Martin Stropnický je kvalitní herec. Líbil se mi třeba v Kriminálce Anděl a celkově na něm mám rád, že celý život hrál převážně kladné postavy. Ve vládě Bohuslava Sobotky ztvárnil ministra obrany a zvládl to vskutku bravurně. Jeho neinvazivní pojetí bylo fajn a lidi ho měli rádi. V roli zužitkoval velké životní a herecké zkušenosti.
Znáte to, když vaši oblíbenou postavu přeobsadí a v dalším dílu/sérii/filmu/vládě ji hraje někdo jiný? Tak přesně to se mi stalo s Karlou Šlechtovou, která po Stropnickém přebrala roli šéfa ministerstva obrany. Herecké kvality Stropnického a Šlechtové jsou nesrovnatelné, takže ačkoli se Karla snaží, zatím stále zůstává ve stínu svého zkušenějšího kolegy.
Je tomu tak právě a hlavně kvůli tomu, že Stropnický roli zvládl tak nějak přirozeněji a nestylizoval se do velkého vojevůdce, což Karla Šlechtová s gustem dělá. Dost často i přehrává. Nevěřil jsem jí fotografie s vojáky ani rozhořčení nad případem Lubomíra Č., který se staral o ochranu počítačů armády ČR.
Největším problémem Karly Šlechtové jsou scénáře. Nevím, zda je před přijetím role nečte, nebo ano, ale vždycky si vybere špatně. Než začala hrát na ministerstvu obrany, působila v roli ministryně pro místní rozvoj. A ani ta nebyla nějak zvlášť dobře napsaná. Jen si vezměte například kapitolu s italským motocyklovým závodníkem Valentinem Rossim.
Tehdy se Šlechtová dožadovala fotografie se slavným jezdcem, který se ale fotit nechtěl, takže začala vyprávět, že je ministryně a fotku prostě chce. Nechápu, jaký scénárista mohl takovou blbost vymyslet. Na druhou stranu bych chtěl vyzdvihnout herecký výkon Rossiho, který skutečně vypadal, že nedychtí po setkání s dotěrnou fanynkou Šlechtovou.
Dobrou roli Šlechtová nepřijala ani na Ministerstvu obrany. Kromě napoleonské stylizace a permanentního pohledu „vyhrála jsem už tři světové války“ se dost často stává, že hlavní herečce nevěříte, což ale mnohdy způsobuje výše zmíněný scénář, který důvěryhodný skutečně není. Chápu, že i přes velkou snahu Šlechtové je dost těžké odříkávat repliky o znovuzavedení branné výchovy a výuce vlastenectví. Hloupé je i podlézání Miloši Zemanovi, které scénárista dovádí ad absurdum. Pochopil bych to v nějaké absurdní komedii, ale do dramatického příběhu z ministerstva obrany mi to skutečně nesedí.
Šlechtová má navíc velké problémy s morálkou a často neposlouchá režiséra. Ten minulý týden například řekl, že v Čechách není žádný novičok, ale herečka zahrála scénu úplně obráceně, když připustila, že u nás novičok být může a měl by se hledat.
Závěrem musím říct, že mě sledování životních peripetií Karly Šlechtové z nějakého důvodu baví. Asi je to způsobené mojí slabostí pro céčkové filmy a brakovou literaturu. Ještě víc by se mi ale líbilo, kdybych na Ministerstvu obrany mohl sledovat skutečného ministra nebo ministryni. A Šlechtové bych doporučil, aby se poohlédla po nové roli. Třeba na české ambasádě na Slovensku.
