„Když jsem ten film viděla, něco se stalo. Něco se se mnou začalo dít, ale nedokážu říct, co to bylo. Nevím, jestli to byl hněv, soucit, nebo jsem se cítila provinile, protože to bylo poprvé, co jsem o této pětadvacetileté válce slyšela,“ vyprávěla na konferenci TED o svých pocitech z filmu Natalie Warne.
Konflikt, který trvá už bezmála tři desítky let a přesáhl i hranice Ugandy, v Neviditelných dětech zachytili Jason Russell, Bobby Bailey a Laren Poole. Ve filmu líčí problém unášení dětí Boží armádou odporu (dále BAO), která mimo jiné plení vesnice a mučí a zabíjí obyvatelstvo. Celý dokument se pak stal základem pro založení stejnojmenné organizace, která si za cíl klade informování o konfliktu a tlak na to, aby válka skončila.
Protože Natalii film zaujal, organizaci kontaktovala. Od zakladatelů Neviditelných dětí se dozvěděla, že existuje jistý návrh zákona, který by – pokud by prošel – umožnil Američanům zajmout Josepha Konyho (vůdce BAO) a obnovit zdevastované oblasti severní Ugandy. To ji zaujalo a rozhodla se, že udělá vše pro to, aby zákon prošel. Stala se proto jednou ze stážistek organizace.
Aby s lidmi z Neviditelných dětí zvýšili povědomí o konfliktu, začali pořádat akce s názvem Vysvobození dětského vojska Josepha Konyho. „Účastníci měli přijít do stovek měst po celém světě, spojit se v jejich centrech a čekat na příchod celebrity nebo politické osobnosti a použít jejich hlasy jménem dětských vojáků. V ten moment bylo každé město ,osvobozené‘,“ vysvětluje Natalie. Celé tyto akce tak byly metaforou konfliktu v Ugandě: účastníci připomínali dětské vojáky a čekali v centrech měst na osvobození, tedy na příchod celebrity. Natalie tehdy dostala nápad, který mnozí považovali za bláznivý, ale ani přesto jej neopustila – chtěla Neviditelnými dětmi zaujmout Oprah Winfrey, moderátorku dnes již bývalého vlivného pořadu Oprah Winfrey Show. To se jí i přes trnitou cestu nakonec podařilo a Neviditelné děti se v čele s Natalií objevily přímo v pořadu Oprah.
I tento úspěch pravděpodobně pomohl tomu, že Kongresem zmíněný zákon prošel a nakonec ho podepsal i americký prezident Barack Obama. Jak ale Natalie poukazuje, celý úspěch stál nejen na publicitě, ale i stovce tisíc lidí, kteří iniciativě pomáhali. I přes veškeré nadšení neměl přijatý zákon větší dopad. Spojené státy vyslaly do Ugandy stovku vojáků, ti ale měli pouze pomáhat tamním jednotkám a sami nemohli útočit, dokud nebyli napadeni. Zapojení USA do dalšího válečného konfliktu navíc mnoho lidí kritizovalo.
Neznámí výjimečné lidé
„Momenty, jako ty s Oprah, ukazují, že nic není nemožné. Inspirují nás a povzbuzují naši sebedůvěru. Ale ten moment není celé hnutí. Ani spousta takových chvil napojených na sebe nepodněcuje žádné hnutí. To, co jej táhne, jsou neznámí výjimeční lidé, kteří za tím vším stojí,“ myslí si Natalie. Odkazuje tak i ke své zkušenosti z mladí, kdy se potkala s Vincentem Hardingem, který psával projevy Martinu Lutheru Kingovi a spolupracoval s ním. Tehdy jí došlo, že to nebyl pouze King, který vedl revoluci, ale i další lidé, které nazývá „neznámými výjimečnými lidmi“ – tedy takovými, kteří obětavě bojují za to, čemu věří, a žene je k tomu především jejich přesvědčení o tom, co je správné.
Nataliinou srdeční záležitostí byla právě snaha zvrátit konflikt v Ugandě. Je podle ní důležité, aby se každý mladý člověk v něčem našel. „Cokoliv chcete, jděte po tom se vším, co máte. Ne kvůli slávě, nebo bohatství, ale jedině proto, že v to věříte. Protože to je to, co rozezpívá vaše srdce,“ radí mladým lidem Natalie.
