Když řeknu německým kolegům svůj plat, koukají na mě jako na blázna, říká docent Ostravské univerzity

Happening na Ostravské univerzitě

Happening na Ostravské univerzitě Zdroj: Magdaléna Hajdučková, Jaroslav Michl

Happening na Ostravské univerzitě
Happening na Ostravské univerzitě
Happening na Ostravské univerzitě
Happening na Ostravské univerzitě
Happening na Ostravské univerzitě
10
Fotogalerie

Je pět minut po dvanácté. Doslova i symbolicky. Rektor Ostravské univerzity na tento čas vyhlásil rektorské volno pro všechny univerzitní studenty. Ne však proto, aby se mohli rozutéct domů, nýbrž aby se přidali k protestnímu happeningu, jejž většina škol po slibu vlády o navýšení rozpočtu odvolala. 

Na tento týden plánovaly univerzity v reakci na stav podfinancování českého vysokého školství protesty. Nový ministr školství Stanislav Štech však přislíbil místo původních 4,5 miliard kompromisní 3 miliardy korun a Česká konference rektorů se rozhodla plánovaný protestní průvod Prahou odvolat. Ostravská univerzita spolu s některými dalšími se rozhodla vytrvat. Rektor OU Jan Lata, který je zároveň členem předsednictva České konference rektorů, považuje původní částku, kterou vysokým školám přislíbila na jaře tohoto roku dnes již bývalá ministryně školství Kateřina Valachová, za něco, co by alespoň dorovnalo dluh, který stát vůči školám má. Výdaje státu na vysoké školství vzhledem k HDP činí letos 0,43%, zatímco v „nejštědřejším“ roce 2009 to bylo asi 0,63 %. Navíc v České republice připadá na jednoho vyučujícího 23 studentů, v žebříčku jsme tak tedy za Polskem (15 studentů/vyučující) i Slovenskem (13), přičemž průměr OECD je menší než 20. Ožehavých témat je v otázce financování školství tedy více než dost a dvanáctá hodina v tomto ohledu již skutečně odbila.

Happening se Ostravská univerzita rozhodla uskutečnit v rámci svého Týdne pro vzdělanost, který začal v první říjnové pondělí. „Rozhodli jsme se, že bychom místo demonstrace uspořádali Týden pro vzdělanost, abychom tímto způsobem upozornili na důležitost vzdělání,“ komentuje akci rektor Lata. Určeným místem konání happeningu je bývalá menza, v jejíchž dnes prázdných prostorách propojených se zbytkem Filozofické fakulty byla již v roce 1912 otevřená luxusní kavárna. Prostorná místnost dříve sloužila jako univerzitní menza, z důvodu malého zájmu o stravování a otevření dvou menz u nového univerzitního kampusu byl však její provoz ukončen. Po většinu roku prázdná místnost, která si o pořádání akcí přímo říká, měla nyní konečně – a to s mottem Za kvalitu! – najít využití. 

Pět minut po dvanácté, jakožto symbol toho, jak pozdě se financování vysokých škol začíná řešit, se v bývalé menze začínají scházet členové ostravské akademické obce. Na první pohled je patrné, že dorazilo více kantorů než studentů. „Kdybych měl být optimistický, řeknu, že je účast studentů tak nízká kvůli formě akce. Je to happening, studenti se těšili na demonstraci. Kdyby k demonstraci skutečně došlo, přišlo by jich více. Kdybych však měl být pesimistický… Pak bych asi musel konstatovat, že angažovanost studentů vzhledem k jejich škole není tak velká. Že je pro ně studium jen přípravou pro budoucí profesní život. Univerzita jim ale může dát mnohem více, mimo učební aktivity jim dává i možnost vytvářet si vlastní názor,“ komentuje tento stav rektor Lata. 

I přes menší účast ze strany studentů však akce pokračuje podle plánu. Po úvodním slově zástupců univerzity přichází na řadu samotný happening. Tak jako čas akce má i on svou symbolickou úpravu, která nevelké účasti vlastně využívá. Na místě jsou připraveny papírové tašky. Účastníci si je měli nasadit na hlavu, propíchnout si dírky na oči, vzít do ruky transparenty, které si mohli předem vyrobit, a seřadit se do průvodu. Papírové tašky mají symbolizovat, jak jsou členové akademické obce přehlíženi, jakoby vůbec neexistovali. Několik desítek osob s papírovými pytli na hlavě, s transparenty v ruce a fotografy mezi sebou se tedy shromažďuje před vchodem do menzy a brzy koordinovaně vychází. 

„Ahoj mami, teď nemůžu mluvit, jsem na demonstraci, zavolám později,“ ozývá se zpod jedné papírové tašky, z níž se záhy vysouvá i ruka s telefonem. Průvod obchází několik ulic centra Ostravy. Pro celkový obrázek je nutno zmínit, že happeningy, demonstrace ani příliš excentrické průvody na běžném repertoáru ostravských dnů nebývají. Spousta kolemjdoucích tedy vytahuje telefony a akademiky s taškami místo hlav si fotí a natáčí. Zástupci Fakulty umění, kteří s formou happeningu přišli a celý průvod vedou, provolávají hesla, která jsou k přečtení i na transparentech. „Za kvalitu!“ „Nechceme národ blbců!“ „Vzdělání není zboží!“ „Za vzdělanou společnost!“

Jednou z posledních zastávek průvodu je Masarykovo náměstí, které leží v samém srdci centra Ostravy. V tomto městě, krajském a třetím největším v České republice, není vzácností, že jeho hlavní náměstí zůstává po většinu dnů poloprázdné. Obzvláště za tak větrných a deštivých, jako je ten dnešní. Stojícímu průvodu s proslovy jeho zástupců však i přesto naslouchá několik lidí, postávajících po obvodu náměstí. „Když řeknu svým německým kolegům, kolik jako docent vydělávám, tak na mě koukají jako na blázna,“ říká do megafonu Jiří Surůvka z Fakulty umění v kostýmu Batmana.

Po návratu průvodu do prostor bývalé menzy byl happening řádně ukončen a na řadu přišla panelová debata, ve které zasednul rektor Lata společně s děkany pěti fakult (jediná Lékařská fakulta neměla v panelové debatě zastoupení). Vedle současné neutěšené situace přišla zmínka také na platy doktorandů a školné na vysokých školách. V otázce školného rektor Lata zastává, jak sám tvrdí, „nepopulární názor“, neboť je jeho příznivcem, ačkoli je přesvědčen, že v blízké budoucnosti nás jeho zavedení nečeká. V otázce školného však zůstal jeho hlas v diskuzi osamocen. Dle děkana Přírodovědecké fakulty Jana Hradeckého by zavedení školného bylo pro Ostravskou univerzitu likvidační, neboť by řadu zájemců o studium přetáhly univerzity, které mají lepší zvuk a jsou schopny saturovat studenty z různých míst republiky.

Celá čtvrteční akce, ač se vydařila a svůj účel splnila, se nerozešla v příliš pozitivním duchu, čemuž nepomohl ani evidentní nezájem studentů se do podobných aktivit zapojovat. Zástupci akademických pracovníků vidí věc jasně: Když se demonstrovalo před pěti lety ohledně školného, sešla se studentů řada. Když jde ale (nejen) o platy jejich vyučujících, akademických pracovníků, akce se s takovým zájmem nesetká. Ostravské ulice i staré prostory menzy byly nicméně oživeny a podařilo se o současné i budoucí podobě vysokého školství vyvolat diskuzi do míry, kterou nelze ignorovat.