladých lidí o politiku obecně nesmíme zapomínat ještě na jeden důležitý faktor: zájem specificky o politiku komunální je u nás velmi nízký (průměrná volební účast se dlouhodobě pohybuje okolo 45 %). Komunální politika není dostatečně atraktivní pro „velká“ média, a proto není, navzdory jejímu nezanedbatelnému významu, dostatečně mediálně pokrytá. Ale i mladí lidé, kteří se zajímají o politiku a to i o komunální, pak čelí dalším překážkám. Podle výzkumu CatchEyoU odrazuje mladé lidi od aktivnější účasti na veřejném životě například strach ze sebevyjádření a z vystoupení s názorem, nedostatek času, neschopnost se rozhodnout mezi jednotlivými stranami, odpor k laciným volebním kampaním či nedostatek informací.
Při kombinaci všech těchto faktorů se pak nemůžeme divit, když po porovnání dat ze sčítání lidu a zprávy ČSÚ o komunálních volbách zjistíme, že se v roce 2014 na kandidátních listinách objevilo pouze 1,6 % všech Čechů mezi 18 a 29 roky. Jen pro srovnání: ve věkové skupině 40 až 44 let to je 4,1 %.
Dalším důvodem, proč je mladých lidí na zastupitelstvech málo, je, že oproti svým starším kolegům mají i výrazně nižší úspěšnost v rámci své věkové skupiny. Zatímco ve věkové skupině 30 až 34 se do zastupitelstev dostalo 23,8 % kandidátů, ze skupiny mezi 18 až 29 roky bylo zvoleno pouze 12,7 % kandidujících.
Mladým kandidátům navíc tuto úspěšnost zvyšuje výrazně úspěšnější podskupina mezi 25 a 29 lety, jejíž úspěšnost je 16,5 %. V případě kandidátů mezi 20 a 24 roky to je 7,3 % a u kandidátů do 19 let pouze 2,3 %. U starších kandidátů stoupá úspěšnost v rámci věkové skupiny i nad 30 %. Nejúspěšnější věkovou skupinou je skupina 50 až 54 let, ve které se zvolení dočká hned 34,3 % kandidátů.
Nízká úspěšnost mladých lidí může být způsobená také tím, že jsou ve svých obcích v podstatě neznámí, jejich účast na obecním životě byla doposud velmi krátká a mohou se také potkávat s nedůvěrou, nejlépe vyjádřitelnou otázku: „A co jsi dokázal ty, mladej?"
Oproti tomu nejúspěšnější skupina, tedy mezi 50 a 54 lety, měla mnohem více příležitostí účastnit se veřejného života, vstoupit do povědomí obyvatel obce. Zároveň disponuje životní zkušeností, a není tak terčem předsudků.
Město vs. venkov
Výše zmíněné platí v rámci celé republiky. Při hrubém dělení na obce/menší města a větší města zjistíme, že pro mladé lidi je situace ve velkých městech mnohem složitější než pro jejich vrstevníky z menších obcí.
V menších obcích v roce 2014 tvořili lidé mezi 18 a 29 roky 10,4 % kandidátů a po volbách obsadili 5,1 % křesel. Oproti tomu lidé ze stejné věkové skupiny ve velkých městech byli sice aktivnější, tvořili téměř 14 % kandidátů, nicméně po volbách tvořili pouze 4,3 % kandidátů. Kromě toho měli také výrazně nižší úspěšnost v rámci své věkové skupiny, kterou lze ale vysvětlit celkovou nižší úspěšností v rámci větších měst (pro srovnání, v menších obcích je průměrná úspěšnost v rámci věkové skupiny 28,2 %, ve větších městech jenom 11,5 %).
Jedním z důvodů nižší úspěšnosti může být vyšší míra anonymity, kterou demonstruje rozdíl mezi podíly nezávislých kandidátů v menších obcích a v městech. Pro obecní a městská zastupitelstva tvořili nezávislí kandidáti 50,1 %, z nichž se zvolení dočkalo 38 %, zatímco ve volbách pro městské části a obvody tvořili pouze 11,6 % a z nich bylo zvoleno pouze 18,9 %. Je tedy evidentní, že ve větších městech je výrazně obtížnější kandidovat a uspět na „vlastní pěst“, a kandidáti se proto musí uchýlit ke kandidatuře za konkrétní stranu nebo hnutí.
