Holky chtěj taky dělat hry

Holky chtěj taky dělat hry

Holky chtěj taky dělat hry Zdroj: Jasmin Ježková

Holky chtěj taky dělat hry
Holky chtěj taky dělat hry
Lara Croft: Sex symbol nebo sexistický symbol?
Yasuo nesmí zemřít - i ženy hrají LOLko.
Holky chtěj taky dělat hry
31
Fotogalerie

Herní vývojářky; pojem, který Word červeně podtrhne. Ženy, o nichž veřejnost neví a možná s nimi ani nepočítá. Ale přesto počty těchto žen v herním průmyslu rostou a stejně tak i jejich snaha tvořit pro různorodé publikum. Co si myslí o hrách? Jak vnímají svět, v němž jsou stále v menšině? A jaká je podle nich budoucnost herního odvětví?

Genderová nerovnost v herním průmyslu je nezpochybnitelná, mezinárodní průzkum Developers Satisfaction Survey v roce 2015 uvedl, že muži tvoří 75 % vývojářů a ženy pouhých 25 %. A k samotnému programování se dostane jen 5 % žen. Nerovnost se ale netýká jenom herní branže, ve hrách samotných se často setkáváme se sexismem. Je daleko více mužů jakožto hratelných postav a zobrazování žen ve hrách je téma, které nejspíš nikdy nepřestane být aktuální.

Prsatá naříkající průzkumnice Lara Croft nebo sténající Bayonetta (žena v latexu bojující svou sexualitou) otevírají neustále nové diskuze a znejišťují ženy po celém světě. Lařina proměna ze spoře oděného sex symbolu k realističtější, ale mladší a možná zranitelnější dívce se neobešla bez odezvy. Novinářka Louisa Peacocková o ní píše v The Telegraph, v The New York Times ji analyzuje novinář Gregory Schmidt a velkou část pozornosti jí věnují i feministické a herní weby (u nás např. feminismus.cz, Games.cz či Doupě.cz).

Podobně nastavených ženských postav ale rozhodně není pomálu: „Dobrý příklad je třeba i Quiet z japonské špionážní akční série Metal Gear Solid V: Phantom Pain, což je postava, která ve hře běhá téměř nahá, na sobě má jenom bikiny a opasek. Je to tedy vysvětlené tím, že funguje jako kytka, tudíž přijímá potravu ze vzduchu a dýchá kůží, a proto nemůže být zahalená. Připadá mi ale, že si ji přizpůsobili tak, aby mohli odhalit co nejvíc,“ uvádí producentka Lada Brabcová z vývojářského studia Bohemia Interactive, které se zabývá především vojenskými simulacemi.

Iveta Doležalová z vývojářského týmu Dreadlocks, zaměřujícího se zejména na adventury, se zase dělí o zkušenosti při kreslení nové postavy pro hru Ghost Theory: „U Barbary se od mého původního návrhu při zpracování značně odklonili. Já jsem ji nakreslila a už v té chvíli měla upnutý obleček, ale když podklady dostal umělec ke ztvárnění, dohnal to do ještě většího extrému, aby byla víc sexy.“

Mnoho lidí zároveň tvrdí, že spolu se zobrazováním sexy žen se ve hrách stále více objevují také přitažliví muži. Podle Terezy Krobové, vědkyně zabývající se genderem v počítačových hrách, je sice pravda, že i muži jsou v nich zobrazováni jako svalnatí nadsamci, ale: „Pořád ten chlap není sexy pro hráčky v mainstreamovém způsobu. Stále si myslím, že chlap je ten ideální muž, kterým chce chlap být a žena je tou ideální ženou, kterou chce chlap mít.“

Zároveň ale dodává, že i oni jsou ve hrách vystavováni silným stereotypům. Jako příklad může posloužit tzv. muž bez emocí, postava, která je imunní vůči jakýmkoliv citovým projevům. Určitým stereotypům podléhá také herní subkultura a zázemí, ať už jde o její rigiditu, hranice či tzv. sexismus naruby.

