Čína má v Česku vliv a společnost na to není připravena, varují sinologové | E15.cz

Čína má v Česku vliv a společnost na to není připravena, varují sinologové

Martin Taimr

V posledních několika letech dochází k viditelnému posílení vztahů České republiky a Číny. Signalizuje to nejen rétorika prezidenta Zemana či návštěva jeho čínského protějšku Si Ťin-pchinga, ale také odkup fotbalové Slavie čínskou společností CEFC, zřízení přímé letecké linky z Prahy do několika čínských měst nebo pozvánky na oslavy čínského nového roku v Obecním domě, nedávno vylepené v pražském metru. O tom, co všechno pro nás rostoucí čínský vliv může znamenat, se ale ví jen málo. Pro pochopení jejího významu pro nás je nutné alespoň základně pochopit Čínu a její zahraniční ambice, což u nás zatím chybí. Čína přestává být jen Dálným východem a stává se součástí české společnosti. Povědomí veřejnosti o Číně se snaží zvýšit i projekt Sinopsis.

 „Cílem Sinopsis je předat znalosti sinologů a protlačit je do mediálního prostoru,“ říká Filip Jirouš, sinolog a redaktor časopisu Sinopsis. „Situace je poměrně tristní, protože většina lidí, kteří se u nás tváří jako odborníci na Čínu, se k tomu dostali na základě toho, že byli v Číně na Expu. Tihle lidé ale nemají zejména ideologickou a historickou průpravu a nechápou, jak to v Číně chodí.“

Do rolí expertů se tak dnes dostanou lidé jako například Jaroslav Tvrdík, který je jako zástupce společnosti CEFC zároveň lobbista čínských zájmů. Tvrdík donedávna působil coby poradce premiéra Bohuslava Sobotky se zaměřením na Čínu. Získat roli „odborníka na Čínu“ pro ně není těžké při absenci skutečné odborné diskuze a zájmu o ni. Problémem je postoj veřejnosti, který tuto situaci nepovažuje za chybnou.

Nebezpečné je zejména zpřístupnění klíčových pozic ve státě, aniž by o tom proběhla předchozí diskuze. Například již zmíněná společnost CEFC je mnohdy vnímána jako prodloužená ruka čínského státu. V posledních letech kromě akvizice Slavie, pivovaru Lobkowicz a několika nemovitostí v centru Prahy koupila v roce 2015 podíl ve společnosti Empresa Media, pod kterou spadá mimo jiné časopis Týden a TV Barrandov. CEFC podíl letos v září prodala zpět původnímu majiteli Jaromíru Soukupovi. Od listopadu se mluví o zájmu CEFC o vstup do Televize Nova.

Kromě nečitelnosti majitelské struktury je CEFC kontroverzní také kvůli podezření z napojení na čínskou vojenskou rozvědku předsedy jejího představenstva Jie Ťien-minga. Kvůli zveřejnění těchto informací bylo v roce 2016 několika redakcím i poslanci Marku Ženíškovi vyhrožováno žalobou. Jie Ťien-ming je zároveň od dubna 2015 poradcem prezidenta Miloše Zemana.

Rusko vytvořilo efektivní nástroj propagandy a vymylo mozky mnoha Rusům, říkají aktivisté z Výboru na obranu proti mučení

„Naším problémem je, jak málo se v čínských reáliích orientujeme,“ píše v roce 2015 pro Deník Referendum Olga Lomová, ředitelka Ústavu Dálného východu FF UK. „Faktem ale je, že českou politiku k Číně čím dál tím více řídí sami čínští komunisté.“

Jak je dnes v Číně

K pochopení nebo alespoň k náznaku toho, co tu od čínského vlivu můžeme čekat, je vhodné se podívat na situaci v Číně samotné. Jeden z často používaných argumentů pro otevřenost vůči Číně je ten, že Čína už dávno není to, co si představujeme z dob Mao Ce-tunga, že se země od jeho smrti v roce 1976 postupně uvolňuje. Čína opravdu zažila období ekonomického i společenského uvolnění za dob Teng Siao-pchinga, kdy se i důsledněji oddělovaly záležitosti státní a stranické. V Číně 21. století to už zdaleka neplatí, zejména od nástupu současného prezidenta Si Ťin-pchinga v roce 2012, který protlačuje koncentraci moci pod stranou a Čína tím zažívá návrat státostrany. Tento přístup se dotýká i veškerých ekonomických aktivit.

