Josef Šlerka za svou kariéru stihl vystřídat zaměstnání na akademické půdě, ve start-upu a nyní je druhým rokem v čele Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Je nepřehlédnutelnou postavou českého mediálního prostoru. Jak je s činností fondu spokojen? Jaké šance na úspěch má nový kanál Prima CNN News? A co říká na dění pod tweety Jiřího Ovčáčka?
Když jste nastupoval do čela Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNZ), tak jstev rozhovoru pro DVTVuvedl, že chcete hlavně podporovat analytickou a investigativní žurnalistiku. Jak se vám daří tento cíl naplňovat?
V zásadě spokojený jsem. Fond existuje, dárci jsou a granty rozdáváme, takže plní to, co plnit měl. Myslím, že NFNZ ukázal za tu dobu, že je schopen podpory napříč politickým spektrem, že nejde o konkrétní ideologii. Zároveň se během těch dvou let ukázalo, že situace na českém mediálním trhu je mnohem komplikovanější, než by to vypadalo na první pohled. Kromě takzvané oligarchizace médií trh trpí krizí obchodního modelu. Tedy tím, že je relativně hodně uzavřený vůči vnějšímu světu, je tady hrozně málo inovací v mediální oblasti a koneckonců si myslím, že standardy novinářské práce by měly být vyšší, a to bez ohledu na to, jestli médium patří nějakému oligarchovi, nebo ne.
Na problém nedostatku inovací jste upozorňoval už před dvěma lety, když jste nastupoval do čela NFNZ. Nezlepšilo se to? Vznikly přece podcasty, projekty typu Chudé Česko do Aktuálně.cz nebo interaktivní práce s daty na webu iRozhlas.cz.
To jste ale teď vyjmenoval zhruba všechny věci, které se odehrávají. Datovou žurnalistiku dnes táhne primárně veřejnoprávní médium a v mnoha ohledech mu sekunduje Aktuálně.cz, ale v zásadě se to nestalo žádným standardem novinářské práce. Projektů založených na datech vidíme opravdu málo. Nemusí to být jen hezké omalovánky nebo klikací grafy, může to být třeba analýza nad velkými datovými záznamy. Na druhou stranu se zase v průběhu let ukazuje, že hlavně u ekonomického zpravodajství už mnozí novináři umí z dat, která původně vypadají dost nezajímavě, vytáhnout patřičné údaje, viz třeba Jana Klímová v iRozhlasu. Je zapotřebí stále mluvit o tom, že v Čechách je velkou slabinou médií něco, čemu bychom mohli říkat postprodukce zpráv. Zpráva končí tím, že ji napíšu, a už chybí někdo, kdo by se pokoušel tu zprávu posunout ve formách vyprávění, storytellingu, na další úroveň. Když se podíváte, jaký způsobem fungovaly Financial Times s jejich projektem simulátor Uberu, na kterém dokázali vysvětlit jeho ekonomiku, tak takové projekty tady chybí. Docela často jsme svědky toho, že se daří přenášet zahraniční projekty, ale málo přicházet s vlastními.
Žurnalistika má mnoho podob, Rating se snaží pojmenovat to, co my vidíme jako standardy novinářské práce. Dnes v postmoderní době obecná shoda zřejmě nepanuje. To na druhou stranu neznamená, že nemáme říkat, co si myslíme, že je odvedené správně, a co ne.
Vaše nejčerstvější práce se věnujeRatingu médií. O co přesně jde?
My jsme ve spolupráci s Mediálními studiemi na Masarykově univerzitě v Brně připravili kritéria, kterak by měla po formální stránce vypadat práce redakcí a vydavatelských domů. Jsou zde tři základní okruhy. První je otázka transparentnosti média samotného, aby se dal kontaktovat redaktor, který ten článek napsal. Aby bylo vidět, kdo ho napsal, aby bylo dobře zacházeno se zdroji. Velká bolest je, že zpravodajské weby neodkazují na původní zdroje, což může vypadat jako hnidopišství, ale je potřeba, aby to fungovalo. Třetí rovina se týká práce s obsahem, aby se nesměšoval komentář a obsah, aby se nepoužívaly zavádějící titulky, které mají za úkol jen zvýšit návštěvnost. V Ratingu se nezabýváme pravdivostí nebo nepravdivostí zpráv, jestli takzvaně lžou, ale opravdu se zabýváme jen formální rovinou. Přijde mi, že to je jen úplný základ.
