Olympiáda ukazuje nové tváře uprchlíků

Yusra Mardini, zdroj: https://www.flickr.com/photos/134803508@N03/28465717672/in/photolist-KpWpuB-JAsdFc-Knqf8J

Yusra Mardini, zdroj: https://www.flickr.com/photos/134803508@N03/28465717672/in/photolist-KpWpuB-JAsdFc-Knqf8J

V průběhu olympiády v Rio de Janeiru se objevují problémy, kterým se nedalo žádným způsobem předejít, ale i takové, které se zdají být pouze organizačně nezvládnuté. Přesto zůstává jeden aspekt letošních letních olympijských her přelomový.

V říjnu loňského roku na Valném shromáždění OSN oznámil Thomas Bach, předseda Mezinárodního olympijského výboru (MOV), rozhodnutí o vytvoření „Team Refugee Olympic Athletes“ – olympijského týmu pro všechny elitní sportovce, kteří by se olympiády jinak nemohli zúčastnit. „Za současného stavu by žádný z těchto atletů neměl možnost účastnit se olympijských her, i kdyby se kvalifikoval ze sportovního hlediska, protože se statusem uprchlíka zůstali všichni bez domovské země a Národního olympijského výboru, který by mohli reprezentovat,” uvedl tehdy. MOV se tak zasloužil o to, že žádný vrcholový sportovec hoden účasti na olympiádě nebude z této tradice vynechán pouze kvůli politické situaci ve své zemi.

Tato iniciativa přichází ve chvíli, kdy je téměř 60 milionů lidí po celém světě nuceno opustit své domovy, což je šestkrát více, než tomu tak bylo během letních olympijských her v Londýně v roce 2012, a xenofobní a rasistická hnutí po celém světě (možná paradoxně) vyloženě bují.

Upozorňuje tím na fakt, že všichni uprchlíci nemusí být nutně teroristé či zločinci, jak jsou často vnímáni veřejností a bohužel také mnohdy veřejnosti prezentováni. Zároveň má tento krok dopad také na další úrovni. Pokud právě nejsou uprchlíci přirovnáváni ke kriminálníkům, bývají spatřováni jako pasivní oběti. Je jim vytýkán útěk ze země, nebojování, nerevoltování. Když se ale někdo dostane ze škatulky uprchlík do škatulky olympionik, je rázem velice těžké zařadit jej zpátky do škatulky terorista nebo oběť.

Lingvista Michal Hořejší zkoumal s kolegyní Evou Lehečkovou v loňském roce na vrcholu uprchlické krize, v jakém kontextu se toto sousloví (uprchlická krize) objevuje v českých médiích. Ukázalo se, že ze 134 výskytů za měsíc jich bylo 130 negativních (zdroj: Respekt). Díky desítce sportovců, kteří při zahájení olympiády vystoupili pod olympijskou vlajkou i hymnou, se však může mediální obraz uprchlíka výrazně změnit. Jejich osobní příběhy jsou totiž důkazem toho, že uprchlíci nejsou jenom to, co se o nich píše v komentářích na Novinky.cz. Tím, že tito sportovci nezapadají do běžného, stereotypního obrázku uprchlíka, mají šanci alespoň částečně změnit dopady lidské generalizace a přirozeného strachu.

Sportovci

James Chiengjiek, Yiech Biel, Paulo Lokoro, Rose Lokonyen a Anjelina Lohalith. Pět rodáků z Jižního Súdánu soutěží v atletice v běhu na 400, 800 a 1500 metrů. Tito sportovci se liší od zbytku týmu uprchlíků tím, že se nevěnovali sportu před příchodem do uprchlického tábora v severní Keni, kde byli objeveni bývalou olympioničkou a aktivistkou Teglou Loroupe. Loroupe vytáhla nejlepší běžce z jednoho z největších uprchlických táborů na světě a sama je začala trénovat.

O osmnáctileté Yusře Mardini z Damašku se svět poprvé dozvěděl, když se svou sestrou Sarah dotlačila potápějící se člun uprchlíků až ke břehům řeckého ostrova Lesbos. Loni začala trénovat v berlínském klubu Wasserfreunde Spandau 04 a nyní soutěží ve 200 metrech freestylového plavání. Rami Anis z města Aleppo, které musel kvůli stále častějšímu bombardování opustit, se dostal až do Gentu v Belgii, kde trénuje devětkrát týdně pod bývalou olympijskou plavkyní Carine Verbauwen a nyní soutěží ve 100 metrech motýlka. Popole Misenga a Yolande Mabika, judisti původem z Demokratické republiky Kongo, spojuje účast na Mistrovství světa v judu v roce 2013 v Riu, kde se po letech týrání ze strany svých trenérů, včetně zamykání po prohraném zápase a omezování v jídle, rozhodli požádat o azyl.

Rezoluce, kterou podpořilo 180 ze 193 členských států OSN, tak znovu připomíná pravý důvod konání olympiády – oslavu týmového ducha a spravedlivou soutěž napříč všemi sportovci. „Jejich účast na olympiádě je hold odvaze a vytrvalosti všech uprchlíků při překonávání nepřízně osudu a budování lepší budoucnosti pro sebe i své rodiny,” uvedl Filippo Grandi, předseda Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Nicméně je důležité uvědomit si, že by žádný tým uprchlíků správně neměl vůbec existovat. Vytvoření Team Refugee Olympic Athletes není řešením uprchlické krize, ačkoliv může vést k pozitivnějšímu vnímání uprchlíků širokou veřejností. Slova uprchlík a uprchlická krize se nesmí stát permanentním a především normálním označením pro 60 milionů lidí.