Pravolevé rozdělení politického spektra je překonané, tvrdí někteří politologové západního demokratického světa. Zpochybnění tradičního rozdělení politických stran dorazilo už i do našeho veřejného prostoru a některé politické subjekty svou nevyhraněnost dokonce vyzdvihují jako jednu ze svých základních výhod před ostatními. Kde má kořeny krize tradičního pravolevého spektra stran a je vlastně toto dělení základem pro fungování našeho politického systému?
Pojmy pravice a levice jsou prostorovou metaforou stěžejních idejí politických stran, která se prosadila zhruba od poloviny 19. století. Tento model představuje nikdy nekončící spor mezí tím, co symbolizuje levice (sociální rovnost, kolektivismus, silný a odpovědný stát), a tím, co symbolizuje pravice (individualismus, slabý stát). Dá se říci, že tento střet je podstatou moderní zastupitelské demokracie. Po dlouhou dobu bylo na pravolevé rozdělení nahlíženo jako na lineární, tedy jako na úsečku, kde úplně vlevo je radikální levice a úplně vpravo radikální pravice. V posledních letech se však prosazuje znázornění pravolevého spektra spíše jako podkovy, kde se k sobě oba dva extrémy značně přibližují.
Česká republika má relativně krátkou historii rozdělení politického života na pravici a levici. Za první republiky byli po dlouhou dobu nejsilnější politickou stranou Agrárníci, již se profilovali jako zástupci zájmů konkrétní skupiny obyvatel, tedy rolníků, nikoliv jako strana, která hájí politické hodnoty a cíle přesahující určitou skupinu obyvatel. Následná období nesvobody již ze své podstaty totalitního vidění světa eliminovala jiný názor na fungování společnosti než vlastní, proto rozdělení na pravici a levici neexistovalo.
Po revoluci se do čela dostalo Občanské fórum, které také nebylo nijak ideově zakotvené, což bralo jako svou devizu. Svým heslem „Strany jsou pro straníky, Občanské fórum je pro všechny!“ zásadně odmítli systém tradičních politických stran, jež jsou založené na zastupování konkrétních idejí. Budoucí volby však ukázaly, že demokratická společnost se chce členit do skupin na základě určitého světonázoru, který bude zastoupen v politickém životě.
Hnutí ANO jako následovník Občanského fóra?
V dnešní době se však zdá, že značná část společnosti ustupuje od ideového vidění světa a do popředí se dostávají politická uskupení, která nejsou nijak ideově zakotvená a (zejména v případě hnutí ANO) postavila svůj program na tom, že „když někdo věci řeší rychle, konstruktivně, tak je jedno, jestli má pravicové, středové nebo levicové myšlení. Je to o kvalitě lidí“. S jistou mírou nadsázky a ironie lze konstatovat, že ANO přebralo svou ideovou neukotvenost od Občanského fóra a tvrdí, že tvoří nepolitickou politiku postavenou na odbornících.
Rozhodnutí vést politiku tak, že se budou řešit konkrétní případy individuálně, je pro tento druh stran výhodné. Hnutí ANO ve svém programu neříká, jak své cíle provede, tudíž si nikoho neznepřátelí a je tedy schopno přitáhnout voliče jak pravicové, tak levicové. Na druhé straně však stojí voliči, kteří ještě před několika lety chtěli volit podle své ideové orientace s určitým širším přesahem, nikoliv podle vidiny pouze teoretického vyřešení konkrétních problémů bez předem deklarovaného ideového základu.
Vznik nezačlenitelných uskupení je přímým důsledkem krize tradičních politických stran, které bez ohledu na své postavení ve výše zmíněné podkově nedokázaly formulovat jasnou politiku a dostaly své voliče do stavu znechucení z pravolevého rozdělení. Andrej Babiš tvrdí, že jeho hnutí vzniklo kvůli Kalouskům a Nečasům, ve skutečnosti by za něj měl však vděčit Zemanům a Klausům, kteří se v roce 1998 pomocí opoziční smlouvy snažili vymazat pravolevé rozdělení politického spektra a přilili olej do ohně krizi tradičních politických stran a hodnotového vnímaní politiky.
Technokracie – vláda bez hodnot
Absence hodnotového vnímaní významných politických otázek, ale i normálního života je zásadním nedostatkem všech neukotvených politických stran. Technokratický přístup k řízení státu bude v nejzazších případech vyžadovat absolutní hodnotovou netečnost i po svých občanech, což může vést až k tomu, že se občané stanou pouze loutkami v rukou technokrata. Střet hodnot je základem vitálního fungování demokracie, naopak jejich programové omezování je základem pro neliberální demokracie nebo dokonce pro autokratické režimy.
V poslední době můžeme pozorovat omezení všech hodnot pouze na ekonomické zájmy. Jasným příkladem jsou ekonomické výjezdy prezidenta Zemana na Východ bez ohledu na porušování právě těch hodnot, na kterých stojí naše společnost. Politika je vždy odrazem společnosti. Je tomu ale opravdu tak, že je naše společnost hodnotově vykořeněná a jejím základním a jediným cílem je ekonomická prosperita?
Problémem pro voliče a výhodou pro neukotvenou politickou stranu je možnost řešit konkrétní problém určitým způsobem a za několik měsíců úplně otočit, a dokonce si tuto změnu před voliči obhájit, protože jde o konstruktivní řešení, nikoliv o vizi. Tím vznikne po čase nejistota všeho voličstva, jak se politická strana zachová v budoucnosti, a ta povede ke konci této strany. Příkladem je znovu hnutí ANO, které se před několika lety profilovalo jako středopravá strana se zaměřením na městského liberálního voliče, v dnešní době však směřuje do vlády čistě levicové, přičemž přebrala velkou část voličů právě sociálním demokratům.
Tradiční politické strany dneška jsou stále v krizi a dokud budou pro veřejnost absolutně nečitelné (viz ČSSD), bude pokračovat i krize pravolevého rozdělení politiky. Je pravdou, že politici ve všech zemích na Západě musí čelit následkům globalizace, které před sto lety neexistovaly. Ale ve své podstatě jde stále o stejné hodnoty a o to najít rovnováhu mezi ekonomickou progresivitou, životní úrovní a zároveň principy, na kterých stojí západní společnost.
Pokud tradiční politické strany znovu nabydou důvěru voličů, pak toto mezidobí znechucení a hledání jiného řešení skončí. Skončí, protože společnost přirozeně inklinuje k vidění světa prizmatem ucelených názorů. Občanské fórum nemělo šanci uspět, protože symbolizovalo transformaci z nedemokratického režimu na demokratický, ne protože symbolizovalo demokratickou politiku. Neukotvené strany vznikly na základě poptávky, která je časově omezená a je jen dočasným řešením problémů tradičních pravolevých stran.