Média rozdělujete do tří skupin dle dodržování kritérií, označujete je A, B a C s tím, že C je nejhorší. Když se na to podíváme, tak blízko k těm „Céčkovým“ médiím, což jsou třeba média jako Sputnik, Aeronet nebo AC24, jsou s hodnocením B- blízko i weby jako Blesk nebo Forum 24. Proč?
U bulváru je problém s clickbaitovými titulky. Forum 24 velmi často směšuje zprávy s komentáři. Znovu podotýkám, žurnalistika má mnoho podob, Rating se snaží pojmenovat to, co my vidíme jako standardy novinářské práce. Dnes v postmoderní době obecná shoda zřejmě nepanuje. To na druhou stranu neznamená, že nemáme říkat, co si myslíme, že je odvedené správně a co ne.
Hodnocení C si vysloužila média jako Parlamentní listy, Aeronet nebo AC24. Je mezi těmi jednotlivými „céčkovými“ médii rozdíl?
Parlamentní listy jsou politický bulvár, dochází u nich ke směšování komentářů a zpráv, clickbaitovým titulkům a podobně. Myslím, že by jim stačilo relativně málo, aby se dokázaly přesunout do skupiny B-. Na druhou stranu Aeronet je web, na kterém je špatně úplně vše.
Mluvil jste o tom, že v českém mediálním prostředí vzniká více projektů, asi ten nejvýraznější z poslední doby je Prima CNN News. ProČRo Dvojkujste uvedl, že byste u nich viděl potenciál na úspěch u konzervativního spektra diváků. Jak to vidíte teď po oznámení nástupu dosavadního šéfa zpravodajství ČRo Martina Ondráčky na pozici ředitele zpravodajství televize Prima?
Já se nechám překvapit. Martin Ondráčka je profesionál každým coulem, znám ho řadu let a myslím si, že je to dobrá akvizice. Na mediálním trhu nějaký prostor pro nonstop konzervativně laděné zpravodajství je. Na druhou stranu můžeme být svědky něčeho podobného, jako je Sky News, což je „zábavnější“, ale stále plnoformátové zpravodajské vysílání. Čili nechme se překvapit, osoba Martina Ondráčky ve mně vyvolává naděje, že by to mohlo být zajímavé.
Nesnažila se v poslední době o něco podobného Televize Seznam?
Je velký rozdíl, když jste zavedená televize s kanály a know how a když jste online zpravodajský web, byť s velkým podílem videoobsahu, a snažíte se transformovat v televizi. Je to nesrovnatelné.
Tudíž šance konkurovat ČT24 je větší u Prima CNN News?
Otázka je, co berete jako konkurenci ČT24. V celkovém share sledovanosti (procentuální podíl na celkové sledovanosti televize konkrétního kanálu, pozn. red.) je sledovanost 24/7 kanálů nízká. ČT24 má share sledovanosti nějaké 3 až 4 %. To znamená, že se bavíme o tom, jestli z těch 3 až 4 % si Prima CNN NEWS ukrojí třeba 2 %, což by byl asi propadák, anebo jestli najde jiná 4 %, která doposud nekoukala na ČT24. Myslím, že šance najít 3 až 4 % lidí na specializovaný kanál může existovat.
Na pravděpodobnosti toho, jestli akceptujete nějakou zprávu jako pravdivou má podstatný podíl to, jak rozumíte světu, jak ho máte zarámovaný.
Ve vaší nedávné práci oČeších a Fake Newsodpovědělo 19 % dotázaných ve věkové skupině nad 55 let, že věří, že protivládní protesty v zemích V4 financuje George Soros. Dalších 27 % dotázaných věří, že imigraci do Evropy řídí Evropská unie. Dá se proti těmto domněnkám ještě něco dělat? Zvlášť ve věkově pokročilé skupině lidí nad 55 let.
Otázka je, proti čemu chcete něco dělat. Na pravděpodobnosti toho, jestli akceptujete nějakou zprávu jako pravdivou, má podstatný podíl to, jak rozumíte světu, jak ho máte zarámovaný. V nejstarší generaci je rámování, zvláště v migrační krizi, takové, že jev nemůže být „odnikud“, že ho někdo musí organizovat a řídit. Jinými slovy nejstarší generace má rámování nastavené tak, že masovější věc musí být řízená. To, co se dá změnit, je ono rámování. Pomáhat vysvětlit, že svět je výrazně složitější, než byl a že procesy v něm se dějí často způsobem, který řízeně vypadá, ale ve skutečnosti je spontánní. Připustit, že svět není jednoduše uchopitelný, ale složitý a nemá žádného velkého Demiruga (Platónův vesmírný architekt z dialogu Timaios, pozn. red.), je energeticky hrozně náročné. Musí se změnit rámování, fakta často nestačí.