Herní svět je již tradičně vnímán jako mužská oblast, které ženy nerozumí a vlastně ani nechtějí. Ve vývojářských firmách ženy bývají asistentkami, recepčními či zaměstnankyněmi PR oddělení. Málokterá žena se dostane k vývoji her a ještě méně se jich dostane přímo k programování. „Chlapi si rádi drží kolektiv sami a žena se hůř dostane na nějakou vyšší pozici. Tímhle ten průmysl není ničím výjimečný a ničím rozdílný než třeba průmysl filmový,“ tvrdí Krobová.

Nejsem vaše sekretářka

Na druhou stranu, některé vývojářky zastávají názor, že když ženy překonají bariéry herního průmyslu a probojují se až mezi samotné vývojáře, většinou se pro muže stanou zajímavými a nestává se, že by je někdo uzurpoval. „Já si myslím, že holky tady mají dokonce výhodu. Není to tak, že by na nás koukali jako na ty slabší. Spíš je to takový pozitivní sexismus, jakože lidi vypadají, že jsou rádi, že mě vidí a chválí mi šaty a všichni jsou hrozně milí. Samozřejmě ale záleží na každé ženě, co jí vyhovuje a jak si nastaví své limity. Jak nastaví komunikaci s chlapy. Když má jasně dané hranice, tak si k ní nikdo nic nedovolí,“ říká k tématu grafička Anna Pačesová z Warhorse Studios, které momentálně pracuje na výrobě RPG historické hry Kingdom Come: Deliverance.

Tento zakuklený sexismus je podle některých vývojářek snesitelnější a odpustitelnější než ten, který zažívají třeba sekretářky, ale rozhodně z něj neplynou pouze výhody. Protože když má žena plusové body pouze za to, že je žena, může to v určitých úvahách znamenat i velkou nevýhodu, ať už je feministka nebo ne. Muži nemusí nutně uvažovat o ženě jako o té, která má dělat zápis na poradě a vařit kafe (i když i to se stává), aby jejich chování ovlivnilo ji nebo její práci nějak negativně. Kvůli tomu, že je žena, se mohou dopouštět daleko opatrnějšího jednání a třeba se mohou i bát jí něco vytknout a to i v momentě, kdy by šlo o konstruktivní kritiku. Ve výsledku se pak může stát, že bude žena dělat svou práci špatně – zkrátka protože ji na její chyby nikdo neupozorní.

Fantastické ženy a kde je najít

Herní svět už ale rozhodně není nějaké temné sexistické místo, které ženy odmítá a posílá zpět do kuchyně. Naopak, poslední dobou se zaměstnanci i jednotlivé firmy snaží tento svět ženám zpříjemnit, a tak vznikají méně sexistické hry. Jako příklad uvádí Krobová The Last of Us, postapokalyptický survival, kde postavy bojují o přežití ve světě zasaženém neznámou infekcí: „Muži i ženy tam vypadají mnohem víc realisticky, od začátku jsou tam vylíčeni jako sobě rovní a ženy jsou dokonce i šéfky různých organizací. A když jdeme hlouběji, hlavní postava Joel narušuje i strukturu muže bez emocí. Protože je pro něj jeho otcovská role důležitější než všechno ostatní. On je samozřejmě hroznej kickass, ale zároveň je i otcem.“

Kromě The Last Of Us je spousta jiných her, které svým způsobem, byť ne vždy dokonale, bojují s navyklou cestou vývojářů. „Dnes už se celý průmysl přizpůsobuje a snaží se, aby ve hrách byly i ženské postavy nebo aby minimálně bylo na výběr mezi mužem a ženou. Mně se v tomto směru líbí například i multiplayerová střílečka z blízké budoucnosti Overwatch. Tam sice mají některé postavy možná až příliš sexy oblečení, ale celkově je tam znát různorodost v pohlaví, rase, vzhledu i věku,“ přidává k tématu Lada Brabcová.

