Jana Soukupová je studentkou politologie na pražské VŠE a členka tamějšího Klubu mladých politologů. V současné době pracuje jako asistentka v Poslanecké sněmovně a zároveň vede iniciativu Youth, Speak Up!, kterou pomáhala založit. Povídaly jsme si o fungování a ambicích celého projektu i o jejích vlastních zkušenostech a plánech do budoucna.
Youth, Speak Up! je projekt založený na dialogu mezi mladými lidmi a zaštiťuje jej Klub mladých politologů. Z diskuzí na středních školách organizátoři zjistili, že jednou z hlavních příčin nezájmu o politiku je neschopnost se s politiky osobnostně a tematicky ztotožnit. Na podzim roku 2018 tak uspořádali konferenci, kde se zeptali mladých a úspěšných vrstevníků, co by oni změnili, kdyby se na chvíli mohli stát politiky. Vzešlo z toho 21 zajímavých nápadů, které podpořily mládežnické organizace parlamentních politických stran napříč spektrem, a které se budou snažit postupně prosazovat v Poslanecké sněmovně. Momentálně má Youth, Speak Up! rozběhlé čtyři pracovní skupiny zaměřující se na témata ekologie, digitalizace, podporu mladých vědců a duševní zdraví mladých lidí.
Jak vznikl nápad na založení iniciativy?
Nápad vznikl na VŠE, kde máme studentský spolek Klub mladých politologů. Kromě různých debat a přednášek také jezdíme za středoškoláky povídat si o českém parlamentním systému. Vytvořili jsme pro ně vzdělávací workshopy a objeli jsme s nimi několik krajů a několik desítek škol. Snažili jsme se našimi workshopy doplnit výuku občanského vzdělávání. To děláme doteď, ale rok po spuštění workshopů jsme se začali na situaci dívat více kriticky, protože se nám naše činnost zdála jen jako taková kapka v moři. Valily se na nás totiž různé průzkumy od organizací jako je OECD o tom, jak se mladí Češi o politiku opravdu nezajímají. I Rada dětí a mládeže v zemích V4 udělala podobný výzkum, který dopadl naprosto katastrofálně – říká, že přes 80 % mladých lidí se s politiky vůbec neztotožňuje a témata, která politici akcentují, jim nejsou blízká. Cítí se od systému odtržení.
V rámci našich workshopů jsme během debat se středoškoláky získali informace, proč mladé lidi politika nezajímá. Většinou se k nám dostaly odpovědi jako: „oni si tam něco říkají“, „nerozumím jim“, „těm pánům je tam o padesát let víc“ a podobně. Tyto informace jsme si vozili zpět na VŠE a přemýšleli, co by se s tím dalo udělat. Nakonec jsme se rozhodli politiku přetočit a zeptali jsme se mladých Čechů, kteří už ale mají za sebou nějaké zajímavé profesní zkušenosti a projekty v různých oborech, co by chtěli změnit. Pro tento účel jsme si ve spolku vytvořili výběrovou komisi rozdělenou zhruba do dvaceti různých oborů a hlasovali jsme, koho bychom pozvali a proč. Vybraní lidé museli ve svém oboru nadefinovat určitý problém a navrhnout jeho řešení. Z jejich příspěvků jsme vytvořili program, který jsme nazvali 21 bodů pro 21. století.
Z úvodní akce tedy vyšlo 21 bodů, které mladé lidi zajímají. Jak s nimi plánujete pracovat?
