Komentář: Proč byste měli natočit vlastní porno

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: Dennis Skley CC BY-ND 2.0

ilustrační foto
ilustrační foto
režisér Lars von Trier
Charlotte Gainsbourg hraje rozervané hrdinky, její život je však podobně komplikovaný
Padesát odstínů šedi
9
Fotogalerie

Na webové stránce Pornhub.com uživatelé v minulém roce zhlédli 4,6 bilionů hodin pornografického materiálu. To v přepočtu vystačí asi na 5 246 století. Lidé evidentně na porno koukají často a rádi. Otázkou je, jestli je to dobře, nebo ne a také co lze změnit, aby to dobře bylo.

Každý, kdo má nějakou sexuální zkušenost, ví, že sex v pornu a v reálném životě jsou dvě naprosto odlišné věci. Na druhou stranu k obdobnému zkreslování dochází napříč žánry – v romantických komediích nám tvůrci také obvykle nepředkládají skutečnou podobu partnerského soužití a nás většinou ani nenapadne se nad tím pozastavit.

Většina pornografie má bohužel více deficitů než jen nereálnost – pro mnohé diváky je eticky problematická. Úzce to souvisí se stereotypní rolí žen v pornu. Velká část filmů je točena z mužské perspektivy a ženy jsou zobrazovány jen jako sexuální objekt bez vlastní osobnosti. Navíc, když se americká obsahová studie (2010) zabývala tehdejšími 300 nejpopulárnějšími porno videi, zjistila, že téměř 90 procent z nich obsahovalo fyzickou agresi – ucpávání úst, plácání nebo políčkování.

A není asi žádným velkým překvapením, že cílem agrese byly převážně ženy. Ty reagovaly neutrálně nebo pozitivně. Ačkoliv mnohé ženy skutečně mohou preferovat submisivní sexuální roli (ta je s akceptováním takového chování úzce spojena), zdá se nepravděpodobné, že by celých 90 procent žen chtělo být při sexu hlavně pořádně profackováno. Tato pornografie to tak ale bohužel prezentovala.

Jak se vzdělává zvrhlá mládež

V této souvislosti bývají často diskutovány potenciální následky konzumace pornografického obsahu, vliv na sexuální násilí a stereotypizaci genderových rolí ve společnosti. Přínosná v tomto směru může být studie Middlesexské univerzity (2016) zabývající se vlivem online pornografie na britské děti a mladistvé ve věku 11 až 16 let. S pornografií se za svůj život setkala více než polovina respondentů. Pornografii jako realistický obraz sexu a pohlavního styku vnímá 53 % chlapců a 39 % dívek. Přibližně třetina chlapců považuje pornografii za natolik hodnověrnou a inspirativní, že plánují v budoucnu kopírovat chování, které v ní viděli.

Většina z nás by se asi dokázala žít s tím, že sledování porna je zjevně populární hobby. Fakt, že porno je sexuální výchovou dospívajících, je hůře stravitelný. Co s tím? Nabízí se několik řešení. Předně zavedení vhodné sexuální výchovy na školách ještě před tím, než mláďata s pornem přijdou do styku (tj. už v 10 nebo 11 letech). Dále rozšíření mainstreamové nabídky o rozmanitější materiály, které jsou pro vzdělávání příští generace vhodnější. Dobrou zprávou je, že takové materiály už dávno existují, avšak zatím nejsou současnou populací konzumovány v takové míře jako masová produkce.

Porno jinak

Alternativní pornografie jako přirozená reakce na mainstreamový průmysl začala vznikat na začátku milénia a dnes už tvoří rozmanitý celek. Mezi její základní charakteristiky patří:

  • Nepodporuje stereotypní vnímání ras, pohlaví nebo sexuální orientace.
  • Postavy jsou charakterizovány i jinými vlastnostmi než jen svou touhou po sexu.
  • Zahrnuje různé druhy tělesné krásy a ukazuje lidi a styly, které jsou v mainstream pornu ignorovány či fetišizovány.
  • Předává myšlenku nenásilné sexuální hry, kde musí oba souhlasit a mít kondom.    
  • Je kreativní a jedinečná.

Alternativní pornografie před 20 lety vznikla z pornografických materiálů subkultur jako emo, gothic, scenes nebo punk. Většinou šlo o potetované nadšence s piercingem, co vytvořili se svými přáteli vlastní home-made počin. Postupně se obsah diferencioval a dnes už můžeme zmiňovat kategorie jako queer porn, feminist porn a ethical porn. Dokonce existují i perličky jako docu-porn (spojení dokumentárního filmu a pornografie) nebo educational porn.

