Daniel Landa: Neumíme snít bláznivé sny

Daniel Landa

Daniel Landa Zdroj: Nikola Aichingerová

Daniel Landa
Daniel Landa
Daniel Landa
Daniel Landa
Daniel Landa
8
Fotogalerie

„Nápis ARIA připomíná indoevropanství a uvedení 14 árijských hodnot’ na myšlenkový trh,” vysvětluje mi Daniel Landa nápis na bílé polokošili, kterou má na sobě on a vedle něj sedící prezident Česko-afghánské obchodní komory Fawad Nadri. Celý rozhovor se nese v tomto duchu a jedná se především o přiblížení toho, co právě teď Daniel Landa dělá. Nechte se vtáhnout do světa plného jinotajů a umění. Slibuji vám, že se nebudete nudit ani vteřinu.

V rámci subkultury skinhead jste společně, což se málo ví, s Orlíkem zastávali antifašistickou scénu a byli jste docela slyšet. Proč to ale tenkrát tak náhle skončilo?

Skončilo to velkými střety mezi náckovskou částí skinheadů a zbytkem. Ve chvíli, kdy už to hrozilo přerůst v obrovský finální střet, což popisuje i knížka (Těžký boty to vyřešej hned!, autor Filip Vávra, pozn. red.), jsme se rozhodli to na jednom koncertě v danou chvíli ukončit celý.

Ostatní skinheadi o vás říkali, že jste „měkkej“. Jak jste to vnímal Vy? Proč si myslíte, že to říkali?

My jsme totiž zastupovali to takzvaně měkčí jádro, protože jsme nechtěli podnikat programové výpravy se železnými tyčemi, nechtěli jsme nikam házet zápalné láhve, nechtěli jsme se bodat nožema. Proto jsme byli měkčí křídlo. Tím bych tu éru tak nějak uzavřel.

Dobře. Když to tedy skončilo, tak jste se vydal na sólovou dráhu…

Ano.

…a k tomu jste hodně začal jezdit závody. Jak jste se k tomu dostal?

K autům jsem se dostal už přes svého tátu, to byl ve své době velmi známý závodník. Jezdil autokros za stáj Mladá fronta, takže jsem svoje dětství prožil na závodních tratích. Mým velkým snem bylo, pochopitelně, stát se jednou závodníkem, jako byl táta.

V tom ale pokračujete?

V tom pokračuji. Začal jsem autokrosem, přešel jsem na tahače a teď už dlouho dobu jezdím rallye, což považuji za královnu toho sportu.

Proč?

Řekl bych, že je to takové nejostřejší. Je to po silnicích, po lesích, mezi domy… je to nejpravější.

Takže jste měl dost úspěšný život. Zpíval jste, byly filmy, jezdil jste…a potom najednou přišel Žito 44. Proč přišel? Proč se jmenoval právě tak a co znamená ta číslovka?

Tak nejdřív k té 44. To bylo totiž v den mých narozenin. V den mých 44. narozenin, 4. listopadu, jsem odstartoval projekt Žito. Žito není od obilniny, ale od slova „žíti“ a tohle bylo období, které bylo žito. Bylo to divoké období, bylo to období kejklí, her a obrovského nadhledu.

A proč jsem se do toho pustil? O tom už zčásti mluví knížka (Všeník, pozn. red.), bude o tom mluvit dokumentární film a později i hraný film. Nemá tedy cenu zbytečně předbíhat, je to součástí dlouhého příběhu.

Když jste tenkrát vystoupil na pódiu s černým kohoutem, měljsteproslov k celebritám, které sedělyv sále. Byl váš proslov ovlivněn jakýmsi nechutenstvím k české scéně?

Já jsem nemyslel je. Měl jsem na mysli zloděje, kteří okrádali Českou republiku, to znamená tehdejší politiky, tehdejší kmotry. To bylo směřováno jim. Ti, kterým to bylo adresováno, to pochopili, ale nebylo to mířeno na lidi v sále.

Jaká Vám přijde scéna českého showbyznysu?

Já jsem poslední, kdo by měl jakýkoliv důvod a nárok hodnotit cokoliv v rámci kultury. Každej člověk dělá to, co miluje, každej člověk dělá, co zvládá, a každá věc má své příznivce. Netroufám si a nechci hodnotit.

Žito je ale obecně součástí jednoho velkého plánu. Mohl byste ho trochu přiblížit?

Mně se to do rozhovoru nechce moc přibližovat, protože je to složitý, hluboký a dlouhý příběh. Je to příběh o hledání podstaty a možností, jak využít prastarou sílu, kterou nám tady nechává slovanství, germánství, keltství. Není to tak jednoduché, abych vám to vysvětlil v jednom rozhovoru. To prostě nejde.

Je to příběh o hledání vlastních kořenů a vlastního rodu. To je Žito.