Ze začátku jsme si říkali, co s tímto skvělým materiálem dělat, protože jsme věděli, že i členové našeho spolku jsou spojeni s různými kluby v Poslanecké sněmovně. Víme proto, jak systém funguje a že na nějaký email s naším programem asi nikdo neodpoví. A tak jsme přemýšleli, jak naše nápady efektivně uplatnit. Předpokládali jsme, že když náš program odneseme za staršími ročníky, tak řeknou: „Kuřátka si tady něco vymyslela. Tak to tedy ne, počkejte si třicet let, pak vás zvolí, a pak možná něco chtějte.“ Proto jsme zašli za mládežnickými organizacemi parlamentních politických stran, dali jsme jim našich 21 bodů a ptali se jich, jestli tam vidí něco, co by se jim zamlouvalo a mělo potenciál pro nějakou mezistranickou dohodu. Po třech měsících jednání šest mládežnických organizací a jedna skupina v zastoupení Pirátů, ti totiž ještě v té době neměli aktivní svou mládežnickou organizaci, podepsalo celou agendu 21 bodů. To je něco, co jsme opravdu nečekali.
Pak byla otázka, co s jejich podporou dále dělat. Rozhodli jsme se řešit tuto otázku přímo v hnízdě a otevřeli jsme si v Poslanecké sněmovně pracovní skupiny na první čtyři témata – digitalizaci, podporu mladých vědců, duševní zdraví mladých lidí a životní prostředí. Všechny politické subjekty pojí to, že naše agenda je nadstranická a všechny skupiny jsou vedeny „tematickým lídrem“, který dané téma na naší konferenci zdvihl. Ve skupinách jsou navíc členové delegováni svými mládežnickými organizacemi. Ty také pozvaly své poslance, kteří patří do výborů spadajících pod tyto oblasti. Chodí nám tam také nestraničtí odborníci, které si my pozveme, nebo kteří se k nám rozhodnou sami připojit.
Na začátku jsme si samozřejmě mysleli, že dáme na stůl téma a řešení a máme hotovo. To se rozhodně nestalo…
Váš projekt vznikl na podzim roku 2018. Čeho se vám za tu dobu podařilo dosáhnout?
Našich 21 bodů jsou jen taková krátká sdělení, která jsme si museli rozpitvat na krátkodobé a dlouhodobé cíle a ve skupinkách jsme pak začali pracovat na jejich naplnění. Každá skupina postupuje trochu jiným tempem a zabývá se svými konkrétními problémy, které jsme si společně nadefinovali. Když se nám trochu uvolní ruce ve vedení, otevřeli bychom rádi i další pracovní skupinu, protože díky počtu nápadů máme ještě dost prostoru pro poměrně velký růst. Na začátku jsme si samozřejmě mysleli, že dáme na stůl téma a řešení a máme hotovo. To se rozhodně nestalo… Nějaké věci se nám ale podařily a skupiny v práci postupují.
Jak konkrétně?
V každé skupině probíhá naplňování cílů jinak. Například v ekologické skupině jsme se inspirovali malou novelou ve Švédsku, která zavedla informační povinnost pro samoobsluhy – ty mají povinnost zákazníkům sdělit, že mikrotenové sáčky škodí životnímu prostředí a měli by je používat jen tehdy, pokud je opravdu potřebují. Zní to možná velmi banálně, ale po prvním roce se snížila spotřeba mikrotenových sáčků o 11 %. Mikrotenové sáčky se nedají nijak recyklovat, jen se pálí nebo zakopou. Jejich průměrná spotřeba na jednu osobu je prý zhruba 400 ročně, 11% snížení tedy znamená, že jen v ČR by se ročně ušetřilo zhruba 440 milionů sáčků, což rozhodně není malé číslo, když si to člověk představí třeba v kamionech.
Podařilo se nám na to najít většinovou shodu, i když některé mládežnické organizace zaměřené na větší ekologická témata tvrdily, že to nemohou kvůli „banalitě“ podpořit. Nemohli jsme však jako první návrh řešit například energetickou strategii Česka, protože to bychom vypadali trochu naivně. Tento pozměňovací návrh chceme přidat do vládního návrhu zákona o obalech. I kdyby to na první pokus nedopadlo, rádi bychom se pokusili náš návrh přidat do evropské směrnice o jednorázových obalech, která by měla brzy přijít.