Ze stejného výzkumu vyplývá, že 12 % respondentů považuje Facebook za dezinformační médium. Jak to chápat?
Je zapotřebí mluvit o tom, že lidi pod pojmem dezinformační médium spojují dohromady dvě věci. Na jedné straně konspirační weby a na druhé bulvární weby. Obzvlášť u mladé generace je to hodně vidět. Není to otázka jen našeho průzkumu, viděl jsem to i u jiných. Opravdu, pro mladou generaci je bulvár dezinformační médium. Je to něco ve stylu: můžete to číst jako povídky Jaroslava Haška, ale nemůžete to číst jako noviny.
Jakou roli hraje Facebook v českém dezinformačním prostředí?
Komplikovanou. Je to médium, které umožňuje šíření libovolných informací, což je dobře. Zároveň je to ale médium, které si příliš neláme hlavu s odpovědností vůči společnosti. Dělá to jen z donucení a velmi těžkopádně. Myslím si, že to ale není skutečný problém. Ten je spíš v tom, že na Facebooku v Čechách nemáte možnost jednoduchým způsobem vymáhat svá práva. Když se stanete uživatelem, tak de facto vstupujete do určitého obchodního vztahu. Kdyby se dal Facebook jednoduše žalovat, jako je tomu u jiných serverů v Čechách, tak by to bylo výrazně jednodušší a velmi by se dezinformace pročistily.
Teď trochu jednodušší téma, co říkáte na to, co se v posledních týdnech děje pod tweety Jiřího Ovčáčka?
Karneval. Lidi pochopili, že komunikace může mít spoustu podob a nemusí to být jen dialog mezi dvěma lidmi, ale může to být i veselý rej. Byť to tak nevypadá, i to může být vyjádření určitého názoru celé skupiny na nějaký problém. Už to není dialog, ale karneval, divadlo.
Mělo by tohle smysl, i kdyby se to dělo například pod posty Tomia Okamury? Jaký vliv by to mělo na něj?
Je otázka, co považujete za smysl. Většina lidí, co se baví na účet Jiřího Ovčáčka, tím dává najevo svůj vztah k němu. Když něco podobného uděláte na Facebooku Tomia Okamury, tak vás okamžitě zablokuje a smaže.
Novinařina má nárok přinášet lidem ověřené informace, přemýšlet nad tím, co je pro společnost důležité. Tím, o čem píše, nabízí čtenářům svůj pohled na to, co je důležité.
V rozhovorupro Studentujste vznesl otázku, zda by stejně prostoru jako mosty v Praze dostaly i mosty v Ostravě. Je zpravodajství pragocentrické?
Je naprosto pragocentrické a je to špatně. Tahle země má přes 10 miliónů obyvatel, já uznávám, že 1,3 milionu žije v Praze, ale pořád žije 87 % lidí mimo Prahu. Pragocentrismus je silný a není to dobře, obzvlášť města jako Ostrava a mnohá další tím dost trpí.
Dále jste uvedl, že kdyby se více komunikovalo se čtenáři, více lidí by četlo noviny. Jak by ta komunikace měla probíhat?
To je věc, která se pomalu děje na Západě. Média se o hodně více snaží otevřít čtenářům, bavit se s nimi, diskutovat o tom, jaké problémy je skutečně trápí, poprosit je o radu, když je nějaký problém. Myslím, že se o to v Čechách momentálně snaží regionální deníky – vytvářet komunitu, a myslím, že to je jedna z budoucností žurnalistiky – větší debata novinářů s lidmi.
Měl jste na mysli i třeba to, co dělá web Aktuálně.cz, když si zve své čtenáře do redakce a provází je?
I toto je forma komunikace a je to i něco, co známe z marketingového brand-buildingu.
Uvedl jste také, že české novinářské prostředí, hlavně to, kde se vyučují novináři, je poměrně cynické. Jak to škodí prostředí novinařiny?
Novinářská práce má mít nějaký nárok na určité poslání. Novinář nechce jen vydělávat peníze na tom, že umí psát, to by mohl jít do PR agentury, což absolventi i dělají. Povolání novináře má nárok přinášet lidem ověřené informace, přemýšlet nad tím, co je pro společnost důležité. Novinář tím, o čem píše, nabízí čtenářům svůj pohled na to, co je důležité. Čtenáři to mohou přijmout, nebo odmítnout. Řada lidí má pocit, jak říká Daniel Prokop, že se noviny hodně věnují politics, ale málo policy. Novinář má mít nějaké poslání. Neznamená to, že je aktivista, ale že mu to není jedno, že není prostý žoldák.
