Podobně jako bylo zmíněno v článku Ester Klimecké – „Většina sexuologů onanii považuje za nejbezpečnější formu pohlavního styku, při které nehrozí ani pohlavní choroby, ani nežádoucí těhotenství“ – nejúčinnější formou antikoncepce je abstinence. Ačkoli je tato metoda uspokojivá svou efektivitou, v jiných ohledech natolik uspokojivá být nemusí. Právě proto existuje mnoho jiných metod antikoncepce s nižší efektivitou, avšak s větším požitkem.
The Pill
Hormonální antikoncepční pilulky pro ženy jsou jednou z metod regulace početí. Jejich objevení na trhu v první polovině šedesátých let minulého století bylo vítězstvím pro aktivistky Margaret Sanger a Katherine Dexter McCormick, které v USA zakládaly centra pro plánované těhotenství. První hormonální antikoncepce Enovid byla později kritizována za příliš vysoký obsah hormonů (obsahovala 10,000 mg progestinu a 150 mg estrogenu, přičemž v pilulkách používaných dnes je 50–150 mg progestinu a 20–50 mg estrogenu).
Se stoupající oblibou hormonální antikoncepce ve dvacátém století se objevily také vedlejší efekty, které dnes můžeme považovat za notoricky známé, tedy přibírání, či naopak úbytek na váze a výkyvy nálad. V neposlední řadě se potýkáme i s problémem vyššího obsahu hormonů v odpadních vodách, ty nemohou být v čističkách odstraněny a dostávají se tak do přírody. Proč jsou tedy hormonální antikoncepční pilulky stále tak oblíbené a co ženy vede k jejich užívání i přes dlouhý výčet nežádoucích účinků?
„Vím, že to pro moje tělo není dobré, ale je to jistota,“ uvádí jedna z dotázaných dívek. Také u mnoha dalších se taková odpověď opakuje v bledě modrém: „Antikoncepci jsem začala brát i ze zdravotních důvodů, kvůli menstruaci. Začala jsem v patnácti, v té době jsem už zároveň měla přítele a bála jsem se, že otěhotním. Nejradši bych ji neužívala, vím, že škodí tělu – mně například oslabila sliznici a jsem proto náchylnější k zánětům. Brát ji ale musím, jinak by se mi vrátily problémy s menstruací.“ Na otázku, jaký typ antikoncepce by doporučila kamarádce, však odpovídá: „To záleží na důvěře, asi hormonální antikoncepci, ta je podle mě nejjistější. Ale pokud jsi s partnerem, se kterým si plně důvěřujete, tak klidně kondom, nebo nic.“
Druhá strana pilulky
Některé dívky začínají s HA automaticky při prvním vážnějším vztahu, a to i pro klid svých rodičů: „Antikoncepci jsem začala brát v sedmnácti, asi proto, že to byla nejpohodlnější ochrana a taky jsem v té době měla už dlouho vztah a chtěla jsem začít spát s přítelem bez kondomu. Hodně jsem to konzultovala s mamkou, která taky brala HA.“ Na otázku, zda byla s HA spokojená, odpovídá upřímně: „Je to svinstvo.“ Žádné zásadní vedlejší efekty však nevnímala. „Možná se mi trochu zhoršila pleť, ale zase se cítím méně zavodněná. Hormonální antikoncepci bych nedoporučovala, já jsem teď spokojená s nitroděložním tělískem, nehormonálním,“ dodává.
„Prášky jsem začala brát vlastně na pokyn rodičů, když jsem si našla stálého partnera. O jiných metodách jsem uvažovala, ale v té době jsem byla spíš poslušná dcerka. Pilulky jsem ale později musela vysadit kvůli jiným zdravotním problémům. Dneska bych kamarádce jako antikoncepci doporučila kondomy, nebo v současné době populární nitroděložní tělísko,“ říká další z dotázaných slečen.
Z loňské Zdravotnické ročenky pro ČR vyplývá, že obliba hormonální antikoncepce u žen ve věku 15–49 let pomalu klesá. „Zaznamenáváme, že ženy ustupují od užívání hormonální antikoncepce. Žádný racionální důvod k tomu není,“ uvádí místopředseda České gynekologické společnosti Vladimír Dvořák v článku z loňského ledna.
Ačkoli jde o vyjádření odborníka, můžeme jej rozporovat minimálně jedním racionálním důvodem: hormonální antikoncepce nechrání před pohlavně přenosnými chorobami. To je naopak výhoda kondomů, u kterých se pak uvádí účinnost prevence otěhotnění okolo 85 % (u HA procenta oscilují mezi 91 a 94 %). Krom jiného se stále objevují zprávy o negativních důsledcích dlouhodobého užívání hormonální antikoncepce.