V rámci ekologické skupiny jsme podpořili také iniciativu Kwon-Gesh Climate Pledge, kterou navrhli Marshallovy ostrovy a Irsko. Je to příslib, který zavazuje vlády, jež se pod něj podepíší, aby do otázky klimatických změn zahrnuly i mladé lidi. Přistupují k této dohodě státy celého světa (i některé evropské státy) a my bychom byli rádi, kdyby tato iniciativa, kterou k nám přinesla mladá delegátka z OSN Bára Kvasničková, byla vyslyšena i českou vládou. Chtěli jsme se v dané věci sejít s panem ministrem Brabcem, bohužel kvůli současné situaci jsme se zatím nemohli potkat. Nyní tedy plánujeme virtuální setkání, kde mu iniciativu představíme. Je důležité, aby mladí lidé mohli ovlivňovat prostředí, ve kterém jednou budou žít, takže jsme za tento projekt velmi rádi.
Jak probíhá běžné fungování Youth, Speak Up!?
Každý měsíc máme ve všech skupinách velký kulatý stůl, kde se vždy proberou témata, kam jsme se posunuli a co se udělá do další schůzky. Skupiny mají své tajemníky, kteří domlouvají hosty na naše schůzky, posílají různé zápisy a podobně. Lídr skupiny vede tým a společně s tajemníkem jsou motory skupiny. Každá skupina je ale jinak velká a funguje trošku jinak.
Vědecká skupina se teď například rozdělila na pět menších týmů, z nichž každý pokrývá svou menší agendu, která spěje k velkému cíli. Teď hodně závisíme na tom, jestli v nové vládní Strategii vzdělávání 2030 bude alespoň něco k podpoře mladých vědců. Tento strategický dokument jsme připomínkovali a čekáme, jak (a jestli vůbec) nadané lidi stát podpoří. Inspirací je pro nás například Jihomoravské centrum pro mezinárodní mobilitu. Rádi bychom s nimi vytvořili metodologii toho, jak taková centra vytvořit a případně je třeba v některých dalších krajích pomohli založit. Mladá věda dále kvete také tam, kde fungují vnitřní univerzitní grantové agentury, které vědcům na výzkum přispějí. Ve spolupráci se Studentskou komorou Rady vysokých škol jsme tedy vytvořili dotazník, kde se ptáme vysokoškoláků, jestli ví o své univerzitní grantové agentuře, jestli tam vůbec nějaká je a jak funguje. Poté co provedeme analýzu, bychom si na toto téma rádi popovídali s panem ministrem a zjistili, jestli by to šlo nějak plošně zprovoznit či zlepšit.
Plánujete se nějak věnovat i problematice neplacených studentských stáží?
To je určitě super téma, které můžete v naší vědecké skupině představit. Kdokoliv totiž může téma přinést a po společné diskuzi se můžeme domluvit, jestli se tím budeme zabývat.
My takhle nedávno otevřeli téma propojení doktorandů s privátním sektorem. Ve světě se tomu říká profesně zaměřený doktorát. U nás je to ale prakticky sprosté slovo, protože český systém je vytvořen úplně jinak. Chceme zjistit, jak tyto spolupráce fungují, jak se navazují a případně si vytipovat pár firem, které si takovouto spoluprací už prošly, a zpřístupnit metodiku i dalším. Kdybychom narazili na nějaké systémové problémy, budeme je řešit se Studentskou komorou Rady vysokých škol, která má přístup k těm povolaným.
Snažíme se ukazovat, že politika nemusí být jen sprosté slovo.
Jaké jsou největší výzvy, kterým čelíte?
Nejtěžší asi bylo vytvořit si v tom celém systému nějaké místo. Lidé v Poslanecké sněmovně i na různých ministerstvech si nejprve museli zvyknout, že tady vůbec existujeme a něco děláme. Přijímali nás dost různě, ale teď už je to trochu lepší. I tím, jak organizace roste.