Kateřina Šímová, programátorka herních scénářů a mechanička z Bohemia Interactive, navíc zmiňuje třeba i online fantasy World of Warcraft, kde je možnost si vybrat mezi ženskou a mužskou postavou hned od začátku. Lada zase vzpomíná na online free-to-play hru League of Legends či akční RPG Mass Effect, kde si člověk může rovněž vybrat.

Iveta Doležalová k tomu říká, že v dnešní době vzniká daleko víc postav, které vycházejí z reálných lidí, alespoň co se vzhledu týče. Lada zároveň dodává vysvětlení, proč se nejspíš v některých hrách neobjevují ženské postavy: „Neříkám, že vždy, ale většinou to bývá z finančních důvodů. Alespoň co se týče her jako je třeba Counter Strike. Tam jsou teroristé a policisté, kteří mohou být pouze muži. To je z toho důvodu, že mužská postava je již vytvořena, a když by chtěl někdo přidat ženu, musel by udělat zcela novou postavu, což zahrnuje nové animace a rigy a to stojí peníze. Tudíž je jednodušší již použít ten stávající set. Navíc se některé hry snaží kopírovat skutečnost a třeba u hry jako Battlefield 1 (o první světové válce) je logické, že tam nejsou ženy vojačky. Dělal se kvůli tomu i historický průzkum a zjistilo se, že v první světové válce bojovalo asi jen jedno až dvě procenta žen.“

Někdo to rád pěkné

Zajímavé je, že zatímco převládá názor, že vývojáři stále tvoří hry spíše pro heterosexuálního bílého muže, „naše“ vývojářky se shodly, že vytváří hru pro člověka bez ohledu na pohlaví, sexuální orientaci nebo barvu kůže. Kateřina k tomu dodává: „Máme nastavenou jasnou cílovou skupinu a tou jsou lidé, kteří se zajímají o armádní techniku, taktiky a simulace. Takhle to mám označené a hotovo. Tvořím pro někoho, kdo hraje hry.“ Objektifikace herních postav se navíc netýká pouze mužů, na tom, že sex prodává, rozhodně něco bude. I hráčka se jistě ráda podívá na sexy muže nebo ženu: „Já když hraju, tak se mi líbí hezké postavy. Mám ráda hezké věci, nechci hrát za nikoho ošklivého. Proč bych to dělala, ošklivých lidí je dost ve skutečnosti. Hra má být svým způsobem i únik z reality,“ tvrdí Anna Pačesová.

Objektifikovat a spojovat si hry se sexualitou je podle Krobové přirozená věc, nicméně by ta hezkost neměla být unifikovaná a nikdo by nám neměl říkat, co je krásné a co ne: „Každý to někdy dělá, a když to nebude obecně namířené proti ženám a nebudou neustále ponižované, tak bude naprosto v pořádku objektifikovat. Mně vadí ten diktát sexy prsatých hloupých žen a nabušených chlapů. Já si chci sama vybrat, co se mi líbí.“

Sexistické narážky u hraní her navíc nejsou prý jen doménou mužů, dělají to stejně tak ženy a rozhodně se nebojí sáhnout po silných vulgaritách. Celé herní publikum se stává heterogenním co do mládí, inteligence, barvy kůže, sexuální orientace a právě i pohlaví. Studie Internet Advertising Bureau z roku 2014 dokonce uvádí, že hráček je 52 %, zatímco hráčů „pouze“ 48 %. Stále více žen hraje akční hry a sleduje akční filmy, silné ženské hrdinky zachraňující svět pronikají už i na filmová plátna (Star Wars, Hunger Games). Logicky se tedy začínají tvořit hry a filmy, které mají být pro potěchu ženského oka. Ať už jde o hlavní hrdinku – ženu nebo o sexy muže.

„V celé sérii akčních filmů Divergence se ten kluk permanentně svléká. Nic nedělá, je úplně vypatlaný a neustále svlečený do půli těla, protože divačky jsou mladé holky. Ztotožní se s hlavní hrdinkou (ve filmu je hlavní postavou žena-vůdkyně), a pak se podívají na krásného nahého kluka. Sexismus roste, byť ne tolik, i na druhou stranu. A je jen otázkou, co se stane, až ho bude víc a víc. Jestli si řekneme, že je to sice sexistický, ale aspoň na všechny, nebo začneme tvořit obsah, který takový nebude pro nikoho,“ myslí si Krobová.