Má to něco společného s Vaším posláním v rámci Afghánistánu?

Tam se ten příběh dostal. Já jsem nejdřív netušil, že mě zavede až tam.

Takže když přišel Žito, tak jste o Afghánistánu netušil?

Ne. Já měl příběh, ale ten příběh měl jen pár pevných bodů, jakousi předběžnou osu.

To znamená, že Žito byla umělecká performance? Proto přišel Žito?

Ano.

A potom následně přišel Afghánistán. Vy jste letěl na vojenskou základnu a…

Ten zážitek z Afghánistánu a seznámení s ním přišlo ještě před Žitem.

Dobře,tedy před Žitem byla návštěva Afghánistánu a písnička o něm a po Žituvás oslovili samotní Afghánci? S čím?

Jsou dvě válčící strany. Jedna strana jsou radikální islamisté a ti, kteří je neustále podporují, vyzbrojují a cvičí. Ta má velmi pevnou ideologii, o kterou se opírají nejen v boji. Radikální islamismus jim dokonce umožňuje usmívat se a vyhodit se do vzduchu mezi dětma…

Druhá strana nic takového nemá. Nemá žádnou vizi, žádnou ideologii. Oni už hlavně chtějí žít v klidu, válka je během třiceti let unavila, nechtějí válčit. To znamená, že bylo potřeba pomoct této válčící straně, pomoct jim posílit ideu, se kterou by byli schopní se postavit proti zlu. Nezahodit pušku a neříct: prostě už na to kašlem.

Druhé z válčících stran se snažím dodávat sílu výhradně prostřednictvím kultury a sportu. To znamená, že tam nejezdím bojovat, ale jezdím tam šířit a posilovat skutečnost, že jsou součástí mnohatisícileté indoevropské kulturní tradice, která se tam bez obalu nazývá árijská. S nacismem či rasou to nemá nic společného, je to spíš aspekt ušlechtilé lidskosti a určité vyspělosti, který vyvěrá z indických Véd nebo árijské Avesty (dnešní Írán).

A co v nejbližší době plánujete udělat pro to, abytento váš úkolbrali vážně i Češi?.

Ta umělecká díla. Knížku, dokument, hraný film. To je nejlepší prostředek, jak to vysvětlit. Nejdřív se to ale muselo odžít a teď se ten zážitek zprostředkuje.

Co konkrétně dělátev rámci osvěty afghánské kulturyvy osobně?

My se snažíme například sjednocovat Afghánce, kteří žijí po celém světě, aby se dokázali semknout a právě v rámci kultury a sportu pomáhat s projekty u sebe doma. Dále se snažíme s těmito lidmi vytvářet kulturní a lidskou hráz proti islamismu, který by mohl třeba skrze uprchlíky nebo jiné lidi z Afghánistánu pronikat do evropských zemí.

Souvisí s tím vaše nadcházející cesta do Íránu?

Taky. Jedeme sportem a dalšími setkáními propagovat zmíněnou tisíciletou tradici. Írán totiž zásadně do tohoto okruhu patří, je to zkomolenina Árján a to znamená země Árjů.

To se už dostáváme k nápisu na úboru (viz foto), s kterým budete Íránem projíždět.Mátetamnápis ARIA. Co tedy konkrétně znamená? U nás jehistorických důvodůobraz árijstvídost pokřivený

Nápis ARIA připomíná indoevropanství a uvedení 14 „árijských“ hodnot na myšlenkový trh. Tyto hodnoty, které nás spojují, jsme přesně formulovali v rámci naší mezinárodní spolupráce s afghánskými předáky. Aria pro nás znamená snažit se v životě směřovat k těmto hodnotám.

Které to jsou?

Moudrost, zdraví, pravda, jednota, radost, píle, čest, statečnost, šlechetnost, spravedlnost, pokora, síla, věrnost a láska.

A ta runa, kterou máte pod tím nápisem, představuje co?

Ve starých runách tahle konkrétní představuje dar, v našich 14 hodnotách zastupuje hodnotu lásky a má zlatou barvu. Když je ale nabarvená na červeno, znamená všech těch 14 hodnot najednou.

Jinak je to mimo jiné symbol, který byl vyryt do kůry starého dubu mezi lety 500–800 našeho letopočtu. Ta kůra spadla někam do rašeliny a je to nejstarší znak vyrytý do stromu možná v celé Evropě. Našli to v Čelákovicích.

A shodou okolností vypadá stejně jako runa Markomanů, která představuje dar, gibu. Dnešní Angličané nazývají dar gift a Němci die Gabe.

A proč je to triko bílé?

Bílá barva je symbol duchovní čistoty. Černá barva byla Žitova.

Co znamená symbolika toho černého kohouta, se kterým Žito vystoupil na pódiu?

Kohout je budík. Kohout končí noc a začíná den. Je to symbolika, jako celý Žito.