Věnujeme se také duševnímu zdraví vysokoškoláků, což je ale velký boj, protože v ČR toto téma není příliš viditelné. Chceme se proto po skončení pandemie sejít s ministry Plagou a Vojtěchem, vytvořit jakousi tripartitu a zjistit, jak si tuto agendu plánují rozdělit – čí je to úkol. Chceme, aby se systém zkvalitnil, což samozřejmě něco stojí a resorty se často nemohou dohodnout na tom, kdo to zaplatí. V tomto případě Ministerstvo školství říká, že financují vysoké školy, a tudíž finance na duševní zdraví jsou v rozpočtu univerzit a měly by to řešit ony. Vysoké školy však tyto prostředky nevidí jako dostatečné. Ministerstvo školství dále akcentuje, že problematika psychologického poradenství spadá spíše do sektoru zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví však říká, že vzhledem k tomu, že se bavíme o stavu poradenství na vysokých školách, je to spíše v gesci MŠMT. Nabídli však, že by pro vysoké školy mohli vypracovat metodiku na zlepšení stavu vysokoškolských psychologických poraden, ale primárně by se o to mělo starat MŠMT. Proto potřebujeme vytvořit tripartitu, která umožní efektivní spolupráci všech těchto celků. Malým úspěchem Youth, Speak Up! však je, že se problematika duševního zdraví promítla do Národního akčního programu pro duševní zdraví 2030. Po konzultaci s Ministerstvem zdravotnictví je tam alespoň něco, na co můžeme navázat v dalších jednáních.
Jak by se podle vás česká politika měla změnit, aby byla pro mladé lidi atraktivnější?
Myslím si (a podle průzkumů je to také vidět), že je potřeba, aby mladí lidé byli v politice vidět. Když vezmeme například Dominika Feriho – on mluví tak, aby to mladí lidé chápali. Do voleb šel s tématy, která si každý dokáže nějak představit. Mladí lidé si tedy řekli, že tam bude alespoň někdo, kdo jim rozumí a kdo je ve stejné věkové skupině, a tak ho zvolili z posledního místa. Skrze mladé lidi a mladá témata se dá politika více přiblížit. Také je důležité dávat lidem dobré příklady. Snažíme se ukazovat, že politika nemusí být jen sprosté slovo.
Jsme nepolitický projekt, který ale má politický přesah.
Mají mladí lidé šanci se do politiky aktivně zapojit a v této sféře uspět? Zmiňovala jste Dominika Feriho, který je ale v české politice poměrně výjimkou.
Spolupracujeme i s dalšími mladými poslanci, jako je druhý nejmladší poslanec František Kopřiva z Pirátů či Ondřej Babka z ANO. Pořád jsou to v podstatě výjimky a podle nás by jich v Poslanecké sněmovně mělo být určitě více. Samozřejmě mladí lidé, kteří chtějí vstoupit do politické strany, musí čelit spoustě překážek. Očekává se, že nejdřív budete deset let vařit kafe a pak se možná o něco pokusíte. Je to opodstatněné i neopodstatněné, protože člověk se samozřejmě musí naučit, jak systém funguje a co je a není možné. V Youth, Speak Up! je tedy možné vše, protože kdybychom se drželi tradičních představ, nikdy bychom tuto iniciativu nezaložili. Vlastně se snažíme dělat nemožné.
Výhodou naší organizace je, že také sdružujeme mladé lidi, kteří by sami do žádné politické strany nevstoupili, protože mají pocit, že ještě nenastal ten správný čas, či si nejsou jisti, zda by opravdu chtěli politiku dělat. My jim ale dáváme příležitost se vyjádřit a svou dobrou praxi poslat dále. Jsme tedy takový prostředník i tím, že se v týmu kombinují politici i nepolitici a to vytváří mnohem efektivnější spolupráci. Umožňujeme mladým lidem, kteří se občas v systému cítí ztraceni, najít novou cestu.