„Skoro žádná čínská firma není soukromá, ať už oficiálně nebo neoficiálně,“ konstatuje Filip Jirouš. Všechny čínské firmy jsou buď přímo státní podniky, nebo státem silně ovlivňovány. Mimo jiné má každá větší firma ve své struktuře státního pověřence, který dohlíží na dodržování stranické linie. Stranické schvalování potřebují ke své činnosti i veškeré zahraniční firmy, tedy i české. „Čínská komunistická strana může tímto způsobem využívat infrastrukturu soukromých firem k vlastním účelům,“ dodává Jirouš.

Anakonda na lustru

Většina věcí v Číně funguje na určité dvojkolejnosti formálního a neformálního. Formálně existují smlouvy, zákony, a dokonce i čínská Ústava, reálně se však všechno odehrává v neformální rovině. Rozhodující roli hraje vždy interpretace a revize pravidel hry ze strany státu. Jeden den vaše smlouva platí, druhý den platit nemusí. V případě, že vaše firma vyjde u strany z obliby, je stát připraven ji znárodnit.

Toto pravidlo platí zejména pro svobodu vyjadřování. Na rozdíl od Sovětského svazu neexistují v Číně seznamy zakázaných témat, které by byly veřejnosti známy. Čínský systém operuje s psychologickým ovládáním, které funguje především na strachu z neznámého a vede k autocenzuře. Tento fenomén podrobně popisuje australský akademik Perry Link ve svém článku z roku 2002 s názvem „The Anaconda in the Chandelier“.

Přirovnání čínského státu k anakondě na lustru spočívá v několika poznatcích o hadu a chování lidí, kteří se pod lustrem pohybují. Anakonda je velká, mocná. V případě, že by chtěla, může člověka pod sebou bez problému zabít, ale také k tomu nemusí mít důvod. Mimo to visí nahoře nad světlem a není na ni tolik vidět, takže ji bezprostředně nemusíte vnímat. Zároveň je však její přítomnost všem známa a právě kvůli neznalosti momentu, kdy anakonda dostane důvod zaútočit, upraví každý člověk dle svého uvážení své chování tak, aby jí k tomu raději žádný důvod nedal.

Podobně to funguje s autocenzurou chování lidí v Číně, ale mnohdy i v zahraničí. Perry Link popisuje situaci, kdy se americký akademik odmítl účastnit rozhovoru kvůli strachu, že by přišel o možnost pokračování výzkumu v Číně. Filip Jirouš popisuje situaci z návštěvy Dalajlámy v Praze v roce 2011. Jako student sinologie byl varován, že v případě, kdy by byl na besedě s Dalajlámou vyfocen, existuje možnost, že mu nebude uděleno vízum na studijní pobyt v Číně. I z tohoto důvodu se na besedu rozhodl nejít.

Nejprve si o nás mysleli, že jsme z Peru. Po 11. září už věděl každý, kde je Afghánistán, říká Fatima Rahimi

Reálně se s tímto dilematem potýkají studenti sinologie, kteří chtějí pracovat v česko-čínském turismu. Zatímco pracovních nabídek je v tomto sektoru hodně, celý je pod přímou či nepřímou kontrolou čínského státu. Studenti, kteří se v minulosti veřejně k čínskému režimu vyjádřili kriticky, zde mívají potíže při shánění zaměstnání a opět je to vede k autocenzuře.

Toto chování lze případně spatřovat i v reakci české policie na demonstranty při návštěvě čínského prezidenta v Praze. Nebylo zřejmé, zda demonstranti opravdu poškodí česko-čínské vztahy, nicméně policie zakročila pro jistotu bez konkrétního důvodu, i za cenu potlačení práv českých občanů. Zde by se ovšem už jednalo o autocenzuru bezpečnostních složek České republiky.

Diskuze s Dalajlámou jsem se sám zúčastnil v roce 2016 a na kamerách z události jsem zachycen, když se jej ptám na dotaz. Bude mi umožněno se ještě někdy podívat do Číny? Možná ano, možná ne, v tom spočívá anakonda na lustru. Každopádně však strach z anakondy výrazně omezuje naši schopnost čínský svět poznat a pochopit.

Čínské zahraniční ambice

Role České republiky v expanzivní politice Číny je podobná jako role jiných menších států ve východní Evropě. Pomáháme Číně prosadit její vliv. U nás se jedná například o náš hlas v EU. „Když se na úrovni EU projednával protest proti čínským aktivitám v Jihočínském moři, podařilo se výsledný produkt významným způsobem umírnit, neboť Řecko a Maďarsko vyhrožovaly, že protest budou vetovat,“ vysvětluje Filip Jirouš. Řecko a Maďarsko jsou příklady zemí, které má Čína ve větší míře „v kapse“.