Věnujete se stále mentálnímu tréninku?

Ano. Máme Gibu akademii. Pořádáme semináře v krásném prostředí. Snažíme se umožnit lidem, aby se dotkli svého vlastního duševního potenciálu, dát jim nějaké páky, aby se naučili pracovat se svými vnitřními silami. A snažíme se těm lidem zprostředkovat silný prožitek.

Na tom je postaven systém run?

Runa je kotva. V psychoterapii se normálně používají pojmy jako kotva, pozitivní afirmace a tak dále… S tím tedy pracujeme a jako velmi vhodné kotvy používáme runy.

Je to o tom, jak si uvědomit a uchopit svoji vlastní sílu. Není to jen o nějakém sebeprozření.

Kdysi jste řekl, že Žito vznikl také proto, že jste neměl žádný soukromý život. Teď máte čas na soukromí?

Žito vznikl hlavně proto, abych se umělecky nějak posunul a pohnul z místa. Soukromí si většinou řeším tak, že na měsíc odjedu například na Nový Zéland nebo Bali. Tam se snažím být co nejvíc sám. Je důležité si občas urovnat myšlenky.

Co si myslíte o současné situaci ve společnosti?

Já to moc nechci komentovat někde v rozhovorech. Politiku nechci komentovat vůbec. Mým slovem do pranice ať jsou umělecká díla, nové písničky, texty, filmy. Jiným způsobem se mi to moc komentovat nechce, ani není proč.

O čem bude Váš připravovaný dokument a jak se bude lišit od filmu?Aco muzikál, který zrovna píšete?

Dokument bude vysvětlovat celou tu cestu. Je to příběh o postupném odhalování existence duševní síly, kterou má každý k dispozici. Síla je to obrovská, ale lidé o ní většinou neví. Příběh nás vrátí až k její prastaré podstatě, k prameni. Bude o hledání a nalézání, bude o nesnázích, kdy se rozhodnete žít na chvíli život za vymyšlenou postavu, plníte nesplnitelné úkoly, procházíte různými těžkými situacemi a pády, nabíráte zkušenosti a měníte se. Něco se vám daří, něco ne a vy musíte stále dál. Chtěl bych hlavně inspirovat další, aby se nebáli svých snů a nezůstávali odevzdaně za pecí.

Ten hraný film bude naopak čisté fantasy o tom, jak se jeden umělec na chvíli proměnil v jednu ze svých figur.

Muzikál Gryf bude ještě větší pohádka na téma, co je a co není král a co dokáže způsobit ztracená víra.

Plánujete koncerty?

Plánuju na příští rok šest velkých koncertů v halách. Předtím mě čekají takové menší akce, jako je třeba autorské čtení mých knih Všeník a Obvšeník. Ta druhá vyjde teď na podzim. Budu jen sám s kytarou, něco povím, něco přečtu a něco zahraju.

Které z cílů, které jste si vytyčil jako Žito 44, jste splnil?

Asi dva. Potopil jsem se se žraloky na volném moři a položili jsme základní kámen největšího chrámu. Koncert pro 100.000 lidí byl sice jen pro půlku, ale za mě dobrý. Jinak na závodech mistrovství světa v rallye v Německu jsem se ve své kategorii držel přes půlku závodu třetí, ale po poškození vozu o svodidlo jsme se propadli dozadu, takže nic. Dále jsem si to rozdal s finským dvojnásobným mistrem světa v thaiboxu, se kterým jsem celkem krvavě prohrál, ale ostudu jsem českým dobrodruhům rozhodně neudělal. Hlavně šlo o to se pokusit. Žito možná prohrál, ale já osobně jsem tím získal neskutečné zážitky, poznatky a zkušenosti.

Víte, ono je hned na začátku jasný, že nedostanete Olomouc do Ligy mistrů, ale musíte se o to vážně pokusit. Byla to hra s velkým H. Já na ten projekt potřeboval 200 milionů korun, ale získal jsem jen deset. S vysokým rozpočtem jsem chtěl ověsit celou Hanou billboardama a rozjet tam ohromnou kampaň za vlnu lokálního patriotismu, která by pak mohla něco zásadnějšího v rámci fotbalu způsobit.

Jenže na to nebyly prachy a nenašel jsem na to snílky. A k tomu snílky potřebujete. Tam Žito naprosto selhal, že nedokázal rozšířit euforii. Sen, zdánlivě bláznivý, shořel na začátku tím, že nikdo nechtěl být nakažen takovou troufalostí. Ale i to patří do odpovědí pro kouzelníka Žita. Ano, lid se vysmál, ale já jsem chtěl vidět, jde to tady vůbec? Umíme snít i bláznivé sny a jde tady zapálit oheň tvůrčího lokálního patriotismu? Ale takové snílky už dneska nenajdete.