Dánské školství: Učitel je kámoš

Copenhagen University Library

Copenhagen University Library Zdroj: Thomas Leuthard

IT University of Copenhagen
Ilustrační foto.
ilustrační foto
Studenti Digisemestru
studenti
6
Fotogalerie

„Neříkejte mi profesorko, jmenuji se Rikke, budeme si tykat.“ Takhle nějak začala první hodina na International Bussiness Academy v dánském Koldingu. Už od první hodiny jsou tu vidět znatelné rozdíly mezi studenty ze Skandinávie, kteří neustále chrlí nápady k diskuzi, a dalšími členy mezinárodní třídy. Ať už jsou z Bulharska nebo z Francie, tiše sedí a sledují, co se kolem nich děje.

„Tady se školní systém snaží lidem říct, že tu jsou kvůli vzdělání. Jsou tu, aby se ptali, abychom si to zkusili. Typické přednášky jsou nudné a často se nemusí týkat toho, co studenta zajímá,“ vysvětluje Rikke, která před tím, než začala vyučovat design, pracovala čtrnáct let v Legu jako vedoucí projektů pro Legoland v Billundu ve středním Jutsku.

Podle jejích odhadů trvá mezinárodním studentům tak dva měsíce, než si zvyknou na to, že jejich úkolem není mlčet a psát si poznámky, ale ptát se pedagoga a dělat projekty, na kterých si učivo skutečně vyzkouší. „Je to zvláštní přijít ze střední školy, kde jsme skoro nesměli při hodině pít, a teď se koukáme na učitele, který je zklamaný, když se ho na nic neptáme. Předtím to bylo naopak,“ tvrdí maďarská studentka marketingu a managementu Bettina Csizima.

Školy v Dánsku mají povolené tzv. volné vzdělávání, někdy jen do prvního stupně, jindy po celou dobu základní školy. Při volném vzdělávání se žáci neučí předměty ohraničeně, tedy dánština, matematika a zeměpis zvlášť, ale všechno tak nějak splývá.

„Měli jsme několik hodin, kde jsme se učili psát, ale zároveň jsme písmenka kreslili a vystřihovali, takže v tom byla asi i výtvarka. No a pak jsme se učili i počítat, kolik písmenek jsme měli ve jméně a tak. Různě se to kombinovalo,“ vypráví Robert Robertsson, dánský student původem z Islandu. Dodává, že výjimkou nejsou ani školy, kde se předměty učí stále ohraničeně, ale takové školy pak využívají mnohem více multimediálních prostředků, aby byla výuka zajímavější.

Z prvního stupně základních škol se tento vzdělávací systém postupně dostal až na univerzity. Nezávislý pozorovatel by mohl dojít k závěru, že učitelé si sice připraví prezentaci, ale svými otázkami vedou hodinu spíše studenti.

„Já mám na starosti workshopy s programy, které tu používáme. Ale je to na studentech, jestli se chtějí naučit, jestli dámě na obrázku změníme šaty nebo jestli jí prodloužíme ruku. Obojí je možné,“ tvrdí Brian Jensen, který je na škole IBA spíše jako pedagogický asistent, ale i tak vede kurzy, které studenti postrádají. Mimo jiné to jsou workshopy v programech jako je Photoshop nebo Illustrator.

Žádná otázka není blbá

Pro Skandinávce je pak při učení naprosto přirozené, že se zeptají. I na věci, které jsou jinak možná jednoduché. „Školu beru jako místo, kde se to mám naučit. Chci být webovým vývojářem a je tu spousta lidí, co s tím mají zkušenosti. Ale taky i ti, co nemají. Když se to nenaučím tady, jinde to už nedoženu,“ vysvětluje Peter Jensen svůj přístup ke studiu.

Ve Skandinávii si všichni od školky přes základní školu až do postgraduálního studia tykají. Nejde jen o školu, tykání je běžné i v práci, v obchodech, zkrátka všude kromě místní monarchie. „Myslím, že ve škole to pak pomáhá k tomu, že učitel je přítel. Ne někdo, s kým bychom měli soupeřit,“ říká Peter.

V tu samou chvíli, kdy se Švédové a Dánové mohou přetrhnout o slovo, část třídy z Maďarska, Německa a dalších zemí jen sleduje, kam se debata momentálně stočila, a vypisují si poznámky. „Někdy nevím, jestli to, co bych chtěla říct, není moc hloupé. Krom toho nejsem zvyklá být takhle ve středu pozornosti,“ přiznává Ola z Polska, která má za sebou rok studia na vysoké škole v Krakově.

„Vždycky na začátku školního roku je to tak, že se překřikují jen Dánové. Po dvou měsících si většina lidí zvykne na systém a taky se chce dostat ke slovu. Ale každý má něco a ne všichni se rozkoukají tak rychle,“ tvrdí Rikke, která na IBA učí už roky.

Podle jejích zkušeností mají studenti nejraději tu část roku, kdy do školy přijede firma, se kterou mají spolupracovat na nějakém projektu. Například vytvořit media plán, webovou stránku nebo novou rubriku v novinách. Tam se většina i nesmělých studentů začne přetahovat o slovo, protože krom toho, že ze společnosti pak může vytáhnout nějaké peníze, získají cenné kontakty a případně místo na praxi.

Rikke i tak tvrdí, že se jí v mezinárodní třídě učí lépe. Hlavní důvod, proč tyto třídy vznikly na místních univerzitách a i studenti ze zemí Evropské unie je mají zadarmo, je podle ní jasný. „Více národností přinese do týmu větší dynamiku. Každý tu přemýšlí jinak, a tak i Dánové vypadnou ze svých běžných kolejí a jsou kreativnější, než kdyby byli mezi svými.“