„Základní postup je stejný jako ten, který Čína uplatňuje vůči mnohým rozvojovým zemím. Na začátku je čínská investice do velkého infrastrukturního projektu. Cílová země se kvůli němu často zadluží, čímž nad ní Čína získává ‚páku‘. Projekt je pak obvykle zpracován čínskou firmou, takže se část investice do Číny rovnou vrátí, Číňané si navíc do země také navozí pracovní sílu, takže padá i argument o vytváření pracovních míst. Příkladem je výstavba drahého a nevyužívaného letiště na Srí Lance, kvůli kterému má země vůči Číně velké dluhy. Zbytečné letiště se nakonec rozhodla odkoupit Indie, aby snížila čínský vliv v okolí,“ říká Jirouš.

Polská veřejnoprávní média jsou pod kontrolou nacionalistické a katolické propagandy, říká polská bloggerka

Čínské straně vyhovují bilaterální vyjednávání s jednotlivými zeměmi, které tím mají kvůli své velikosti vůči této mocnosti vždy nevýhodnější vyjednávací pozici. I proto má Čína zájem na oslabení jednoty Evropské unie. S počtem obyvatel srovnatelným se středně velkým čínským městem si nemůžeme nalhávat, že Česká republika pro Čínu představuje ekonomicky významného partnera.

Dalším důvodem k obavám je import výše popsaných čínských praktik do Česka. Velmi konkrétní příklad lze nalézt v letošním sporu české společnosti pro výrobu lithiových baterií HE3DA a čínského investora. Česká společnost vyvinula nový patent, do kterého čínská firma projevila zájem investovat. V rámci investičních dohod byly čínské straně zpřístupněny technické detaily baterie s výjimkou klíčového komponentu – tzv. „černého prášku“. Při prohlídce prostorů se jeden ze zástupců vzorek klíčového komponentu pokusil ukrást. Po dohodě obou stran o rozvázání spolupráce však přišla na společnost HE3DA žaloba z neplnění závazku. Firma HE3DA se nyní soudí o zhruba 130 milionů korun.

Neméně závažné jsou čínské investice – nebo spíše akvizice – do českých médií v případě TV Barrandov, časopisu Týden a nyní zájmu o TV Nova. Je to až příliš silný nástroj k ovlivňování veřejného mínění, než aby se o to veřejnost nezajímala.

V této souvislosti je důležité také povědomí o tzv. Oddělení práce na jednotné frontě, které řídí kontrolory na čínských ambasádách po světě. Tito kontroloři mají podle Jirouše za úkol zajistit, aby vlivní lidé v dané zemi, kteří jsou nakloněni Číně, dostali co nejvíc podpory, a naopak ti, kteří Čínu nepodporují, byli co nejvíce ostrakizováni. Tímto Čína přispívá ke štěpení společností jednotlivých zemí na dva tábory, což si lze snadno představit i na České republice.

Je možné se bránit?

Existují příklady zemí, které se čínskému vlivu začaly aktivně bránit. Jedním z nich je Austrálie, kde zákonodárci chtějí politickým stranám zakázat přijímat dary od zahraničních firem, a to poté, co úřady zjistily, že do země putovaly „čínské dary“ v hodnotě zhruba 5 milionů amerických dolarů (přes 106 milionů korun). Koupení politici poté mají prosazovat čínské zájmy na národní i mezinárodní úrovni. Mimo to úřady odhalily i napojení části čínských studentů v Austrálii na čínské tajné služby, pro které donášeli informace o stranické poslušnosti svých kolegů, ale i pedagogů, kteří byli poté zastrašováni. Vliv cizí velmoci na chod vzdělávacích institucí je bezpochyby nepřijatelný.

Musíme myslet globálně a pomáhat chudým u nás i ve světě, říká Thomas Haunschmid

Nejdále jsou v tomto ohledu podle Jirouše Spojené státy, které pro tento účel založily národní výbor. Ten monitoruje podezřelé investice a zahraniční vstupy ve strategických odvětvích. Evropská unie se problém také snaží řešit, byť jsme o stále krok za Američany a některé země EU již čínskému vlivu podlehly. Začátek obrany státu spočívá právě v kvalitnější informovanosti veřejnosti. Sinolog Martin Hála, zakladatel projektu Sinopsis, uvádí v rozhovoru pro server Forum24: „Čína se ocitla ve středu pozornosti českých medií, aniž by veřejnost byla náležitě připravena. Ten schodek chceme vyrovnat.“

Nelze s jistotou určit, které z popsaných fenoménů skutečně České republice ze strany Číny hrozí. Je možné, že všechny, část z nich nebo ani žádný. V tom ovšem spočívá přítomnost anakondy na lustru.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Články odjinud