Mezi dívkami, které byly ochotné se pro tento článek podělit se svými zkušenostmi, nejčastěji převažovaly nepříjemné vedlejší efekty v podobě přibírání váhy po vysazení HA, náladovosti a pocitu „zavodnění“. Mnoho z nich pak negativní účinky HA hodnotilo i na základě zpráv z médií, nikoli přímo z vlastní zkušenosti. V důsledku nedostatku informací od vlastního lékaře, na který si mnohé dívky stěžují, hledají informace na pochybných internetových diskusích (na což si naopak stěžují lékaři).
Antikoncepce mileniálů
V roce 2014 vstoupila na trh „antikoncepční metoda 21. století“ – aplikace Natural Cycles byla certifikována jako antikoncepční metoda. Aplikace funguje na základě měření tělesné teploty, ta se zadá do aplikace a ta vyhodnotí, jestli je dnes žena plodná, či nikoli, a tedy je-li třeba použít jednorázovou antikoncepci (např. kondom, spermicidní gel). Od té doby se objevuje mnoho článků o revoluci a budoucnosti antikoncepce – někdy přímo zmiňují, že je aplikace účinnější než pilulky.
Ve své podstatě však nejde o nijak inovativní metodu. Počítání plodných dnů je stejně staré jako objev zákonitostí menstruačního cyklu. K posílení účinnosti této metody je však nutná disciplína – a v tom je právě výhoda aplikace, která hlídá a připomíná měření.
Tady ovšem narážíme na jeden ze zásadních problémů častého předepisování hormonální antikoncepce. Jak si mnoho dívek stěžuje, gynekologové a gynekoložky berou HA jako jasné první řešení a nijak zvlášť se jinými metodami nezabývají. Bez dalšího rozmýšlení nad dalšími možnostmi a individualitou pacientek předepíšou každé dívce automaticky pilulky.
Z pohledu lékaře jde o vcelku logický krok – HA je vlastně naprosto jednoduchá a její užívání pohodlné. Pokud si člověk zvykne na pravidelné polykání prášku, nemusí se starat o nic více. Tělo si pod vlivem hormonů (velmi laicky řečeno) připadá neustále těhotné, což znamená, že ačkoli žena stále menstruuje, menstruace ve své podstatě nemá význam, protože nemůže vést k otěhotnění.
A z toho pravděpodobně vyplývají další vedlejší efekty častého užívání HA – někteří odborníci dokonce HA připisují i vyšší rozvodovost. Opět velmi zjednodušeně řečeno, pokud si žena připadá na základě užívání HA těhotná, přitahují ji naprosto jiní muži a chová se jinak, než kdyby byla pod vlivem hormonů běžných pro začátek vztahu. Proto ve chvíli, kdy HA vysadí (s největší pravděpodobností proto, že hodlá s partnerem otěhotnět), náhle zjistí, že ji její vyvolený nepřitahuje. Je otázkou, jak velký vliv HA na naše partnerské vztahy má a zda nepřesahuje i do rovin, které jsme ještě neobjevili.
K početí jsou třeba oba
Ačkoli je početí záležitost dvou lidí, v případě jeho prevence narážíme na fakt, že antikoncepce byla rozvíjena zejména pro ženy. Pro muže nyní stále existují jen tři způsoby: kondomy, přerušovaná soulož a vasektomie. V případě ženské antikoncepce se pak dostáváme přes pilulky k ženským kondomům, nitroděložním tělískům, injekcím, spermicidním gelům, kojení a případně sterilizaci.
Přitom mužská hormonální antikoncepce je ve vývoji. Nápad na „pilulku pro muže“ (i když v případě uváděné studie jde o injekce) se objevil víceméně ve stejnou chvíli jako idea pilulky pro ženy, tedy v 50. letech minulého století. Vývoj mužské antikoncepce je však o něco náročnější, u žen se totiž „jen upravuje“ menstruační cyklus. Nutno dodat, že výzkum byl přerušen poté, co z něj vystoupilo několik účastníků z důvodu nepříjemných vedlejších účinků, zahrnujících zejména deprese, akné a náladovost. V tuto chvíli samozřejmě nemůžeme hodnotit, jak silné a neslučitelné s běžným životem vedlejší účinky byly, jsou však nápadně podobné výpovědím a článkům o ženské hormonální antikoncepci.
Otázkou tak zůstává – proč necháváme prevenci otěhotnění převážně na ženách (ať už výzkumem, nabídkou trhu či zaběhlou praxí)? A proč dívky v souvislosti s užíváním HA používají stále stejnou frázi: „Vím, že to není pro mé tělo nejlepší, ale je to jistota“? V tuto chvíli si ale i já sama musím sypat popel na hlavu. Až při psaní článku mi došlo, že jsem se v průzkumu a dotazech obracela výhradně na dívky. Sama jsem automaticky brala hormonální antikoncepci jako čistě ženskou záležitost.
Dokud tedy budeme nadále předpokládat, že devět měsíců těhotenství je určujícím kritériem pro břímě antikoncepce, jen těžko můžeme dospět k narovnání podmínek a vývinu dalších možných antikoncepčních metod pro muže.