Nutnost kandidovat za určitou stranu nebo hnutí je další překážkou pro mladé lidi. Pozice na kandidátkách, která s sebou nesou vyšší šanci na zvolení, se pak logicky dělí spíše podle zkušenosti, popř. zásluh ve straně, čímž jsou opět zvýhodněni starší kandidáti.
Co můžou mladí přinést
Po zjištění faktického stavu je nutné položit si otázku: „Je žádoucí tento stav změnit? Je něco, co můžou mladí lidé politice přinést?" Odpověď je podle mě ano a to hned ze tří důvodů: řešení konkrétních problémů a rozdílný přístup, legitimita rozhodování zastupitelstev a politická zkušenost.
Mladí lidé přichází do politiky s rozdílným přístupem, než jaký mají lidé, kteří už na zastupitelstvech strávili delší dobu. Podle Rosse Moralese Rocketta, spoluzakladatele skupiny progresivních kandidátů pod 40 let Run for Something, mají mladí lidé sklony vstupovat do politiky s cílem vyřešit konkrétní problém, který ve svém okolí pozorují a nemůžou už jej déle přehlížet.
Komunální volby 2018 se blíží. Vše o nich najdete zde >>>
Dalším přínosem nováčků v regionální politice je fakt, že na rozdíl od déle sloužících zastupitelů hledí na práci zastupitelstva z perspektivy občana, ne představitele veřejné moci, a kladou si otázku: „Jak můžeme pomoct ostatním v naší komunitě?"
Dalším – sice méně důležitým, ale stále podstatným – bodem je legitimita. Po referendu o vystoupení Velké Británie z EU se na sociálních sítích nezřídka objevovaly hlasy, kterým se nezamlouvalo, že starší generace zásadním způsobem rozhodly o budoucnosti těch mladších. Lidé nad 50 let hlasovali spíš pro vystoupení, zatímco mladí naopak pro setrvání. Nicméně účast starších věkových skupin byla až o 20 % vyšší.
Starší generace tak ve výsledku rozhodují o budoucnosti mladších, s trochou nadsázky se ale dá říct, že si za to mladí můžou sami. Nedostatek zájmu je potrestán nemožností ovlivnit nejen současnou situaci, ale i to, jak budou města, kraje i země, ve kterých žijeme, vypadat v budoucnu. Mladí lidé by se měli do místní politiky zapojovat a to třeba i z prostého důvodu, že s výsledky rozhodování zastupitelstev budou oni muset žít nejdéle.
Pro aktivní mladé lidi může být komunální politika výborným odrazovým můstkem pro úspěšnou kandidaturu do Poslanecké sněmovny. Kromě načerpání zkušeností a zlepšení tzv. měkkých dovedností si také vybudují určité jméno a svou „značku“.
Při případné kandidatuře buďto na krajské nebo celorepublikové úrovni budou mít za sebou žitou zkušenost a konkrétní výsledky, díky nimž bude jejich kandidatura vypadat seriózně. Ostatně zásluhou komunální politiky se do povědomí zejména mladých lidí a posléze i do Poslanecké sněmovny dostal tehdy nejmladší radní a dnes nejmladší poslanec Dominik Feri.
Ten se podle vlastních slov naučil v komunální politice základům politické práce a rozlišit, co je podstatné. Zároveň soudí, že orgány veřejné moci nemohou poskytovat všem občanům plnohodnotné služby, pokud se na nich mladí vůbec nepodílí.
Jak změnit status quo
Jak můžeme, coby studenti, sami přispět k většímu zastoupení mladých lidí v politice? I když sami nekandidujeme, možnosti máme. Naše vrstevníky, kteří kandidují, berme vážně, nepovažujme je za svazáčky a vyjádřeme jim podporu. Už samotná kandidatura je odvážným krokem, který má svou váhu a hodnotu, neumenšujme jej.
Pokud nikoho, kdo by kandidoval, ve svém okolí nemáme, můžeme alespoň šířit mezi našimi vrstevníky povědomí o komunálních volbách. O zapojení mladých do komunálu už usiluje například spolek Mladí občané, který tento rok odstartoval kampaň Kandiduju.cz, kterou se snaží mladým lidem se zájmem o komunální politiku poskytnout informace a pomoci jim kandidovat.
Berme komunální politiku vážně a uvědomme si, že v ní jde o bezprostřední problémy našeho každodenního života. A až nám do schránky dorazí volební lístky, zamysleme se, zda by našemu městu náhodou neprospěla mladá krev.
