Komentář: K čemu nám jsou sociální vědy? | E15.cz

Komentář: K čemu nám jsou sociální vědy?

Tereza Butková

V pravidelných intervalech veřejným prostorem rezonuje téma českého vysokého školství. Zatímco se politici předhánějí v podpoře technických oborů, sociální vědy pravidelně zůstávají na chvostu společenského ocenění, ve škatulce zbytečného studia bez uplatnění. Proč jsou vlastně potřeba?

Neochota přijmout společenské vědy, mezi něž patří sociologie, politologie, kulturologie, demografie, ale třeba také ekonomie (které se ovšem tato neochota netýká), jako hodné uznání je v české společnosti relativně častý jev, obzvlášť u konzervativní části starší generace. Příčinou může jistě být jejich kratší historie čítající v některých případech jen desítky let, ale také nesrozumitelnost jejich přínosu. Ve výsledku je tak na ně leckdy pohlíženo jako na samoúčelné blábolení, jehož studium nic nezaručuje ani nepřináší. Hledání odpovědi na otázku „k čemu to vlastně je” se pak může jevit tím těžší, čím abstraktnější a složitější odpovědi se nabízejí.

Vůbec prvním předpokladem pro pochopení role sociálních věd ve společnosti je porozumění jejich charakteru. Stejně jako vědám přírodním, i těm společenským jde o redukci komplexní reality a vystihnutí její podstaty. Úkol mají ovšem o to složitější, že je předmětem jejich výzkumu věčně proměnlivá a velmi různorodá lidská společnost, která se neřídí jednotnými pravidly chování, jako je tomu běžně u přírodních zákonů.

Lidské chování se neřídí žádným zákonitostmi na bázi akce-reakce; jediné, co můžeme prokázat, je míra pravděpodobnosti. Pozorovatel (vědec) se navíc nikdy nemůže zcela vydělit z předmětu svého zkoumaní (společnosti) a dosáhnout tak absolutní objektivity. Přes to všechno existují způsoby, jak v sociálněvědních výzkumech dosáhnout validních výsledků.

Ačkoliv se říká, že na společenské vědy chodí studenti především proto, aby se vyhnuli matematice, není to tak úplně pravda. Za analýzami a průzkumy totiž velmi často stojí obsáhlé datasety, statistika a propracovaná metodologie, jež snižuje možnost omylu na minimum a výsledkům zaručuje výpovědní hodnotu.

Jsem filozof, kdo mě zaměstná? Budoucnost humanitního vzdělávání nemusí být černá

Porozumět světu kolem

Primárním cílem společenských věd každopádně zůstává snaha popsat fungování společnosti. V tom se ostatně nijak propastně neliší od přírodních věd. Stejně jako se učíme biologii, chemii nebo fyziku, abychom porozuměli vlastnímu tělu a přírodě okolo sebe, měli bychom respektovat sociální vědy v jejich snaze o rozluštění složité sociální reality, jež nás obklopuje a nevyhnutelně ovlivňuje.

Žijeme dnes ve vysoce propojené a globalizované společnosti, kde má lidské jednání daleko významnější důsledky než kdy dřív. Ve vědě už se dokonce objevil i vlastní termín, antropocén, označující období, kdy lidská aktivita ovlivňuje globální ekosystém. Pro další vývoj je proto klíčové, abychom dokázali rozluštit příčiny současných problémů, jako je extrémní chudoba, masová migrace nebo terorismus, a mohli jim předejít v budoucnu.

„Bez důkladných filozofických, sociologických, psychologických, uměnovědných a historiografických studií neporozumíme ani vlastní kultuře a nebudeme moci převzít odpovědnost za uchování její identity v globalizujícím se světě, ale nepochopíme ani civilizační trendy a nedokážeme dostatečně věcně a empaticky vnímat specifika dosud vzdálených kultur a mentalit, s nimiž budeme stále intenzivněji konfrontováni,” upozorňuje Tomáš Halík v knize K čemu dnes humanitní vědy?.

Sociální vědy jako zrcadlo společnosti

Problém v rozpoznání takového přínosu může podle socioložky Terezy Stöckelové mimo jiné pramenit z toho, že jsme všichni zvyklí chovat se jako laičtí sociologové nebo politologové. Často si přitom dle jejích slov neuvědomujeme, že „např. řada z pojmů, prostřednictvím kterých si dnes jako společnosti a jednotlivci rozumíme (identita, třída apod.), vychází se sociálních věd. Staly se ale součástí běžného jazyka a jejich vazbu na sociální vědy přestáváme vnímat.” Sociální vědy tedy nejen pomáhají osvětlovat fungování naší společnosti, ale zároveň se na utváření sociální reality aktivně podílí. „Svým výzkumem poskytují, v kratším či delším horizontu, důležitý vstupní materiál pro veřejnou debatu, politické rozhodování a sebereflexi společnosti,” zdůrazňuje jejich význam Stöckelová.

Nejde jen o předvolební šetření přitahující pozornost ke stranám a politikům, kteří v nich vychází nejlépe. Například výzkumy zabývající se chudobou a souvislostí s politickými preferencemi mohou nejen motivovat politické strany k redefinování jejich strategie, ale také iniciovat všeobecnou rozpravu vedoucí k řešení problému.

Poslanec Fiedler: Za volbu humanitního zaměření mohou maminky a výchovné poradkyně

Pochopení významu společenských věd veřejností nakonec není důležité jen pro debaty a rozhodování potenciálních uchazečů. V důsledku může jít o přežití samotného odvětví. Ve Velké Británií byly společenské vědy veřejnosti natolik vzdálené, že když vláda v roce 2011 schválila škrty v rozpočtu nejvíce zasahující právě dlouhodobé sociální výzkumy, téměř nikdo neprotestoval. V reakci na to pak pod Akademií sociálních věd vznikla samostatná kampaň (Campaign for Social Science) usilující o osvětu společnosti a o spolupráci s vládou.

Zůstává tak primárně na sociálních vědcích a absolventech, aby odpovídali na otázky veřejnosti. Přestože je jejich práce pro společnost v mnoha ohledech přínosná, může být také snadno zneužitelná, jak ukázala například nedávná kauza kolem úniku dat z Facebooku, ve které figurovali i psychologové z Cambridge. „Je na místě, aby sociální vědy byly předmětem průběžné kritické veřejné debaty. Nikoli kvůli tomu, že ‚k ničemu nejsou‘, ale čeho všeho jsou schopny,” uzavírá Tereza Stöckelová.

Autor: Tereza Butková
 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!