Nechceme se jen ulít ze školy, říkají brněnští studenti na mezinárodní stávce za klima | E15.cz

Nechceme se jen ulít ze školy, říkají brněnští studenti na mezinárodní stávce za klima

Vojtěch Kadaňka

V pátek 15. dubna se brněnští středoškoláci zapojili do celosvětového hnutí Fridays for Future. Iniciativu minulý rok odstartovala tehdy patnáctiletá švédská středoškolačka Greta Thunberg. Greta se rozhodla na protest proti nečinnosti švédské vlády k hrozbě klimatických změn nesedět každý pátek ve školní lavici. Místo toho sedává se svou lepenkovou cedulí s nápisem „Skolstrejk för klimatet“ – Školní stávka za klima, před švédským parlamentem. Ke Grétě se postupně přidali středoškoláci ze stovek dalších zemí a studentské stávky za klima Fridays for Future se staly fenoménem, který hýbe světem.

Brněnské stávky se podle odhadů organizátorů zúčastnilo zhruba osm set lidí. Na  demonstraci také vystoupilo sedm pozvaných řečníků. Na pražské tiskové konferenci pak organizátoři stávek dali politikům dva týdny na to, aby poskytli záruku, že začnou řešit klimatické změny. Pokud se tak nestane, budou stávky pokračovat.

To co je extrém dnes, bude normální, až budete dospělí

V devět ráno se na takzvaný Svoboďák začínají trousit první skupinky středoškoláků. Kromě nich přichází i starší sympatizanti akce, místní novináři a fotografové a po chvíli se objevují i první z řečníků. Úvodní proslov musí být krapet odložen, protože na poslední chvíli vypověděl službu zvukový systém. Hrozbu trapného ticha pohotově zahání pozvané hudební uskupení Resistance samba band. Po zhruba patnácti minutách bubenického vystoupení, které tvoří doprovod našemu úpornému boji se sound systémem, se vzdáváme a odevzdaně bereme do ruky nouzový plán B, megafon. Pro náměstí, zaplněné nyní zhruba osmi sty demonstranty, vystačí, ale jen tak tak.

Samba band sklízí nadšený potlesk a na pódium vycházíme my, brněnský stávkový výbor. S megafonem v ruce vítá Lucie Smolková, jedna z brněnských organizátorek, všechny účastníky a zve na pódium Alexandra Ače, předního českého odborníka na klimatické změny. Ač ve své řeči shrnuje hrozby, které klimatické změny představují: „Pokud se nic nezmění, tak do konce století by se globální teplota mohla zvýšit o dva až čtyři stupně. Zažíváme stále větší sucho, extrémnější teploty, stále intenzivnější strážky. To, co je extrém dnes, bude normální, až budete dospělí. To, co bude v budoucnu extrém, bude znamenat ohrožení zdraví nejen pro vás, ale pro všechny kolem nás. Tady bojujeme za budoucnost naši, rostlin, zvířat i všech organismů.” Jeho řeč sklízí potlesk publika, které po jeho proslovu za doprovodu bubeníků ze Samba bandu vychází do brněnských ulic.

Průvod na pár desítek minut částečně paralyzuje brněnské centrum. Studenti do rytmu bubnů skandují: „Na co škola, klima volá!“ a vystavují své transparenty na odiv často zaraženě se tvářícím kolemjdoucím. Řidička tramvaje číslo 4 jen odevzdaně opětuje mávání demonstrantům, kteří na pár minut zablokují její trasu. Podobně bohužel nereaguje řidič zásobovacího vozu, který se po pár minutách zlostného troubení rozhodl začít do davu najíždět. Nikomu se nic nestalo a incident středoškoláky ani na moment nezastavil, průvod nerušeně pokračuje dál. Naštvaný řidič nás nedokáže zvyklat o nic víc než desítky negativních komentářů a článků, které již od vydání první tiskové zprávy míří na Fridays for Future. Změna přichází a mladí lidé k ní nejsou lhostejní. Tady jde totiž především o naši budoucnost.

„Jeden zameškaný den ve škole nás nezabije, klimatická změna by mohla,“ vzkazuje organizátorka ostravské středoškolské stávky

Jedna stávka nestačí, ale energie nevymizí

Bannery a transparenty s nápisy jako: „Nemáme planetu B, Make earth cool again, Změňme systém, ne klima nebo Na mrtvé planetě nejsou žádné lavice“ se znovu vrací na Náměstí Svobody, kde se ani po půl hodině našeho nejlepšího snažení stále nenachází funkční sound systém. Dalších šest řečníků si tak bohužel také musí vystačit pouze s megafonem.

Murphyho zákony stojí na základním tvrzení: „Pokud se něco může pokazit, určitě se to pokazí.” To si v Brně definitivně ověřujeme po vystoupení prvního řečníka, kdy se náhle kromě techniky pokazí i počasí. Ke cti účastníků slouží, že i přes intenzivní krupobití téměř nikdo z akce neodchází. Řečníci, aspoň částečně krytí deštníkem, překřikují kroupy bubnující o zem a dav si i přes nepřízeň počasí zachovává nadšení. Potlesk za potleskem je bouřlivější a zvuk krup, bubnů a občasného skandování se rozléhá po celém náměstí. Jako organizátoři jsme si nemohli přát lepší protiargument na pošklebky stylu: „Stejně se ty děcka chtějí akorát ulít ze školy.“

Poslední proslov dozněl a akce končí. V ten moment také ustává déšť a zpoza mraků na nás znovu posměšně vykoukne slunce. Promrzlí a zmoklí studenti se postupně rozcházejí domů, na odpolední vyučování, na oběd nebo míří na Fakultu sociálních studií, kde na akci volně navazují různé přednášky a diskuse. První stávka skončila a my teď stojíme před výzvou. Nedovolujeme si věřit, že by jediná celorepubliková stávka stačila na to, aby politici vyslyšeli naše požadavky. Fridays for Future v Česku sotva začalo a nás teď čeká drahošovská výzva. Propůjčím si jeho slova: „Ta energie nezmizí, zůstane“. Co nyní musíme zajistit je, aby nám ta energie, co jsme získali, na rozdíl od Drahoše, fakt nezmizela. Tady nejde o jedny volby a jeden post, tady jde o budoucnost nás všech.  

Nám ještě zbývá poděkovat řečníkům, rozložit pódium a odvézt ho zpátky do Husy na provázku, která nám jej laskavě propůjčila. Sladkou tečkou na závěr je to, že asi třicet minut po proslovu poslední řečnice jsme úspěšně zprovoznili sound systém a slova „zkouška, zkouška“ se krásně srozumitelně a hlasitě rozléhají po již prázdném náměstí.

Autor: Vojtěch Kadaňka
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!