Vstříc světlým zítřkům

Odpovědi respondentek ukazují, že ani v herním zázemí to s genderovou nerovností nebude tak zlé, jak by někdo mohl předpokládat, alespoň ve firmách, kde pracují. Je tam sice stále o dost méně žen, ale nedá se říct, že by se k nim někdo choval povýšeně či nedůvěřivě. „Nás tři, co jsme v Bohemia Interactive, sem naverboval náš lead designer, který naopak razí teorii, že game development potřebuje víc žen. Ale není to tak, že by najal raději ženu než muže. Zaměstná prostě toho, kdo je lepší. U nás ve firmě se nedá mluvit ani o pozitivním sexismu. Ale asi také záleží na tom, jací lidé vás obklopují. My máme skvělý kolektiv.“

Stejný názor má i Kateřina, která tvrdí, že nepociťuje výhodu ani nevýhodu v tom, že je ženou. Jde o to, jak člověk odvádí svou práci. Iveta si zase myslí, že určitou výhodu jako holka mít může, protože jsou kluci rádi, když se mezi nimi najednou objeví dívka, ale nevšimla si, že by to mělo nějaký vliv na to, jak s ní komunikují. Čím to ale je, že je stále tak málo vývojářek? Svádět všechno na uměle nastavené hranice herních firem by asi bylo krátkozraké.

To, že nejsou ženy motivovány ke studiu a práci v technických oborech, je podle Krobové znát už od dětství: „Holky jsou odrazovány, aby studovaly matematiku, aby se zajímaly o techniku. Není to tak, že když máte prsa, tak vás automaticky nezajímají tyto věci. To je něco, co společnost vykonstruovala. V hračkářstvích jsou v růžových sekcích barbíny a žehlicí prkna a na druhé straně je technická sekce pro malé vědce, astrofyziky a objevitele. Zatímco kluci bádají, tak si holčičky mají hrát s mopem.“ Že jsou holky vedené jiným směrem než kluci, si myslí třeba i Lada: „Mění se to, ale stále ve společnosti funguje určité stigma, že technické obory jsou pro kluky. A nám holkám nikdo neříká, že bychom třeba mohly dělat v game developingu.“

Kam kráčíš, herní průmysle?

Ačkoliv je v herním průmyslu stále co měnit, je nutno dodat, že se v něm genderová nevyrovnanost hodně zlepšuje. Možná ne tak rychle, jak bychom třeba doufali, ale s další generací už může být mnoho věcí jinak. Podle Kateřiny se všechno lepší tím, že dnes už má počítač téměř každý. „Dřív měl počítač jen ten, kdo si ho dokázal vydupat. A to byli chlapečci, protože jim bylo řečeno, že je to technická záležitost,“ říká a vybavuje si třídu svého čtrnáctiletého bratra, kde už podobné rozdíly nevnímají. „Kluci i holky tam spolu chodí hrát hry jako paintball či lasertag a nikomu to nepřipadá divné. Možná musí vymřít generace, aby se něco změnilo.“ „Důvod, proč je holek u her míň, je asi hlavně v historii. Já ale vidím dennodenně, že se toto malé číslo mění. V ročníku na technické škole nás holek nejdřív bylo dvacet, další rok třeba čtyřicet, další šedesát a neustále to roste,“ dodává UX designerka Petra Ivašková z Bohemia Interactive. Genderová nerovnost je tedy v herním průmyslu nezpochybnitelná, ale je viditelně víc a víc odbourávána hráčkami i hráči, kterým vadí homogennost příběhů i hlavních postav, a uvědomělými vývojářkami (a třeba i vývojáři), kteří se rozhodli, že nebudou tvořit skrz zažité postupy pro bílého heterosexuálního muže, ale pro všechny lidi, které prostě baví hrát.

Text vznikl jako součást semestrální práce pro Ergo 2, časopis studentů žurnalistiky.