Pornografie se díky alternativním tendencím stává hmotou, u které se jen velmi těžko definují hranice. Jak řekla berlínská porno umělkyně Paulita Pappel v rozhovoru pro Hereyouare.re: „Chápu sexualitu a pornografii v jejím nejširším slova smyslu – může se jednat o dokumentární film o určitém fetiši nebo o obrázek prstu penetrujícího kiwi.“ Pornoherec Jack ve stejném článku přidává: „Porno je pro mě amorfní stejným způsobem, jako bývá umění. Co považují za umění někteří lidé, tak ostatním nemusí připadat. Rád definuji umění stejně široce, jako definuji porno. Pokud ti to umožňuje cítit touhu, je to porno.“

Proč je Padesát odstínů akorát privilegiovaná pornografie

Pokud připustíme myšlenku, že pornografií je cokoliv, co má sílu v jedinci probudit sexuální vzrušení, pravděpodobně musíme změnit pohled na nemalé množství obsahů, které nás obklopují. A také si položit otázku, v čem se tedy liší Padesát odstínů šedi, Nymfomanka nebo Love od Gaspara Noého od mnohé pornografie, kterou alternativní produkce nabízí.

Pokud tyto snímky porovnáme s tvorbou asi nejznámější feministické porno režisérky Eriky Lust, mnoho rozdílů v množství nebo způsobu prezentace erotiky nenajdeme. Erotické scény jsou zařazené do plnohodnotného děje a dílem nás provází komplexní postavy. Lust dokonce zobrazuje genitálie více poskrovnu než Lars von Trier nebo Noé. Můžeme polemizovat o umělecké kvalitě, kdy je například Love několikanásobně výš než Cabaret Desire od Lust. Pokud bychom na druhou stranu její tvorbu porovnali se zmíněnými Padesáti odstíny šedi, nalezneme spíše rozdíl ve velikosti rozpočtu než v množství estetického „přínosu“.  

Bohužel, ač je rozdíl mezi některými pornografickými a romanticko-erotickými filmy spíše formální, silně se to projevuje na následné možnosti snímky propagovat a distribuovat. „Je zde dvojí metr na filmy, které jsou otevřeně pornografické a filmy, u kterých se předpokládá, že pornografické nejsou,“ tvrdí Pandora Blake, aktivistka za sexuální svobodu ve Spojeném Království: „Jakkoli jde de facto o totožný materiál, legislativně se s různými druhy filmu bude zacházet velmi odlišně, protože filmy označované jako pornografické jsou stigmatizovány.“

Blake v současné době v Británii bojuje proti zákonu, který by pomocí specifické verifikace měl zabránit přístupu dětí a nezletilých k pornografii. Součást zákona má být i možnost odstranění jakéhokoliv pornografického materiálu, který by mohl být označen za „extrémní“. To by se samozřejmě velmi dotklo i platforem, které nabízejí alternativní pornografii včetně alternativního BDSM.

Stigmatizace se dotýká i vnímání aktérů filmu. Herce a herečky z pornoprůmyslu rozhodně nečeká stejně zářná kariéra hollywoodské hvězdy jako Dakotu Johnson nebo Charlotte Gainsbourg. Možná i proto, že ani jedna stejnou práci jako pornoherci nevykonala – před kamerou měly pouze simulovaný sex a ten reálný odpracovali doubleři. A protože u Nymfomanky bylo žádoucí, aby při sexuálních scénách byl hercův obličej rozpoznatelný, pomohli si CGI technologií – od pasu dolů mají doubleři styk, od pasu nahoru rozeznáváme protagonisty příběhu. Potřeba nešpinit si ruce byla zjevně důležitější než zjednodušit si život a natočit sex přímo.

Proč je tak jiné natočit reálný sex než simulovaný? A skutečně je fér sociálně vyčleňovat všechny, kteří si film poctivě odsouloží? „Sex-work bude plně normalizován až dcera nebo syn některého politika bude aktivně takovou práci vykonávat a nikdo ani nemrkne,“ říká porno umělec Jack v rozhovoru pro Hereyoua.re. K tomu máme ještě hodně daleko.

Zachraňme svět a pojďme točit

Jsou tedy tvůrci porna perverzní individua ničící mravy naší mládeže, nebo ostrakizovaní nebožáci? V ideálním případě ani jedno. Zaměstnání založené na práci s vlastním tělem a sexualitou je úplně stejně hodnotné jako každé jiné. To ale neznamená, že společnost nemá mít na pornografii určité požadavky.

Pokud chceme vytvářet sexuální prostředí, ve kterém se může každý cítit komfortně, musí se i majoritní porno materiály otevřít diverzitě a přestat zobrazovat postavy pouze ve stereotypních nebo nežádoucích situacích. Co potom záleží na tom, když třináctileté dítě uvidí video, kde se dělá sex. Stejně to už (pravděpodobně) všechno zná alespoň z vyprávění od spolužáků. Horší je, pokud je v daném videu sex prováděn bez souhlasu jedné z postav nebo pokud je pro některé aktéry bolestivý. A úplně nejhorší je, pokud dítě uvidí více takových filmů a získá pocit, že k sexu patří i to, že bývá nechtěný nebo nepříjemný.

A to určitě nikdo z nás nechce. Proto bychom se měli snažit, aby materiály, které takto pohlavní styk zobrazují, byly jen kapkou v moři. Pomoci můžeme třeba tak, že natočíme vlastní etické/feministické/edukační/dokumentární porno – a to budeme mít třeba na domácí použití anebo ho můžeme šířit jako „košér“ sexuální zábavu. A jak na to Vám s radostí poradí Erika Lust v své knize Let's Make a Porno: A Practical Guide to Filming Sex, která je na jejích stránkách dostupná ke stažení zdarma