Myslíte si, že názory mladých lidí se v politice začnou v budoucnu více odrážet?
Když nám to vyjde, tak věřím, že ano. Řešíme témata, která reflektují změnu doby. Témata, která jsou vyloženě zaměřena na mladé lidi, ať už klima či právě digitalizace. Co se týče digitalizace, zde řešíme s MŠMT zdigitalizování potvrzení o studiu, které chceme propojit s dalšími úřady – například klasické trio „finančák, zdrávka, sociálka“, aby studenti už nemuseli ztrácet čas na přepážkách. Obecně se v této skupině zabýváme zjednodušením a zdigitalizováním kontaktu mladých lidí se státem, což je v dnešní době více než aktuální, ba dokonce velmi žádané. Nyní pracujeme na strategii, jak přiblížit Portál občana – digitální plaformu státu pro různé administrativní úkony mladým lidem.
To jsou věci, které jsou mladým lidem přirozeně blízké. Teď jde jen o to, proč nejsou mladými lidmi aktivně prosazována. Občas mají špatnou zkušenost s politikou, často je od toho odrazuje rodina. My jim tedy dáváme bezpečný prostor, kde se nemusí bát, protože jsme nepolitický projekt, který sdružuje mladé lidi, ale má i politický přesah. Udělat rozhodnutí, že chci kopat za nějaký tým (politickou stranu) znamená, že už jsem opravdu přesvědčený. A já si myslím, že to většina mladých lidí zatím není. Proto do toho možná většina z nich nejde. Tohle ale může Youth, Speak Up! částečně vyřešit.
Osobně máte mnoho zkušeností spojených s politikou. Jaký zážitek vás nejvíce ovlivnil a byl to právě třeba i impuls k založení Youth, Speak Up!?
Moje cesta byla dosti šílená a plná překvapení. Do zájmu o politiku mě namočila už má učitelka na střední škole – Štěpánka Kloudová, které za to budu asi do smrti vděčná, protože jsem se v tom úplně našla. Ona nás tenkrát posílala na různé politické simulace a mě to tam začalo hrozně bavit. Byla to ale poměrně uzavřená komunita mladých lidí, která měla tuto „úchylku“, jak tomu s radostí říká můj táta, a já si vždy říkala, proč všichni nejsou takoví a proč to nebaví všechny. Je to asi tím, že neměli takové štěstí a nepotkali Štěpánku Kloudovou – osvíceného učitele.
Mám zkušenost s politikou na komunální i na celostátní úrovni. Já jsem začala být „úchylná“ už v 16 letech, kdy jsem ani nemohla volit, ale trvalo mi deset let, než jsem se skrze stranickou strukturu dostala do Poslanecké sněmovny, kde teď pracuji. Když jsem sama začala mít zájem o politickou stranu, neměla ještě ani mládežnickou organizaci, a tak sama vím, jak těžké začátky jsou. Když jsem poprvé šla na schůzku, cítila jsem se jako úplný exot, protože jsem tam byla jediná v nižším věku a jen jsem valila oči. Trvalo to tedy docela dlouho, než jsem se v rámci skupiny trochu etablovala a ukázala, že nejsem jen nějaké „střevo“. Myslím si ale, že kdyby tam bylo takových „střev“ víc, vůbec by to nebylo na škodu, protože mladí lidé jsou progresivní a mají dobré nápady.
Jaká je vaše vize do budoucna? Chcete se sama aktivně zapojit do politiky a kandidovat?
To teď úplně nedokážu říci. Cítím, že moje úloha je teď v Youth, Speak Up!, protože mě to hrozně baví, a co přinese zítřek, nedokážu říci. To, co jsme považovali za status quo před dvěma měsíci, už dnes neplatí. Svět se mění příliš rychle.
