Domovy pro seniory možná staré lidi zachraňují z nejhoršího, vytrhávají je ale z prostředí, v němž žili třeba i desítky let. Senioři jsou sice „mezi svými“, ale izolovaní od zbytku světa. Zkušenost ze zahraničí ukazuje, že s tímhle by jim mohli pomoci studenti.
Studenti často bojují se svou finanční situací a senioři zase s osamělostí a pocitem, že s rychle se měnící dobou už nezvládají držet krok. Toho se rozhodli využít v Nizozemsku. Domov pro seniory s pečovatelskou službou Humanitas se snaží pomoci oběma generacím s jejich problémy najednou a tím je také vzájemně sblížit. Přináší totiž studentům zajímavou nabídku: jako dobrovolníci mohou pomáhat v domově, trávit čas s osamělými lidmi a učit je například práci s počítačem. Na oplátku za 30 hodin měsíčně svého času získají studenti bezplatné ubytování.
Na Univerzitě v Exeteru pak mladí anglisté docházejí do domovů s pečovatelskou službou, kde předčítají poezii, prózu nebo divadelní hry a vedou s obyvateli domova debaty. Projekt, který má pomáhat především lidem s demencí, se stal mezi místními studenty jednou z nejúspěšnějších dobrovolných iniciativ.
S něčím podobným by mohla přijít i česká společnost. Už proto, že Češi stejně jako celá evropská populace stárnou. V roce 2015 žilo v Česku 1,93 milionů lidí starších 65 let, což odpovídalo téměř pětině obyvatel. Na 100 dětí připadlo v české populaci 119 seniorů. Čísla každý rok rostou a lidé v postproduktivním věku by mohli zanedlouho tvořit čtvrtinu naší populace.
Jako když čtete knížku
Co vlastně mohou studenti seniorům nabídnout? Myslím, že nejúčinnější a nejvíce cenný je pouhý rozhovor s mladým člověkem, plným energie, nadšení a především svěžího pohledu na svět, tedy za předpokladu, že si studenti zase nechají vyprávět něco od starších. Studenti mohou starším lidem bezděčně sdělit víc informací, než by se dozvěděli z televizních soap oper, a starší lidé je zase nenásilně poučí o historii minulého století.
Mezigenerační dialog je totiž nejlepší způsob, jak porozumět jednání a myšlenkám těch druhých. Senioři často tvrdí, že mladým nerozumí a že oni sami byli jiní (a nejspíš lepší). Naopak studenti míří často až bezhlavě vpřed, chtějí si co nejvíce užívat a cestovat. Pomocí vyprávění nebo diskuze by mohli vtáhnout seniory do svého světa. Vytrhnout je z jejich stereotypní reality a izolace, kterou může život v domově vytvořit. Podělit se o své zážitky nebo starosti a tím je přenést jinam. Je to podobné, jako když čtete knížku a ponoříte se do děje, který vám otevírá nový svět. Lehce zapomenete na realitu a staneme se součástí příběhu. V minulosti lidé trávili mnohem více chvil společným vyprávěním. Není načase tuto tradici obnovit? Není dialog – i mezigenerační – přesně to, po čem po událostech roku 2016 voláme?
Pokud chceme zjistit víc o naší společnosti, volby mohou posloužit jako ideální zrcadlo. Ukazují nám, zda držíme pospolu, máme společné cíle a usilujeme o jejich naplnění. Stále častěji a častěji nám ale výsledky dokazují, že naše společnost je rozdělená a nedaří se jí najít společnou řeč. Brexit nebo prezidentské volby v USA byly pro celý svět šokem. Jak je možné, že se tolik lidí mýlilo a bylo překvapeno? Že společnost nečekala tyto výsledky? Není důvodem právě absence dialogů, třeba toho mezigeneračního? Evropu čekají důležitá rozhodnutí, od volby nového kancléře v Německu po prezidentské klání ve Francii. Česko má před sebou důležité rozhodování o budoucí hlavě státu za rok. Není načase začít více komunikovat? Seznámit se s názory starší generace a představit jí ty naše?
A co mohou naopak nabídnout senioři studentům? Možná nad tím leckdo mávne rukou, ale já myslím, že to může být jednoduše pohled na věc. Možná že lidé s pár křížky na krku nerozumí technice nebo neznají hudební novinky, ale můžou se podělit o své zkušenosti, zážitky a vzpomínky na totalitu. Nebo o to, jak čtou některá literární díla a co to v nich vyvolává. Nebo nám zkrátka mohou přiblížit svůj každodenní život a my jím díky tomu lépe porozumíme.
Mezi staršími i mladými je spousta lidí, kteří v něčem vynikají. Proč by si nemohli zkušenosti a dovednosti předávat? Uspořádat přednášku, vystoupení nebo třeba kurz v prostorách domova přece nemůže být nic složitého, ať už bude hlavní hvězdou senior nebo student.
Výčitky zabíjejí, dialog prodlužuje život
Nizozemský projekt zmiňovaný v úvodu je zajímavý také svou výzkumnou rovinou, která se snaží poukázat na to, že snižování osamělosti zlepšuje psychickou pohodu a může lidem i přidat pár let navíc. Jak napsal britský deník The Telegraph, osamělost souvisí s dřívějším úmrtím a může být dokonce jednou z jeho příčin. Osamělí senioři také snadněji podléhají demenci a zhoršuje se jejich psychický i zdravotní stav. Tohle je jasný signál pro společnost, že by se měla začít nejstarší generaci více věnovat.
Vedle toho Americká psychologická asociace (American Psychological Association) ve svých studiích poukazuje na to, že pravidelný kontakt a komunikace s rodinou a přáteli a zapojení se do společnosti může pomoci starším lidem k lepšímu zdraví. Národní akademie věd Spojených států amerických ve svém vědeckém časopise rovněž zveřejnila studii zabývající se spojením osamělosti, izolace a nárůstu úmrtnosti.
Znamená to, že jakýkoliv kontakt je dobrý kontakt? Jak zjistila americká Národní akademie věd, negativní sociální interakce jako například přehnané požadavky a očekávání, kritika nebo projevy zklamání seniorům nepomáhají. Naopak vedou k depresím, většímu riziku vysokého tlaku a jsou spojovány také s větší konzumací alkoholu a s kouřením.
V Česku zatím projekt podobný těm v Anglii a Nizozemsku nemáme, ale situace se i u nás pomalu lepší. Středoškoláci se mohou k seniorům dostat třeba díky programu Active Citizens. V loňském roce lidé začali brát seniory, kterým hrozilo, že je osamělost zavede až na předváděcí akce „šmejdů“, na výlet. A spousta domovů s pečovatelskou službou přijímá dobrovolníky.
