Americká filozofka Martha Nussbaum, která patří mezi nejvlivnější intelektuály dnešního světa, letos vydala knihu The Monarchy of Fear: A Philosopher Looks at Our Political Crisis (Monarchie strachu: Pohled filozofky na naši politickou krizi). Zabývá se v ní emocemi v politice a ukazuje, že emoce ovlivňují demokracii už od starověkého Řecka. I my v České republice můžeme dnes vidět, že emoce v diskusích o uprchlících, syrských sirotcích či Istanbulské úmluvě okupují rozhodování místo rozumu.
Martha Nussbaum svou knihu založila na myšlence, že emoce nejenže hrají důležitou roli v politice (v čem podle svých slov navazuje na Platóna, Adama Smitha či Johna Rawlse), ale také nejsou nijak dané narozením. Takže podle ní není vůbec nijak lidem vlastní rasismus, homofobie, strach z imigrantů či podřazenost žen, a tak říct, že „lidi jsou už prostě takoví“, je pouze znakem intelektuální lenosti a nijak nás to odpovědnosti nezbavuje. Naopak se emoce dají usměrňovat politickou kulturou a jako příklad uvádí úspěšné přijímání postižených dětí jako rovnocenných ve školství – ano, tu u nás slavnou inkluzi, protože soudí, že je dobré začít s vychováváním emocí co nejdříve.
Strach – Jako pro společnost nejnebezpečnější negativní emoce uvádí hněv, závist a strach. Strach je však základem všech těch ostatních emocí, a tudíž je tou nejnebezpečnější. Proto se také kniha jmenuje Monarchie strachu – demokracie nemůže fungovat na základě strachu vyvolávaném vládnoucí vrstvou (jak to dělají populisté po celém světě, Česko nevyjímaje, jak je vidět třeba při strašení islámskými teroristy, uprchlíky a podobně). Společnost paralyzovaná strachem může spět pouze k autokracii, kdy si vybere silného vůdce, který řešení jejího strachu „prostě zařídí“.
Hněv – Dále se Martha Nussbaum věnuje hněvu. Ten samozřejmě může být i společensky prospěšný – jako formu protestu proti špatnostem ho dokonce pokládá za základ demokracie. Problém však nastává, když v sobě skrývá touhu po odplatě – takový typ hněvu již staří Řekové nazývali jedem demokracie a věnovali velké kulturní úsilí v boji proti němu. I dodnes známá Homérova Ilias začíná hněvem – hněvem Achilla, který „na tisíce zplodil útrapy Achajským“ a kterého se pro dobrý konec eposu musí hrdina vzdát. Jako alternativu nezdravého hněvu uvádí americká filozofka právě protest bez touhy po odplatě, kde za vzor dává Martina Luthera Kinga Jr., který v křesťanském duchu přijímal lidskost druhých, i když současně odmítal jejich špatné skutky.
Závist – Se závistí je problém, že základem demokracie je soutěž, takže vždy je někdo vítěz a někdo poražený – ale jak autorka upozorňuje, porážka ještě vůbec neznamená, že musím vítězi závidět a snažit se mu jeho vítězství zkazit. Ve svobodné společnosti také vzniká závist mezi lidmi už jen kvůli tomu, že teoreticky všichni mohou dosáhnout všeho, ale ve skutečnosti logicky ne každý může být úspěšný. V boji proti této závisti dává za vzor Franklina D. Roosevelta, který jako lék na závist viděl práva – když má na jistou věc každý právo, nemůže ostatním závidět. Proto ve svém souboru opatření New Deal zaváděl i práva na svobodný obchod, sociální zajištění v důchodu či při nezaměstnanosti, adekvátní zdravotní péči apod.
A jaký je obecný lék na kořeny strachu a dalších negativních emocí ve společnosti? Martha Nussbaum ho vidí ve dvou jednoduchých krocích: Prvním je plná integrace dětí ve školách – v USA vidí jako velký problém, že žáci na některých školách jsou třeba svým bydlištěm v chudších čtvrtí téměř jistě odsouzeni k horším výsledkům. Ostatně i u nás jsou mezi výsledky žáků v testech PISA z různých krajů velké rozdíly:
Druhý navrhovaný krok k uklidnění vášní ve společnosti je, obzvlášť pro kontext USA, překvapivější – filozofka navrhuje zavedení povinné civilní služby, se kterou tamní společnost nemá, na rozdíl od té naší, žádné zkušenosti. Vidí v ní smysl, protože pokládá za nutné splatit jistý dluh vůči své zemi dílem své práce a času. A v boji proti negativním emocím to pomůže, protože mladí poznají rozmanitost lidí ve své zemi a místo toho, aby se učili zabíjet, jako při klasické vojně, se budou učit pomáhat. Uznává, že zavedení civilní služby není v tuto chvíli v USA ani předmětem nějakých diskuzí, ale po svém boji za rovnoprávnost žen a LGBT+ komunity si to dává za svůj nový cíl.
U nás je toto aktuální dnes také v otázce, kdy některé kraje chtějí stanovit hranici úspěšnosti pro přijetí do jednotlivých oborů středních škol. Totiž kdyby rozhodoval o budoucnosti žáků výsledek jediného testu, tak se zvětší rozdíly třeba mezi uchazeči z bohatých a chudších rodin, protože ne všichni si budou moct dovolit platit přípravu svých dětí na tento test. Toto oddělování žáků, kteří na maturitu mají a nemají jen na základě jednoho testu v 9. třídě, jde přesně proti integračnímu duchu, který je podle Marthy Nussbaum klíčem v boji proti strachu, hněvu a závisti v politice.
