2. Vyhlaste tam konzulát. (Nevolte ovšem oficiální státy, které už zastoupení po světě mají. Využijte své originality a založte konzulát země úplně nové. Doněcká lidová republika je sice zabraná, ale Islámský stát, Valašské království Bolka Polívky nebo třeba Mordor jsou ještě volné.)
3. Zprávu rozšiřte mezi dezinformační weby. (Ty celému podniku dodají punc legitimity, protože když je to napsané na internetu, tak to přece musí být pravda.)
Bizarní příběh si žádá stejně bizarní komentář. Tedy alespoň na první pohled. Na pohled druhý je ovšem důležité uvědomit si potenciální nebezpečnost celé, zdánlivě neškodné historky.
A to nejenom proto, že Doněcká lidová republika (DLR) je loutková vojenská vláda na území Ukrajiny okupovaném Ruskou federací a její legitimitu téměř žádný stát včetně Česka neuznává. Nebo snad proto, že zakládat zastupitelské úřady může pouze ministerstvo zahraničí a nikoliv občanští aktivisté u sebe doma. A dokonce ani proto, že údajná konzulka paní Nela Lisková je členkou vedení Národní domobrany, což je zárodek sítě teroristických buněk potenciálně nepřátelských vůči demokratickému státu. Ne, že by tenhle slušný seznam už sám o sobě k celorepublikovému znechucení nestačil, ve skutečnosti ovšem tvoří pouhou špičku celého sibiřského ledovce.
Historku totiž přičinlivě přijaly prokremelské weby, které svou nebezpečností mnohdy připomínají pistolníka z divokého západu – totiž že dřív střílí (či v případě webů publikují) a potom se teprve ptají (a to ještě v tom lepším případě). Jen několik hodin po zveřejnění informace se proruská dezinformační mašinerie rozjela na plné obrátky. Alternativní weby se začaly plnit nadšenými titulky o mezinárodním uznání DLR, která začíná otevírat ambasády po celém světě. Postava paní Liskové a její ostravský konzulát tomu celému dodala legitimizační spin.
Nebezpečnost podobných polopravd spočívá právě v tom, že po jejich publikování je v podstatě nemožné přesvědčit celou veřejnost o úplné pravdě. Naposledy se situace nepěkně vymkla v Německu, kdy ruské weby vypustily do světa zprávu o rusko-německé holčičce Lise. Ta byla údajně unesena a znásilňována skupinou uprchlíků. Navzdory ujištění německé policie o smyšlenosti celé historiky vyvolal tento případ pobouření a protesty proti uprchlíkům po celém Německu i Rusku. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov dokonce zašel tak daleko, aby případ Lisy využil k veřejnému zpochybňování německé vlády. Naštěstí pohádky většinou končí šťastně a nejinak je tomu u pohádky O konzulátu Doněcké lidové republiky.
Ta dopadla dobře, nikoliv však pro paní Liskovou, které hrozí policejní vyšetřování, nýbrž pro všechny ostatní, kteří uznávají pravidla právního státu. Ministerstvo zahraničí pár hodin po zveřejnění celého hoaxu vydalo oficiální prohlášení. V tom více než jasně (MZV s tímto centrem žádné styky neudržuje a udržovat nebude) dává najevo, že konzulát DLR alias neziskovku paní Liskové skutečně neuznává.
Otázkou zůstává, jestli se nám příštím pokusům o legitimizaci nestátního útvaru podaří zabránit stejně rychle a úspěšně. Přeci jen, podobných „udělej si sám“ milovníků je u nás (v Česku) víc než dost.
